Oxid uhličitý má jít zpátky pod zem

Technologie oddělování oxidu uhličitého při spalování fosilních paliv a jeho následné ukládání pod zem (CCS) má být jedinou možností, jak dovolit další používání uhlí v energetice, aniž by byl ohrožen cíl snižovat celkové světové skleníkové emise.

CO2

Technologie CCS se v obecné rovině skládá ze tří relativně samostatných fází: zachycení CO2, jeho přepravy a následného uložení pod zem či pod vodní hladinu. Carbon Capture & Storage Association uvádí, že tato technologie umožňuje zachytit 90 % emisí CO2 při výrobě elektřiny, v ocelárnách a cementárnách. Jako příklad uvádí Carbon Capture a Storage Association uhelnou elektrárnu s výkonem 900 MW, u které by šlo zachytit 5 milionů tun CO2 ročně. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že CCS by mohlo pomoci na padesátiprocentním snížení emisí CO2 do roku 2050 z jedné pětiny.
Řada expertů ovšem tvrdí, že CCS nebude nikdy fungovat a nic takového jako klimaticky čisté uhlí neexistuje. Shell se pesimisty snaží přesvědčit o opaku. V kanadském Scotfordu nizozemská společnost spustila zařízení, které bude schopné zachytit 35 % CO2 z rafinérie, kde se z kanadských ropných písků vyrábí umělá ropa. Pomocí 60 kilometrů dlouhého potrubí Shell dopraví CO2 do míst, kde ho natrvalo zatlačí do hornin v hloubce dva tisíce metrů. Celkem je zařízení s názvem Quest schopnost za rok uskladnit milion tun oxidu uhličitého.  
Technologie CCS není samospásná, je jen spolu s úsporami, vyšší účinností a třeba také využíváním obnovitelných zdrojů jednou z možností, jak celosvětově snížit emise CO2. Podle Evropské sítě pro oxid uhličitý (CO2NET), která tuto technologii propaguje, lze CO2 ukládat do vytěžených ložisek ropy nebo zemního plynu, uhelného souvrství nebo zvodnělého souvrství (tzv. akvifer). Geologické struktury podle CO2NET nabízí dostatek kapacit pro ukládání CO2 po desítky, možná stovky let.
Teoreticky by bylo možné ukládat CO2 také pod hladinu moří a oceánů, ovšem tato varianta může mít nepříznivý vliv na vápenaté skořápky mořských živočichů. Experimenty navíc ukázaly, že vysoká koncentrace CO2 na dně oceánu může kvůli změně pH mořské vody usmrtit i jiné mořské organismy.  Podle studií se na dně oceánu udrží 65 až 100 % uloženého CO2 po 100 let a 30 až 85 % dokonce až 500 let. Tento časový údaj souvisí s hloubkou, ve které je oxid uhličitý uložen. Čím hlouběji emise budou, tím méně jich unikne. O ukládání na dno oceánu se však již neuvažuje, protože to neumožňují mezinárodní konvence.

Autor: jk

Diskuse

Petrol Magazín

Aktuální vydání2024/01 Téma číslaDistribuce pohonných hmot
Aktuální číslo

Přihlašte se k odběru novinek