Iráčtí Kurdové chtějí být nezávislou ropnou velmocí

Boje v Iráku mají zatím jediného vítěze: Kurdy. Zatímco členové teroristické organizace Islámský stát v Iráku a Levantě (ISIL) obsadili značnou část země a míří na hlavní město Bagdád, čímž se Irák fakticky rozpadá, Kurdové mluví o vyhlášení nezávislosti a získali už i první peníze za vývoz vlastní ropy. Americký ministr zahraničí John Kerry se je sice snažil včera přesvědčit, aby zůstali součástí Iráku, ale jen s omezeným úspěchem.

Kerry jednal v severoiráckém Irbílu s Masúdem Barzáním, prezidentem iráckého Kurdistánu, který dosud formálně patří k Iráku. Sám Kerry oznámil, že se mu Kurdy podařilo přesvědčit, aby se podíleli na budoucí irácké vládě, která má vzniknout 1. července. Podle britského deníku The Times ale Barzání jeho prosby, aby iráčtí Kurdové zůstali trvale podřízení bagdádské vládě, odmítl.
"Irák se zjevně rozpadá a je zřejmé, že centrální vláda ztratila kontrolu. Hroutí se vše, armáda i policie. Je čas, aby Kurdové rozhodli o své budoucnosti," prohlásil Barzání už v pondělí v rozhovoru pro americkou stanici CNN a naznačil tak, že chce nezávislý Kurdistán.
Kurdské ozbrojené síly zvané Pešmerga jsou přitom momentálně jediné, které mohou ISIL v Iráku účinně vzdorovat. Mají zhruba sto tisíc vytrénovaných a vyzbrojených bojovníků s dobrou morálkou. Na rozdíl od irácké armády, která se téměř rozpadla a zmůže se jen na obranu přístupů k Bagdádu a boj o rafinerii v Bajdží - ta je důležitá pro zásobování Iráku benzinem a pro zajištění zásobování metropole elektřinou.
V Iráku se sice formují milice složené ze šíitů, menšinové větve islámu, které mají bojovat proti ISIL patřícímu k většinové sunnitské větvi, ale i pokud by ISIL zastavily, mohou přispět k rozpadu země.
Třetina Iráčanů jsou totiž sunnité a šíitské milice považují za nepřátele. Bojovníky navíc verbuje šíitský duchovní Muktada Sadr, který nemá s vládou v Bagdádu, i když jí dominují šíité, dobré vztahy. A Sadr už podle listu The New York Times prohlásil, že jeho ozbrojené síly nebudou "v žádném případě" podřízeny ústřední vládě.
Zatímco ve značné části Iráku se bojuje, Kurdové nedávno bez jediného výstřelu obsadili Kirkúk, ze kterého irácká armáda před ISIL prchla. Téměř milionový Kirkúk považují Kurdové za své přirozené hlavní město, někdy je označován za kurdský Jeruzalém, a v jeho okolí jsou rozsáhlá naleziště ropy.
Kurdistán už tento týden získal téměř sto milionů dolarů za svůj první vývoz ropy přes sousední Turecko, tedy mimo kontrolu bagdádské vlády. Kurdové doufají, že se stanou bohatou ropnou velmocí - i díky tomu, že kvůli bojům v Iráku cena ropy roste a včera se opět dostala nad 114 dolarů za barel, což je okolo devítiměsíčního maxima.
Problémem je ale vztah s Tureckem. Ankara se obává, že pokud skutečně vznikne nezávislý Kurdistán, zhruba 11 milionů tureckých Kurdů se k němu může chtít připojit. Proto je odpůrcem kurdské nezávislosti a v minulosti proti Kurdům použila i armádu. Postoj Turecka se ale může ještě změnit. Podle prominentního tureckého novináře Mustafy Akyola by nezávislý Kurdistán mohl sloužit jako vhodný nárazník mezi Tureckem a zmatky zmítaným Irákem. Navíc by byl ekonomicky zcela závislý na tureckých ropovodech.