Události

Produkty / 21. července 2017 / Zdroj: PETROLmagazín č. 3/2017 / Autor: Jiří Kaloč

Vždy pracujete jenom s lidmi...

Správa státních hmotných rezerv (SSHR) je státní úřad, který svou funkčnost dokáže naplno předvést pouze v případě nějaké nečekané události, která způsobí omezený přístup k některým komoditám. Loni a letos však SSHR výrazně pronikla do médií, přestože žádná zásadní krize nenastala.

SSHR - Pavel Švagr                                                                                                        Ing. Pavel Švagr, předseda SSHR

Důvodem byla část zásob motorové nafty, konkrétně 80 milionů litrů, kterou SSHR prostřednictvím soukromé německé firmy Viktoriagruppe skladovala v německém Kraillingu. O tomto zapeklitém případu i dalších záležitostech týkajících se krizových zásob všech ropných produktů jsme si povídali s předsedou úřadu Pavlem Švagrem. Ve své funkci je již čtvrtým rokem a během té doby musel řešit několik závažných případů, které souvisely především s prací jeho předchůdce Ondřeje Páleníka. Ten byl ostatně v souvislosti s vykonáváním této funkce obviněn policií. Mezi médii propírané případy patří hlavně soudní spor s firmou Lukoil Aviation Czech, jejímž ředitelem byl poradce prezidenta Zemana Martin Nejedlý, a pak hlavně případ zkrachovalé firmy Viktoriagruppe a původně nedobytné české nafty skladované v německém Kraillingu.

Jste v úřadu čtvrtým rokem, jak uplynulé tři roky hodnotíte? Které kauzy se podařilo dokončit a které mají rozuzlení v nedohlednu?

Ono to strašně utíká. Nastoupil jsem v únoru 2014. Když jsem zjistil všechny souvislosti, označil jsem se za krizového manažera. Mnoho věcí se sice od té doby posunulo, ale krizové poselství trvá. Řada kauz je natolik složitá a komplikovaná, že je zatím nevyšetřila ani policie. Nejviditelnější je samozřejmě případ firmy Viktoriagruppe. Ten jsme začali řešit ve druhé polovině roku 2014. Po třech letech jsme někde v mezičase, ale viník zatím znám není a finální rozuzlení se ještě rozhodně neblíží. Řada věcí se ale dotáhla. Když se podíváme na Lukoil, je třeba říct, že něco se podařilo. 

Jinak vnímám jako pozitivní, že se Správa více otevřela veřejnosti. A také se již neobjevují další problémové kauzy. Je to i proto, že každý nový tendr se zveřejňuje prostřednictvím webu a všechno v něm je doložené. Do toho všeho potřebujeme Správu stabilizovat i udělat strategii do budoucna. Navíc je zde nový zákon o státní službě. Jako každý člověk mám jen omezenou kapacitu a jeden pracovní tým. Loni jsme dělali 149 výběrových řízení, ale do poloviny z nich se nikdo nepřihlásil.

Podnikatelé nechtějí se státem spolupracovat, nebo máte tak přísné podmínky?

Nevím, jestli je to tím, že se nikdo do státní správy nehlásí všeobecně nebo že má Správa špatnou pověst. Přitom je to velice důležitý úřad. Chci, aby veřejnost vnímala, že SSHR je úřad, který v krizových situacích startuje všechny aktivity. A také, aby jeho zaměstnanci měli pocit, že pracují na prestižním úřadě, který má výsledky. Jenže s sebou stále táhneme řadu problémů z minulosti.

Myslím si, že nejde ani tak o prestiž, jako o to, aby státní úředníci kontrolovali svěřený balík peněz zodpovědně a využívali jej maximálně efektivně…

Souhlasím. Jde o nastavení vnitřních mechanismů. Jenže pravda je, že vždy pracujete jenom s lidmi. Snažíme se být otevření, otevřenost je totiž v některých momentech dobrá zpětná vazba. I tak je třeba říct, že se ne všechno stoprocentně povede. Nás ale nyní trápí, že se nám v některých případech firmy nehlásí vůbec.

Můžete mi vysvětlit, jaké jsou prvotní příčiny kauzy Viktoriagruppe?

Ten příběh začal tak, že Správa za mého předchůdce předsedy Zaba prodala firmě Viktoriagruppe 100 tisíc tun ropy, kterou měla uloženou v Nelahozevsi. Za peníze z ropy pak firma koupila naftu a uložila ji v německém Kraillingu. Zdejší sklad s desítkami podzemních nádrží, který si vybudoval německý Wehrmacht ještě před druhou světovou válkou, byl někdy okolo roku 2008 prodán německou armádou právě firmě Viktoriagruppe. A firma Viktoriagruppe uzavřela smlouvu se Správou hmotných rezerv, že zde bude skladovat zhruba dvoudenní nouzové zásoby České republiky. Zároveň se zavázala platit SSHR měsíčně 4 miliony korun za pronájem prázdné nádrže v Nelahozevsi. Nafta se do Krailingu navezla a dál už to znáte. V roce 2014 firma Viktoriagruppe spadla do insolvence a my jsme pak fyzickou kontrolou zjistili, že nám tam chybí oproti evidenci zhruba 6,3 miliónů litrů nafty.

Jak jste přišli na to, že tam tolik nafty chybí?

Za mých předchůdců byla kontrolní činnost spíše plánovaná a vlastně neexistovaly nenadálé kontroly. To byla jedna z věcí, kterou jsme okamžitě změnili. Plánované kontroly dělají naše odborné útvary. Kontrolují množství, doklady, podmínky skladování. A naše oddělení kontroly může dělat namátkovou kontrolu, což v Kraillingu nebylo zvykem. Když jsme to udělali a zkontrolovali všechno skutečně důsledně, zjistili jsme problém. To bylo v roce 2014.

Těch 6,3 milionu litrů nafty by možná nebyl takový problém, jenže původně vám německý insolventní správce nechtěl naftu vůbec vydat…

Ano, kvůli tomu jsme s ním od roku 2015 až do poloviny roku 2016 vedli poměrně komplikovaná jednání. Až v červenci 2016 jsme uzavřeli dohodu o vyskladnění, ale současně s tím insolvenční správce sklad v Kraillingu prodal. Bylo velké štěstí, že jsme tu dohodu udělali. Jinak bychom nyní do České republiky naftu nevozili a měli bychom ji uskladněnu u nového vlastníka skladu, který s Českou republikou nemá vůbec žádný smluvní vztah.

Insolvenční správce od začátku jednání tvrdil, že si není jist, zda nafta v Kraillingu nepatří někomu jinému, protože při naskladňování i při obměnách nenaplňovala přesný postup podle německého věcného práva. Pravdou je, že smlouva je udělaná podle českých zákonů, jenže firma Viktoriagruppe má sídlo v Německu a její německý insolvenční správce postupuje podle německého insolvenčního zákona. Insolvenční správce navíc tvrdí, že pokud do 18 měsíců od podepsání dohody žalobou nenapadne vlastnictví, tak je ropa naše. Když to udělá do února příštího roku, pak zřejmě poběží dlouholetý soudní spor, ve kterém se bude to vlastnictví dokazovat. Když to ale neudělá, pak je naše vlastnictví už nezpochybnitelné.

Ale vždyť máte smluvně doložené, že nafta uskladněná v Kraillingu patří České republice. Na to by přece insolvence firmy Viktoriagruppe neměla mít žádný vliv?

Od začátku tvrdím, že nemůže být pochyb o tom, komu patří nafta v Kraillingu. Toto mé tvrzení je podchycené smlouvou mezi SSHR a firmou Viktoriagruppe a nad tím vším je ještě zákon, který říká, že hmotné rezervy v České republice mohou být pouze ve vlastnictví státu. My nemáme možnost si zarezervovat nějakou hmotnou rezervu. Pro mě je prostě zcela logické, že to je nafta, která patří ČR, kterou daňový poplatník zaplatil, na což máme doklady i faktury.

Mně z toho vypadla firma Viktoriagruppe, která musela vědět, že ta nafta není její.

Říkáte to úplně správně. Firma Viktoriagruppe ví velmi dobře, jaká je pravda. Smlouva mezi SSHR a firmou Viktoriagruppe na skladování nafty v Německu má sedmiletou výpovědní lhůtu. Tak možná někdo chtěl, aby se třeba zapomnělo…

Na to, že firma zkrachuje, musí být v mnohastránkových smlouvách pamatováno nějakou pojistkou...

V té smlouvě žádná pojistka není. Ona dokonce vůbec neřeší, co by se stalo, kdyby se Česká republika dostala do nějakého krizového stavu, a my bychom tu naftu rychle potřebovali dostat z Německa do České republiky.

K čemu tam ta nafta potom byla?

Jakékoliv produkty, které jsou v hmotných rezervách, jsou určené pro vykrytí v nouzových stavech. Od menší až po velkou krizi. Proto je samozřejmě potřeba mít ve smluvních vztazích s těmi partnery ošetřenou disponibilitu. Jenže ve smlouvě s Viktoriagruppe nebyla nastavena ani pravidla pro dopravu, ani technické kapacity. Tohle všechno jsme museli připravit až nyní v rámci přepravy do České republiky. Třeba s Čeprem máme disponibilitu úplně jinou. Bylo-li by třeba, je schopná prakticky okamžitě do Čepra přijet domluvená cisterna, která načerpá příslušnou látku a odjede s ní na místo určení.

Proč se vůbec skladovala nafta v Německu? To u nás chybí potřebné kapacity?

Ty nikdy v České republice nescházely. Čepro u nás dokonce skladuje německé nouzové zásoby. Evropská legislativa ale připouští skladování v jiné zemi. Jenže problém je v tom, jak máte ošetřenou smlouvu a zajištěnou disponibilitu a logistiku.

V jakém stavu je tato "operace" nyní?

My nyní naftu z Kraillingu převážíme do České republiky. Jezdí dva vlaky týdně, pokud nejsou nějaké mimořádné události, jako třeba svátky apod. V tuhle chvíli, ke konci dubna, jsme dovezli asi 70 %. Vozíme ji do různých skladů Čepra po republice. Je to poměrně zajímavá a logisticky náročná operace. Zároveň chci, abychom měli u každé nakládky své pracovníky. Aby se vážilo a nakládalo podle pravidel, aby se z každého vlaku odebral vzorek a aby byla každá cisterna zaplombována. Na cestě se může stát cokoliv a já chci mít jistotu, že proces nakládky a vykládky nafty nebude zpochybněn.

Ukázala tato kontrola nějaké nedostatky?

Zhruba před měsícem se stal takový případ, že jsme jednu nakládku zastavili, protože jsme objevili, že se nakládá nafta, která nemá správnou konzistenci ani barvu. Tak jsme ji nechali vyčerpat a udělali rozbory. Ty potvrdily, že ve vzorku bylo nepřiměřené množství vody. Proto jsme tuto naftu nenaložili.

Kolik je té kontaminované nafty zatím celkem?

To vám neumím říct. Zatím to bylo jen v jedné cisterně. Až to celé natankujeme, budeme vědět více.

Kdy by měl z Kraillingu odjet poslední vlak?

Původně jsem předpokládal, že v dubnu budeme mít naftu v České republice. Ale to jsem předpokládal, že se podaří domluvit s provozovatelem skladu i německými celníky, že by jezdily tři vlaky týdně. Jenže to nebylo možné. Nyní to vypadá tak, že poslední vlak by měl přijet v červenci. Ale nikdy nevíte, co se ještě stane. Mám radost z každého vlaku, který přijede do Čepra a je v pořádku. Pokud by se objevily nějaké kvalitativní nebo jiné problémy, je to komplikace, která vyžaduje čas navíc. Já už bych byl rád, kdyby to skončilo a my se jako Správa mohli věnovat jiným záležitostem. Od října jsou v Kraillingu stále čtyři lidi Správy, kteří mají i tady svou práci. A nám se pak vrší jiné pracovní úkoly.

Kdo je za to všechno zodpovědný za SSHR? Všechno asi neleželo jen na vašem předchůdci.

Já jsem podal dvě trestní oznámení. Jedno v roce 2015 v Německu, aby se na kauzu podívaly i německé orgány činné v trestním řízení. Jenže německé státní zastupitelství trestní oznámení odložilo, protože není přesvědčeno, že by německý státní občan způsobil něco nekalého. Takže je to nyní všechno na české policii, aby ten příběh dotáhla do konce. Další trestní oznámení jsem už v roce 2014 podal v souvislosti s Viktoriagruppe na českou policii. A ta tuhle záležitost stále šetří.

A to vyšetřování už je ve fázi, že někoho konkrétního obvinili?

Já o vyšetřování detailní informace nemám, zatím je to záležitost policie. Jen vím, že policie už někoho obvinila v souvislosti s prázdnou nádrží, kterou si Správa pronajímala u Mera v Nelahozevsi. V roce 2012 byl totiž ještě uzavřený dodatek ke smlouvě SSHR a Viktoriagruppe AG, který podepsal můj předchůdce Páleník. A v něm se říká, že od května 2012 nemusí Viktoriagruppe za prázdnou nádrž v Nelahozevsi platit. SSHR od té doby přejímá platbu, i když je nádrž stále prázdná.

Vidíte tam záměr firmy Viktoriagruppe a vašeho předchůdce naplánovat nějaký podvod?

Celá tato kauza je pro mě velmi komplikovaný příběh. Například Správa nedělala neplánovanou kontrolu, čímž nezjistila, že tam něco chybí. Můžete si říkat: Byl to úmysl, nebo nedbalost? Smlouva je navíc uzavřená se sedmiletou výpovědní lhůtou… Úmysl? Nedbalost? A do třetice, ve smlouvě se vůbec nehovoří o tom, jakým způsobem by se nafta dostala do České republiky zpátky. Opět, byla to nedbalost, nebo úmysl? Já byl postavený před problém, jak zachránit, co se ještě zachránit dá. Ale k úvahám, kdo je za to odpovědný, jsem se zatím nedostal. Tohle je věcí policie, já se nechci zabývat minulostí jednotlivých aktérů příběhu. Já musel vést náročný souboj s insolvenčním správcem, který má úplně jiný cíl než SSHR.

Kolik procent z celkových zásob nafty bylo vlastně v Německu skladováno?

Minorita. Byly to zásoby zhruba na dva a půl dne z těch našich 90 dnů. Rozhodujícími partnery SSHR z hlediska skladování ropných látek jsou Čepro a Mero. Ty mají dominantní podíl okolo 90 procent.

A kolik je soukromých firem jako Viktoriagruppe?

Jsou, ale je jich málo. Postupně se snažíme i tuhle situaci nějak řešit, protože nás v tuhle chvíli trápí třeba situace kolem těžkých topných olejů, které jsou neperspektivní. Už je nikdo nemá a nepotřebuje. SSHR je měla prodat už dávno. Vypadá to, že už na konci května se nám podaří vypořádat smluvní vztah s jednou firmou, které se tahle problematika týká.

Jaké ponaučení plyne z tohoto případu?

To poučení je poměrně jednoduché. Navrhli jsme legislativní úpravu, která říká, že když bude někdo chtít skladovat cokoliv v zahraničí, tak s tím musí souhlasit vláda.

Je ale vůbec nutné skladovat strategické zásoby v zahraničí?

Není to nutné, ale možné to je. Když to legislativa povoluje, tak ať se o tom ví. Pokud jde o finanční záležitosti v řádu miliard, považuji za korektní, aby o tom vláda věděla a vláda rozhodovala. Druhá věc je, co z tohoto příběhu vyplývá pro běžnou, standardní práci SSHR. Vypadá to jednoduše, ale z hlediska zakázkového řízení je třeba psát smlouvy tak, aby k podobným situacím nemohlo dojít. Při skladování v zahraničí by bylo třeba dobré řídit se právními řády té které země.

Nedávno jste upozorňoval na to, že nouzové zásoby ropných látek klesly pod zákonem stanovených 90 dní. Co se s tím dá dělat?

Já už od roku 2015 upozorňuji na to, že ekonomika roste, zvyšuje se spotřeba a naše nouzové zásoby tím pádem při přepočtu podle příslušného vzorce klesají. Evropská regule říká, že musíme mít 90 dní průměrných čistých denních dovozů. My jsme se při přepočtu koncem března dostali na 87 dnů. Samozřejmě že se na tom podílí i vliv havárie v Kralupech, protože díky tomu vzrostly dovozy.

Patří do toho i Krailling?

Samozřejmě. Je součástí integrálních zásob, i když si o tom můžete z hlediska disponibility myslet cokoliv. Je proto potřeba přijmout nějaké řešení. Máme dvě možnosti řešení. Buď koupit ropu, anebo koupit produkty. Produkty míním benzín nebo naftu. Proto bych byl rád, kdyby Česká republika měla svoje strategické zásoby ve vyváženém mixu. Vychází to na 50 % v ropě a 50 % v produktech.

Co se týče ropy, Česká republika má v tuto chvíli ve svých nouzových zásobách pouze ropu ruského typu, tzn. ropu, která se zpracovává v Litvínově. Kralupy z hlediska nouzových zásob nejsou pokryty vůbec. V Kralupech se zpracovává ropa tzv. sladkého typu. A tuhle ropu v našich nouzových zásobách nemáme a jsme za to kritizováni. Rafinérie v Litvínově vyrábí hlavně naftu, zatímco rafinérie v Kralupech benzíny a my bychom měli mít v nouzových zásobách vyvážený mix pro obě dvě rafinérie. Druhý argument je ten, že my máme od roku 2010 stále prázdnou nádrž o kapacitě 100 tisíc tun v Nelahozevsi.

Je problém vzít prostě peníze a naplnit tank v  Nelahozevsi?

Je, i když miliardu na to připravenou máme. Tohle jsme chtěli udělat už v roce 2015. Tehdy nám pan ministr financí řekl ne. Ministerstvo financí totiž celou dobu říká, že by se neměla kupovat ropa, ale produkty. Jenže my ze svého odborného i ekonomického hlediska chceme koupit ropu, která nám dává smysl. V momentě, kdy koupíme produkty, stále budeme platit 50 milionů ročně za prázdnou nádrž v Meru. Když navíc koupíme produkty, budeme platit obdobně dalších 50 milionů za jejich skladování, což nám bude muset dát Ministerstvo financí z veřejných zdrojů. Selský rozum mi v tuhle chvíli velí koupit ropu, tím zajistit rezervu pro rafinérii v Kralupech a ekonomizovat nádrž, kterou stejně platíme.

Paušální smlouvu s Merem není možné upravit a nádrže se zbavit?

Co se týče Mera, dostáváme se do historických souvislostí. Rafinérská síť v České republice vznikla v ose Litvínov, Kralupy, Nelahozeves. A my v Nelahozevsi máme 12 tanků pro skladování nouzových zásob ropy. A jeden z těch tanků je prázdný. Buď ho naplníme, nebo bude prázdný, jiná varianta není.

Na druhou stranu mi přijde logičtější, že pro krizové účely jsou lepší produkty...

Ano, logicky vypadá, že je lepší mít produkty. Jenže nafta a benzín nejsou všechny produkty, které se z ropy vytvářejí. Když se podíváte na Kralupy nebo Litvínov, vedle nafty a benzínu dělají spoustu dalších produktů. Nebude-li ropa, bude stát nejen benzín, ale celý petrochemický průmysl. Takže ropa má z pohledu sanace národního hospodářství také smysl. My si myslíme, že poměr mezi produkty a ropou by měl být 50 na 50 a za mého předchůdce se tato rovnováha vychýlila tím, že se prodalo 100 tisíc tun ropy a nakoupila nafta do Kraillingu. Proto říkáme, vraťme ropu do Nelahozevsi a dostaneme se zpátky na vyvážený systém s tím rozdílem, že nakoupená ropa bude určena pro Kralupy.

Kdybych napsal, že prázdná nádrž v Nelahozevsi je v podstatě mrhání státními prostředky?

Klidně. Tak to prostě je. My ji sice můžeme pronajmout, ale to je krátkodobá záležitost. My potřebujeme najít její využití v delším časovém horizontu. Státní rozpočet se vždycky nevyvíjí tak, aby byl přebytkový. Teď jsme právě v tom šťastném období, kdy jde ekonomika nahoru, a já nevidím důvod, abychom si aktiva v případě ropy nedoplnili. Ať se podíváte na jakékoliv ekonomické ukazatele, ještě minimálně v příštích 20 letech bude ropa stále strategickou surovinou. A zajímavá je i teď její cena, takže z dlouhodobého hlediska se jedná o dobře uložené finanční prostředky.

SSHR - Pavel Švagr - Správa státních hmotných rezerv 2                                                                                                        Ing. Pavel Švagr, předseda SSHR


Ing. Pavel Švagr

je český dopravní expert, který se roku 2014 stal předsedou Správy státních hmotných rezerv ČR (SSHR). V roce 2000 byl u zrodu Státního fondu dopravní infrastruktury a do roku 2007 působil také jako jeho ředitel. V roce 2008 se stal náměstkem generálního ředitele pro ekonomiku na Správě železniční dopravní cesty a poradcem ekonomického náměstka Českých drah. O rok později se sám stal náměstkem generálního ředitele Českých drah. V letech 1998-2002 a opět od roku 2010 je také zastupitelem města Sedlčany. Zároveň je i členem ČSSD.

Správa státních hmotných rezerv

Správa státních hmotných rezerv schraňuje různé komodity pro případ krizových stavů, jako jsou například záplavy, válečné konflikty či zastavení dodávek klíčových surovin. Ve vlastních či pronajímaných skladech drží například zásobu ropy, leteckého petroleje, potravin či léků. Nouzové zásoby ropy pokryjí spotřebu celého státu na více než 90 dnů, zásoby obilí musí vydržet na měsíc a požadované zásoby potravin mají nahradit třídenní spotřebu. Zásoby průmyslových surovin, například neželezných kovů, jsou většinou tříměsíční. Dodavatelé mají povinnost zásoby pravidelně obměňovat tak, aby byly čerstvé. Na dodavatele pak SSHR vypisuje nejrůznější výběrová řízení.


 

Hodnocení článku

  • 1
  • 2
  • 3
  • 4
  • 5
5 / 5

Odeslat článek


Komentáře k článku

Počet komentářů: 0 Přidat nový komentář Zobrazit komentáře

Aktuální vydání magazínu

Číslo: 2017-04Cestujeme s rodinou Objednávka přeplatného

Nová soutěž pro obsluhu ČS

PUMPAŘ/KA ROKU

Hlavní partner PETROL.cz

MOL

Reklama

Autoshow - čtverec

CardManager

Newsletter PETROL

Přihlásit / zrušit zasílání denního přehledu aktualit PETROL na Váš e-mail.

  

Akce Petrol

Partneři PETROL.cz

ColosseumEconomia