Oxid uhličitý má jít zpátky pod zem

Technologie oddělování oxidu uhličitého při spalování fosilních paliv a jeho následné ukládání pod zem (CCS) má být jedinou možností, jak dovolit další používání uhlí v energetice, aniž by byl ohrožen cíl snižovat celkové světové skleníkové emise.

Technologie CCS se v obecné rovině skládá ze tří relativně samostatných fází: zachycení CO2, jeho přepravy a následného uložení pod zem či pod vodní hladinu. Carbon Capture & Storage Association uvádí, že tato technologie umožňuje zachytit 90 % emisí CO₂ při výrobě elektřiny, v ocelárnách a cementárnách. Jako příklad uvádí Carbon Capture a Storage Association uhelnou elektrárnu s výkonem 900 MW, u které by šlo zachytit 5 milionů tun CO₂ ročně. Mezinárodní energetická agentura odhaduje, že CCS by mohlo pomoci na padesátiprocentním snížení emisí CO₂ do roku 2050 z jedné pětiny.
Řada expertů ovšem tvrdí, že CCS nebude nikdy fungovat a nic takového jako klimaticky čisté uhlí neexistuje. Shell se pesimisty snaží přesvědčit o opaku. V kanadském Scotfordu nizozemská společnost spustila zařízení, které bude schopné zachytit 35 % CO₂ z rafinérie, kde se z kanadských ropných písků vyrábí umělá ropa. Pomocí 60 kilometrů dlouhého potrubí Shell dopraví CO₂ do míst, kde ho natrvalo zatlačí do hornin v hloubce dva tisíce metrů. Celkem je zařízení s názvem Quest schopnost za rok uskladnit milion tun oxidu uhličitého.  
Technologie CCS není samospásná, je jen spolu s úsporami, vyšší účinností a třeba také využíváním obnovitelných zdrojů jednou z možností, jak celosvětově snížit emise CO₂. Podle Evropské sítě pro oxid uhličitý (CO₂NET), která tuto technologii propaguje, lze CO₂ ukládat do vytěžených ložisek ropy nebo zemního plynu, uhelného souvrství nebo zvodnělého souvrství (tzv. akvifer). Geologické struktury podle CO₂NET nabízí dostatek kapacit pro ukládání CO₂ po desítky, možná stovky let.
Teoreticky by bylo možné ukládat CO₂ také pod hladinu moří a oceánů, ovšem tato varianta může mít nepříznivý vliv na vápenaté skořápky mořských živočichů. Experimenty navíc ukázaly, že vysoká koncentrace CO₂ na dně oceánu může kvůli změně pH mořské vody usmrtit i jiné mořské organismy.  Podle studií se na dně oceánu udrží 65 až 100 % uloženého CO₂ po 100 let a 30 až 85 % dokonce až 500 let. Tento časový údaj souvisí s hloubkou, ve které je oxid uhličitý uložen. Čím hlouběji emise budou, tím méně jich unikne. O ukládání na dno oceánu se však již neuvažuje, protože to neumožňují mezinárodní konvence.