Kuvajťané zaspali dobu, stát už za pár let nezaplatí útraty

Služby státu jsou zdarma, daň z příjmu neexistuje. Rodiny utratí v průměru 13 tisíc dolarů měsíčně, z toho nejvíc za zábavu. Život v Kuvajtu, kde zítra obyvatelé volí nový parlament, je jedním z nejpohodlnějších na světě.

Kuwait City: Až do irácké okupace byl Kuvajt nejbohatší zemí v oblasti Perského zálivu, ale ekonomika dodnes trpí na následky tohoto brutálního přepadení

I parlament samotný - tvořený padesáti liberály a islamisty - je sám o sobě výsadou. V monarchiích Perského zálivu neexistuje podobně silný volený orgán, který usměrňuje královskou rodinu.
Ze všech stran ale zní varování: pokud se země rychle nezmění, čeká ji těžká budoucnost. Už nyní, ač stále bohatý, je Kuvajt ekonomicky nejzaostalejší ropnou zemí Zálivu. Problémy se kupí, neřešeny už desetiletí.
Objem vytěžené ropy přestává stačit zvyšující se domácí spotřebě energie. Rafinerie jsou zastaralé, ekonomika roste pomalu, domácí investice jsou podprůměrné, zato útraty státu každým rokem bují. Rozpočet země se za pár let propadne do deficitu.

Spásná ropa

"Kuvajt stojí na křižovatce. Musí si část bohatství uchovat pro budoucnost," varuje šéf blízkovýchodní divize Mezinárodního měnového fondu Anantakrišan Prasad, jehož citovala agentura AP.
Jak ale pokusy o modernizaci dopadají v praxi? Kombinace byrokracie, klientelismu a nekonstruktivního parlamentu dusí už desítky let celou ekonomiku. Výjimkou není ani klíčový ropný sektor.
Kuvajt potřebuje zmodernizovat rafinerie Míná Abdulláh a Míná al-Ahmadí, do nichž musí nainstalovat nová zařízení, aby produkovaly ekologičtější palivo s menším obsahem síry. Projekt za 16 miliard dolarů se však oddaluje už léta.
Otázka také je, jak zvýšit ropnou produkci z nynějších 3,2 milionu barelů denně na 4 miliony do roku 2020. To je totiž zatím jediná šance, jak dál financovat pohodlný život obyvatel.
"Nevěřím, že se nám podaří produkovat čtyři miliardy barelů, a to ani v roce 2030, natož v roce 2020," řekl listu Financial Times kuvajtský ropný analytik Kamál Harámí.
Parlament totiž nesouhlasí s tím, aby státní Kuwait National Petroleum Company při zahájení těžby na technicky obtížnějších polích spolupracovala se zahraničními firmami, jako je Royal Dutch Shell, ExxonMobil či Total.
Nedojde-li k obratu, hrozí podle Mezinárodního měnového fondu zemi deficit rozpočtu už v roce 2017, neboť nezbude ropa na vývoz: stále větší část pojídá rostoucí domácí energetická spotřeba.

Bez pláží, bez turistů

Státním úředníkům přesto loni vzrostly platy o čtvrtinu, pracovní doba končívá po obědě a do důchodu se chodí od pětačtyřiceti let. I několik málo procent Kuvajťanů, kteří pracovali v soukromých firmách, proto raději "emigrovalo" do stále pohodlnější a neefektivní státní správy.
Letos tak má země růst jen o dvě procenta. Co do objemu investic i úrovně infrastruktury se už dávno nemůže poměřovat se Saúdskou Arábií či Katarem. A zatímco v Dubaji staví umělé ostrovy, hotely a zvelebují pláže, do Kuvajtu nejezdí turisté téměř vůbec.
Že by to mohl změnit nový parlament, lidé nevěří. Mnozí považují volby za nudné a ani se k nim nechystají.
"Cítíme ale obavu," řekla listu Financial Times aktivistka za ženská práva Šamael Šaríchová. "Hrozí, že Kuvajt jako stát prohraje."