Na zvýšenou poptávku po CNG jsme připraveni

S ředitelem společnosti GIA Czech Republic Martinem Rybářem jsme si povídali o peripetiích se sloučením dvou odlišných firemních kultur, novém rozložení sil na světovém trhu s výdejními stojany i nových produktech a technologiích na čerpacích stanicích. 

Právě jste rok ve funkci ředitele společnosti GIA. Co se vám za tu dobu podařilo, co nepodařilo a která rozhodnutí musela počkat?
Loni to pro mě byl hned z několika důvodů jeden z nejnáročnějších roků mé kariéry. Když jsem nastoupil do funkce, byl to pro mnohé zaměstnance šok. Někteří mě znali, mnozí mě neznali a dovídali se zároveň spoustu rádoby pravdivých informací. Na řadu z nich to zapůsobilo tak, že se lekli a ze společnosti utekli. Koncem roku mi odešlo osm lidí.
Další velkou výzvou bylo sloučit dvě odlišné firemní kultury. PH GIA byla malá firma pouze na prodeje a servis výdejních stojanů, zatímco Dresser Waynne respektive Rohé zde byla dlouhá léta jedničkou na trhu jak z hlediska výstavby čerpacích stanic, tak servisu. I já jsem se na jejich podnikání často díval s němým úžasem. Kvalita provádění projektů i servisu, všechno bylo na té nejvyšší úrovni a stavělo se jenom pro velké společnosti, jako byly Aral, OMV, Shell, Esso nebo DEA. Za ta léta však firma získala také velmi vysoké sebevědomí a mravenčí práce s drobnými investory je moc nezajímala. Tohle spojit bylo velmi náročné, protože očekávání bylo velké stejně jako nároky lidí, kteří tady zbyli. V současné době si se svými kolegy po roce spolupráce povídám, abychom zjistili, co bylo dobře, co bylo špatně, co dělám špatně já, co je pro ně složité v našich vztazích a tak podobně. A musím říci, že se dozvídám mnoho zajímavých informací a většina kolegů je i velmi upřímných. Stojí mě to hodně energie, ale daří se nám společně bourat lidské i pracovní bariéry.
Nyní navštěvuji výstavby čerpacích stanic mnohem častěji než dříve, protože zaměstnanci vás potřebují vidět a komunikovat s vámi přímo. Snažím se v lidech vzbudit motivaci. Připadám si jako fotbalový trenér, který se snaží mužstvo motivovat a dostat z něj maximum.

Jakou má nová firma strukturu, jak funguje, kolik lidí v ní v současnosti pracuje?
Organizace firmy se hodně zeštíhlila a zefektivnila. V oddělení výstavby pracuje sedm lidí, z toho jsou tři manažeři a čtyři svářeči. Koncem roku tým posílil o projektového manažera Josefa Koukolu, který se vrátil do branže po šesti letech, kdy se dostával ze složité osobní situace. Servis je řízen z Prahy a z Brna. Jedenáct techniků plus vedoucí jsou v pražské centrále, osm jich má na starosti Josef Kovařík v Brně. Dispečink je v Praze obsazen čtyřmi dispečery. Dále je zde hlavní účetní, fakturantka a sekretářka pro všechny. K tomu samozřejmě IT oddělení, kde jsou čtyři lidé, a také dva obchodníci v Brně a v Praze. A ještě s námi spolupracují dva externí obchodníci (obchod a experti na plyn). Když jsem sem přišel, byli v oddělení logistiky čtyři lidi, nyní tam jsou dva, což bohatě stačí.

Jak celá firma funguje z hlediska zahraničního vlastníka?
Vlastníkem naší společnosti je rakouská firma GIA holding. Co se týče nadnárodního řízení, patříme pod Rakousko. Nade mnou je jen operativní manažer pan Bode a finanční manažer pan Neuburger a nad nimi už jsou přímo majitelé. Interní komunikace tady funguje prostřednictvím mailů. Je skvělé, že nad sebou nemáme žádný administrativní aparát, který by tu komunikaci komplikoval. Důvěra vůči lokálním firmám je na té nejvyšší úrovni, s jakou jsem se kdy setkal.

Společnost Waynne Fueling System se stala součástí holdingu Dover, který necelý rok předtím pohltil i společnost Tokheim, jejíž české zastoupení firmu Tokheim Acis jste také vedl. Projeví se to letos nějakým způsobem na strukturách firmy GIA nebo její práci?
Dover trh dramatickým způsobem zkonsolidoval. Dva velcí konkurenti se spojili pod jednou střechou. Ale minimálně rok nebo dva se to partnerů nedotkne. Až v Doveru řeknou, co se bude vyrábět, zda stojany Waynne nebo Tokheim, tak to teprve budeme řešit. Pro ně bude hodně určující, jak značky fungují v jednotlivých lokalitách a regionech. V současnosti nemůžeme ani předvídat, která z těchto značek dostane přednost. Dnes je samozřejmě vidět, že oba produkty jsou jiné. U Waynne je vidět, že se zde někdo zabývá designem a technickým vývojem, z Tokheimu je zase cítit ekonomika výroby. Nicméně každý petrolejář chce, aby ze stojanu hlavně tekl benzin nebo nafta nebo něco jiného a hlavním kritériem zůstává cena. Design možná zajímá soukromníka s jednou čerpací stanicí, ale manažer řetězce hledí hlavně na cenu. Výdejní stojany nekupujete s velkými emocemi, tady se jedná o průmyslový design, který se vám může líbit, ale není rozhodujícím kritériem. Jde hlavně o funkčnost a přiměřeně ekonomický servis. V Africe je Tokheim velmi silný, v Americe je zase silnější Waynne. Jsem přesvědčený, že Dover má svou strategii, vidí čísla obou firem a možná se rozhodne nasadit obě značky na různé trhy za využití výrobní synergie jednotlivých komponentů. Uvidíme.

Novela zákona o ovzduší možná dramaticky změní sortiment pohonných hmot na čerpacích stanicích. Co to znamená pro firmu, která prodává a servisuje čerpací stojany?
Myslíte asi rozšíření nabídky paliv o CNG. Mě vždycky překvapovalo, proč nechce petrolejář tuhle investici udělat. Vždyť čerpací stanice je v podstatě logistické centrum, které poskytuje motoristovi palivo, servis a jídlo. Čím širší budu mít sortiment, tím více zákazníků dokážu uspokojit. Infrastrukturu už mám hotovou, a když budu mít stanici na zajímavém místě, tak musí být plnička na CNG do tří let zaplacená. Kdybych byl na vysoké manažerské pozici velké sítě, tak bych si k tomu zjistil všechny podrobnosti a rychle přišel na to, kde se rozšíření sortimentu vyplatí a kde ne. Můžete začít i tím, že dáte plničku na CNG někomu do nájmu a navážete výšku nájemného na prodej plynu, abyste věděli, kolik se ho prodá, a pak se můžete rozhodnout. Výhodou kontejnerového řešení na plyn je, že ho můžete dát kamkoliv. Není třeba jímek, jen musí být na stanici adekvátní přívod plynu a elektřiny, protože plnička má velkou spotřebu. A pak už záleží jen na tom, jestli chcete speciální výdejní stojan jenom na CNG propojený do shopu nebo hybridní stojan, kde je k dispozici vedle nafty a benzinu také CNG a někdy dokonce i LPG popřípadě AdBlue. Za každý rok 2015 a 2016 se prodalo více jak 3000 osobních automobilů, které dokáží svojí spotřebou uživit 20 až 30 ekonomických CNG plniček!
Wayne samozřejmě vyrábí CNG i LPG stojany, my tady navíc zastupujeme německou značku Bohlen & Doyen, která je lídrem na prodeje komplexních řešení čerpání CNG v Německu. Jsme připraveni s každým zájemcem připravit projekt jak technicky, tak i obchodně. Na jaře chystáme novinku v oblasti CNG.

Loni jste se zúčastnili výběrového řízení u Benziny. Jak dopadlo?
Dopadlo dobře pro Tokheim, který spravuje celou síť. Ale myslím, že to není dobře strategicky. Být závislý na jedné servisní firmě není úplně moudré. Stejně tak to není zdravé pro servisní společnost, být existenčně závislý na jednom zákazníkovi. Když se cokoliv té dominantní společnosti stane, vzniká ekonomické i bezpečnostní riziko.
Shodou okolností tři měsíce před mým příchodem do společnosti GIA došlo k bezpečnostnímu pochybení při jedné rekonstrukci a firma dostala od klienta tzv. červenou kartu. Znamenalo to pro ni snížení obratu o 30 procent a to bylo znát. Nelze na to hned reagovat propouštěním lidí nebo dramatickým snižováním nákladů. Ale pokles je to tak velký, že se to do budoucna snažíte maximálním způsobem pohlídat tak, aby se něco takového neopakovalo. Přitom se vlastně nikomu nic nestalo, nedošlo ani k poškození majetku. Na druhé straně v jiném případu zahynul člověk, další skončil v invalidním důchodu a dotyčnou servisní firmu to nepostihlo vůbec. Z toho plyne, že velké společnosti by se na to měly dívat trochu jinak. Když máte 150 pump, zvládne to jedna servisní firma. Když jich však bude 400, je lepší se o to riziko podělit.

Bezpečnost práce je jedním ze základních kritérií dobrých výsledků firmy v tomto oboru. Loni jste hovořil o nutnosti certifikace na SCC (Safety Certificate Contractors). Jaký je stav nyní?
U nás se v 90. letech postavilo obrovské množství čerpacích stanic a nebylo tolik závažných problémů. Až v posledních třech čtyřech letech zde umírají lidé, jsou těžká ublížení na zdraví a my v podstatě nevíme, proč se tak děje. Máme lepší technologie, máme zlepšené vnitřní procesy a je zde i zvýšený tlak na bezpečnost práce, což v 90. letech nebylo. Přesto dochází k pochybení. Vše závisí na inteligentní komunikaci směrem k zaměstnancům, ale i na vztahu mezi zadavatelem a odběratelem. Nesmíte se bát upozornit na možná rizika, je třeba snažit se jim zabránit. Bezpečnost práce je hlavně o myšlení, psychologii lidí. To není jen o formulářích a certifikátech, to je o vlastním uvědomění. Certifikát je jakousi vstupní branou, ale i na výše uvedeném příkladu je vidět, že samotný certifikát úrazu nezabrání.

Co máte v plánu v letošním roce?
Díky tomu, že jsme přijali nového produktového manažera, chtěli bychom se vrátit zpátky na pole menších a středních společností, kde GIA po fúzi poněkud nerozumně vyklidila pole svou malou aktivitou. A pak tady budou některá výběrová řízení u velkých společností, na podzim například u OMV. Hlavně jsem rád, že z orchestru, který nehrál moc dobře, se stává dobře ladící tým.