Dopravci víc řeší, kde tankovat

Dopravci hlídají náklady a berou naftu jen na levných pumpách. Pumpaři obviňují levné prodejce z podvodů, palivo ale mají stejné. Rozdíl mezi levnou a drahou naftou je v Česku i více než pět korun. Dopravcům, kteří chtějí udržet náklady pod kontrolou, tak nezbývá než pečlivě vybírat, kde tankovat.

Z údajů společnosti DKV Euro Service, která provozuje síť tankovacích karet pro dopravce, vyplývá, že rozdíl v cenách je v Česku extrémní. Evropský rozdíl mezi levnou a drahou naftou se pohybuje do dvou korun, což potvrzují údaje o cenách tankování v Německu a na Slovensku.

Levní podvádějí?

V Česku ale řidiči kamionů tankovali v květnu za ceny, které se mezi sebou lišily o 4,60. A to jsou počítány pouze ceny u největších sítí pump, u kterých dopravci natankovali 95 % paliva. V údajích DKV tak chybějí největší extrémy - rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší naftou v Česku může být i přes 5 korun za litr. Nejdražší stanice leží na dálnici D1, nejlevnější ale v její těsné blízkosti.
"Že by byl velký rozdíl ve velkoodběratelských cenách, to se nedomnívám," říká analytik společnosti Akcenta Miroslav Novák. "Cenový rozdíl u nás je způsoben obrovskou hustotou čerpacích stanic a nízkou výtočí velkých sítí," předpokládá šéf české pobočky DKV Ondřej Pavlík. Data DKV ukazují, že kamionoví dopravci u dražších pump vůbec netankují. Průměrný kamion spotřebuje ročně 50 tis. litrů nafty. Proto dopravci aktivně vyhledávají levnější prodejce. Šéf sdružení dopravců Česmad Vladimír Starosta potvrzuje, že řidiči mají nařízeno, kde mohou tankovat, a dispečeři jednotlivé ceny pečlivě hlídají.
"Obvyklý rozdíl v ceně nafty, který je stejný i v rámci Evropy, je okolo 2 až 2,50 koruny, čili zhruba osm centů. To je akceptovatelný cenový rozdíl mezi nejlevnější a nejdražší čerpací stanicí," potvrzuje evropský rozptyl cen Ivan Indráček, šéf Společenství čerpacích stanic v ČR. Tento rozdíl je dán exkluzivitou místa nebo náklady.
"Ta druhá polovina, dalších osm až deset centů, kterou vidíme v Česku, je způsobena tím, že český trh je dlouhodobě zasažen daňovými úniky. Některé čerpací stanice jsou schopny prodávat i s nulovou marží, protože získávají nezdaněné zboží," vysvětluje Indráček české specifikum.
Toto tvrzení je ale v rozporu s tím, že například velkoobchodní cena nafty ve společnosti Čepro umožňuje i těm nejlevnějším čerpacím stanicím dosahovat alespoň nějaké marže, která pak při vysokém prodeji může vést k zisku. "Poslední měsíc máme téměř 100 % zboží z českých rafinerií nebo z Čepra," říká spolumajitel sítě Tank Ono Jiří Ondra. Právě tato síť s loňským obratem 13 mld. korun patří mezi nejlevnější čerpací stanice.

Kvalita je stejná

Vzhledem k výši obratu je firma po drobnohledem úředníků. "Daňový úřad má vždy 23. v měsíci seznam všech dodavatelů, co k nám přivezli, jaké množství, kolik litrů, kdo to byl, jaký dopravce i jméno řidiče," popisuje Ondra. "Tank Ono leží těm velkým v žaludku, protože na svých 32 pumpách dělají stejné objemy jako ostatní na dvou stech," říká Pavlík. I když vidí, že dopravci tankují hlavně na těch nejlevnějších pumpách, nikdy neřešili problém s nekvalitním palivem.
"Troufnu si říct, že standardní palivo, tedy to bez aditiv, která jej mají vylepšit, je na všech čerpacích stanicích stejné," říká Indráček. Jedním z vodítek jsou i výsledky kontrol České obchodní inspekce. U těch se mezi pokutovanými objevují i provozovatelé značkových čerpacích stanic a jde obvykle jen o nedostatky způsobené například skladováním, nikoliv nekvalitním palivem jako takovým.