30. 7. 2013
Služby státu jsou zdarma, daň z příjmu neexistuje.
Rodiny utratí v průměru 13 tisíc dolarů měsíčně, z toho nejvíc za
zábavu. Život v Kuvajtu, kde zítra obyvatelé volí nový parlament,
je jedním z nejpohodlnějších na světě.
Kuwait City: Až do irácké okupace byl Kuvajt nejbohatší zemí v
oblasti Perského zálivu, ale ekonomika dodnes trpí na následky
tohoto brutálního přepadení
I parlament samotný - tvořený padesáti liberály a islamisty - je
sám o sobě výsadou. V monarchiích Perského zálivu neexistuje
podobně silný volený orgán, který usměrňuje královskou
rodinu.
Ze všech stran ale zní varování: pokud se země rychle nezmění,
čeká ji těžká budoucnost. Už nyní, ač stále bohatý, je Kuvajt
ekonomicky nejzaostalejší ropnou zemí
Zálivu. Problémy se kupí, neřešeny už desetiletí.
Objem vytěžené ropy přestává stačit
zvyšující se domácí spotřebě energie. Rafinerie jsou zastaralé, ekonomika roste
pomalu, domácí investice jsou podprůměrné, zato útraty státu každým
rokem bují. Rozpočet země se za pár let propadne do deficitu.
Spásná ropa
"Kuvajt stojí na křižovatce. Musí si část bohatství uchovat pro
budoucnost," varuje šéf blízkovýchodní divize Mezinárodního
měnového fondu Anantakrišan Prasad, jehož citovala agentura
AP.
Jak ale pokusy o modernizaci dopadají v praxi? Kombinace
byrokracie, klientelismu a nekonstruktivního parlamentu dusí už
desítky let celou ekonomiku. Výjimkou není ani klíčový ropný sektor.
Kuvajt potřebuje zmodernizovat rafinerie
Míná Abdulláh a Míná al-Ahmadí, do nichž musí nainstalovat nová
zařízení, aby produkovaly ekologičtější palivo s menším obsahem síry. Projekt za 16
miliard dolarů se však oddaluje už léta.
Otázka také je, jak zvýšit ropnou
produkci z nynějších 3,2 milionu barelů denně na 4 miliony do roku
2020. To je totiž zatím jediná šance, jak dál financovat pohodlný
život obyvatel.
"Nevěřím, že se nám podaří produkovat čtyři miliardy barelů, a to
ani v roce 2030, natož v roce 2020," řekl listu Financial Times
kuvajtský ropný analytik Kamál
Harámí.
Parlament totiž nesouhlasí s tím, aby státní Kuwait National
Petroleum Company při zahájení těžby na technicky obtížnějších
polích spolupracovala se zahraničními firmami, jako je Royal Dutch
Shell, ExxonMobil či Total.
Nedojde-li k obratu, hrozí podle Mezinárodního měnového fondu zemi
deficit rozpočtu už v roce 2017, neboť nezbude ropa na vývoz: stále větší část pojídá rostoucí
domácí energetická spotřeba.
Bez pláží, bez turistů
Státním úředníkům přesto loni vzrostly platy o čtvrtinu,
pracovní doba končívá po obědě a do důchodu se chodí od
pětačtyřiceti let. I několik málo procent Kuvajťanů, kteří
pracovali v soukromých firmách, proto raději "emigrovalo" do stále
pohodlnější a neefektivní státní správy.
Letos tak má země růst jen o dvě procenta. Co do objemu investic i
úrovně infrastruktury se už dávno nemůže poměřovat se Saúdskou
Arábií či Katarem. A zatímco v Dubaji staví umělé ostrovy, hotely a
zvelebují pláže, do Kuvajtu nejezdí turisté téměř vůbec.
Že by to mohl změnit nový parlament, lidé nevěří. Mnozí považují
volby za nudné a ani se k nim nechystají.
"Cítíme ale obavu," řekla listu Financial Times aktivistka za
ženská práva Šamael Šaríchová. "Hrozí, že Kuvajt jako stát
prohraje."
Autor: Lucie Beranová, Zdroj: Hospodářské noviny