Americká renesance díky břidlicím

Prudký nárůst těžby břidlicového plynu a ropy vrací do Spojených států průmyslovou výrobu a posiluje celkovou hospodářskou kondici země.

Když Ken Alexander v 70. letech nastoupil do ocelárny J&L v pensylvánské Aliquippě, pracovalo v ní 17 tisíc zaměstnanců. Americké ocelářství však nedokázalo držet krok s levnější zahraniční konkurencí, což nutně vedlo k masivnímu propouštění. V roce 1984 pak společnost J&L tuto pensylvánskou ocelárnu zcela uzavřela. Před čtyřmi lety navíc kvůli recesi ukončil činnost také ocelářský závod v Ambridge, který se nacházel na druhé straně řeky Ohio a ve kterém Ken nakonec našel nové zaměstnání. Ken patřil k posledním 20 zaměstnancům, kteří v podniku zbyli jako hlídači.
Podobných opuštěných továren je v dané oblasti více, s jejich plechovými stěnami si tak dnes pohrává už jen mrazivý vítr z Apalačských hor. Svého času známý ocelářský region v okolí Pittsburghu přežil v průběhu let řadu krizí (názvem Oceláři se ostatně chlubí i místní tým hráčů amerického fotbalu), poznamenává Ken, a každá z nich z něj vysála kus života - nyní ale konečně přišla změna.
Ambridgeská ocelárna, kterou před šesti lety koupil ruský konglomerát, nyní úspěšně vyrábí. Na 400 zaměstnanců zde z ocelových kulatin pocházejících z jiné nedaleké továrny vytváří bezešvé trubky, které se mimo jiné využívají při ropných vrtech. Management společnosti nyní hbitě využívá sezonního zklidnění poptávky a odstraňuje provozní problémy, aby mohla ocelárna zvýšit kapacitu.
Jiné firmy na rozkvět místního ocelářského průmyslu sázejí ještě více. V ohijském Youngstownu, 80 kilometrů na severozápad od Pittsburghu, investovala francouzská společnost Vallourec 650 milionů dolarů do zbrusu nové ocelárny, která produkuje podobné trubky. Výrobu firma zahájila loni v říjnu s 350 pracovníky. V pensylvánském Brackenridge, zhruba 50 kilometrů opačným směrem, pak společnost Allegheny Technologies za 1,1 miliardy dolarů postavila novou válcovnu na výrobu nerezové oceli a dalších speciálních kovů. V roce 2011 otevřel v Ohiu novou továrnu za 100 milionů dolarů také gigant US Steel, opět se zaměřením na ropný a plynárenský průmysl. Dodejme, že v ohijském Cantonu postavil za 200 milionů dolarů závod také jeho americký konkurent Timken.
Hlavní důvod výše uvedených investic se nachází několik tisíc metrů pod zemí, konkrétně v geologické formaci Marcellus, která obsahuje obrovské zásoby zemního plynu v drobných pórech hornin. Podle odhadů jde o vůbec největší ložisko zemního plynu v Americe (táhne se zhruba 1000 kilometrů podél Apalačského pohoří, ze státu New York do Západní Virginie). Nicméně těžba s využitím štěpení a směrového vrtání zde začala teprve nedávno.
Jen loni vláda Pensylvánie povolila 2484 podobných "nekonvenčních" vrtů, přičemž 1365 z nich bylo skutečně provedeno. V první polovině roku 2012 vyprodukovaly vrty v pensylvánské části formace Marcellus přes 250 miliard krychlových metrů plynu, tedy o zhruba 120 miliard krychlových metrů více než ve stejném období v roce 2011. Pro úplnost jen dodejme, že ještě v roce 2008 se zde netěžilo téměř nic.

Břidlicové ráje

Vydáme-li se do jihozápadní části státu, jsou výhody této "břidlicové revoluce" vidět na každém kroku. Na mnoha místních farmách se objevily nové střechy, ploty, stodoly či traktory a silnice jsou plné nablýskaných zánovních dodávek. Podle jednoho odhadu si obyvatelé Pensylvánie, kteří na své půdě povolili vrty, loni přišli na 1,2 miliardy dolarů. V okolí Pittsburghu, největšího města v dané oblasti, se rozrůstají kancelářské zóny, v nichž dominují těžařské firmy, jejich dodavatelé a subdodavatelé, právníci a specialisté na životní prostředí. V době oběda jsou přeplněné i ty nejobyčejnější restaurace, což místní nesou s nelibostí.
Podle analýzy výzkumné společnosti IHS dnes formace Marcellus v Pensylvánii nabízí práci více než 100 tisícům lidí. V roce 2020 jejich počet podle všeho přesáhne 220 tisíc. Analytici IHS uvádějí, že místní ekonomika na břidlicovém plynu loni vydělala 14 miliard dolarů, a odhadují, že v roce 2020 mohou příjmy dosáhnout až 27 miliard dolarů. Veškerá tato ekonomická aktivita navíc podle IHS státu už přinesla téměř tři miliardy dolarů na daních. Nový "poplatek" (republikánský výraz pro daň) z těžby plynu, který státní zákonodárci přijali v loňském roce, by měl v budoucnu tyto příjmy zvýšit ještě více.
Kromě Pensylvánie ovšem z břidlicového boomu těží také několik dalších států. Podobný vývoj tak lze sledovat rovněž v Arkansasu, Louisianě, Oklahomě a Texasu. Podle amerického ministerstva energetiky vzrostla těžba břidlicového plynu ve Spojených státech v letech 2007 až 2010 více než čtyřnásobně. Za posledních pět let se tak produkce plynu zvýšila o 20 procent a Spojené státy se staly vůbec největším producentem zemního plynu na světě. Ropný a plynový gigant BP předpovídá, že severoamerická produkce břidlicového plynu, především ze Spojených států, poroste do roku 2030 v průměru o 5,3 procenta ročně.
Amerika již produkuje tolik břidlicového plynu, že se to nutně muselo projevit na jeho místní ceně: milion britských tepelných jednotek (mmBTU) se ještě v roce 2008 prodával za více než 13 dolarů, loni to už bylo jen za jeden až dva dolary. V mezinárodním srovnání je plyn ve Spojených státech pozoruhodně levný. Podle Mezinárodní agentury pro energii (IEA) USA měly v roce 2011 po Kanadě druhé nejnižší ceny plynu pro průmysl (mezi bohatými zeměmi). Americké továrny tak za plyn platily třetinu toho, co firmy v Německu, a čtvrtinu toho, co jejich konkurenti v Jižní Koreji, - ceny navíc od té doby dále poklesly.
V praxi vede levný plyn mimo jiné také ke snižování cen elektřiny, neboť mezní dodávky energie ve Spojených státech zpravidla pocházejí z plynových elektráren. Podle IEA v roce 2011 platily americké továrny za elektřinu ve srovnání s firmami působícími v Chile či Mexiku zhruba polovinu a ve srovnání s italskými konkurenty pak dokonce jen čtvrtinu. V New Yorku byly loni ceny elektřiny vůbec nejnižší od roku 1999, kdy stát umožnil vznik standardního velkoobchodního trhu.
Investoři pak těchto výhodných cen chtějí přirozeně využít. Kromě ocelářství tak masivně investují do nejrůznějších energeticky náročných průmyslových odvětví, mimo jiné do výroby plastů či hnojiv. Petrolejářský gigant Shell kupříkladu zvažuje, že nedaleko města Ambridge, severně od řeky Ohio, vybuduje za mnoho miliard dolarů "výrobnu", která bude z etanu pojícího se s velkou částí plynu z formace Marcellus produkovat etylen, tedy základní surovinu pro výrobu plastů.
Na pobřeží Mexického zálivu (dalšího důležitého ložiska břidlicového plynu) rozšiřují společnost Chevron Phillips, Dow Chemical, Formosa Plastics, Occidental Petroleum a Williams své stávající chemické továrny, nebo rovnou stavějí nové. Chemička Methanex se dokonce rozhodla rozebrat jednu ze svých chilských továren a přepravit ji do Louisiany, kde může využít nízkých cen plynu. Společnost CF Industries rozšiřuje svoji místní výrobu hnojiv. Ocelářská firma Nucor buduje novou továrnu. Jihoafrický Sasol plánuje postavit rafinerii v Louisianě a z plynu vyrábět benzin. Několik firem pak chce v daném regionu vytvořit zařízení na zkapalnění plynu a výsledný produkt pak vyvážet - oproti situaci před několika lety, kdy zde byla spíše potřeba dovozních terminálů, tak jde o dramatický zvrat.
Rozsáhlá americká potrubní síť vytváří podmínky pro relativně likvidní a flexibilní celonárodní trh s plynem, takže nízkých cen plynu a chemických produktů mohou využít i zákazníci, kteří se nacházejí daleko od všech břidlicových ložisek. Egyptský konglomerát Orascom plánuje investovat 1,4 miliardy dolarů a v Iowě vybudovat továrnu na výrobu hnojiv. Firmy Bridgestone, Continental a Michelin pak uvažují o rozšíření výroby pneumatik v Jižní Karolíně, což by pomohlo zvrátit dlouhodobý úpadek tamní produkce.

Nová těžební místa břidlicového plynu rostou na severovýchodě USA jako houby po dešti

USA brzy vytěží více než Saúdská Arábie

Ještě lepší zprávou ale je, že kvůli prudkému poklesu ceny zemního plynu se americké vrtné společnosti vrhly na těžbu ropy. Těžaři tak odcházejí z bohatých ložisek plynu, například z louisianské formace Haynesville, na místa, kde musejí ropu získávat z drobných pórů ve skále. Patří k nim například americká permská pánev či formace Eagle Ford v Texasu, dále formace Bakken v Severní Dakotě či formace Mississippian Lime, která se nachází na hranici mezi Oklahomou a Kansasem. Do těžby těžko dostupné břidlicové ropy se pustili pomocí stejné technologie, kterou úspěšně využívali u plynu. Za poslední čtyři roky tak zvýšili americkou produkci ropy o třetinu, na sedm milionů barelů denně. Vláda očekává, že během následujících dvou let se daný objem ještě o milion barelů denně zvýší. Ostatně, jen v případě formace Bakken od roku 2008 narostla denní produkce ze 100 tisíc barelů na objem přesahující 700 tisíc barelů. Podle odhadů společnosti BP předeženou Spojené státy do konce letošního roku Rusko i Saúdskou Arábii, a stanou se největším světovým producentem kapalných paliv, tedy ropy a biopaliv.
Nově objevená ropa má na místa, kde se těží, stejně blahodárný dopad jako těžba břidlicového plynu. Lety do měst v Severní Dakotě jako Dickinson, Minot a Williston, o nichž dříve nikdo neslyšel, jsou dnes vyprodány. Nejinak je tomu u hotelů, a to také v neuvěřitelných vzdálenostech od Bakkenu. Prudce vzrostly rovněž ceny nemovitostí. Ropný průmysl nyní podle IHS tvoří 15 procent místní ekonomiky a ve státě, kde nežije ani 700 tisíc obyvatel, díky němu vzniklo 72 tisíc nových pracovních míst.
I přes značný lokální dopad ovšem americký břidlicový boom dokázal zvýšit globální produkci ropy maximálně o dvě procenta, její cena se tak příliš nezměnila. Výrazně ale přispěl ke snížení objemu amerického dovozu. Podle odhadu IHS klesl deficit obchodní bilance v roce 2012 díky těžbě břidlicové ropy o 70 miliard dolarů, tedy o 10 procent.
Celkově tak podle IHS "nekonvenční" ropa a plyn v roce 2012 vedly ke vzniku ekonomické aktivity, která přinesla příjmy ve výši 238 miliard dolarů, 1,7 milionu pracovních míst a 62 miliard dolarů na daních. Daný odhad zohledňuje výzkum, samotnou těžbu, související dodavatelské řetězce a výdaje nově zaměstnaných obyvatel. Opomíjí však sekundární účinky nižší ceny plynu, elektřiny a chemických produktů. V loňském roce předpovídala Americká rada pro chemii (ACC), že v příštích několika letech povede levný plyn k investicím ve výši 72 miliard dolarů. Tento údaj navíc počítá jen s osmi odvětvími, v nichž je po plynu největší poptávka. To by v letech 2015 až 2020 vedlo ke vzniku ekonomické aktivity, která by zajistila příjmy ve výši 342 miliard dolarů a vytvoření 1,2 milionu nových pracovních míst. Různé úrovně samosprávy by si pak přišly na dalších 26 miliard dolarů ročně na daních.

Z Číny zpět do USA?

Z nižších cen energií mají prospěch v podstatě všechny americké podniky i spotřebitelé. Efekt nemusí nutně vést k výrazným investicím, může však stačit k tomu, aby americkým továrnám, jejichž mzdové náklady rozhodně nejsou nejnižší, pomohl obstát v boji se zahraniční konkurencí.
Ekonomové z bank Citigroup a UBS odhadují, že díky "břidlicové revoluci" se růst amerického HDP v příštích několika letech ročně zvýší o půl procenta. Ti, kteří Spojeným státům předpovídají renesanci výroby, považují právě levné energie za jeden z klíčových faktorů. Náklady na pracovní sílu v Číně podle těchto hlasů neustále stoupají, a nejinak tomu je také u transportu čínského zboží přes Pacifik. Stále kratší výrobní cykly zároveň zvýhodňují továrny nacházející se v blízkosti samotných spotřebitelů. Pokud je navíc nedaleko také centrála, je mnohem snazší udržet kvalitu a ochránit duševní vlastnictví. Přidáme-li nižší náklady na energie či petrochemické produkty, začíná vypadat tuzemská výroba o poznání atraktivněji.
Objem americké produkce zůstává aktuálně pod úrovní z roku 2007 a deficit obchodní bilance s Čínou stále roste. Objevují se však první vlaštovky přicházejících změn. Korporace GE přesunula výrobu některých typů bílého zboží z Číny a Mexika do Kentucky a čínská společnost Lenovo, která koupila sekci IBM specializující se na vývoj osobních počítačů, plánuje návrat části výroby do Severní Karolíny. Podíváme-li se ovšem na věc z dlouhodobého hlediska, Spojené státy nebudou schopny přilákat podobné investory či si je udržet, pokud zároveň nebudou disponovat kvalifikovanější pracovní silou.

Do státu Pensylvánie se díky břidlicovému plynu pomalu vrací průmyslová výroba

1,2 mld. USD vydělali loni celkově obyvatelé Pensylvánie, kteří na svém pozemku povolili vrty.
1,7 milionu nových pracovních míst vzniklo díky "nekonvenčnímu" plynu a ropě loni v USA vzniklo 1,7 milionu nových pracovních míst.
72 mld. USD investic zapřičiní podle odhadů Americké rady pro chemii v příštích letech levný plyn v USA.
14 miliard dolarů vydělala ekonomice státu Pensylvánie loni těžba břidlicového plynu a navíc zaměstnala okolo 100 tisíc lidí