Česko je pro MOL atraktivní

Ropná společnost MOL má v česku přes tři sta benzinek a vzhledem k blízkosti svých rafinerií považuje tuzemsko za jeden z klíčových trhů.

Vedení maďarské ropné a petrochemické skupiny MOL vysílá do Česka jasný signál: Váš trh považujeme a budeme považovat za hlavní oblast našich zpracovatelských a pro­ dejních aktivit.Tento vzkaz zaznívá z úst vice­ prezidenta pro zpracování ropy a prodej ropných produktů skupi­ny Ference Horvátha jen několik měsíců poté, co druhá největší spo­lečnost ve střední Evropě předsta­vila v tuzemsku svoji značku MOL. Pod tou sdružuje síť benzinových pump, kterou v posledních dvou le­tech vybudovala akvizicí čerpacích stanic od Lukoilu a Agipu. Dnes je s počtem 316 pump druhým největ­ším hráčem na trhu za Benzinou, kterou ovládá přes společnost Uni­petrol polský koncern PKN Orlen. "Před deseti lety jsme neměli jas­no v tom, jaký trh je pro nás stěžejní. V Česku tehdy působil Lukoil a Agip a my neměli představu, kudy se roz­víjet," vzpomíná Horváth. Dnes to tak podle něj ale už není. "Geografická vzdálenost Česka od našich rafinerií z něho dělá velmi atraktivní trh. Věřím, že do dvou let budeme velkým jmé­nem v oblasti prodeje paliv," říká. Pro skupinu MOL je dnes celý středoevropský region výhodným místem. Rafinerie skupiny se na­ chází velmi blízko zemí, kde MOL zvyšuje svůj tržní podíl v prodeji po­honných hmot. Například sloven­ská rafinerie Slovnaft, jež do ma­ďarské skupiny patří, je ještě z dob Československa napojena produk­tovody na tuzemskou státní firmu Čepro, která mimo jiné přepravuje a skladuje ropné produkty. Tyto kroky jsou součástí stra­tegie, která má MOL posílit v po­zici "vertikálně integrované" spo­lečnosti. Tedy firmy, která působí v celém ropném řetězci - od těžby ropy přes zpracování až po prodej ropných produktů. MOL nyní vede průzkumy ropy ve 14 zemích, v osmi už ji těží. Záro­veň ve střední Evropě vlastní čtyři rafinerie, dva petrochemické zá­ vody a přes 1700 čerpacích stanic. "Když jsme před třemi roky do­končovali naši novou strategii ex­panze v průzkumu a těžbě, shod­li jsme se, že nechceme snižovat zpracování ropy a prodej ropných produktů. Oba směry jsou pro nás důležité," uvádí Horváth.
"Podívejte se na naše výsledky a zjistíte, že tato strategie dává smy­sl. Když barel ropy stál 120 dolarů, zpracování ropy a prodej ropných produktů se topil v problémech," říká viceprezident. Tehdejší pro­vozní zisk očištěný o vliv změny cen ropy se pohyboval mezi dvěma až 2,5 miliardy dolarů. "Dnes, když se průzkumu a těžbě ropy daří hůř a některé společnosti v oboru při­cházejí až o 80 procent svých zisků, my vykazujeme stejnou úroveň jako předtím," prohlašuje Horváth. Právě zpracování ropy nyní udr­žuje ropné společnosti v černých číslech. Díky nízkým cenám ropy a zlepšující se ekonomické situaci vykazuje drtivá většina petroche­mických firem napříč regionem od letošního léta marže, které neza­žily od nástupu krize. A analytici ne­předpokládají, že by se tento trend měl v nejbližších měsících změnit. Petrochemické "žně" se navíc odehrávají v době, kdy obě rafinerie, které jsou bezprostředně spojeny s Českem - v Litvínově a bratislav­ském Slovnaftu - investují do no­vých technologií. Slovnaft před měsícem otevřel novou polyetyle­novou jednotku za 300 milionů eur a vlastník České rafinérské Unipe­trol zase ohlásil výstavbu nové jed­notky za 8,5 miliardy korun. Evropa však trpí přebytkem ra­finérských kapacit. Mezinárodní energetická agentura uvádí, že mezi lety 2009 a 2014 bylo v Evropě odsta­veno patnáct rafinerií s kapacitou zpracování 1,7 milionu barelů ropy denně, což se rovná osmi procentům evropského trhu. A podle Horvátha může dojít k dalšímu zavírání. "Musíte být konkurenceschop­ný, jinak půjdete ze hry. A to platí i pro rafinerie. Když jste schopen dotovat rafinerii nehledě na pravi­dla trhu, dřív nebo později budete muset udělat bolestivé rozhodnutí," říká Horváth, podle kterého to platí pro celou Evropu. "Některé rafinerie jsou v ohrožení kvůli přebytku ka­ pacit a jejich fungování není finan­čně udržitelné. Je zde hodně konku­rence, která přichází ze Středozemí, od Černého moře nebo z Dálného východu," popisuje. Takový osud potkal i skupinu MOL v Itálii, kde před rokem zavřela svoji rafinerii poblíž města Manto­va. Ta měla z geografického hlediska dobrou pozici na trhu, protože se nacházela v srdci spotřeby ropných produktů kolem Verony a Milána. Nebyla ani špatná z hlediska efekti­vity - zaměstnávala 350 lidí a zpra­covala 2,6 milionu tun ropy ročně. "Nebylo ale možné ji udržet při ži­votě. Proto pro mě není geografie nejdůležitější," vysvětluje Horváth. Podobný osud může podle Horvátha potkat i rafinerie v re­gionu kolem Česka: "Ve střední Ev­ropě je pět rafinerií. Potřebujeme jich tolik? Jestli jsou konkurence­ schopné a efektivní, pak ano. Po­kud ne, budou čelit finančním po­ tížím."

V letech 1984 až 1991 pracoval Ferenc Horváth v Mineralimpexu, podniku zahraničního obchodu pro ropu a těžbu. V roce 1998 přišel do skupiny MOL, ve které zastával několik manažerských pozic v oblasti prodeje pohonných hmot a zpracování ropy. Od roku 2011 je viceprezidentem skupiny pro zpracování ropy a prodej pohonných hmot. Je zároveň členem představenstva společnosti Slovnaft.