18. 5. 2015
Nemilosrdné navyšování
saúdskoarabské ropné produkce podrobilo
americké břidlicové těžaře zatěžkávací zkoušce. A z ní se zrodila
nová pravidla hry na trhu s klíčovou surovinou.

Za poslední tři měsíce zdražila ropa o víc než třetinu. Za normálních okolností
by to byla pro většinu rozvinutých ekonomik špatná zpráva, kdyby jí
ovšem nepředcházel ještě větší propad cen.
Po bouřlivém vývoji uplynulých měsíců je jasné jedno: ceny nad 100
dolarů za barel, na něž si v posledních letech zvykli motoristé,
rafinerie či ropní autokraté od Venezuely přes Kuvajt až po
Rusko, se hned tak nevrátí.
Pád cen zapříčinila revoluce v technologiích dobývání ropy z břidlicových ložisek ve Spojených
státech. Kartel OPEC v čele se Saúdskou
Arábií se rozhodl americkým vyzyvatelům neustupovat, využít výhody
nižších produkčních nákladů a zaplavit trh přebytečnou ropou ještě víc, aby následný propad cen
vyřadil konkurenci ze hry.
Záměr vyšel jen částečně. Počet vrtných souprav na amerických
polích klesl o polovinu a růst tamní těžby se zastavil. Břidlicoví
těžaři ale obstáli ve dvou klíčových věcech:rychle zvýšili
efektivitu svých vrtů tak, aby produkci stabilizovali i s menším
množstvím souprav, a udrželi si důvěru investorů poskytujících
nezbytné financování.
Z posledních vyjádření předních postav břidlicové branže lze
odvodit, že odvětví se už nesoustředí na přežití, ale na obnovu
rozvoje. Období nízkých cen mu pomohlo zbavit se přebytečného tuku
a vypilovat techniku získávání ropy
vstřikováním směsi písku, vody a chemikálií kilometry pod zem k
dokonalosti. I když v následujících měsících dojde k poklesu
produkce, těžaři jsou připraveni při očekávaném růstu cen rychle dokončit víc než 3000 vrtů, a
zaplavit tak trh další surovinou. Nejčastěji uváděnou hranicí pro
rozšíření vrtařských aktivit je 70 dolarů za barel.
"To je cena, která nás zase nastartuje," uvedl v nedávném
rozhovoru pro Financial Times majitel společnosti Continental
Resources a jeden z nejrespektovanějších veteránů oboru Harold
Hamm.
I když krátkodobě mohou s ropou zahýbat
spekulující hedgeové fondy, chaos na Blízkém východě či efektně
stylizovaná prohlášení představitelů kartelu OPEC, břidlicoví těžaři budou působit jako
dlouhodobý stabilizátor držící ceny v koridoru kolem
sedmdesátidolarové mety. Převezmou tak roli Saúdských Arabů, kteří
do budoucna hodlají usilovat o maximalizaci produkce bez ohledu na
ceny.
Význam břidlicových magnátů, jako je Hamm, umocní fakt, že
poptávková strana nebude mít takový vliv jako v minulosti.
Spotřeba benzinu a nafty na Západě několik let klesá. Čína, dosud
největší tahoun růstu globální poptávky, ve snaze neudusit se,
přechází na čistší energetické zdroje. Naznačuje to i dlouhodobý
trend. Mezi lety 1960 a 1980 rostla spotřeba tempem 5,6 procenta
ročně, v letech 1985-2010 to bylo jen 1,6 procenta za rok.
Zatímco před deseti lety se mluvilo o vrcholu těžby, nyní jsou
analytici zaměstnáni prognózami maxima spotřeby. Konzultantská
společnost FGE dosažení bodu zvratu odhaduje v roce 2033.
Ani břidlicová revoluce ovšem nebude trvat věčně. I při vyšších
cenách narazí jednoho dne produkce z formací v Severní Dakotě,
Texasu či Oklahomě na svůj limit. Pak se o slovo možná opět
přihlásí OPEC.
Autor: Václav Trejbal, Zdroj: Hospodářské noviny