9. 6. 2014
Po zásahu Ústavního soudu ve prospěch malých
distributorů pohonných hmot vymyslelo ministerstvo nový postup, jak
zabránit daňovým únikům.

Představa, že po květnovém zákroku Ústavního soudu zmizí
20milionové kauce pro distributory pohonných hmot, se rozplývá. Jde
totiž o miliardy korun, a tak ministerstvo financí nyní zvažuje dvě
možnosti. Buď se kauce začnou snižovat individuálně výměnou za
podrobné informace, které by odstranily hrozbu, že úřady uleví
podvodníkům. Nebo se plošně stanoví ve dvojí výši, přičemž nárok na
nižší "sazbu" by byl opět spojen s požadavkem větší průhlednosti
firmy, která o ni žádá. "Kauce v každém případě zůstanou. Osvědčily
se a nemíníme rezignovat na boj s daňovými úniky, které jsou právě
při distribuci benzinu a nafty největší," řekla týdeníku Ekonom
náměstkyně ministra financí Simona Hornochová. Ta na resort
nastoupila s tím, aby neplacení daní a v prvé řadě DPH pomohla
omezit.
Proti sobě tak stojí rozdílné názory. Ústavní soud na žádost
pravicových senátorů kauce zrušil s tím, že jejich velikost a
jednotná výše diskriminuje menší firmy. Babišova náměstkyně naopak
upozorňuje, že výše kaucí byla už za minulé vlády stanovena po
seriózní úvaze s ohledem na rozsah obchodu s pohonnými hmotami i
velikost podvodů. "Když kauci stanovíme v nějaké symbolické výši,
tak nemá žádný smysl. Tam, kde se točí stovky milionů korun, nemůže
nízká částka ničemu zabránit," tvrdí.
Kauce mají sloužit k případné úhradě dluhu, který by po firmě
zůstal. To brání vzniku účelově vytvářených společností a jejich
řetězců, které pohonné hmoty přeprodávají, aby z nich nemusely
platit DPH. Často jde o podniky s životností do 14 dnů, přičemž v
jejich čele stojí nastrčení bílí koně a zůstávají po nich jen
prázdné schránky bez majetku. Místo kauce lze použít i bankovní
záruku, na tu si ovšem sáhnou jen firmy, které jsou důvěryhodné a
jimž jsou banky ochotné záruku poskytnout.
20 milionů jako základ
Co je tedy ve hře? Simona Hornochová dává přednost pružnějšímu
individuálnímu přístupu, při němž by každý podnikatel dostal na
výběr. Pokud se smíří s 20milionovou kaucí, úřady, v prvé řadě
celníci, po něm už nebudou nic nového chtít. Jestli ale požádá o
snížení, bude podle Karla Šimka, šéfa daňové legislativy resortu
financí, muset prokázat svoji věrohodnost. A pokud by celní úřad na
základě vlastní úvahy dospěl k názoru, že se firma nebude vyhýbat
zaplacení DPH, mohl by kauci snížit třeba až k nule. To by ovšem
znamenalo předložit dokumenty o majetku společnosti, například o
nemovitostech, poskytovat pravidelná hlášení o ekonomické stabilitě
společnosti, podávat dostatečné záruky a potvrzovat dlouhodobý
zájem o tento druh podnikání.
Druhou možností je rozdělit v zákoně kauce na vysoké a nízké.
Konkrétní čísla nejsou stanovena, částka by ale spíše rostla směrem
nahoru. Kritériem by určitě nebyla jen velikost podniku, ale také
potenciální rizikovost. Zájemci o menší kauce by se opět museli
podrobit přísnějším předpisům.
Paradoxně by mohlo dojít k tomu, že by velké a zavedené firmy na
kaucích platily méně než ty malé a nové. "Vyšší kauce by se měla
skládat tam, kde nemáme jistotu. Zato společnosti, jako je
například Shell, z daňových úniků podezírat nebudeme," říká k tomu
Hornochová.
Vláda tedy příliš ustupovat nechce. Neobyčejně vysoký počet
distributorů se od loňského listopadu skutečně snížil ze zhruba
1900 na 164. Především ale jde o peníze. Nezaplacená daň z přidané
hodnoty se v předchozích letech odhadovala v rozsahu šesti až osmi
miliard korun, jde totiž o ztrátu zhruba šest korun na litr. Teď
resort financí spolu s velkými distributory odhadují, že úniky
klesly na jednu čtvrtinu.
Benzin není líh
Mezi velkými a malými distribučními společnostmi kauce vyvolaly
válku. Například podle společností Unipetrol nebo Čepro jejich výše
přispěla k pročištění trhu.
"V oprávněném boji s daňovými úniky je nutné diferencovat a
nepostihovat firmy s dlouholetou tradicí poctivého podnikání. Z
daného trhu zmizelo přibližně 350 živností, často rodinných firem,"
připomíná naopak předseda Asociace malých a středních podniků a
živnostníků České republiky.
Asociace proto navrhuje, aby stát distributory, podobně jako v
Maďarsku či Estonsku, rozdělil do dvou skupin. Firmy s historií
poctivého podnikání by kauci neplatily vůbec, nebo by pro ně byla
nastavena v závislosti na obratu. Nové podniky vstupující do oboru
by je platily ve výši například 10 milionů korun, ale jen po
několik prvních let.
Tak to ale podle náměstkyně Hornochové možné není. "I v seriózní
firmě se statutární orgány mohou změnit a společnost může ovládnout
někdo úplně jiný. Navíc při těchto podvodech jde o veliké peníze, a
tak nelze vyloučit, že se lákavé nabídce jednoduše neodolá,"
varuje.
Existuje také srovnání regulace u pohonných hmot a u lihu, kde už
dnes dvě kauce, jedna ve výši 500 tisíc a druhá pětimilionová,
existují. "Nižší kauce u lihu je závislá na počtu kontrolních
pásek, kterými se líh povinně značí. Výrobce či dovozce lihovin si
tak sám zvolí, v jakém rozsahu bude svoji činnost provozovat a v
jakém pásmu tak bude jeho kauce," podotýká Karel Šimek. Při prodeji
benzinu a nafty si podle něho obdobné značení nelze z povahy věci
představit. Pokud by se chtělo sledovat, kolik se natočí do nádrží,
musely by být jednotlivé cisterny a pumpy vybaveny čipy, což by
bylo technicky složité a nákladné. A možná i dražší než samotné
kauce.
Argumentem obhájců kaucí je fakt, že na Slovensku distributorů
pohonných hmot evidují 30 a v Maďarsku jen 20. Naopak ve
srovnatelně velké České republice se v posledních dvou letech před
zásahem státu počet registrací zdesetinásobil na zmíněných téměř
1900, z nich kolem 500 bylo aktivních.
Systém obdobný kaucím se přitom používá ve finančnictví. Pro
udělení licence pro vstup do bankovního sektoru je nezbytné mít
základní kapitál 500 milionů korun a pro zdravotní pojišťovny platí
limit 100 milionů korun.
Strategický zájem
Kauce se původně měly vybírat ve výši 10 milionů korun, nakonec
někdejší ministři průmyslu Martin Kuba (ODS) a financí Miroslav
Kalousek (TOP 09) prosadili jejich zvýšení na dvojnásobek.
"Pohonné hmoty jsou příliš strategická surovina na to, aby s ní
mohl obchodovat každý. Je to možná nefér vůči obchodnímu prostředí,
ale je to fér vůči daňovému poplatníkovi," vysvětloval loni
Kalousek.
Autor: Josef Pravec, Zdroj: Hospodářské noviny