Krádeže pohonných hmot - ujetí bez zaplacení

Asi nikdo z provozovatelů čerpací stanice nemůže říci, že nemá zkušenost s ujetím zákazníka bez zaplacení pohonných hmot. Rozdíl je pouze v četnosti nebo formě provedení těchto krádeží.

Natankovat a ujet

Těžko bychom asi dnes našli provozovatele či majitele čerpací stanice, který nemá zkušenost s ujetím zákazníka bez zaplacení natankovaných pohonných hmot. Rozdíl bude pouze v četnosti těchto nepříjemných zkušeností, případně v různých modifikacích provedení případů, jež se liší od běžné formy krádeže pohonných hmot - to znamená natankovat a ujet. Proč je tedy v oblasti ujíždění nejméně 20 let situace neměnná? Proč ji v podstatě nikdo nemá odvahu řešit? A chceme ji vůbec řešit?

Jakého protiprávního skutku se pachatel ujetí dopouští?

Napíši-li, že se újezdář dopustil trestného činu krádeže, je to překvapivě málo pravděpodobné, ale možné. Aby vůbec mohlo jít o trestný čin krádeže, musí být buď škoda nad 5 000 Kč, nebo musí jít o případ, kdy byla osoba v posledních třech letech pravomocně odsouzena pro obdobný skutek, a musí být zároveň prokázáno, že osoba jednala v úmyslu pohonné hmoty nezaplatit. Mnohdy tato okolnost závisí pouze na výpovědi možného pachatele, bude-li například tvrdit, že byl v shopu, kupoval ještě jiné zboží a vůbec mu nedošlo, že obsluha mu pohonné hmoty nenapočítala a on(a) si to neuvědomil, poté nejde o jednání se znakem úmyslu. Samozřejmě máme-li kamerový záznam, kde je vidět, že osoba natankovala, rychle dala tankovací pistoli do stojanu, skočila do vozidla a odjela, je důkazní situace jiná.
Napíši-li, že při ujetí bez placení byl spáchán přestupek proti majetku, je to již mnohem pravděpodobnější. Přesto i přestupek proti majetku je možno spáchat pouze úmyslnou formou jednání. Nástin možnosti prokázání úmyslného jednání je uveden výše.
Napíši-li tedy, že se osoba při ujetí nedopustila žádného trestně právního jednání, je to stejně pravděpodobné, jako že se dopustila přestupku. Právní kvalifikace skutku tedy vždy závisí na okolnostech jednání, na stopách, případně výpovědi svědků, na výpovědi zjištěného pachatele a na jeho trestní minulosti.

Proč se ujetí neustále opakují?

Jako u jiných forem protiprávního jednání jsme opět u pojmu kriminální motivace, tedy získat nějaký prospěch formou protiprávního jednání. V tomto konkrétním případě je důležitý i pojem vytváření příležitosti. Jak jsem již v minulosti uváděl, potenciální pachatelé zvažují okolnosti pro i proti a na základě toho se pak rozhodují, zda spáchají protiprávní skutek, či nikoliv. Vhodným příkladem je odcizení odložené, nehlídané peněženky. Prospěch je předpokládaný, pachatel při takovéto krádeži moc neriskuje a jeho zpětná dohledatelnost je malá.
Podobně snadné je i ujetí bez zaplacení natankovaných pohonných hmot. Prospěch je nasnadě a naprostá většina čerpacích stanic nemá vytvořená účinná opatření k zamezení ujíždění, tedy vytváří pro tyto pachatele příležitost. Navíc, jak je výše naznačeno, ani způsob případné obhajoby není pro mnoho lidí větším problémem, v případě vypátrání se dokáží hájit takovým způsobem, aby nešel dokázat úmysl. Napomáhá tomu i mnohdy špatný technický stav kamerových systémů, kdy se nedá rozlišit víc než to, že je zde vozidlo a nějaký člověk.
Paradoxně největší úspěšnost dopadení je u pachatelů, kteří se dopouští ujíždění opakovaně. Vysvětlení tohoto stavu je velmi jednoduché. Čím více ujetí, tím je více možností pro vznik stop, jako jsou videozáznamy, daktyloskopické a trasologické stopy, ale i stopy paměťové u svědků událostí.

Umíme problém ujíždění správně identifikovat?

Přístup k problému ujíždění od čerpacích stanic je v našich podmínkách dlouhodobě neměnný a nebojím se říci, že v mnoha případech jej majitelé čerpacích stanic, včetně nadnárodních sítí, ani řešit nechtějí. Hledání možností řešení zřejmě trochu naráží na boj o zákazníka, optimální obchodní strategii a zviditelnění obchodní značky.
Ujetí bez zaplacení odebraných pohonných hmot je problém, což berme jako faktum. Chci-li to řešit, je vhodné provést sběr správných dat, která mají vypovídací hodnotu. Dále je nutno celou problematiku ujíždění zkoumat komplexně, velmi konkrétně, důsledně, s určitou dávkou pedantnosti. To vše musí vést k nalezení odpovědi na otázky typu: Jaké typy událostí k problému přispívají? Jak často dochází k těmto událostem? V čem jsou si události podobné? Jak vysoké škody vznikají? Koho vlastně zkoumaný problém postihuje? Co očekáváme od policie? Co tedy mohu udělat? Odpovědi na tyto otázky nás dovedou k možnostem řešení.

Řešení kontra přenos problému na jiné subjekty  

"Některé instituce nejsou ochotny kriminalitě, kterou způsobují, předcházet, protože jsou přesvědčeny, že řešení trestné činnosti je výhradně odpovědností policie. Například majitelé benzinových pump, kde řidiči po natankování častou ujedou bez zaplacení, nepovažují za problém absenci opatření typu placení předem, problémem podle nich jsou zloději benzinu". (Clarke R.V., Eck J. E., Analýza kriminality v 60 krocích, USA - 2010, str. 99).
Předcházení kriminálně motivovanému jednání vhodnými opatřeními je věc poměrně složitá. Řešení musí vycházet z dokonalé znalosti problematiky od motivů přes formy jednání až po možnosti zajištění důkazů. Navíc je vhodné znát, jak vysoké jsou ztráty a jak vysoké budou náklady na řešení nežádoucího stavu, co říkají data o účinnosti jednotlivých typů opatření a zda tato opatření jsou opravdu vhodná na konkrétním místě. Nezanedbatelná je též otázka lidských zdrojů.
Ku škodě všech zúčastněných je za strany firem a různých institucí mnohdy volena jiná, finančně nenáročná forma snížení vlastního rizika. Jde v podstatě o přenos rizik na jiné subjekty, jako jsou pojišťovny, zaměstnanci, stát. Tento postup může vést i k tomu, že konkrétní subjekt bezpečnostní rizika a ztráty s tím spojené nepociťuje jako problém nebo možnosti řešení nejsou v souladu s obchodní politikou firmy. Proto často dochází k ignorování nebezpečí a nejsou volena účinná řešení, která spočívají především v použití prostředků situační prevence. Ta spočívá v zavedení opatření, která zabraňují nebo alespoň znesnadňují spáchání trestného činu. V případě ujíždění jde o instalaci mechanických zábran, zavedení platby předem nebo přechod na bezobslužné tankování prostřednictvím tankautomatu, až po přítomnost obsluhujícího personálu (tzv. placaře) v prostoru výdeje, jehož přítomnost riziko ujetí bez placení sníží o nějakých 20 %.

Analýza řešení skutečných bezpečnostních incidentů - ujetí bez zaplacení

Fyzické bránění ujetí

Brněnští policisté hledají řidiče stříbrné mazdy, který ujel bez placení od čerpací stanice v Modřicích. Obsluha chtěla řidiče zastavit, ale ten ho za svým vozem vláčel několik desítek metrů. Neznámý řidič natankoval do svého vozu 60 litrů benzinu, nasedl do auta a chtěl ujet. V tom se mu snažil zabránit zaměstnanec ČS, který vyběhl ven a chytil se otevřeného okna předních dveří stříbrné mazdy. Řidič maskovaný slunečními brýlemi a čepicí však sešlápl plyn a začal ujíždět. Čerpadlář se nakonec pustil před vjezdem na hlavní silnici a skončil s oděrkami po těle na asfaltu v kotrmelcích. Policisté poté zjistili, že automobil měl připevněny registrační značky odcizené z jiného auta. Pokud se jej policistům podaří vypátrat, bude stíhán za krádež i za ublížení na zdraví.
Komentář: Vždy, když čtu, že se obsluha pokusila s nasazením vlastního zdraví zastavit zloděje, který odjíždí od BČS bez zaplacení, dohaduji se, co obsluhu vede k tomu, že tolik riskuje. Pokud je tím důvodem smysl pro spravedlnost, je to pochopitelné, avšak krajně nebezpečné. Jsem přesvědčen, že újezdář nechce obsluhu ohrozit ani zranit, na druhé straně se nechce ani připravit o to, co odcizil. Mnohdy tomuto řidiči, stejně jako obsluze, ani nedojde, jak vysoké riziko hrozí.
Jde-li o případ, že majitel nebo provozovatel přenese riziko za ujetí bez placení na zaměstnance tím, že za každé ujetí krátí zaměstnanci výplatu nebo pohyblivou složku platu, je konání zaměstnance ještě více pochopitelné, stejně však nebezpečné a ze strany zaměstnavatele minimálně neetické. Svoje riziko přenáší na jiný subjekt.
O výše popsaném případu nevím více informací, ale podle toho, co je zde popsáno, vyvozuji, že mohlo jít o řidiče, který se takovéhoto jednání dopouští opakovaně. Obsluha jej měla vytipovaného, a proto se jej popsaným způsobem pokusila zastavit. Navíc je zde uvedeno, že řidič měl brýle, čepici a odcizenou RZ. Brýle a čepice stačí k tomu, aby vás mnoho kamerových systémů nemohlo zpětně identifikovat, a opatřit si cizí RZ není taktéž problematické.      

Spolupráce s policií

"S újezdáři bojovat neumím. Já pouze důsledně dokládám ujetí policii na základě kamerových záznamů. Na základě dobré spolupráce s policií se nám daří odchytit ty nejotrlejší, co jsou schopni ujet i s vlastní SPZ, a donutit je odebrané pohonné hmoty uhradit.
Dotyčného si na základě snímků z kamer předvolají, on řekne, že zapomněl zaplatit a policisté mu přikážou, aby na čerpací stanici došel uhradit, co natankoval. Pak zaplatí a donese policii účtenku a tím pádem je to vyřešené. Pokud je ale na autě ukradená SPZ (registrační značka) nebo toho zloděje hned po ujetí nechytnou, pak se případ odloží a dál se to k naší škodě neřeší."
Komentář: V tomto úryvku vyjadřuje osoba svoje zkušenosti s újezdáři, kteří to nejspíše jenom zkouší a nejsou ochotni překročit svoje morální hranice např. tím, že si opatří cizí RZ. Může jít však i o lidi, kteří si zapomenou peníze a věc řeší špatným způsobem. Přijde-li policie k někomu s tím, že nezaplatil, a on řekne "Omlouvám se, jsem já to ale …", nelze takové jednáni postihnout. Bohužel nelze vyloučit ani možnost opravdových a nefalšovaných sklerotiků, kteří natankují, popovídají se známými, ještě něco nakoupí a PHM prostě nezaplatí. Za dva, tři dny přijdou na BČS znovu, natankují, zaplatí, pak to udělají třeba stokrát a po stoprvé opět zapomenou. Tedy bych však vinu přičítal obsluze.

 Mgr. Vladimír Oliberius