Investice do budoucí konkurenceschopnosti

O rozvoji a expanzi bratislavské rafinérie jsme rozmlouvali s jejím ředitelem Peterem Šrámkem.

Slovnaft má ve zpracování ropy velmi silnou tradici. Jak se tento historický fakt promítá do současnosti?
Tradice zpracování ropy v Bratislavě se datuje od roku 1895, kdy byla založena první bratislavská rafinérie Apollo, a Slovnaft je tak pokračovatelem rafinérského byznysu v Bratislavě. Původní Apolka a dnešní Slovnaft mají společné to, že vždy investovali do nejmodernějších technologií. Slovnaft byl vždy vlajkovou lodí slovenské ekonomiky a to platí i dnes, když je členem Skupiny MOL.

Do jakých stěžejních projektů a kolik prostředků jste za posledních deset let investovali a jaké investice plánujete do budoucna?
To se musím vrátit více než deset let dozadu. V roce 2000 byla ukončena realizace největšího projektu v historii Slovnaftu, projektu EFPA (Environmental Fuel Project Apollo). Tento projekt umožňuje v Slovnaftu při nezměněném zpracování ropy zvýšení výroby automobilových benzinů o více než 700 000 t/rok a motorové nafty o více než 400 000 t/rok. Rafinérie Slovnaft se svojí konfigurací stala jednou z nejmodernějších na světě.
Velmi významnou součástí projektu EFPA bylo vybudování tzv. ekologických jednotek na zpracování sirovodíku na síru, při až 90% odsíření použitých surovin. Mezi další významné investice patří stavba nové výrobní jednotky na hydrogenaci motorové nafty HRP 7 (2004), čímž Slovnaft přešel na výrobu motorové nafty s obsahem do 10 ppm síry, a také výstavba nové výrobní jednotky na výrobu polypropylenu PP3 (2005).
V blízké budoucnosti očekáváme úspěšné naběhnutí nové jednotky na výrobu polyetylénu do plného provozu. V horizontu několika příštích let uvažujeme o navýšení kapacity hydrokraku vakuových destilátů a rozšíření výrobní kapacity polypropylénu.

Jste v Evropě mezi třemi rafinériemi, které mají největší konvertibilitu. Myslíte si, že je to jeden z faktorů konkurenceschopnosti, díky které se zvyšuje naděje na přežití rafinérie při současném přetlaku kapacit v Evropě?
Je to jeden z klíčových faktorů. Dřív se například těžké oleje, které z výroby zůstávaly, spalovaly na zaoceánských lodích či teplárnách, dnes je to díky nové environmentální legislativě takřka nemožné. My na to musíme reagovat. Jednak vyšší konverzí, aby těchto zbytků bylo podstatně menší množství. Tento hendikep jsme v našem případě proměnili ve výhodu. Těžké ropné produkty jsme schopni spálit v naší teplárně, která kromě páry zásobuje továrnu vyprodukovanou elektřinou, připadne využit v rámci Skupiny MOL na další konverzní jednotce, resp. koksování. V tomto případě dosahujeme konverzi blízko 100 %.

Kolik peněz se investovalo za posledních 10 let do rozvoje technologií výroby, vyjmeme-li investice bez rozvojového potenciálu nutné k udržení provozuschopnosti rafinérie?   
Investice rozdělujeme na provozní a výrobní, které jsou potřebné pro to, abychom udrželi status quo. Jejich výše záleží na tom, zda v daném roce probíhají rozsáhlejší generální opravy. V průměru se drží na úrovni 50 milionů eur (1,35 mld. Kč) ročně. Celkově Slovnaft investuje v průměru cca 130 milionů eur (3,5 mld. Kč) ročně, přičemž od roku 2012 se proinvestovalo kolem půl miliardy eur (13,5 mld. Kč).

Ve středoevropském regionu je na malém prostoru poměrně hodně rafinérských kapacit. Pociťujete silný konkurenční tlak?
Je tu silná konkurence. Myslím si, že jsme v našem regionu dobře etablovaní a naše tržní podíly jsou stabilní. Pracujeme na tom, abychom měli stabilní odběry na Slovensku i v Česku, kde se snažíme využít poměrně silný potenciál v retailu. V Evropě je přetlak paliv a investice do vlastní retailové sítě posiluje stabilitu našich dodávek a výroby. Velkou výhodou je propojení produktovodem do systému Čepra. Česká republika je našim největším exportním trhem.

Kapacita výroby převyšuje spotřebu Slovenska. Co se týče pohonných hmot, kolik je to procent?
Více než 70 % exportujeme, 30 % zůstává na domácím trhu. Největší objemy směrují do Česka a Rakouska, v Polsku jsme největším importérem benzinu, zásobujeme i Německo a část Maďarska. Loni jsme naše produkty vyváželi také do Itálie nebo do Nizozemí.
Slovnaft má oproti českým rafinériím jednu zvláštnost. Součástí expedice je kromě produktovodu, železničního a silničního terminálu ještě říční terminál na Dunaji. Kam a kolik produktů odsud přepravujete?
Říční cesta je velmi důležitá především z pohledu zásobování rakouského trhu, který je po Česku naším druhým největším exportním trhem. Celkem přepravujeme lodní dopravou ročně kolem 800 tisíc tun produktů, většinu právě do Rakouska. Lodí po Dunaji se ale dopravují topné oleje například až do Bulharska.

Jak se Slovnaft podílí na zajištění strategické bezpečnosti státu?
Slovnaft se v letech 2011 až 2015 spolupodílel na společné investici Transpetrolu a MOLu v objemu 70 milionů eur do rekonstrukce ropovodu Adria. Jednalo se o rekonstrukci úseku ropovodu mezi Százhalombattou a Šahami, aby se jeho roční přepravní kapacita zvýšila z dosavadních 3,5 na současných 6 milionů tun ropy, což je kapacita celé rafinérie. Z tohoto pohledu je diverzifikace zdrojů surovin pro Slovnaft zabezpečená a tím i energetická bezpečnost tohoto regionu. Současně pracujeme na tom, abychom byli schopni zpracovávat i alternativní typy rop. Aktuálně zpracováváme pouze čistou ruskou ropu. Budeme testovat flexibilitu Slovnaftu a vyhodnocovat benefity, které nám různé typy rop mohou přinášet.

Jak vnímáte soustředěný tlak ze strany EU na snižování podílu fosilních paliv a jejich náhradu různými alternativami?
Někdy mám pocit, že si lidově řečeno honíme svůj vlastní ocas. Na jedné straně se snažíme být "zelení" a dokážeme tomu strašně moc obětovat. Podle mého názoru biopaliva I. generace ve výsledku více poškozují životní prostředí, než kdybychom spalovali čisté fosilní palivo. Není mnoho informací o uplatnění biopaliv II. a vyšší generace, zde je ještě hodně problémů k vyřešení. V současnosti je pro nás skutečnou výzvou splnit požadavek navýšení směsi etanolu v benzinu na deset procent a zavedení nafty se sedmiprocentním podílem biosložky.

Ing. Peter Šrámek je absolventem Chemicko-technologické fakulty Slovenské technické univerzity v Bratislavě, Katedra technologie zpracovaní ropy a petrochemie. Do Slovnaftu nastoupil v roce 1998 jako operátor na Fluidním katalytickém kraku (FCC), později pracoval jako technolog na jednotce Alkylace. Od roku 2004 zastával pozici vedoucího výrobní jednotky Krak těžkých zbytků (RHC). V roku 2007 byl zvolen zaměstnanci za člena Dozorčí rady společnosti Slovnaft a od roku 2009 působil v útvaru řízení dodavatelského řetězce (SCM), od roku 2013 jako jeho vedoucí. Od roku 2015 je ředitelem Výroby Slovnaft.