Firemní automobily v Česku mají z větší části motory na naftu

I když odborníci tvrdí, že lpění na vznětových motorech je setrvačnost z časů, kdy nafta byla výrazně levnější než benzín, šéfové českých firemních flotil i nadále stavějí své vozové parky především z automobilů, které pohání pohonná jednotka Rudolfa Diesela.

Vyplývá to z průzkumu leasingové společnosti Arval. Příčinou je i to, že v tuzemsku v současnosti stále jezdí méně dieselových aut než v Evropské unii. Zatímco země EU mají průměr 82 procent, v tuzemsku je pouze 65 procent firemních aut, které jezdí na naftu.
Tento trend pokračuje i přes loňskou aféru dieselgate, která po skandálu koncernu Volkswagen zasáhla světový trh. Zatímco firmy ve vyspělých zemích západní Evropy na kampaň související s vyšším obsahem škodlivin v naftových motorech reagovaly snižování podílu těchto vozů ve své výbavě, u nás jejich podíl naopak roste. Obliba naftových motorů ve firemních flotilách přitom vychází spíše z dřívějších dob, kdy byla nafta výrazně levnější než benzín a návratnost investice do dražšího dieslového motoru byla relativně rychlá vzhledem k velkým kilometrovým nájezdům firemních aut.
Dieslové motory mají u laické veřejnosti také pověst nerozbitného pracanta s nízkou spotřebou, což v minulosti potvrzovaly zejména dieslové agregáty z koncernu VW. V dnešní době se rozdíl mezi naftou a benzínem trochu stírá vzhledem k vyšším cenám nafty a zároveň díky úspornosti současných benzínových motorů.
Vznětové motory mají navíc také řadu nevýhod. Vstřikovací systémy jsou náchylné na nečistoty a špatnou kvalitu paliva, kontrukce je složitější díky více než jednomu turbodmychadlu a přítomnosti filtrů pevných částic. Nové motory plnící emisní normu Euro 6 navíc musí mít kvůli systému SCR tankovat kromě nafty jednou za čas také kapalinu AdBlue. Složitost celého systému ovládajícího dieselový motor tak vyžaduje odborné znalosti na velmi vysoké úrovni.
Ekonomické důvody uvádějí většinou také firmy, které vozy s naftovým motorem používají. Například České radiokomunikace mají autopark ze 70 procent na naftu, zbytek vozů jezdí na plyn. Hlavním důvodem preference vozidel s těmito motory byla úspora provozních nákladů. Firma má nyní 190 vozů pro 340 zaměstnanců.
Dieselové motory preferuje též společnost JCDecaux - Městský mobiliář. Podle jejího technického ředitele Jakuba Belfína se preference dieselů vztahuje pouze na vozy s nájezdem do 25 000 kilometrů ročně. U vozidel, které slouží pro údržbu, preferuje firma benzínové motory. Najedou totiž ročně pouze okolo 10 000 kilometrů a vyšší pořizovací náklady dieselového motoru by se v tomto případě nevrátily. Navíc jsou diesely náchylné na problémy spojené se studeným startováním v zimě.
Ve vyspělých zemích nevedou firmy ke snižování podílu dieselů ekonomické důvody, ale vyšší míra společenské odpovědnosti. Poté, co aféra dieselgate ukázala vyšší emise škodlivin u naftových motorů, a tím i horší dopady na životní prostředí a zdraví veřejnosti, je omezování dieselů součástí snah podniků snižovat negativních dopady související s provozem autoparků. K dalšímu snížení obliby naftových motorů by mohl napomoci uvažovaný zákaz vjezdu naftových vozidel do center měst.
Do průzkumu společnosti Arval se kromě zahraničních podniků zapojilo i 200 tuzemských společností. Z výsledků například vyplývá, že české firmy mají ve srovnání s většinou vyspělých evropských zemí ještě stále poměrně malé vozové parky. Aktuální průzkum ukázal, že medián českých autoparků činí pouze 25 vozidel na firmu. V Německu, Španělsku, Itálii nebo Portugalsku je ale tato střední hodnota výrazně vyšší, činí 40 vozidel. Například ve Francii nebo Belgii je to pak ještě více.