Pašovaná ropa vydělává džihádistům miliony

Najít ve zbídačené zemi zdroj vynášející nejméně milion dolarů denně? Islámským extremistům spjatým s al-Káidou se takový poklad ve válčící Sýrii skutečně najít podařilo. Z  ropných  polí na severovýchodě země, především v provincii Deir az-Zor, nyní těží až padesát tisíc  barelů  ropy  denně. Syrský režim to sice nazývá "krádeží", pašování a prodej suroviny přes hranice do Turecka ovšem vynáší nejméně milion dolarů denně.

Syrský režim ztratil nad mnoha těžebními poli kontrolu. Ta teď využívají jak radikální povstalci, tak i civilisté, kteří kvůli válce přišli o práci - jako třeba obyvatelé Mansúry v provincii Rakka (na snímku)

To je ale až příliš lákavá odměna na to, aby se islamisté mezi sebou dokázali dohodnout. Místo společného boje s vládou Bašára Asada začali tvrdě soupeřit mezi sebou a od začátku roku mají jejich boje už tisíce obětí. Jen za poslední týden z provincie uprchly desetitisíce lidí.

Ani Bůh, ani Asad

Extremistické skupiny soupeřící o  ropu  - Džabhat an-Nusra a ISIS (Islámský stát v Sýrii a Levantě) - přitom figurují na americké listině teroristických organizací. "Tady se nebojuje o Boha ani o Asada. Jde pouze o  ropu. Když ovládnete  ropný  vrt, je to mnohem spolehlivější zdroj financí než peníze od zahraničních dárců," řekl listu Financial Times opoziční aktivista z provincie Deir az-Zor, který si nepřál být jmenován.
Pro Západ je to velmi nebezpečný trend. Islamisté totiž získávají převahu nad umírněnějšími složkami syrské opozice. A to je přesný opak toho, čeho chtějí USA a Evropa v Sýrii docílit.
Hlad po  ropě  je silný v celém regionu. Vytěženou surovinu koupí překupníci na provizorních "ropných  aukcích" a pašují ji tam, kde je poptávka - menší množství putuje do různých oblastí uvnitř Sýrie, větší pak přes hranici do sousedního Turecka.
Tam ji prodávají několikanásobně levněji, než kolik stojí na běžném trhu - podle libanonského listu Safír se cena pašované  ropy  pohybuje kolem 30 dolarů za barel. Vše přitom prý probíhá s tichým souhlasem tureckých úřadů.
Džihádistům pak zisky z prodeje  ropy  umožňují rekrutovat nové bojovníky a nakupovat zbraně. 
Více než tříletý konflikt, během kterého zemřelo nejméně 150 tisíc lidí, je i v důsledku toho stále brutálnější. Asadův režim navíc čelí podezření, že dál používá chemické zbraně. A radikální část rebelů zase nasazuje taktiku sebevražedných atentátů a terorizování civilistů.

Režim chudne,  ropu  dováží

Státní  ropný  sektor je v troskách a země musí surovinu dovážet. Před vypuknutím povstání přitom Sýrie těžila denně 380 tisíc  barelů  ropy  a na exportu vydělávala tři miliardy dolarů ročně. Téměř veškerý vývoz tehdy připadal na státy Evropské unie. V Sýrii těžila chorvatská INA, francouzský Total nebo  Shell. 
Jejich obchody ale kvůli uvalenému embargu z Bruselu v roce 2011 skončily - syrský rozpočet tak přichází o čtvrtinu příjmů a těžba  ropy  klesla nejméně o 60 procent. 
Vrty fungují především jako zdroj nelegálních příjmů. "Rebelové nemají inženýry ani kvalifikované dělníky, kteří by zajistili soustavnou produkci z  ropnýchpolí," řekl loni agentuře AP Anthony Skinner z britské konzultační firmy Maplecroft.
Nehlídané zásoby využívají ale i řadoví Syřané. Lidé si staví primitivní a nebezpečné malé  rafinerie, v nichž si sami vyrábějí nedostatkovýbenzin,  naftu  a petrolej.

Černá těžba  ropy

50 milionů dolarů si syrští rebelové vydělají každý měsíc prodejem  ropy, odhaduje americký výzkumný ústav Carnegie Endowment. Denně na svých územích vytěží 30 až 50 tisíc barelů, každý pak prodají za 20 až 90 dolarů.