2. 5. 2017
S ředitelem společnosti GIA Czech Republic Martinem
Rybářem jsme si povídali o peripetiích se sloučením dvou odlišných
firemních kultur, novém rozložení sil na světovém trhu
s výdejními stojany i nových produktech a technologiích na
čerpacích stanicích.

Právě jste rok ve funkci ředitele
společnosti GIA. Co se vám za tu dobu podařilo, co nepodařilo a
která rozhodnutí musela počkat?
Loni to pro mě byl hned z několika důvodů jeden
z nejnáročnějších roků mé kariéry. Když jsem nastoupil do
funkce, byl to pro mnohé zaměstnance šok. Někteří mě znali, mnozí
mě neznali a dovídali se zároveň spoustu rádoby pravdivých
informací. Na řadu z nich to zapůsobilo tak, že se lekli a ze
společnosti utekli. Koncem roku mi odešlo osm lidí.
Další velkou výzvou bylo sloučit dvě odlišné firemní kultury. PH
GIA byla malá firma pouze na prodeje a servis
výdejních stojanů, zatímco Dresser Waynne respektive Rohé zde byla
dlouhá léta jedničkou na trhu jak z hlediska výstavby
čerpacích stanic, tak servisu. I já jsem se na jejich podnikání
často díval s němým úžasem. Kvalita provádění projektů i
servisu, všechno bylo na té nejvyšší úrovni a stavělo se jenom pro
velké společnosti, jako byly Aral, OMV, Shell, Esso nebo DEA. Za ta
léta však firma získala také velmi vysoké sebevědomí a mravenčí
práce s drobnými investory je moc nezajímala. Tohle spojit
bylo velmi náročné, protože očekávání bylo velké stejně jako nároky
lidí, kteří tady zbyli. V současné době si se svými kolegy po roce
spolupráce povídám, abychom zjistili, co bylo dobře, co bylo
špatně, co dělám špatně já, co je pro ně složité v našich
vztazích a tak podobně. A musím říci, že se dozvídám mnoho
zajímavých informací a většina kolegů je i velmi upřímných. Stojí
mě to hodně energie, ale daří se nám společně bourat lidské i
pracovní bariéry.
Nyní navštěvuji výstavby čerpacích stanic mnohem častěji než
dříve, protože zaměstnanci vás potřebují vidět a komunikovat
s vámi přímo. Snažím se v lidech vzbudit motivaci.
Připadám si jako fotbalový trenér, který se snaží mužstvo motivovat
a dostat z něj maximum.
Jakou má nová firma strukturu, jak
funguje, kolik lidí v ní v současnosti pracuje?
Organizace firmy se hodně zeštíhlila a zefektivnila.
V oddělení výstavby pracuje sedm lidí, z toho jsou tři
manažeři a čtyři svářeči. Koncem roku tým posílil o projektového
manažera Josefa Koukolu, který se vrátil do branže po šesti letech,
kdy se dostával ze složité osobní situace. Servis je řízen z Prahy
a z Brna. Jedenáct techniků plus vedoucí jsou v pražské
centrále, osm jich má na starosti Josef Kovařík v Brně.
Dispečink je v Praze obsazen čtyřmi dispečery. Dále je zde
hlavní účetní, fakturantka a sekretářka pro všechny. K tomu
samozřejmě IT oddělení, kde jsou čtyři lidé, a také dva obchodníci
v Brně a v Praze. A ještě s námi spolupracují dva
externí obchodníci (obchod a experti na plyn). Když jsem sem
přišel, byli v oddělení logistiky čtyři lidi, nyní tam jsou
dva, což bohatě stačí.
Jak celá firma funguje z hlediska
zahraničního vlastníka?
Vlastníkem naší společnosti je rakouská firma GIA holding. Co se
týče nadnárodního řízení, patříme pod Rakousko. Nade mnou je jen
operativní manažer pan Bode a finanční manažer pan Neuburger a nad
nimi už jsou přímo majitelé. Interní komunikace tady funguje
prostřednictvím mailů. Je skvělé, že nad sebou nemáme žádný
administrativní aparát, který by tu komunikaci komplikoval. Důvěra
vůči lokálním firmám je na té nejvyšší úrovni, s jakou jsem se kdy
setkal.
Společnost Waynne Fueling System se
stala součástí holdingu Dover, který necelý rok předtím pohltil i
společnost Tokheim, jejíž české zastoupení firmu Tokheim Acis jste
také vedl. Projeví se to letos nějakým způsobem na strukturách
firmy GIA nebo její práci?
Dover trh dramatickým způsobem zkonsolidoval. Dva velcí konkurenti
se spojili pod jednou střechou. Ale minimálně rok nebo dva se to
partnerů nedotkne. Až v Doveru řeknou, co se bude vyrábět, zda
stojany Waynne nebo Tokheim, tak to teprve budeme řešit. Pro ně
bude hodně určující, jak značky fungují v jednotlivých
lokalitách a regionech. V současnosti nemůžeme ani předvídat,
která z těchto značek dostane přednost. Dnes je samozřejmě
vidět, že oba produkty jsou jiné. U Waynne je vidět, že se zde
někdo zabývá designem a technickým vývojem, z Tokheimu je zase
cítit ekonomika výroby. Nicméně každý petrolejář chce, aby ze
stojanu hlavně tekl benzin nebo nafta nebo něco jiného a hlavním
kritériem zůstává cena. Design možná zajímá soukromníka
s jednou čerpací stanicí, ale manažer řetězce hledí hlavně na
cenu. Výdejní stojany nekupujete s velkými emocemi, tady se
jedná o průmyslový design, který se vám může líbit, ale není
rozhodujícím kritériem. Jde hlavně o funkčnost a přiměřeně
ekonomický servis. V Africe je Tokheim velmi silný,
v Americe je zase silnější Waynne. Jsem přesvědčený, že Dover
má svou strategii, vidí čísla obou firem a možná se rozhodne
nasadit obě značky na různé trhy za využití výrobní synergie
jednotlivých komponentů. Uvidíme.
Novela zákona o ovzduší možná
dramaticky změní sortiment pohonných hmot na čerpacích stanicích.
Co to znamená pro firmu, která prodává a servisuje čerpací
stojany?
Myslíte asi rozšíření nabídky paliv o CNG. Mě vždycky
překvapovalo, proč nechce petrolejář tuhle investici udělat. Vždyť
čerpací stanice je v podstatě logistické centrum, které poskytuje
motoristovi palivo, servis a jídlo. Čím širší budu mít sortiment,
tím více zákazníků dokážu uspokojit. Infrastrukturu už mám hotovou,
a když budu mít stanici na zajímavém místě, tak musí být plnička na
CNG do tří let zaplacená. Kdybych byl na vysoké manažerské pozici
velké sítě, tak bych si k tomu zjistil všechny podrobnosti a
rychle přišel na to, kde se rozšíření sortimentu vyplatí a kde ne.
Můžete začít i tím, že dáte plničku na CNG někomu do nájmu a
navážete výšku nájemného na prodej plynu, abyste věděli, kolik se
ho prodá, a pak se můžete rozhodnout. Výhodou kontejnerového řešení
na plyn je, že ho můžete dát kamkoliv. Není třeba jímek, jen musí
být na stanici adekvátní přívod plynu a elektřiny, protože plnička
má velkou spotřebu. A pak už záleží jen na tom, jestli chcete
speciální výdejní stojan jenom na CNG propojený do shopu nebo
hybridní stojan, kde je k dispozici vedle nafty a benzinu také
CNG a někdy dokonce i LPG popřípadě AdBlue. Za každý rok 2015 a
2016 se prodalo více jak 3000 osobních automobilů, které dokáží
svojí spotřebou uživit 20 až 30 ekonomických CNG plniček!
Wayne samozřejmě vyrábí CNG i LPG stojany, my tady navíc
zastupujeme německou značku Bohlen & Doyen, která je lídrem na
prodeje komplexních řešení čerpání CNG v Německu. Jsme
připraveni s každým zájemcem připravit projekt jak technicky,
tak i obchodně. Na jaře chystáme novinku v oblasti CNG.
Loni jste se zúčastnili výběrového
řízení u Benziny. Jak dopadlo?
Dopadlo dobře pro Tokheim, který spravuje celou síť. Ale myslím,
že to není dobře strategicky. Být závislý na jedné servisní firmě
není úplně moudré. Stejně tak to není zdravé pro servisní
společnost, být existenčně závislý na jednom zákazníkovi. Když se
cokoliv té dominantní společnosti stane, vzniká ekonomické i
bezpečnostní riziko.
Shodou okolností tři měsíce před mým příchodem do společnosti GIA
došlo k bezpečnostnímu pochybení při jedné rekonstrukci a
firma dostala od klienta tzv. červenou kartu. Znamenalo to pro ni
snížení obratu o 30 procent a to bylo znát. Nelze na to hned
reagovat propouštěním lidí nebo dramatickým snižováním nákladů. Ale
pokles je to tak velký, že se to do budoucna snažíte maximálním
způsobem pohlídat tak, aby se něco takového neopakovalo. Přitom se
vlastně nikomu nic nestalo, nedošlo ani k poškození majetku.
Na druhé straně v jiném případu zahynul člověk, další skončil
v invalidním důchodu a dotyčnou servisní firmu to nepostihlo
vůbec. Z toho plyne, že velké společnosti by se na to měly
dívat trochu jinak. Když máte 150 pump, zvládne to jedna servisní
firma. Když jich však bude 400, je lepší se o to riziko
podělit.
Bezpečnost práce je jedním ze
základních kritérií dobrých výsledků firmy v tomto oboru. Loni
jste hovořil o nutnosti certifikace na SCC (Safety Certificate
Contractors). Jaký je stav nyní?
U nás se v 90. letech postavilo obrovské množství čerpacích
stanic a nebylo tolik závažných problémů. Až v posledních
třech čtyřech letech zde umírají lidé, jsou těžká ublížení na
zdraví a my v podstatě nevíme, proč se tak děje. Máme lepší
technologie, máme zlepšené vnitřní procesy a je zde i zvýšený tlak
na bezpečnost práce, což v 90. letech nebylo. Přesto dochází
k pochybení. Vše závisí na inteligentní komunikaci směrem
k zaměstnancům, ale i na vztahu mezi zadavatelem a
odběratelem. Nesmíte se bát upozornit na možná rizika, je třeba
snažit se jim zabránit. Bezpečnost práce je hlavně o myšlení,
psychologii lidí. To není jen o formulářích a certifikátech, to je
o vlastním uvědomění. Certifikát je jakousi vstupní branou, ale i
na výše uvedeném příkladu je vidět, že samotný certifikát úrazu
nezabrání.
Co máte v plánu v letošním
roce?
Díky tomu, že jsme přijali nového produktového manažera, chtěli
bychom se vrátit zpátky na pole menších a středních společností,
kde GIA po fúzi poněkud nerozumně vyklidila pole svou malou
aktivitou. A pak tady budou některá výběrová řízení u velkých
společností, na podzim například u OMV. Hlavně jsem rád, že
z orchestru, který nehrál moc dobře, se stává dobře ladící
tým.

Autor: Jiří Kaloč