Nejsme naivní, v Česku má ropa a plyn své limity, a i proto chc eme do zahraničí

Hodnota firmy závisí na tom, kolik máme zásob," říká Jana Hamršmídová, šéfka úseku geologie společnosti MND (dříve Moravské naftové doly). "Takže pokud chceme ve firmě zvýšit těžbu, musíme také zvýšit nalezené zásoby," dodává.

I proto chce firma v příštích pěti letech proinvestovat jen na průzkumných pracích v Česku okolo deseti miliard korun. A další miliardy plánuje dát na expanzi do zahraničí.

Kolik každý rok investujete do průzkumu?
Jsou to stovky milionů ročně, nyní plánujeme dát každý rok jen do realizace průzkumných vrtů více než půl miliardy korun. Dalších až 200 milionů korun investujeme do seizmických měření.

Rozjíždíte novou vlnu průzkumu. O co jde?
Vyhledávání nových ložisek probíhá neustále, v regionu Moravy se hledá a těží ropa a plyn již sto let. Logicky ale není možné se orientovat na stále stejná místa a koncepty, ložiska uhlovodíků jsou neobnovitelná a omezená, průzkumný potenciál v tzv. "konvenčních" hloubkách do 2,5 kilometru se postupně vyčerpává. Proto se zaměřujeme i na nové formy průzkumu, a to průzkum ve větších hloubkách - plánujeme průzkumné práce do hloubek čtyř až pěti kilometrů, současně však máme z poslední doby zajímavé objevy i v tzv. stratigrafických pastech, kdy díky specifickému geologickému vývoji nacházíme ložiska i v hloubkách okolo jednoho kilometru.

Hledáte tedy i mimo jižní Moravu?
V Česku pokrýváme prakticky všechny oblasti s potenciálem ložiska, máme 2600 kilometrů čtverečních průzkumných území, to není jenom Břeclavsko. Ideální je najít ropu a plyn. Pokud najdete plyn, trvá to jeden až dva roky, než získáte všechna potřebná povolení a napojíte ho na plynárenskou síť. U ropy můžete těžit poměrně rychle.

Dokdy má dnes MND zásoby?
Na to není jednoduchá odpověď. Vždy určujeme míru jistoty - stoprocentně ověřené a ekonomicky vytěžitelné zásoby označujeme jako zásoby 1P. V naftové praxi se nejvíce uvažují zásoby 2P - tedy ty objevené zdroje s určitou mírou nejistoty v jejich velikosti. Takže naše střednědobé zásoby podle 1P a 2P jsou naše zásoby minimálně na dobu deseti let i více.

To není až tak dlouhá doba.
Hodnota těžařské firmy závisí především na tom, kolik má zásob k těžbě. Naším cílem je tedy minimálně udržovat, nebo spíše zvyšovat hodnotu zásob - to znamená, že ročně bychom měli najít sto procent toho, co vytěžíme. A za poslední roky, kdy jsme nastavili tento systém hodnocení a práce, se nám podařilo dosáhnout 120 až 130 procent, tedy nacházíme více, než kolik vytěžíme. Takže pokud chceme ve firmě zvýšit těžbu, musíme také zvýšit nalezené zásoby. Noví majitelé nechtěli utlumit těžbu a hlavní byznys je nyní do zásadní míry postavený na ní.

Jaký je tedy nový plán společnosti?
Máme ambiciózní růstovou strategii, jejímž cílem je zdvojnásobit zásoby k těžbě, které nyní máme. To není číslo vystřelené od boku, naše strategie byla zpracována na základě aktuálních reálných znalostí již objevených ložisek a současného zmapovaného průzkumného potenciálu. Zpracovali jsme nový plán ověřování a průzkumu. V následujících čtyřech letech bychom tak mohli namísto současných 12 či 14 vrtů provést až 20 vrtů ročně. Dříve se přitom někdy vrtalo jen čtyři až pět vrtů ročně.

A kolik do toho budete investovat?
Za následujících pět let to bude určitě mezi 3,5 až 4 miliardami korun.

Jaká je dnes vaše těžba a jak se zvýší?
Jedná se zhruba o 5000 barelů denně ekvivalentu ropy a zemního plynu. Převedeno je to v ropě asi 175 tisíc kubíků a u plynu je to 100 milionů. Dlouhodobý strategický cíl je stát se významným hráčem v středoevropském kontextu. Je nám samozřejmě jasné, že hlavní podíl této těžby bude nutné hledat v zahraničí.

Chcete tedy razantně zvýšit těžbu?
Máme mezinárodní ambice. V rámci strategie byl definován okruh zemí, na které se zaměřujeme. V principu se bavíme o celé střední Evropě, Německu, Balkánu, Ukrajině, Rusku, Turecku a Gruzii.

Proč chcete do zahraničí?
Velikost ložisek na území České republiky je podstatně menší, než je velikost světových nalezišť, to je dáno reálnými geologickými podmínkami oblasti. Současně, jak jsem už uvedla, průzkumné a těžební aktivity zde probíhají již sto let a velká část ložisek byla již nalezena a jsou těžena. My chceme růst a ten je možné realizovat zejména v zahraničí.

Je těžba v Česku o hodně dražší?
Těžba samotná ani tolik ne. Ale průzkum je náročnější, je zde velmi komplikovaná geologická struktura, když ukážete seizmické průzkumy někomu v Rusku, tak má problém vůbec najít, kde my plyn a ropu hledáme. Jednoduše řečeno musíme více vrtat a průzkum je drahý.

Jdeme více do hloubky

Co plánované vrtání ve větší hloubce?
Projekt Bohemian Foreland Exploration je zaměřen na průzkum v hloubce pěti kilometrů a víc. Takový vrt je mnohem dražší než konvenční vrty v běžných hloubkách do tří kilometrů. Cena jednoho se bude pohybovat mezi 250 až 500 miliony korun. Takže je to poměrně velké riziko a chtěli bychom do toho jít s partnerem. Nejde jen o finance, ale i o profesní výměnu názorů. To je v daném byznysu běžná praxe, do takovýchto projektů jde vždy konsorcium investorů, kteří rozkládají své riziko. V našem byznysu je to navíc tak, že to není o odvrtání jednoho vrtu, který máme nachystaný. Může se stát, že na zásoby narazíme až při třetím, čtvrtém či pátém vrtu.

To vám ale na normální vrty příliš financí nezbude.
Toto je separátní projekt. S konvenčními průzkumnými vrty budeme pokračovat sami, myslím si, že tomu nikdo nerozumí tolik jako my. BFE je dlouhodobý projekt, připravujeme ho druhým rokem. Zatím existuje základní memorandum, oslovili jsme partnery z celé Evropy. Jsou dva, se kterými jednáme o detailech, nyní je ale jmenovat nemůžeme.

Jaké tedy budou finální investice?
Máme zatím připravený projekt jednoho vrtu, který předpokládá několik miliard kubíků plynu, jsou tu ale další plánované. Ty by mohly obsahovat zásoby až desítky miliard kubíků v případě, že by všechny zabraly. A investice bude podle počtu vrtů, očekáváme dvě až tři miliardy korun. Pokud vezmeme tedy oba programy a BFE bude perspektivní, bavíme se jen v Česku o investici zhruba ve výši deseti miliard korun v následujících pěti letech. Záleží ale na výsledcích prvních vrtů BFE a na ochotě partnerů investovat. Navíc se celou dobu bavíme jen o průzkumných vrtech. Když ale na ložisko narazíme, musíme realizovat těžební otvírku - tedy další vrty, možná o 20 procent levnější než ty průzkumné, ale stále jsou to stovky milionů korun. Dále něco stojí připojení na plynovou síť a podobně. To jsou obrovské investice.

Hovořila jste o nárůstu i v zahraničí. Nedávno jste kupovali ložiska v Gruzii. Kam dál míříte?
V zahraničí neděláme velký průzkum, zaměřujeme se na vyhledávání zajímavých akvizic. Konkrétně se nyní zabýváme například jedním projektem na Ukrajině a chtěli bychom tam být operátorem a dostat se na tamní trh. Jakmile jednou na trh vstoupíte, můžete své aktivity rozšiřovat o další akvizice.

A vaše plány v Německu?
To je další věc. Německu se chceme zaměřit na tzv. brownfields, tedy ložiska, která byla v 80. letech zavřena a při tehdejších cenách ropy a dostupných technologiích se na nich nevyplatilo dále těžit. Často se z nich vytěžilo jen okolo pěti procent ropy, běžně se dnes vytěží mezi 20 až 30 zásob ropy. Většinou mnoho lidí netuší, že 70 procent ropy v té zemi zůstává. V Německu máme takto vybráno několik potenciálních ložisek a plánujeme zde založení kanceláře. Do jednoho projektu právě vstupujeme, ale vrtné práce jsme ještě nezahájili.

V Česku nic podobného neděláte?
Samozřejmě se snažíme maximalizovat vytěžitelnost na našich ložiscích. Máme v tom už i poměrně slušnou zkušenost. Každé procento vytěžené z těch zásob navíc jsou obrovské peníze. Nejzářnějším příkladem je ložisko Dambořice, kde udržujeme ložiskovou energii potřebnou k těžbě vtláčením plynu do vrcholové pozice už od roku 1993. Díky této technologii dosahujeme unikátní vytěžitelnosti více než 50 procent a stále těžíme. Současně díky vtláčení plynu ložisko postupně připravujeme na podzemní zásobník plynu. To ložisko je krásné a má úžasné vlastnosti. Doposud je to vlajková loď MND. Další projekty zvýšení vytěžitelnosti ropy máme v pilotní fázi. Na jednom z našich ložisek, kde máme těžší ropu, která hůře teče, nyní například zkoušíme pilotní vtláčení polymerů, kde tu ropu jako by vytěsňujeme směrem k těžebním vrtům.

Krásné ložisko?
Ale určitě. Když každému geologovi řeknete, že tam máte pět milionů kubíků ropy, mocnost kolektorů sto metrů a jeden až dva Darcy propustnost. A každý bude u vytržení.

Něco dalšího kromě Ukrajiny a Německa?
Již jsme realizovali významnou investici v Gruzii, zajímavé investiční projekty analyzujeme v Rusku, Turecku a na Balkáně. Cílem je expanze do zahraničí. Nejsme naivní a víme, že po sto letech těžby má náš region své limity. Můžeme sice zkoušet nějaké nové způsoby, které jsem zmiňovala, ale i tyto jsou omezené. Ale na druhou stranu, každá generace geologů říká, že do deseti let ty zásoby dojdou. Já jsem to slyšela i v těch 80. letech, když jsem nastupovala. Ale připravujeme se na to, že se to může stát. To bohatství firmy navíc již není v těch zásobách, ale i v lidech. Naši lidé jsou použitelní prakticky kdekoliv.

Břidličný plyn v Česku těžit neplánujeme

Co Česko a břidličný plyn? Jaký je u nás potenciál?
Naše společnost MND Drilling & Services v Polsku realizuje pro mezinárodní firmy průzkumné vrtné práce. Tam to byl úspěšný projekt, tedy pro nás byznysově. Ale ke komerčnímu využití se tam dodnes prakticky nic nenašlo. Reálná komerční těžba funguje jen v Americe, kde byl břidličný plyn definován jako státní program s cílem minimalizovat závislost na dovozu.

Jsou takové možnosti u nás?
V principu tu ten břidličný plyn je. Jinak bychom tu neměli ani konvenční ložiska. Ale vezmeme-li v úvahu místní podmínky, považuji komerční využití plynonosných břidlic v naší oblasti za nereálné. My jsme expertem v oblasti průzkumu a těžby konvenčních zásob uhlovodíků, ale o těžbě břidličných plynů neuvažujeme. Nicméně jako geolog považuji debaty o břidličném plynu u nás za zdémonizované a politicky zneužité téma, v poslední době zúžené na problematiku hydraulického štěpení. Tato metoda se přitom v regionu střední Evropy běžně používá u méně propustných ložisek s cílem zvýšit jejich vytěžitelnost již 70 let.

A jaké je riziko znečištění?
Riziko znečištění na povrchu je stejné jako u běžného vrtání a podle mého názoru minimální. Vrtné soupravy jsou řádně zabezpečeny proti jakýmkoliv únikům. Plynonosné břidlice se zde na jižní Moravě nacházejí v zónách zcela izolovaných od oblastí využívaných spodních vod. Přes tyto zóny hluboké vrty pouze procházejí, avšak jsou zde zapaženy proti únikům. To ale nic nemění na tom, že MND břidličné plyny těžit neplánuje a i já jsem "shale gas" skeptik.

Jana Hamršmídová, 49 let

Pracuje od roku 2010 jako ředitelka úseku geologie v MND, největší české společnosti těžící ropu a plyn. V Brně a Bratislavě vystudovala obor inženýrská geologie, hydrogeologie a užitá geofyzika. Hned poté v roce 1987 nastoupila do MND na post hydrogeologa. V letech 2003 pracovala na Slovensku u firmy Nafta Gbely, v letech 2006 a 2010 pak v Rakousku u RAG, kde se podílela na projektu 7 fields. Je podruhé vdaná, má dvě dcery.