Benzin bude dále zlevňovat

Vysoké ceny před dvěma a více lety spustily vlnu investic do těžby uhlovodíků i kovových rud. Trh zachvátila nadprodukce a hraje se o to, kdo přežije cenovou válku.

9 milionů barelů ropy denně se nyní těží ve Spojených státech. Před pěti lety to bylo jen 5,5 milionu. A za dalších pět let to může být 13 milionů barelů za den.

Svět se přestal bát nedostatku ropy. Značnou měrou k tomu přispěly těžařské společnosti a vlády exportérských zemí, které při vysokých cenách začaly až příliš vrtat. Vytvářejí tím přebytek, který nejsou odběratelé schopni nakoupit a spotřebovat.
Právě taková je hlavní příčina pádu cen ropy, která za poslední půlrok v dolarovém vyjádření klesla o 55 procent. Spiklenecké teorie, jako například záměr Spojených států a Saúdské Arábie zruinovat ruskou ekonomiku, sice znějí lákavě, ale také málo pravděpodobně. Potíže Ruska představují pouze "vedlejší efekt" dění na trhu s komoditami.
Ve stínu pádu cen ropy zůstává pokles cen dalších paliv či obecně nerostných surovin. Za posledních šest měsíců spadla cena energetického černého uhlí o čtvrtinu, zemního plynu skoro o pětinu a železné rudy o 35 procent.
Ve světové ekonomice tak může nastat nové rozdání karet. Vyspělé průmyslové země závislé na dovozu uhlovodíků a kovů budou z nastalé situace profitovat. Do krize se naopak může vedle Ruska a arabského světa dostat také řada zemí Afriky a Latinské Ameriky, jejichž hlavní exportní položku tvoří nerostné suroviny.

Faktor strachu zmizel

Ropa severomořského typu Brent spadla až na 46,4 dolaru za barel v úterý 13. ledna. Poté se cena stabilizovala, přesto lze narazit na předpovědi, že ještě nenašla svoje dno. Mnozí analytici předpovídají, že "černé zlato" spadne až ke 40 dolarům.
Prudký pád cen ropy není výjimečný jev. Poměrně známým případem je ten, který se z geopolitických příčin odehrál na přelomu let 1985 a 1986. Ropu srazil dolů také nástup globální finanční a dluhové krize, a sice ze 134 dolarů za barel v červenci 2008 na pouhých 41,5 dolaru v prosinci téhož roku.
Faktem je, že na aktuálním pádu cen se vydatnou měrou podílejí finanční spekulanti. "Ti se však na trhu objevili až koncem listopadu, tedy po pěti měsících cenového poklesu. Prvotní příčiny pádu jsou jiné, spekulanti jej pouze prohlubují," říká hlavní analytik firmy Colosseum Boris Tomčiak.
Tentokrát je situace unikátní tím, že žádná nová ekonomická ani finanční krize neklepe na dveře. Vládní velvyslanec pro energetickou bezpečnost Václav Bartuška upozorňuje na fakt, že v posledních měsících přestává platit pravidlo, že klíčovou složkou ceny ropy je faktor strachu.
Dříve totiž jakýkoli konflikt vedl k růstu ceny. "Teď máme Islámský stát na hranicích Saúdské Arábie, rozpadlou Libyi a Rusko válčící s Ukrajinou - a ropa přesto spadne během půl roku o více než 50 procent hodnoty," poznamenává Bartuška.
Převažující názor zahraničních i českých analytiků je, že arabské země v čele se Saúdskou Arábií potřebují zastavit boom těžby ropy z břidlic ve Spojených státech i z ropných písků v Kanadě. Nevítanou konkurenci chtějí setřást s pomocí nízkých cen, jež mají vydržet minimálně do příštího roku.
V letech, kdy cena převyšovala hranici 100 dolarů za barel, představovalo dobývání ropy mimořádně ziskový byznys. Jenže soukromí i státní investoři to s novými projekty přepískli. Výsledkem je dnešní stav, kdy na trhu přebývá okolo dvou milionů barelů ropy denně. V přepočtu se jedná o 100 milionů nadbytečných tun za rok.
Rozsah těžebního boomu dokládají nejen data z posledních let (viz graf Američané navyšují... na str. 18), ale také očekávaný výhled do příštích let. Podle loňské prognózy Mezinárodní energetické agentury má produkce Spojených států dále růst ze současných devíti až na 13,1 milionu barelů denně v roce 2019.
Kanadská asociace ropného průmyslu předpovídala průměrný růst těžby o čtyři procenta za rok, přičemž hlavním tahounem růstu měly být jako dosud ropné písky v provincii Alberta. Není bez zajímavosti, že zde mají v plánu investovat také Češi, jmenovitě firemní skupina Lama Energy Group podnikatele Petra Lamicha.
Ambiciózními plány se netajil ani brazilský státní ropný koncern Petrobras, který chce na konci desetiletí těžit 4,2 milionu barelů denně - jedenapůlkrát více než v loňském roce. Možné to má být díky postupnému náběhu těžby z nových ložisek Campos a Santos v Atlantickém oceánu.
Právě takové plány má zadusit současný cenový pád. Zprávy o škrtání v investičních rozpočtech těžařů přicházejí z celého světa. Podle průzkumu agentury Reuters mezi analytiky budou muset velké ropné koncerny omezit svoje investice alespoň o 25 procent, aby v letošním roce udržely kladné cash flow.

Čekání na bankroty

Tam, kde je nadbytek, přežívají ti nejlevnější. Podle analytické firmy Rystad Energy jsou investice do těžby z břidlic v USA návratné při ceně ropy v rozmezí od 40 do 65 dolarů za barel. Číslo výrazně kolísá v závislosti na geologických podmínkách v konkrétním ložisku. Záleží také na zdatnosti těžebních společností, za jakých podmínek dokázaly sehnat financování a dodavatele vrtných prací.
Jak dále uvádějí analytici Rystad Energy, s nejnižšími náklady lze ropu produkovat v oblasti Perského zálivu. V případě nových projektů se jedná o 20 až 40 dolarů za barel. Náklady na investici a těžbu v Rusku se pohybují v průměru okolo 54 dolarů. Nejdražší je získávání ropy z kanadských písků, které vychází v průměru na 74 dolarů.
První signály, že cenový kolaps na trhu s ropou má efekt, se již objevují. Ve Spojených státech klesá od října počet nových vrtů a přicházejí první bankroty těžebních firem. První takový případ se objevil před dvěma týdny, kdy skončil v insolvenci malý texaský producent břidlicové ropy WBH Energy. Další mohou brzy následovat.
Právě dluhy představují hlavní slabinu soukromých těžařů v Severní Americe. "Menší společnosti v USA a Kanadě jsou těžce zadluženy a při cenách pod 50 dolarů za barel nebudou schopny hradit svoje závazky. Naopak těžaři v arabských zemích mají nulový nebo jen malý dluh," zmínil analytik Boris Tomčiak.
Pokud nízké ceny ropy vydrží rok či dva, trh se pročistí. Řada soukromých producentů zkrachuje, investice do dražších ložisek - tedy ropných písků, ropných břidlic či hlubokomořských vrtů - klesnou na minimum. Vydělá na tom sdružení ropných exportérů OPEC, které po řadě let klesajícího vlivu opět posílí svůj tržní podíl.
Co může kolaps cen ropy a dalších komodit znamenat pro Čechy? Na jedné straně úsporu ve výdajích za benzin a vytápění, na druhé straně vyšší riziko ztráty zaměstnání. Do ohrožení se mohou dostat podniky orientované na export do zemí bývalého Sovětského svazu a do arabského světa.

50 miliard Kč ročně může Česko ušetřit díky pádu cen ropy z loňských 110 dolarů za barel na polovinu. Přínos pro obchodní bilanci země mohl být vyšší, pokud by koruna neoslabila.

Ušetří nejen majitelé aut

Motoristé se mohou těšit na další pokles cen benzinu a nafty. "Pokud vezmu v úvahu současnou cenu ropy a kurz koruny, tak z toho vychází propad cen pohonných hmot o dalších 10 až 15 procent. To odkrojí z inflace skoro půl procenta," vypočítává hlavní ekonom J&T Banky Petr Sklenář. Z pádu cen pohonných hmot budou mít dle ekonomů prospěch hlavně nízkopříjmové a středněpříjmové domácnosti. Zůstane jim více peněz na jiné výdaje - a podpoří tím oživení české ekonomiky.
Významné jsou také makroekonomické dopady. "Česká republika dováží ropu za 160 až 170 miliard korun ročně. Při oslabení ropy na 60 dolarů to i při slabším kurzu koruny stále dělá pro ekonomiku úsporu skoro 50 miliard korun za rok," zmiňuje Petr Sklenář.
Téměř nevyhnutelný je také obrat od růstu k poklesu cenové hladiny. Již v prosinci meziroční míra inflace díky pádu cen paliv klesla na 0,1 procenta oproti listopadovým 0,6 procenta. V lednu již tento ukazatel nejspíše bude mít záporné znaménko.
Vývoj k tomu nezadržitelně směřuje. Například ceny průmyslových výrobců již podle posledních údajů padají meziročně o 3,7 procenta, ceny zemědělské produkce dokonce o 7,7 procenta. Objevují se tedy spekulace, zda proti deflaci nezasáhne Česká národní banka.
Guvernér ČNB Miroslav Singer podle svého vyjádření z minulého týdne zásah nechystá. Centrální banky podle jeho slov věnují menší pozornost přímým dopadům faktorů typu cen ropy, které sice krátkodobě mění inflaci, ale nejsou odrazem změn poptávky. "Pokles cen ropy je současně pro českou ekonomiku velmi dobrá zpráva, která ke zpomalení růstu mezd vést nemusí," dodává Singer.
Podle guvernéra je rozumné vývoj cen ropy i potravin při měnové politice spíše zanedbávat, stejně jako tomu bylo při skokovém růstu cen vinou zdražujících komodit a energií v letech 2007 a 2008.
Reakce ČNB na pád cen ropy a dalších surovin tedy není příliš pravděpodobná.
Další zajímavé úspory se mohou objevit u zemního plynu. Jeho cena na německé energetické burze za posledních šest měsíců spadla o téměř 18 procent. Právě podle kotací na západních burzách nakupuje plyn většina dodavatelů plynu českým zákazníkům včetně toho největšího - společnosti RWE Energie. Pokles je natolik výrazný, že by jej nemělo ohrozit ani zhruba tříprocentní oslabení kurzu české koruny k euru v posledním půlroce.
Na světových burzách oslabuje také černé uhlí určené pro elektrárny a spolu s tím i uhlí hnědé, které je na jeho výši v některých případech vázáno. Zlevnit bude muset třeba Vršanská uhelná, vlastněná miliardářem Pavlem Tykačem. "Vzniklou situaci ale vnímáme jako motivaci k hledání rezerv uvnitř společnosti a k ještě vyššímu úsilí o zvýšení efektivnosti výroby," uvedl mluvčí Tykačovy skupiny Czech Coal David Vidomus.
Velmi podobný příběh jako u ropy se v poslední době odehrává v případě železné rudy. Ještě na konci roku 2013 se za jednu tunu rudy s 62procentním obsahem železa platilo 135 dolarů. V posledních dnech je to jen něco málo přes 60 dolarů.

Průmysl ušetří, ale přijde o exportní zakázky

Také zde se těžaři nechali zlákat vysokými cenami a otevřeli příliš mnoho nových dolů. Sázeli hlavně na rostoucí poptávku čínského ocelářského průmyslu. Ten donedávna stahoval surovinu z celého světa, jenže jeho růst se v minulém roce zadrhl.
Z pádu cen železné rudy mají prospěch české hutě i jejich odběratelé. "Současný pokles cen má krátkodobý pozitivní dopad na rentabilitu. Pravidlem však je, že takový pokles se s určitým zpožděním projeví snížením prodejních cen hotových výrobků," odpověděla mluvčí podniku ArcelorMittal Ostrava Barbora Černá Dvořáková.
Mírně pozitivní dopad levnější suroviny očekávají také Třinecké železárny. Pokud se zlevnění následně promítne do cen hutních produktů, klesnou náklady automobilek, stavařů a dalších podniků. Ti si mohou buď navýšit svoje ziskové marže, nebo zlevnění promítnou do cen pro koncové zákazníky.
Mezi poražené budou naopak patřit majitelé a zaměstnanci firem, jejichž dodávky směřují na trhy Ruska, Kazachstánu, Ázerbájdžánu či na Blízký východ. Výpadek postihne hlavně sofistikovaná odvětví průmyslu. Typickým příkladem jsou vývozci investičních celků pro energetiku, průmysl či dopravu a jejich subdodavatelé.
Tady platí jednoduchá rovnice - čím budou země orientované na vývoz ropy, plynu a kovů chudší, tím méně strojů a technologií nakoupí ve vyspělých zemích. Zdaleka nejde jen o Rusko, jehož rostoucí ekonomickou tíseň vítají mnozí komentátoři s neskrývanou radostí či škodolibostí.
Stejně se do potíží dostanou ekonomicky méně vyspělé země, které v uplynulých deseti letech zaznamenaly růst tažený boomem těžebního průmyslu. S propadem cen komodit se bude těžko vyrovnávat třeba Peru, Nigérie, Indonésie nebo Mongolsko.
Extrémním příkladem může být západoafrický stát Sierra Leone, o kterém se loni hovořilo v souvislosti s epidemií eboly. V závěru loňského roku tam kvůli nerentabilitě ukončily provoz oba doly na železnou rudu. Chudá země tak rázem přišla o 16 procent svého hrubého domácího produktu i hlavní exportní položku.
Do značné míry se zdá, že historie se opakuje. Mnohé země třetího světa se svezly na komoditním boomu 70. let minulého století, nicméně po zhroucení cen surovin na počátku 80. let upadly do těžké ekonomické a sociální krize. V případě mnoha zemí Afriky a Latinské Ameriky se v této souvislosti hovoří o ztracené dekádě. Další ztracená dekáda jim může odstartovat letos.
Levné komodity naopak mohou přiživit slabý růst evropské a japonské ekonomiky. Podle prosincového odhadu ekonomů Mezinárodního měnového fondu může jen zlevnění ropy posílit ekonomický růst ve světě v tomto roce až o 0,7 procentního bodu - z původně očekávaných 3,8 na 4,5 procenta.
Podle prognózy francouzské banky Natixis se bude ropa držet na poměrně nízkých úrovních v tomto i příštím roce. Převis nabídky nad poptávkou totiž zmizí zřejmě až v roce 2017. Cena poté vzroste na úroveň, která bude těžaře motivovat k investici do nových vrtů.
Analytici banky Goldman Sachs se domnívají, že ropa typu Brent zůstane pod úrovní 50 dolarů za barel po celé první pololetí. V letních měsících se vrátí k růstu, na konci roku se má obchodovat po 70 dolarech za barel.
Odběratelé tedy mají stále před sebou jistotu, že ropa znovu začne podražovat. Zdražení však nemusí být tragické - například i saúdskoarabský miliardář Al-Valíd bin Tálal tipuje, že cena se nad 100 dolarů v dohledné době nevrátí.