Byznys mě musí skutečně bavit

Ředitel Jednotky obchodu a marketingu Rafinérie společnosti Unipetrol RPA Jaroslav Filip v tomto čase nevidí důvod k obavám, že by se rafinérie v Kralupech měla zavřít.

Od kdy pracujete pro společnost Unipetrol?
V roce 2005 jsem byl osloven společností Unipetrol, abych rozjel obchodní aktivity na Slovensku v oblasti paliv a stal se jednatelem a ředitelem společnosti Unipetrol Slovensko. Během pár let jsme dosáhli 15% podílu na slovenském trhu a v současnosti jsme společností, která má obrat více než 500 milionů eur ročně. Patříme na Slovensku do top 40 podniků, co se týče obratu. V obratu na jednoho zaměstnance jsme na první, druhé příčce. Na slovenském trhu jsme dosáhli určitého podílu, který se už pravděpodobně nedá výrazně zvýšit, tak jsme přešli v minulém roce na obchodní aktivity směrem do Maďarska a úspěšně je teď realizujeme. Od prvního února letošního roku jsem se stal v rámci Unipetrolu RPA ředitelem Jednotky obchodu a marketingu Rafinérie, nadále zároveň zůstávám jednatelem společnosti Unipetrol Slovensko.

Nabídka takto významné pozice v Unipetrolu je nepochybně oceněním vašich předchozích úspěchů...
Od začátku mé profesní dráhy v oboru jsem se snažil mnoho naučit od kolegů. Jeden starší kolega mi kdysi řekl: "V zahraničním obchodu můžeš lhát jen jednou, poprvé a naposledy." Snažím se také držet hesla: Chemical business is our pleasure. - Ano, musí mě ten byznys skutečně bavit. Zatím se dá říci, že to tak je. Kdyby mě má práce nenaplňovala, tak dobrých výsledků bych nikdy nedosáhl.

Na pozici ředitele Jednotky obchodu a marketingu Rafinérie jste nastoupil v době, která pro rafinérský sektor není jednoduchá. Řada rafinérií v Evropě byla dokonce uzavřena...
Stejně jako v jiných oborech i v rafinérském oboru platí, že pokud nebudeme hledat nové cesty a bude stát na místě, nemáme v této době šanci dále přežít. Určité vlivy makroekonomického prostředí ovlivnit nedokážeme. Musíme se s nimi poprat. Diskonty oproti ropě Brent, se kterými jsme nakupovali v minulosti, už pravděpodobně nikdy nebudou, protože Ruská federace si našla alternativu směrem na Čínu. Většina producentů ropy navíc začíná investovat do rafinérií, produktů na trhu je více, to tlačí rafinérské marže směrem dolů. Na druhé straně bohužel Evropská unie má určité požadavky, hlavně enviromentální, takže pokud se srovnáváme s konkurenty z jiných států mimo EU, které tuto povinnost nemají, máme znatelnou nevýhodu. Zúčastnil jsem se jednání sdružení Europia, kde zástupce jedné evropské země názorně prezentoval, že environmentální orientace Evropské unie znevýhodňuje petrolejáře zhruba o 50 dolarů za tunu oproti zemím mimo EU. Já neříkám, že je to špatně, ale musíme se na to podívat tak, že Evropa není jediným hráčem na globálním na trhu, jsou tu silní tygři z Asie a Ameriky.

Unipetrol jediným vlastníkem České rafinérské

Rafinérie v Evropě se octly v krizi, 15 jich ukončilo provoz. Od vstupu do Unipetrolu prodělal PKN ORLEN podle výročních zpráv v rafinérském segmentu deset miliard korun. Vy jste navzdory tomu využili předkupního práva a odkoupili jste za 30 mil eur podíl Eni v ČRa (zbývá pouze formální souhlas UOHS). Realizovali jste předkupní právo na podíl Eni v České republice a získali tak stoprocentní podíl v České rafinérské. Jaké jsou výhody a jaká rizika takového rozhodnutí, když spotřeba paliv dlouhodobě klesá?
Všechno má své výhody a nevýhody. Obecně lze ale říci, že nejlepší počet vlastníků je vždy jeden. V našem případě jde o zjednodušení rozhodování v oblasti dalších investic a optimalizaci a plné využití rafinérského portfolia. Pokud máte samozřejmě více vlastníků, tak všechna strategická rozhodnutí musí být konzultována mezi jednotlivými akcionáři. Dovoluji si tvrdit, že právě v tom v důsledku nedochází k optimálnímu vytížení celého portfolia a následně efektům, kterých je možné dosáhnout. Samozřejmě zde existuje jistá elasticita poptávky, z dlouhodobé perspektivy spotřeba paliv klesá. Naše výrobní a prodejní možnosti jsou ale nyní takové, že věřím, že zabezpečíme plné využití rafinérií.

Nezvýšilo se riziko tohoto kroku právě tím, že se vám nepodařilo získat čerpací stanice Agip od Eni a síť Lukoilu, které byly z podílu Eni převážně zásobovány, a tím jste přišli o významnou část odbytu?
Stále hledáme jiné způsoby, jak navýšit efektivnost našeho podnikání. Určitě sledujete, že jsme oznámili plány investic do petrochemie, zejména výstavby polyetylenové jednotky v Litvínově a při využívání vlastních surovin budeme schopni docílit maxima z petrochemické marže. To je velice pozitivní.

Realizace investice do petrochemické výroby je z časového hlediska mnohem delší než akvizice v oblasti retailu. Jak v současnosti nárůst výrobní kapacity řešíte?
Co se týká retailu, stále platí, co jsme říkali v minulosti. Máme zájem o možné akvizice. Plánujeme navyšovat tržní podíl i efektivnost retailu.

Skupina MOL, do které patří Slovnaft, akvizicí čerpacích stanic Agip a Lukoil a jejich sloučením se v jejich počtu dostává na druhé místo těsně za Benzinu a v oblasti distribuce má nyní plně srovnatelný přístup na trh jako Unipetrol, jelikož rafinérie v Bratislavě disponuje napojením produktovodem do systému skladů Čepro. Jak vnímáte tak silného a navíc pro vás osobně velmi dobře známého konkurenta?
Pro MOL a Slovnaft to byl jeden z bodů, který museli uskutečnit. Portfolio rafinérie Slovnaftu podle mých informací v poměru export a domácí trh je někde přes 70 % ve prospěch exportu. S ohledem na již zmíněné tlaky na snižování spotřeby paliv byl tento krok pro naši konkurenci nevyhnutelný. Co se týká downstreamu, všechny firmy se snaží zhodnotit maximum výroby v rámci vlastní sítě čerpacích stanic. Když se podíváme na naše hlavní konkurenty tady v teritoriu, tak vidíme, že investice do upstreamu je dost značná a vidíme dokonce, že někteří naši soupeři se rozhodli optimalizovat určité aktivity na trhu právě za účelem posílení aktivit v oblasti upstreamu. Ostatně i PKN ORLEN, náš majoritní vlastník, se v uplynulém roce rozhodl nakoupit pozice v těžbě ropy.

Rafinérie Slovnaftu má i "hlubší" zpracování ropy a nezbývá jim tolik benzinu.
Určitě, ale já bych to tak kategoricky necharakterizoval. My cílíme a investujeme v petrochemii, 270tisícová polyethylenová jednotka je ve výsledku velmi efektivní náhradou za velký objem benzinu.

Opakovaně se vážně diskutuje v médiích, mezi odborníky i na vládních úrovni o možnosti uzavření rafinérie v Kralupech...
Jako ředitel Jednotky obchodu a marketingu Rafinérie to vidím z celkového evropského pohledu: Česká rafinérská vyprodukuje zhruba jeden a půl milionu tun benzinu, to je přesně potřeba českého trhu. Co se do České republiky neimportuje, to se musí vyexportovat. Co se týče motorové nafty, tam ta situace je taková, že Česká republika spotřebuje ročně 4,1 milionů tun dieselu a výroba České rafinérské je na úrovni 3,3 milionů tun, tedy zhruba 800 tisíc tun se musí dovézt. V tomto čase nevidím důvod k obavám, že by se Kralupy měly zavřít. V médiích se objevilo, že PKN ORLEN je schopný do Česka dodávat motorovou naftu a benziny z vlastní produkce. Když se ale podíváte na polský trh, tak podle mých informací se dováží skoro jeden milion tun motorové nafty do Polska a benzin je zhruba vybalancovaný, i když jsou tam nějaké exporty v zimních měsících. Navíc PKN ORLEN má obrovskou síť v Německu, čítající skoro 600 čerpacích stanic. Z tohoto pohledu opravdu nejsou diskuze o zavření tuzemských rafinérií na místě.

Nevyvážená preference biopaliva B100

Nedávno se odehrála v parlamentu zajímavá příhoda, kdy na chvíli bylo odhlasováno poměrně masivní snížení spotřební daně. Jaký je váš názor na výši spotřební daně na naftu v Česku?
Co by se podle mého názoru mělo změnit, je poměr jednotlivých spotřebních daní jednotlivých produktů. Já si myslím, že by se Ministerstvo financí mělo podívat na poměry spotřebních daní mezi B100, B30, B6 a B0. Pro náš sektor je nepříznivé, že oproti úlevě na dani u B100 a na B30 potom není úleva na B6. Subjekty, které uvádějí do oběhu B6, tak jsou určitým způsobem znevýhodněny. Různě to řeší i země EU. Můj osobní názor je, že B30 je tradiční palivo na českém trhu, B100 se rozšiřuje, a tak i B6 by měla mít určitou úlevu. Vidím možnost nastavení poměru mezi B6 a B0, například by na B6 mohla být o trochu nižší spotřební daň proti B0 adekvátně k objemovému procentu. B30 a B100 má podle mne dnes preferenci až moc velkou a spotřební daň by se v tomto případě měla blížit úrovni klasických fosilních paliv. Třeba německý systém nedělá mezi palivy žádný rozdíl a to je z dlouhodobého hlediska asi nejférovější přístup.

Je podle vás neadekvátní preference B100 také důvodem, že je prostředkem k daňovým podvodům určitého segmentu šedé zóny?
Pravděpodobně ano, ale z pohledu jejího omezení je tady vynikající návrh opatření Generálního ředitelství cel, podle něhož by od 1. ledna 2015 měla být zavedena minimální spotřební daň na čisté MEŘO ve výši 0,5 korun na litr. Je to dobře, protože bude methylester jako palivo evidován v celním systému.

Na B100 přešla řada tuzemských dopravců, stoupla její spotřeba. Neřekl byste mi, zda by podle vašeho názoru stálo za to přitáhnout sem zahraniční provozovatele kamionové dopravy a o kolik by se podle vás zhruba mohla spotřební daň snížit, aby je to přilákalo k českým čerpacím stanicím?
Před časem došlo k devalvaci české koruny, takže problém byl částečně vyřešen tímto způsobem. Dle mého názoru je to víceméně v pořádku.

Úspěšná Benzina

Jak jako ředitel Jednotky obchodu a marketingu Rafinérie hodnotíte splnění plánu zvýšení podejů a navýšení zisku Benziny meziročně o 57 milionů korun na 100 milionů v prvním čtvrtletí?
Mohu odpovědět jen z pohledu mé pozice. Já vnímám Benzinu jako chytrého hráče, na kterém my stavíme. Benzina tvoří významnou část našich prodejů. Počítáme s tím, že Benzině se bude dále dařit zvyšovat tržní podíl i tržby. Jedním z důvodů zlepšení výsledků společnosti je určitě i pokles šedé zóny.

Do jaké míry se podle vás podařilo eliminovat prostřednictvím nové legislativy v oblasti distribuce pohonných hmot působení šedé zóny?
Chceme, aby tržní prostředí na českém trhu bylo v rámci fair play. Je to výrazný úspěch, co se prozatím podařilo udělat v oblasti daňových úniků, kdy podíl šedé zóny se z předpokládaných 20 % dnes pohybuje podle našeho odhadu do 5 %. Stát dále pokračuje ve velice efektivních krocích, což kvitujeme. Jde nám o to, aby podmínky všech subjektů podnikajících na trhu byly rovné.

Kromě vlastní sítě Benzina Unipetrol RPA má více než 100 pump v programu Partnerských čerpacích stanic, které jsou dalším významným odbytištěm produkce rafinérií. Jaký podíl na prodejích pohonných hmot mají partnerské čerpací stanice?
K Benzině, která má i franšízový program, se tyto stanice nedají přičíst. Spadají pod náš velkoobchod. Chápeme společnosti, které jsou hrdé na své logo a nechtějí franšízu. Takových partnerů si také vážíme. Proto tady máme program Partnership, kterým podporujeme byznys samostatných čerpacích stanic. Na jedné straně jsou spolehlivým partnerem, který odebírá většinu pohonných hmot z naší společnosti. Na druhé straně my takovýmto zákazníkům, kteří jsou pevně s námi, vycházíme vstříc. 

Jaké vás čekají zítřky?
Aktuálně bych si přál, aby nás žádným výrazným způsobem nezasáhla krize na Ukrajině. Dále aby celý systém jakéhokoli byznysu fungoval na bázi fair play. Potom se dá do budoucna hovořit nejen o dobrém pocitu z výsledků společnosti, ale i z práce. Rád bych osobně i v budoucnu zhodnotil své zkušenosti z oboru ve prospěch lepších výsledků skupiny Unipetrol.

Ing. Jaroslav Filip (1967):

V roce 1991 jsem úspěšně ukončil studium na Vysoké škole ekonomické v Bratislavě, obor zahraniční obchod, v roce 1993 po ukončení vojenské přípravy jsem začal pracovat v Petrimexu, což je obdoba českého Chemapolu, kde jsem se naučil chemickému řemeslu. Zodpovídal jsem za prodej produktů, které vyráběla zejména rafinérie Slovnaft. V roce 1996, kdy procházel Petrimex problémy, jsem využil nabídku přijmout post v představenstvu nově založené společnosti Slov-Petrimex, kde jsem zodpovídal za celý obchodní úsek. Pak po akvizici MOLu, který na přelomu tisíciletí koupil Slovnaft, jsem přešel pod křídla Slovnaftu a byl jsem zodpovědný za obchod s rafinérskými produkty. V roce 2005 jsem byl osloven společností Unipetrol, abych rozjel obchodní aktivity na Slovensku v oblasti paliv a stal jsem se jednatelem a ředitelem společnosti Unipetrol Slovensko. Během pár let firma dosáhla 15% podílu na slovenském trhu a v současnosti je společností, která má obrat více než 500 milionů eur ročně. Od prvního února letošního roku jsem se stal v rámci Unipetrolu RPA ředitelem Jednotky obchodu a marketingu Rafinérie, nadále zůstávám zároveň jednatelem společnosti Unipetrol Slovensko.