Na podíl v České rafinérské máme předkupní právo. A náš zájem je vážný

Letos se rozhodne o tom, kdo ovládne český trh s ropnými produkty. Někteří hráči z trhu odcházejí, jiní nad ním chtějí získat kontrolu. Největší petrochemický holding Unipetrol se snaží zkonsolidovat svůj podíl v České rafinérské, zároveň vyjednává s českou vládou o propojení rafinerií se státními ropnými podniky Čepro a Mero. "Ve střednědobém horizontu neplánujeme zavření žádné z rafinerií," říká v rozhovoru pro HN generální ředitel a předseda představenstva Unipetrolu Marek Switajewski. Koupě pump Agip maďarskou společností MOL, o které Unipetrol také stál, podle Switajewského na maloobchodním trhu s pohonnými hmotami moc nezmění.

MOL oznámil akvizici čerpacích stanic Agip v Česku, na Slovensku a v Rumunsku. V tuzemsku se tak stane po Benzině, kterou vaše společnost vlastní, druhou největší sítí. Může nová situace váš byznys na tomto trhu negativně ovlivnit?
Moc to nemění. Už teď jsme měli na českém trhu velmi významnou konkurenci. Česko má jednu z největších sítí čerpacích stanic v Evropě. Možná proběhne další konsolidace maloobchodního trhu s pohonnými hmotami, ale to jsme stejně předpokládali, že se stane.

Šéf strategie PKN Orlen Andrzej Kozlowski dříve uvedl, že stěžejní na českém trhu je pro Unipetrol rozvoj retailového byznysu skupiny. Tento plán po akvizici Agipu stále platí?
Samozřejmě. Klíčem naší strategie je integrace všech tří segmentů - retailu, petrochemie a rafinerií. Je to jediná cesta, jak přežít v této turbulentní makroekonomické situaci. I my chceme zvyšovat svůj podíl na maloobchodním trhu s pohonnými hmotami.

Vyjednáváte s nějakou konkurencí o její koupi? Mluvilo se o odchodu Shellu z českého trhu.
Momentálně s nikým nejednáme. Samozřejmě ale monitorujeme trh. Chtěli bychom, aby náš tržní podíl rostl jak organicky, tak prostřednictvím akvizic.

Podle našich informací jste měli o čerpací stanice Agip zájem také. Proč akvizice nedopadla?
Nejsem si vědom, že by někdy Orlen nebo Unipetrol řekl, že vedl jednání o akvizici Agipu. Vždy jsme říkali, že máme s Eni obchodní vztahy, protože jsme partneři v České rafinérské. Ale nikdy jsme žádné jednání tohoto typu nepotvrzovali.

MOL a Eni se také předběžně dohodly na koupi podílu Eni v České rafinérské. Co by pro vás tato akvizice znamenala?
Nejprve je potřeba říci, že máme předkupní právo na podíl Eni v České rafinérské. A v současnosti čekáme na jejich nabídku na odkup tohoto podílu.

Využijete předkupního práva?
To vám samozřejmě nemohu říci, protože bude záležet na podmínkách nabídky.

Jste součástí jedné společnosti, proto máte představu, na kolik si tento podíl ceníte. Navíc jste nedávno koupili podíl Shellu v České rafinérské. Je její část patřící dnes Eni pro vás důležitá strategicky?
Samozřejmě o tento podíl stojíme, protože vidíme výhody, které z konsolidace podílů v České rafinérské pramení. Ze stejného důvodu jsme v loňském roce koupili podíl Shellu. Výsledkem je rychlejší rozhodovací proces nebo lepší využití kapacit. Z tohoto pohledu máme o podíl vážný zájem.

Je pro vás podíl Eni v České rafinérské strategicky důležitý i kvůli současnému jednání PKN Orlen s českou vládou ohledně začlenění rafinérské do společného podniku s Merem a Čeprem?
Nemohu komentovat žádné jednání s českou vládou.

Loni jste prezentovali strategii, součástí které je investice 19 miliard korun do Unipetrolu v následujících pěti letech, tedy 3,8 miliardy korun ročně. Kolik jste za loňský rok investovali?
Na začátek bych rád uvedl, že aby byla tato investiční strategie naplněna, určili jsme si čtyři předpoklady: makroekonomika, poplatky za přepravu ropy do rafinerií, poplatky za obnovitelné zdroje energií a šedá zóna na trhu s pohonnými hmotami. Když se na to podíváme rok poté, makroekonomické prostředí je horší než před rokem, kdy jsme investiční strategii připravovali. Očekávali jsme snížení poplatků za tranzit ropy, což se ze strany Mera neuskutečnilo. Také jsme předpokládali výraznější snížení poplatků za obnovitelné zdroje. A omezení šedé zóny přišlo až loni v listopadu. Navíc vidíme, že se šedá zóna přesouvá do jiných oblastí. Tyto předpoklady ovlivňují ziskovost Unipetrolu, což má zase vliv na náš investiční apetit. Loni a v prvním čtvrtletí letošního roku jsme navíc byli ve ztrátě. Nehledě na to jsme investovali 2,4 miliardy korun. Proto je pro mě velmi složité potvrdit, zda tuto investiční strategii dodržíme.

Kolik budete do Unipetrolu investovat letos?
Letos plánujeme proinvestovat 2,1 miliardy korun, dalších 600 milionů korun jsme investovali do nákupu podílu České rafinérské od společnosti Shell.

Jak tyto investice v příštích letech rozdělíte mezi jednotlivé segmenty Unipetrolu? Tedy rafinerie, petrochemii a maloobchod.
Do rafinerií chceme z 19 miliard korun investovat 3,5 miliardy korun, v petrochemii 13,5 miliardy a v retailu 1,5 miliardy. Konečná čísla ale mohou být z již uvedených důvodů jiná.

Proč jsou investice do rafinerií čtyřikrát menší než do petrochemie?
Myslím, že je to docela jasně vidět z hospodářských výsledků Unipetrolu. EBITDA z petrochemie je v kladných číslech, zatímco rafinerský byznys prodělává. Proč bychom investovali do něčeho, co generuje ztrátu? Rafinerie se v Evropě zavírají, je převis rafinerských kapacit.

Plánujete rafinerský byznys v Unipetrolu utlumovat a zavřít?
Určitě ne. Kdybychom ho zavřeli, tak nemůžeme provozovat své další dva segmenty, retail a petrochemii.

Můžete zavřít Kralupy nad Vltavou, ty nejsou tolik provázány s petrochemickým byznysem jako Litvínov.
Ve střednědobém horizontu neplánujeme zavření žádné z rafinerií. Pokud bychom je chtěli zavírat, proč bychom kupovali podíl Shellu v České rafinérské? Chceme i nadále zvyšovat jejich efektivitu. Máme s tím zkušenost, náš akcionář provozuje další rafinerie v regionu. Proč bychom zavírali svá rafinerská aktiva?

Pro to může být několik důvodů. Sám říkáte, že situace v regionu není pro rafinerie příznivá.
Věříme, že je tu stále prostor pro zvyšování efektivity. Ať už energetické, logistické, nebo distribuční.

Rafinerie Slovnaftu na Slovensku nebo německý Gunvor Ingolstadt jsou ale ziskové. V této souvislosti vznikají obavy, že Unipetrol do svého rafinerského byznysu neinvestuje dostatečně.
Neporovnáváte jablka s jablky, když porovnáváte rafinerie Unipetrolu se Slovnaftem. Naše rafinerie jsou integrovány s petrochemií. Jsou provozovány dobře a nacházejí se v dobrém stavu. A když je nadbytek kapacit, proč investovat do jejich dalšího navýšení? Unipetrol navíc není jediným vlastníkem České rafinérské.

Proč je tedy Slovnaft ziskový, a Česká rafinérská není? Odvoláváte se na spojení rafinerií s petrochemickým byznysem. Ten ale vydělává.
Slovnaft má jednu rafinerii. Navíc nic neplatí Meru, ani tak vysoké poplatky za obnovitelné zdroje. Neplatí nic Čepru, protože má vlastní produktovody. Když si spočítáte tyto náklady, zjistíte, že jsou o stovky milionů korun vyšší než na Slovensku.

Říkáte, že v současném stavu nemá smysl investovat do rafinerií. Na druhou stranu do nových technologií a zvýšení efektivity polské rafinerie Plock, kterou také vlastní PKN Orlen, se investuje podstatně více než do České rafinérské, nehledě na krizi a přebytek kapacit. Nefunguje zde dvojí metr?
Nemohu mluvit za Orlen, mohu komentovat pouze investice Unipetrolu. Ten investoval za poslední tři roky do údržby a modernizace skoro deset miliard korun. Nevím, nakolik je to srovnatelné s Plockem. Ale když porovnáte výtěžnost obou rafinerií, tak výtěžnost České rafinérské je stále lepší.

A není to tak, že pro Orlen má Plock vyšší prioritu než Česká rafinérská?
Není to o prioritách. Je to o statusu. Z hlediska energetické náročnosti jsme na stejné úrovni jako Plock. Náš problém navíc je, že máme dvě rafinerie, které zpracovávají úplně jinou ropu. Plock má jednu obrovskou rafinerii. V tomto byznysu se navíc investuje na třicet let dopředu. Nesmíte proto porovnávat pouze investice posledních několika let.

Orlen má také ztrátovou rafinerii v Litvě, o jejímž osudu se momentálně rozhoduje. Může se stát, že hlavní akcionář Unipetrolu přesune plánované investice z Česka do Litvy?
Kdykoliv jsme o tom mluvili s naší dozorčí radou, nikdy jsme od ní nedostali signál, že by k tomu mohlo dojít.

V roce 2012 Unipetrol prodal ziskovou firmu Paramo Asfalt Orlenu bez výběrového řízení. V současnosti se řeší ukončení výroby tuků v Paramu a převedení tohoto byznysu do Polska. Těmito kroky může Unipetrol přicházet o své klienty, což může vést k poškozování minoritních akcionářů. Jak se k tomu stavíte?
Nejsem si vědom případného ukončení výroby tuků v Paramu. Ale i kdyby toto rozhodnutí bylo učiněno, důležitou roli v tom hraje cena. Je levnější ho dovézt než vyrobit. Na tomto trhu několik let fungoval prodejce olejů s názvem Orlen Oil Česko. Paramo s touto firmou soutěžilo, protože na český trh dodává stejný produkt. Na konci roku byl Orlen Oil Česko zlikvidován, a Paramo se tak stalo jediným dodavatelem tohoto produktu na českém a slovenském území. Paramo také nepřestalo vyrábět asfalt. My jsme prodali pouze prodejní jednotku. Mohli jsme Paramo úplně zavřít, ale snažíme se do něj investovat a držet tuto společnost naživu.

Myslíte, že má současný ministr financí Andrej Babiš střet zájmů v jednání s PKN Orlen? Čepro i Mero akcionářsky patří pod ministerstvo financí. Společnost Agrofert, jejímž je majitelem, s Čeprem dlouhodobě obchoduje. A do třetice se ministr financí stále soudí s Orlenem kvůli privatizaci Unipetrolu před deseti lety.
Pan Babiš je velmi úspěšný podnikatel. My také s Agrofertem podnikáme, jak to dělá skoro celé Česko. Osobně jsem se s ním setkal a očekávám, že jako politik bude dělat nejlepší rozhodnutí pro Česko. Věřím, že věci, které jste vyjmenoval, neovlivní jeho práci.

Unipetrol v číslech

2,1 MILIARDY KORUN investoval Unipetrol v roce 2013. Letošní plány počítají s proinvestováním 2,1 miliardy.

19 MILIARD KORUN měla petrochemická skupina investovat v letech 2013 až 2017. V současné době se zdá, že se jí tento cíl naplnit nepodaří.

937 MILIONŮ KORUN byla čistá ztráta Unipetrolu za první čtvrtletí letošního roku. Dolů ho táhl hlavně rafinerský segment. Za celý loňský rok firma prodělala téměř 1,4 miliardy korun.

Marek Switajewski (45)

Šéf největší české petrochemické skupiny začínal jako manažer prodeje v telekomunikační společnosti Lucent Technologies na konci minulého století. Po několika přesunech v rámci byznysu v telekomunikační infrastruktuře se stal v roce 2010 jednatelem Unipetrol RPA. O rok později byl již generálním ředitelem České rafinérské, odkud v roce 2012 povýšil na místopředsedu představenstva celého Unipetrolu. Od roku 2013 je tu předsedou představenstva a generálním ředitelem.