Poláci chtějí ovládnout klíčové podniky české petrochemie

Největší středoevropská firma chce posílit své pozice v české petrochemii. Polský PKN Orlen má v plánu získat kontrolu nad státními podniky Mero a Čepro, které vlastní strategické ropovody a zásobníky.

Po fázi předběžné sondáže se už zástupci polským státem ovládaného Orlenu dostali do přímých jednání s klíčovými ministry české vlády. Při nich navrhují propojit tyto strategické firmy s Českou rafinérskou, kterou Orlen ovládá přes společnost Unipetrol. Pokud k propojení dojde, na tuzemském trhu vznikne petrochemické uskupení s hodnotou desítek miliard korun. V ní by polská skupina držela kontrolní podíl.
Nabídka údajně padla minulý týden na schůzce mezi nejvyšším managementem PKN Orlen a ministrem průmyslu a obchodu Janem Mládkem. Separátní jednání proběhlo také s ministrem financí Andrejem Babišem.
Mládek schůzku potvrdil. "Ano, mohu potvrdit, že jsme se s představiteli PKN Orlen setkali a dostali jsme určitou nabídku," uvedl ministr. O detailech však odmítl mluvit.

Šance pro ztrátový byznys

PKN Orlen potvrdil, že za polskou společnost jednal jeho předseda představenstva Dariusz Krawiec a šéf strategie Andrzej Kozlowski, který také sedí v čele dozorčí rady Unipetrolu. V tom drží polský petrochemický koncern 63procentní podíl.
"Na schůzkách se řešilo několik témat, včetně problémů rafinérského průmyslu v Evropě a jejich dopad na situaci v Česku. Oba ministři skvěle rozumí tomuto průmyslovému odvětví a jeho dopadu na celou ekonomiku. Naším společným cílem je zajistit udržitelný rozvoj rafinace a petrochemie v Česku," komentovalo vývoj situace tiskové centrum PKN Orlen bez dalších detailů.
Spojení těchto firem má logiku jak pro český stát, tak pro PKN Orlen. Státní podniky jsou dnes totiž schopny dovézt ropu a skladovat i distribuovat pohonné hmoty, které se z ropy vyrábí. Čepro navíc provozuje síť čerpacích stanic EuroOil. K zefektivnění celého zpracovatelského řetězce jim chybí pouze rafinerie v Litvínově a Kralupech nad Vltavou, které vlastní Česká rafinérská.
Obdobně přemýšlí i PKN Orlen. Jím ovládaná Česká rafinérská si dlouhodobě stěžuje na drahé poplatky za přepravu ropy, které po něm požaduje Mero. Přístup k zásobníkům Čepra mu zase umožní své produkty skladovat.
Dalším motivem pro integraci je fakt, že Unipetrol je dlouhodobě ztrátový. Jak polský management, tak české ministerstvo průmyslu jako hlavní příčinu vidí nadbytek rafinérských kapacit v regionu. Získání přístupu k ropovodům i skladům by následníku Unipetrolu pomohlo významně ušetřit.
"Když to řeknu přeneseně, tak stát vlastní cévy a tepny. Srdce dnes ale drží Unipetrol. V podstatě se tu bavíme o nedokončené privatizaci z devadesátých let. Nejlepší pro obě strany je buď zprivatizovat trubky a zásobníky, nebo je spojit do jednoho celku s rafinériemi. Momentální stav nevyhovuje ani jedné straně," řekl generální ředitel společnosti Mero Jaroslav Pantůček.
Pokud by si PKN Orlen chtěl v novém holdingu udržet manažerskou kontrolu, s velkou pravděpodobností by musel české vládě za vložení státních firem do nové entity doplácet. Jen společný vlastní kapitál Mera a Čepra se pohybuje na úrovni dvaceti miliard korun. Vlastní kapitál České rafinérské je poloviční.
Unipetrol by zároveň musel vykoupit třetinu akcií, které v rafinériích drží italská skupina Eni. Ta však podle ministerstva průmyslu zvažuje odchod z Česka a Unipetrol má na její podíl předkupní právo.

Ozvěny z konce Špidlovy éry

Ministr financí a místopředseda vlády Andrej Babiš se ke schůzce zatím nevyjádřil, ale pro něj může mít rozhodování o spojení s Orlenem i osobní rozměr. Když totiž stát svůj podíl v Unipetrolu před deseti lety prodával, byli Poláci partnery Babiše. Ze své tehdejší pozice šéfa Agrofertu (jeho majitelem zůstal i po nástupu do ministerské funkce) za PKN Orlen u Špidlovy vlády lobboval výměnou za příslib kontrolních podílů v některých dceřiných firmách privatizovaného holdingu.
Polská společnost však dohodu nedodržela a Babiš následně na PKN Orlen podal čtyři arbitrážní žaloby. V jedné z nich požadoval odškodnění ve výši dvaceti miliard korun. Nakonec vyhrál pouze jeden spor a PKN Orlen mu za porušení smlouvy musel zaplatit přes dvě miliardy korun.
Dva roky předtím přitom už Babiš při privatizaci Unipetrolu uspěl, od smlouvy však po povodních odstoupil.
Nejintenzivnější debata kolem vzniku petroholdingu se vedla za vlády Petra Nečase. Tehdejší ministr průmyslu Martin Kuba navrhoval sloučení Čepra s Merem, které se měly později spojit i s Českou rafinérskou. Odůvodňoval to tím, že petrochemie je pro Česko strategický segment. K seriózním jednáním mezi oběma stranami však nedošlo.

Zrodí se v Česku velký petrochemický holding?

Pokud by mezi těmito firmami došlo ke spojení, v Česku by vznikl silný petrochemický holding, který by byl schopen pokrýt celý řetězec segmentu - od dovozu ropy přes její zpracování až po prodej pohonných hmot koncovým zákazníkům.

ČEPRO
Retailová část řetězce. Zajišťuje přepravu, skladování a prodej ropných produktů. Její produktovodní systém společnost spojuje potrubím s rafineriemi České rafinérské. Zároveň provozuje největší českou síť stanic EuroOil. Je stoprocentně vlastněna státem.

MERO
Pro stát strategicky významná společnost. Vlastní a provozuje českou část ropovodu Družba a IKL. Je tak jediným přepravcem ropy do Česka. Zároveň je pětiprocentním vlastníkem v mezinárodní entitě, která vlastní a provozuje ropovod TAL. V Meru také drží stoprocentní podíl stát.

Česká rafinérská
Srdce celého řetězce. Její rafinerie v Litvínově a Kralupech nad Vltavou jsou největším zpracovatelem ropy v zemi. Unipetrol holding drží ve společnosti necelý 68procentní podíl. Zbytek má ve vlastnictví italská skupina Eni. V současnosti ji ovládá polská skupina PKN Orlen, která je většinovým držitelem akcií Unipetrolu.