Alek I. bojuje s Putinovými úředníky

Lukoil není státní firma spjatá s ruskou vládou, jak některá média chybně uváděla ve spojitosti s údajným sponzoringem Miloše Zemana. Lukoil je soukromý a s ruskou vládou není zadobře. Generální ředitel Vagit Alekperov si nedávno postěžoval, že přístup k exploataci ruského arktického šelfu je vyhrazen jen státním podnikům jako Rosněfť a Gazprom.

Vagit Alekperov, který si za svůj tvrdý styl řízení vysloužil přezdívku panovník Alek I., prohlásil, že ruské "státní podniky samy o sobě mohou těžko zvládnout využití šelfu". "Zvou na pomoc zahraničí partnery, ale nás, Lukoil, opomíjejí," dodal. Zdůraznil přitom, že Lukoil má z prospekce a těžby z šelfu bohaté zkušenosti. Spolupracuje v tomto oboru se západními firmami v africkém Guinejském zálivu, a má tudíž i potřebnou technologii. V Africe podniká s takovými firmami jako Exxon, Shell, Chevron a ENI. Příčiny diskriminace soukromého Lukoilu spatřuje Alekperov v silné lobby ruských státních podniků.
Záměrně nevolí ostrá slova, protože si to u ruských politiků evidentně nechce rozházet. Místo toho poukazuje na to, že odstavení Lukoilu od využití arktického šelfu snižuje konkurenci. Navrhuje proto vytvoření zvláštního oficiálního orgánu, který by vydával licence na těžbu ropy v arktickém šelfu. Měly by být poskytovány nikoli na základě vlastnické struktury, tedy zda jde o státní, či nestátní firmu, ale s ohledem na zkušenosti, efektivnost a množství peněz zaplacených na daních, které ten který podnik odevzdává do ruského rozpočtu.
Lukoil je podle Vagita Alekperova největší ruský daňový plátce: za rok 2011 odevzdal státu na spotřební a podnikové dani 38,4 miliardy dolarů. Tedy více než platí větší státní ropný koncern Rosněfť.

Chudý chlapec z Baku

Jak napsala agentura Bloomberg, Lukoil, největší ruská nestátní ropná společnost, se kvůli zisku a expanzi již dlouhé roky musí ohlížet po projektech v zahraničí, protože v Rusku je vystavena značné daňové zátěži a přednost u nových projektů dostávají státní podniky. I proto Lukoil v současné době operuje ve třiceti zemích světa, mimo jiné i ve Spojených státech, kde má rozsáhlou síť čerpacích stanic. Největší projekt realizuje v Iráku, ale působí také v Egyptě, Venezuele, Saúdské Arábii, Ghaně a Kolumbii. V Česku má 43 čerpacích stanic, jež koupil od firmy ConocoPhillips.
V příštích 10 letech Lukoil plánuje investice ve výši 20 miliard dolarů. Nikoli však do prospekce a těžby, ale do zpracování ropy. Prostředky na tyto rozsáhlé plány mu zřejmě chybět nebudou. Výsledky za minulý rok sice ještě nebyly zveřejněny, ale na lednovém zasedání správní rady Alekperov oznámil, že budou lepší než ty předloňské. Za rok 2011 stouply tržby na 133,65 miliardy dolarů a čistý zisk vyskočil na 38,4 miliardy dolarů. Dvaašedesátiletý Alekperov se tedy může těšit na dividendy. Vlastní totiž vysokých 20,6 procenta akcií Lukoilu. Už dnes je miliardářem a podle časopisu Forbes osmým nejbohatším Rusem.
K tak vysokým příjmům se přitom vypracoval z chudých poměrů. Narodil se v Baku, a když mu byly tři roky, ztratil otce, Ázerbájdžánce. Jeho matka, Ruska, se musela hodně ohánět, aby uživila svých pět dětí, z nichž byl Vagit nejmladší.
Proto nepřicházelo v úvahu, že by mohl studovat na univerzitě. V roce 1968 začínal jako osmnáctiletý dělník v ropném podniku, kde předtím pracoval jeho otec. Za dva roky udělal velké profesionální pokroky a ovládl všechny finesy těžby ropy.
Po dvou letech se mu podařilo získat stipendium na Ázerbájdžánském ropném a chemickém institutu. Po vlastních zkušenostech tam byl jako doma. Měl problematiku těžby ropy tak zažitou, že se mu studovalo výtečně. Vybral si specializaci technolog a mechanizátor.
Jeho dizertace pojednávala o takzvané vertikální integraci ropných podniků, tedy o struktuře, o níž tehdy v Sovětském svazu neměl nikdo ani potuchy. Jednotlivé činnosti při prospekci, těžbě, zpracování, marketingu a distribuci ropy byly v Sovětském svazu spravovány rozdílnými podniky, které řídily další byrokratické úřady. Kdežto podle vertikální integrace jsou všechny těsně navazující činnosti v jedné firmě. Samozřejmě se tímto pro Rusko revolučním uspořádáním podniků žádný státní orgán nezabýval. Ale Alekperov výsledky svých studentských úvah uplatnil později.
Po studiích v roce 1974 začal pracovat jako inženýr-technolog ve firmě Kaspmorněfť a dotáhl to až na zástupce ředitele. Po čtyřech letech odešel a vystřídal několik dalších podniků, a to už jako kvalifikovaný manažer.

S podporou Gorbačova

Osvědčil se natolik, že se v roce 1987 stal generálním ředitelem ropného podniku Kogalymněftěgaz v sibiřském městě Kogalym. Do jeho nástupu šel tento velký ropný podnik od deseti k pěti, ale manažersky zdatný, sedmatřicetiletý šéf Alekperov ho dostal do takových obrátek, že si toho všimli i "nahoře".
V ropném sídlišti Kogalym žili dělníci po maringotkách a bez jakékoli infrastruktury. Jakmile začal podnik prosperovat, Alekperov postavil paneláky, obchody, nemocnici, ba i malé letiště. V sovětském byrokratickém Rusku však tento rozvoj málo obydleného místa vzbuzoval podezření. Dokonce se na Alekperova chystalo vyšetřování údajné nezákonné činnosti.
Měl ale štěstí. Postavil se za něho sám Michail Gorbačov, tehdejší šéf komunistické strany a státu, který ho naopak dal za vzor. V roce 1990 byl tento úspěšný manažer jmenován náměstkem ministra energetiky Sovětského svazu, tehdy nejmladším mužem na tak prominentním místě. Do roka se dokonce stal prvním náměstkem.
Mezitím se však rozpadl Sovětský svaz a tehdejší prezident Ruské federace Boris Jelcin začal prosazovat privatizaci špatně fungujících podniků. Vagit Alekperov seděl na ministerstvu a rozhodl se, že vymění kariéru vysokého úředníka za šéfa velkého ropného podniku. A tak v roce 1991 připravil pro sebe vznik Lukoilu, a to ze tří státních podniků, které sám vybral s tím, že nová společnost bude postupně privatizována. Byl mezi nimi i "jeho" Kogalymněftěgaz.
V roce 1992 pak sám nastoupil jako generální ředitel nového kolosu. Zpočátku si vedl si tak autoritativně a tvrdě, že se mu začalo říkat Generál anebo panovník Alek I. Jeho kritici poukazovali na to, že Lukoil je vybudován na osobní loajalitě vůči Alekperovi, a nikoli na obvyklé podnikové struktuře.
V prvních letech se šéf Lukoilu pokoušel získat pro spolupráci západní ropné společnosti, zejména obdivoval britskou firmu BP. Ale tehdy, ve zmatcích, které v Rusku panovaly, nikdo nechtěl do tamních podniků investovat.
Těžkosti měl rovněž s novým prezidentem Vladimirem Putinem. Tomu Alekperov údajně pomohl zbavit se kritika, oligarchy Borise Berezovského, který na televizní stanici NTV dštil na vedení státu síru. Protože Lukoil měl svůj podíl v NTV, zasadil se prý Alekperov o to, že tato stanice zbankrotovala. A Berezovskij vyklidil pole.

Jukos byl lepší, ale ztroskotal

Největší starosti dělal Alekperovi konkurent Jukos, rovněž nestátní ropný podnik, který řídil obratný Michail Chodorkovskij. Jenže ten finančně podporoval opozici proti Putinovi, a tak už několik let pro údajné daňové úniky a podvody sedí za mřížemi. Většinu akcií Jukosu získal státní Rosněfť, který svou velikostí vytlačil Lukoil na druhé místo mezi ruskými ropnými podniky.
Hlavního konkurenta Lukoilu, firmu Rosněfť, s přehledem a s dobrými výsledky řídí Igor Sečin, kdysi náměstek premiéra, jímž byl do loňska nynější prezident Vladimir Putin, jeho osobní přítel. Sečin je stále pokládán za nejmocnějšího a nevlivnějšího muže ruského ropného a plynárenského odvětví. Je proto zřejmé, že Vagit Alekperov ve své snaze podílet se na exploataci arktického šelfu neuspěje, protože Rosněfť má v rukou silnější trumfy. A věcné argumenty Lukoilu nemají dostatečnou váhu. Sečin má poslední slovo.
Proto šéf Lukoilu zaměřuje svou hlavní pozornost na lukrativní projekt v Iráku. Rozvoj tamního obrovského ložiska ropy Západní Kurna-2 ale naráží na problémy. Participoval na něm norský Statoil, ale ten letos prodal svůj 18,5procentní podíl, takže Lukoil zůstal osamocen. Vagit Alekperov našel řešení v tom, aby Statoil vystřídala některá čínská firma. Irácká vláda s touto změnou souhlasí. Navíc Čína by většinu vytěžené ropy mohla dovážet, takže ubudou starosti s odbytem.
Při hledání čínského partnera může Vagit Alekperov uplatňovat slogan, který před více než dvaceti roky vtiskl Lukoilu: "Vždy v pohybu."

Vagit Alekperov (62)
- V roce 1974 vystudoval Ázerbájdžánský ropný a chemický institut. V postgraduálním studiu se stal doktorem ekonomických věd.
- Od 1974 do 1987 pracoval jako manažer v různých ropných podnicích, mimo jiné v podniku Kaspmorněfť.
- V letech 1987 až 1990 byl generálním ředitelem podniku Kogalymněftěgaz.
- V roce 1990 se stal náměstkem ministra ropného a plynárenského průmyslu SSSR, od roku 1991 do 1992 byl prvním náměstkem.
- Zasadil se o založení koncernu Lukoil v roce 1991. V roce 1992 do něj nastoupil jako šéf.
- Vlastní 20,6 procenta akcií Lukoilu.
- Časopis Forbes odhaduje jeho jmění na 13,9 vld. dolarů

Lukoil
- Druhý největší ruský ropný a plynárenský podnik, akciová společnost bez státní účasti.
- Založen v roce 1991. Od roku 2004, kdy byl prodán zbylý státní podíl ve výši 7,59 procenta americké firmě ConocoPhillips, je zcela soukromým podnikem.
- První ruská společnost kotovaná na londýnské burze.
- Tržby 133,65 mld. dolarů (rok 2011).
- V Česku je od roku 2007, kdy koupil od ConocoPhillips 43 čerpacích stanic.