20. 3. 2013
Američané pomáhají splnit úkol, který ruským těžařům
zadal prezident Vladimir Putin. Tedy udržet alespoň deset let
produkci ropy nad deseti miliony barelů.
K tomu ale potřebují dokonalejší americké technologie, aby dostali
více ropy ze starých polí, sloužících
ještě za bývalého Sovětského svazu. Proto se stále lépe rozvíjí
byznys mezi ruskými těžaři a americkými společnostmi, jako je
například Schlumberger z Houstonu, největší firma na světě
poskytující služby producentům ropy.
Ruské společnosti na četných sibiřských nalezištích už léta
používají tzv. fracking - metodu, při které se do ložiska pod
tlakem vhání směs vody, písku a chemických činidel. "Novinka
spočívá v tom, že nyní se tato metoda doplňuje o horizontální vrty.
Díky tomu se vytěžitelnost starých ropných polí zvyšuje o nezanedbatelných 15
procent," uvádí podle agentury Bloomberg Cliff Kupchan, analytik
Euroasia group.
Dobrý byznys pro firmy i stát
Novou metodu hodlají rychle rozšířit všechny ruské těžební
společnosti, včetně největší Rosněfti, která ji letos nasadí asi na
50 vrtech. Firma Gazprom Něfť oznámila, že počet vrtů, kde uplatní
novou technologii, letos zdvojnásobí. Stejně tak Lukoil, největší
soukromá firma v ruském ropném
sektoru.
Prospěch z americko-ruské spolupráce v těžebních technologiích má
ruský stát. Tomu vývoz ropy a zemního
plynu loni vynesl 244 miliard dolarů (z toho ropy 181 miliard dolarů), tedy 46,5 procenta
celkových exportních příjmů. Ale je to dobrý byznys i pro americké
servisní firmy, jako je Schlumberger - vůbec největší firma na
světě poskytující služby těžařům - nebo Weatherford International.
Zkrátka nepřijde ani jejich ruský konkurent C.A.T. Oil AG.
Spojené státy nyní mohou právě díky progresivním technologiím
zvyšovat těžbu ropy i z dříve
"nedobytných" nalezišť ve státech Severní Dakota a Texas. USA loni
podle údajů Mezinárodní agentury pro energii zvýšily denní produkci
ropy o rovný milion barelů na skoro 9,2 milionu barelů, a těsně se
tak přiblížily Saúdské Arábii (9,6).
Naproti tomu ruská těžba ropy, která
poprvé přesáhla 10 milionů barelů denně v roce 2007, stoupá jen
zvolna. "Také v letošním roce lze počítat jenom s nepatrným růstem
těžby," prohlásil nedávno Arkadij Dvorkovič, náměstek předsedy
vlády pro energetiku.
Společné těžební projekty
Spojené státy a Rusko rozšiřují spolupráci i v dalších regionech.
Společnost Rosněfť, ruská ropná jednička,
začátkem března získala třicetiprocentní podíl na dvacítce
projektů, které uskutečňuje ExxonMobil ve vodách Mexického zálivu.
"Získali jsme tak přístup do jednoho z nejbohatších regionů světa,"
pochvaluje si šéf Rosněfti Igor Sečin.
Americký Exxon, který je v Rusku
přítomen už od roku 1995, zase předloni od ruské vlády, která je
hlavním vlastníkem Rosněfti, získal více než třetinový podíl na
jedenácti projektech v Černém, Karském a Čukotském moři. Stal se
tak hlavním zahraničním investorem do mořských nalezišť v
Rusku.
Státní Rosněfť nedávno od britského koncernu BP a ruského konsorcia AAR za 55 miliard dolarů
(v hotovosti a akciích) odkoupila společný podnik TNK-BP. Převzetím, které již schválila Evropská
komise, vznikl největší světový producent ropy, s jehož akciemi se obchoduje na burzách.
Jeho produkce uhlovodíkových paliv
dosahuje 4,6 milionu barelů denně (v
přepočtu na ropu).
Dva ze čtyř ruských miliardářů, kteří vlastnili TNK-BP - Michail Fridman a German Chan z Alfa Group
- nyní zvažují, zda 14 miliard dolarů, které jim z prodeje jejich
podílů připadlo, neinvestují zpětně do ropy. Připojit by se k nim mohli i jejich
bývalí partneři v konsorciu - Viktor Vekselberg (Renova Group) a
Len Blavatnik (Access Industries Holdings). Podle agentury Reuters
oligarchové už oslovili bývalé šéfy britského BP Johna Browneho a Tonyho Haywarda, zda by s
nimi znovu nešli do ropného byznysu.
11,4 milionu barelů denně představuje dosavadní
těžební rekord Ruska z roku 1987. Prezident Vladimir Putin na
těžařích žádá, aby udrželi produkci nad 10 miliony barelů alespoň
deset let.
181 miliard dolarů získalo loni Rusko vývozem
ropy. Na celkové hodnotě vývozu se
podílela 34,5 procenta, zemní plyn 12 procenty.
Autor: Václav Lavička, Zdroj: Economia