Česko má nového naftového krále

Petr Lamich rozjíždí ropný byznys ve velkém. Obrat jeho skupiny Lama Energy Group už překonal společnost MND miliardáře Karla Komárka.

Kanada má třetí největší zásoby ropy na světě. Současnými technologiemi je vytěžitelných až 170 miliard barelů ropy. Nejbohatším nalezištěm jsou ropné písky v provincii Alberta. Právě zde chce těžit i kanadsko- české konsorcium.

Předloni 4,7 miliardy korun, loni 15,4 miliardy, letošní tržby překonají 35 miliard korun. Do extraligy českého byznysu míří další podnikatelská skupina, a sice Lama Energy Group vedená Petrem Lamichem.
Hlavní těžiště aktivit skupiny Lama se dnes nachází mimo české území. Tahounem růstu je totiž obchodování s ropou a její přeprava v kanadském vnitrozemí. Ambice skupiny však míří ještě výše. Lamichova firma je součástí konsorcia, které chystá investici až jedné miliardy dolarů do těžby ropy.
Navzdory omezeným zásobám ropy na našem území se tak Česko stává líhní naftových magnátů. Prvenství historicky držel miliardář Karel Komárek, vlastník skupiny MND známé dříve jako Moravské naftové doly. Ta sice těží více ropy a zemního plynu a vytváří vyšší zisky než konkurenční Lama Energy Group, ale s loňskou výší tržeb 12,5 miliardy korun již za ní zaostává.
Skupina Lama na českém trhu nabízí dodávky elektřiny a zemního plynu koncovým spotřebitelům, koncem loňského roku přidala nabídku služeb virtuálního operátora Lama Mobile. Prostřednictvím dceřiné firmy těží zemní plyn a v malém rozsahu i ropu v okolí jihomoravské Břeclavi.

Lamichova skupina navíc loni od koncernu E.ON koupila Teplárnu Otrokovice a další podobné akvizice právě teď zvažuje. "Několik projektů máme teď na stole, ale nic není uzavřeno. Typově jde o teplárny nebo energetický průmysl obecně," potvrzuje jednatel a spoluvlastník skupiny Lama Energy Group Pavel Stuchlík. Převzetí další firmy lze prý očekávat během několika příštích měsíců.
Právě Stuchlík zastupuje firemní skupinu navenek. Petr Lamich se pozornosti médií vyhýbá. Jedenapadesátilý podnikatel poskytl za posledních šest let pouze dva rozhovory do Hospodářských a Lidových novin, druhý z nich byl navíc veden na dálku po mailu.
Na druhou stranu má Lama Energy Group zcela průhlednou vlastnickou strukturu, její majitelé se neschovávají za struktury umístěné v některém z daňových rájů. Lamich drží v mateřské firmě 85procentní podíl, o zbytek se dělí čtveřice topmanažerů.

Cesta od počítačů k dodávce energií

Nahodile se lze s jeho jménem setkat i v jiných než čistě byznysových souvislostech. Před více než 10 lety spolu s Aloisem Hadamczikem vlastnil klub Baník Ostrava. Žije v Hradci nad Moravicí na Opavsku a lze ho prohlásit za místního patriota. Nechal v obci postavit sportovní areál, pozornost místních i turistů přitahuje také stádo lam pasoucí se u firemní centrály.
Svoji pracovní kariéru Petr Lamich začal jako investiční technik v papírnách, krátce po listopadu 1989 začal podnikat. Nejprve do Česka dovážel počítače, později se zaměřil na obchodování s těžkými topnými oleji.
Později přidal obchodování se speciálními druhy ropy, které dovážel v cisternách z Ruska a Kazachstánu do polských rafinerií. V roce 2002 vstoupil jako investor do České naftařské společnosti vedené Zdeňkem Svobodou a poskytl jí kapitál potřebný ke spuštění těžby na Břeclavsku.
Těžba ropy z tamních ložisek dosáhla maximálního objemu 15 tisíc tun v roce 2007, od té doby postupně klesá až na loňských 3340 tun. Pozornost firmy, která před dvěma lety změnila název na Lama Gas & Oil, se postupně přesunula k těžbě zemního plynu. Ta narostla až na loňských 46 milionů metrů krychlových.
Uvedené množství se může zdát zanedbatelné, tvoří asi půl procenta roční spotřeby plynu v Česku. Vlastní těžba však představuje konkurenční výhodu při prodeji plynu koncovým zákazníkům. V něm je Lama Energy poměrně úspěšná, loni s tržním podílem 3,8 procenta obsadila devátou příčku mezi největšími dodavateli plynu. Mezi dlouholeté odběratele energií od Lamy patří třeba výrobce pneumatik Continental Barum, obchodní řetězec Baumax, teplárenská skupina MVV Energie CZ nebo výrobce léčiv Teva Czech Industries.
Kromě velkých zákazníků dodává plyn také 30 tisícům maloodběratelů, téměř shodné výše dosahuje i počet odběratelů elektřiny.
Roční obrat skupiny Lama Energy na českém trhu, pohybující se kolem pěti miliard korun ročně, je však nyní zastíněn rostoucím byznysem v Kanadě. Jen v letošním roce dosáhne hodnoty 30 miliard korun a v dalších letech ještě poroste.
Na počátku Lamichova podnikání ve druhé největší zemi světa stála šťastná náhoda. Koncern Mercuria Energy Group zavřel údajně nerentabilní pobočku ve městě Calgary a propustil její zaměstnance. "Tak jsme je vzali pod svá křídla a kapitálově je zajistili. Oni se nám odměnili tím, že začali rozvíjet zajímavý byznys," vzpomíná Pavel Stuchlík.
Lama Energy Group nyní drží ve firmě PetroLama Energy Canada 60procentní podíl, v jejím představenstvu jsou dva Češi a dva Kanaďané. Podnik vedený Scottem Holmesem se v první fázi zaměřil na odkup ropy od menších producentů a přepravu suroviny do obchodních uzlů.
V závěru roku 2012 PetroLama převzala americkou firmu Tombstone Energy Solutions, a získala tím flotilu 200 cisteren pro přepravu ropy na železnici. A otevřela si cestu k exportu kanadské ropy přes hranice do Spojených států amerických. K této činnosti se postupně nabalují další aktivity s vyšší přidanou hodnotou.
V loňském roce Lamichova skupina investovala 11 milionů dolarů do ropného terminálu Alida v provincii Saskatchewan. Ten slouží pro kvalitativní úpravu ropy, aby byla vhodnější pro potrubní přepravu. "Před dvěma týdny vedení Lama Energy Group rozhodlo o investici do dalšího terminálu Alida 2, což by mělo naše tržby a provozní zisk dále zvýšit," dodává Pavel Stuchlík.

Kde vzít miliardu dolarů

Jenže ambice Lamichovy firemní skupiny nekončí u pouhého obchodování a přepravy. Vytvořila konsorcium s kanadskou firmou Prosper Petroleum a obě firmy společně pracují na projektu využití ropných písků u jezera Namur v severní části kanadské provincie Alberta. "V současné době zde vlastníme 33procentní podíl a máme dohodu o možném zvýšení až na 49 procent," upřesnil Pavel Stuchlík.
Do kapitálově náročného projektu vstoupilo i několik dalších investorů z Česka. Jejich jména nechce Stuchlík zveřejnit, ale má se jednat o podnikatele střední velikosti.
Geologické práce a zkušební vrty má již česko-kanadské sdružení za sebou. A jeho výsledky jsou více než uspokojivé. Ve hře jsou dvě varianty - skromnější těžba v rozsahu 10 tisíc barelů, což by vyšlo na zhruba 400 milionů amerických dolarů, nebo ambicióznější produkce 30 tisíc barelů denně. Náklady na spuštění těžby se v takovém případě vyšplhají nejméně na jednu miliardu dolarů.
Objem 30 tisíc barelů denně v přepočtu odpovídá množství 1,5 milionu vytěžených tun za rok. Ve finančním vyjádření lze takové množství vyčíslit na 985 milionů dolarů neboli 21 miliard korun ročně. Pro srovnání, české rafinerie ročně zpracují okolo sedmi milionů tun ropy.
Všechna povolení by chtělo mít česko-kanadské konsorcium v ruce na přelomu let 2016 a 2017. Poté bude muset zvolit mezi oběma variantami a sehnat potřebné financování. Vzhledem k nákladnosti celého projektu je možné, že konsorcium přizve další investory, případně ložisko se všemi povoleními prodá.
Podle Stuchlíka se bude jednat o hlubinnou těžbu z ropných písků. Při ní se vrtají dvě řady horizontálních vrtů. Do jedné řady se vhání horká pára a druhou řadou proudí na povrch vytlačovaná ropa, která se na povrchu sbírá a vyčistí od vody.
Získávání ropy z písků vyvolává v Evropské unii nemalé kontroverze, zejména tedy varianta povrchové těžby. Ekologicky citlivější část europoslanců dokonce chtěla dovoz kanadské ropy do Evropy zablokovat. Vzhledem k odporu kanadské vlády i obavám z vyšší závislosti na ruské surovině však Evropská komise v minulém týdnu oznámila, že žádné znevýhodnění ropy z písků nechystá. Podle Stuchlíka se však jedná o umělý problém. Prakticky celá produkce ropy z kanadských písků se spotřebuje přímo v Severní Americe. A v tamních rafineriích nejspíše skončí i produkce plánovaných vrtů u jezera Namur.

Trápení na mobilním trhu

Ne každý byznys se však manažerům skupiny Lama podařilo rozběhnout tak úspěšně jako aktivity na českém a kanadském energetickém trhu. Zdrojem jistého zklamání je vstup do oboru telekomunikací prostřednictvím firmy Lama Mobile.
Mobilní trh zaplavily krátce po otevření desítky nových virtuálních operátorů. Lama Mobile začala své služby nabízet loni v listopadu, s postupem času však převládla deziluze z nastavených podmínek.
Podle ředitele firmy Lama Mobile Marka Fabiána lze nastavení podmínek v Česku označit za nejhorší v Evropě. "Převod mobilního čísla v praxi trvá až 42 dní. A trojice mobilních operátorů přichází s podpultovými nabídkami, které jsou cenově výhodnější než velkoobchodní ceny pro virtuální operátory," shrnuje Fabián hlavní výhrady.
Podmínky na českém trhu jsou prý vyhovující pro "falešné virtuály", kteří fakticky jen pod jiným jménem nabízejí služby tří tradičních mobilních operátorů. Naopak ti, kteří chtějí nabídnout plnohodnotné služby zákazníkům, na trhu spíše přežívají.
Navzdory všem výhradám však skupina Lama nic nevzdává a bude lobbovat za přenastavení podmínek ve prospěch virtuálních operátorů. Současně má zájem koupit některé z méně úspěšných konkurentů, kteří se chtějí z trhu stáhnout.
Petr Lamich se alespoň zatím v přehledech nejbohatších Čechů - na rozdíl od mnohem známějšího ropného magnáta Karla Komárka - neobjevil. I když o mediální pozornost nestojí, při našlápnutém růstu firemní skupiny Lama bude stále těžší zůstat mimo dohled.