Dánové rozehráli s velmocemi hru o Arktidu

Když v roce 1963 podepisoval s norským kolegou dohodu o rozdělení ekonomických sfér v Severním moři, byl dánský ministr zahraničí Per Haekkerup, známý alkoholik, údajně opilý a neohlídal, kudy přesně vede vyznačená hranice v moři. Dánsko tak přišlo o možnost získat velké zdroje ropy a plynu, na nichž Norsko v pozdějších desetiletích postavilo svůj ekonomický úspěch.

Vrtná plošina Leiv Eiriksson u pobřeží Grónska společnosti Cairn Energy byla v roce 2011 prvním těžebním místem v Arktidě.

Nyní to vypadá, že se Dánové poučili. Dvanáct let pečlivě pracovali, investovali v přepočtu jednu a čtvrt miliardy korun a tento týden předložili v OSN návrh, který jejich severským sousedům vyrazil dech. Dánsko si dělá nárok na 900 000 kilometrů čtverečních Arktidy včetně severního pólu. Dosud se jedná o neutrální území.
I když o oblast kolem severního pólu mají zájem i Kanada a Rusko, Dánsko je první zemí, která na ni vznesla oficiální nárok. Základem dánského požadavku je zjištění, že Grónsko, dánské autonomní území, je propojeno s oblastí pod pólem podmořským útvarem známým jako Lomonosovův hřeben.
"Pro Dánsko je to historický milník. Nyní nastupuje politický proces, který nějaký čas potrvá. Odpověď přijde za pár desítek let," řekl agentuře AP dánský ministr zahraničí Martin Lidegaard. Státy, které mají o oblast zájem, se už v roce 2008 zavázaly, že budou případné spory řešit prostřednictvím OSN.
A spor je o co vést. V sázce jsou zdroje ropy, plynu a minerálů, i když klesající cena ropy dělá složitou a drahou těžbu v arktických podmínkách na nejbližší léta nerentabilní. Nicméně, jde o vyhlídky na další desetiletí. Podle americké vládní studie leží v Arktidě 30 procent světových neobjevených zásob plynu a 13 procent ropy.
Dánové využili možnosti žádat svůj nárok podle Konvence OSN o námořním právu. Své nároky v Arktidě podle nich už vznesli i Norové, zájem má také Kanada, ale dosud sbírá data. Podobně uvažují i Rusové, kteří do Arktidy zaměřují svoji pozornost zejména v posledních letech. Na mořském dně pod severním pólem už ruská ponorka dokonce umístila ruskou vlajku. Američané se naopak ke zmíněné konvenci dosud nepřipojili, takže ji pro obhajobu vlastních zájmů nemohou využít.
I na situaci v Arktidě, kde hrají "velkou hru" všechny zmíněné sousední státy, dolehla změna po ruském obsazení Krymu. To vyostřilo dosavadní model korektního soupeření jednotlivých zemí s Ruskem.
Například americký Exxon se vinou protiruských sankcí musí vzdát ropného projektu v arktickém Karském moři, na němž spolupracoval s ruským koncernem Rosněfť. Jeho šéf Igor Sečin letos v září slavnostně oznámil, že firma v Karském moři spolu s Exxonem objevila ve vrtu ropu. Podle ruské společnosti může oblast mít zásoby větší, než jsou v Mexickém zálivu u USA. A zmíněný vrt, který s napětím sledovali experti ze všech těžařských firem, byl dosud nejdražší, jaký kdy ruská firma udělala: stál 700 milionů dolarů.
V Arktidě hodlá těžit i britsko-nizozemský gigant Shell, a to na severním pobřeží Aljašky. Plán se kvůli logistické složitosti i odporu ochránců životního prostředí několikrát odkládal - teď ale společnost oznámila, že těžbu zahájí. Naopak norský Statoil a americká ConocoPhillips od plánu těžit v Arktidě zatím upustily.
Zájem o Arktidu stoupá už řadu let spolu s globální teplotou, kvůli níž tají ledy. To umožňuje zahajovat průzkum těžby v dosud nepřístupných oblastech. V polovině 80. let pokrývala vrstva ledu polovinu Arktického oceánu, dnes je to třetina. Tání také umožňuje otevírat nová lodní spojení, která zkracují dopravu zboží z Číny.