Emisní stopa "bezemisního" elektromobilu rozhodně není nulová

Dnes nejsilnějším argumentem pro pořízení elektromobilu je tvrzení, že je bezemisní. To je však pravda jenom napůl. Nulové emise jsou samozřejmě v místě jeho provozu, ale energie, kterou využívá ve valné většině případů bezemisně vyrobena nebyla. Je tedy jasné, že míra ekologičnosti elektromobilu je silně závislá na tom, odkud pochází elektřina, kterou se nabíjejí jeho baterie.

Pokud dáte automobil se spalovacím motorem na protiúčet za elektromobil, je to stejné, jako když přesunete emise z jeho výfuku do elektrárny. Současná elektřina globálně pochází z mixu fosilních paliv, jaderné energie a energie z obnovitelných zdrojů. Proti jádru se všude bojuje a využívání obnovitelných zdrojů v naprosté menšině. Nejblíže pojmu zelené energie je patrně Norsko, kde prakticky celou spotřebu elektřiny pokrývají vodní elektrárny. Většina největších trhů elektromobilů na světě je ale z valné části závislá na fosilních palivech.
Nyní se mluví o Číně jako o největším trhu pro elektromobily, ale zde se elektřina vyrábí převážně z uhlí. Hodně automobilů, které pohání elektromotor jezdí také v Severní Americe, která většinu elektrické energie vyrábí pomocí zemního plynu. Z bezemisních jaderných elektráren pak profituje Británie a Francie. Elektrárny spalující fosilní paliva samozřejmě nevypouštějí všude stejné emise. Normy se dokonce liší i v jednotlivých státech USA. Proto se všude liší i emisní faktor pro výrobu elektřiny, což samozřejmě značně komplikuje výpočet emisní stopy každého elektromobilu.
Vezmeme-li v úvahu emise elektráren, může být elektromobil klidně zodpovědný i za více než 100 gramů emisí oxidu uhličitého na každou ujetou míli (1,6 km). Například na elektromobil provozovaný v Číně připadá více než dvojnásobek emisí ve srovnání s tím, kdyby jezdil ve Spojeném království. Přesto jsou tyto hodnoty ve srovnání se stejně výkonným automobilem, který pohání spalovací motor, výrazně lepší. Podle výpočtů expertů agentury Bloomberg činil tento rozdíl v "čistotě" bezmála 40 procent. Lze proto předpokládat s ohledem na neustálý růst podílu solární a větrné energie v energetickém mixu, že by tento rozdíl mohl do roku 2040 stoupnout na 67 procent.