Říká se jí AFI

Směrnice Evropského parlamentu a Rady o zavádění infrastruktury pro alternativní paliva vznikla původně 25. ledna 2013 ještě jako návrh nového dokumentu Evropské komice a Rady pod pořadovým číslem 5899/13.

Záměrem jejich tvůrců bylo rozřešit z odpovědnosti jim svěřené, zda bude dřív na poli alternativních paliv slepice, či vejce. Tedy jestli bude unijním úsilím a státy zajištěna alternativním palivům hmatatelná pobídka či bude vyčkáváno na osvícenými zákazníky vytvořenou dostatečnou poptávku. Bylo rozhodnuto nespoléhat na vrtochy zákaznické přízně, tak jako vždy převážně orientované komerčně s prvky tradicionalismu, ale proaktivně vytvořit základ atraktivní nabídky, tedy infrastrukturu pro prodej moderních paliv i za situace, kdy zákaznický zájem ještě nedosáhne kritického objemu.
Pak po více než rok a půl trvajícím procesu jednání, schvalování, rozporování a dohadování spatřila světlo světa směrnice s označením 2014/94/EU. Ve vínku si nese povinnost ukládající všem členským státům EU převést do 18. listopadu 2016 její obsah do národních legislativních systémů. A jak už bývá u směrnic EU obvyklé, převážně vážně, tedy bez prostoru pro národní kličkování, košatou kreativitu či druhoplánové výklady.

Bez LPG a biopaliv

Státy do stanoveného data zakotví do svých národních předpisů zásadní charakteristiky vzniku infrastruktury alternativních paliv a vytvoří takové podmínky, aby tato paliva byla v dostatečném rozsahu veřejně k dispozici na lokálním trhu. Jak pro domácí, tak pro krajánky, neboť podstatou směrnice je dosažitelná rovnocenná nabídka alternativních paliv pro všechny občany zemí EU a to na technologicky stejné platformě. Pro srozumitelnost a jednoznačnost jsou podporovaná alternativní paliva ve směrnici vyjmenována a dále je i stanovena povinnost, jak mají vypadat technické specifikace zařízení, z nichž jsou dostupná. Do družiny alternativních paliv (či spíše by se hodilo říct médií pro pohon vozidel a plavidel) byl přijat zemní plyn v podobě stlačené i zkapalněné (CNG, resp. LNG), vodík a elektrická energie. Ptáme-li se, proč ne také biopaliva či LPG, tak zcela zřejmě tyto již byly shledány tržně vyspělými a dostatečně podporovanými jinými nástroji, například nižší spotřební daní, a není tedy třeba jim pomáhat z plenek direktivními nástroji na vznik dalších prodejních míst.

Implementace směrnice není zcela direktivní

Systém podpory vzniku a rozvoje nových médií pro dopravu by postrádal smysl, pokud by byl nesourodý, nekoordinovaný a chyběly by mu kontrolní mechanismy. Zejména ty má zabezpečit koncipovaný a čas od času aktualizovaný vnitrostátní rámec politiky, ve kterém každý členský stát bude deklarovat své cíle, formy podpory a následně vyhodnocovat dosažená plnění. Přes snahu o sjednocení procesů a termínů se nejedná u implementace směrnice o zcela direktivní mechanismus. Členským státům je ponechána volnost zohlednit stav svých ekonomik a zejména tradice dopravních modelů a to i s ohledem na geografii, neboť směrnice obsahuje i požadavky na lodní či dokonce námořní dopravu. Největší volnost je zatím přisouzena implementaci vodíkového paliva. To s vědomím, že vodíková technologie pohonu vozidel ještě není dostatečně pevně usazena v koncepcích výrobců motorů a také je ještě příliš vzdálena ekonomické výhodnosti jiných paliv - ať konvenčních, či ostatních alternativních.

Pozitivní diskriminace

Ovšem každá podpora nově zaváděných alternativ, a to platí obecně nejen pro palivářský sektor, v sobě vždy nese prvek pozitivní diskriminace a tedy skrytého čertíka až nezdravých výhod, jejichž dopad není někdy na první pohled odhadnutelný. Nemusíme pro příklad chodit daleko a dokonce ani nemusíme opustit družinu alternativních pohonných hmot. Jak vyplynulo ze zkušeností německých sousedů, kteří v implementaci CNG předběhli mnohé státy a začali s ní již před více lety, pozitivní vliv podpory byl až překvapivě rychle utlumen nástupem nedávné vládní podpory elektromobility. Výsledkem je citelný pokles prodeje CNG (i automobilů na něj) na německém trhu, včetně zavírání viditelného počtu CNG plnicích stanic. Eso přebito esem a výsledkem je sotva tak plichta. To ale není záměrem podpory alternativních paliv. Ta by měla být harmonická a nenechat jedno moderní médium kanibalizovat na druhém, když ještě ani nevyrostlo z dětských střevíčků. Podobný příklad nám skýtá i Slovensko, které rázným ukončením krátce trvajícího daňového zvýhodnění CNG prakticky anulovalo sotva nastartované mladé odvětví. Dívejme se a poučme se.
Nejen proto byla svolána na počátek letošního března do Vídně dobrovolná porada zástupců zemí středoevropského regionu, kteří mají implementaci směrnice na starosti. Sešli se odborníci ze SRN, Rakouska, Maďarska, ČR, Slovenska a Slovinska a projednali své dosavadní zkušenosti s přípravou implementace směrnice. Z takových jednání vzcházejí právě důležitá naučení a možná spolupráce, třeba v příhraničních oblastech.

Jak si stojí Česko coby člen EU?

Lze konstatovat, že žádná ostuda. Svým obsahem a členěním je již vnitrostátní rámec politiky prakticky na světě, především díky Národnímu akčnímu plánu čisté mobility, který schválila vláda ČR na svém jednání dne 20. 11. 2015. Jeho obsah i členění se požadavkům směrnice asymptoticky blíží. A existují u nás i další závazné dokumenty. Jmenujme například Dopravní politiku ČR na roky 2014 - 2020. S výjimkou explicitního deklarování elektrické energie pro pohon vozidel (elektrickou energii jako celek řeší energetický zákon 458/2000 Sb.) a veřejně přístupnou dobíjecí stanici, všechna ostatní alternativní média i infrastrukturu pro ně má česká legislativa kodifikovány již dnes, a to včetně vodíku.

Jak bude postupovat další zapracování evropské směrnice? Co ještě chybí? Co je třeba vyspecifikovat a kde nalezne odborná a široká veřejnost zrcadlové zobrazení požadavků směrnice v našich zákonech?

Je zřejmé, že podstatnou část obsahu přenese novela zákona o pohonných hmotách, tedy zákona 311/2006 Sb. Na zákon o pohonných hmotách navazuje i směrnice 133/2010 Sb., ve které jsou stanoveny zejména kvalitativní požadavky na jednotlivá média a kterou bere při svých kontrolách v potaz Česká obchodní inspekce. V této vyhlášce bude muset dojít k rozšíření o požadavky na vodík. Určitě se některé prvky ze směrnice objeví také v zákoně 56/2001 Sb., o podmínkách provozu vozidel na pozemních komunikacích.

Kompatibilita plnicích hrdel a nabíjecích zásuvek

Ještě bude třeba zcela vyjasnit, v jakých předpisech budou uloženy požadavky na technické specifikace prodejních míst jednotlivých médií. Co se za tím skrývá? Nic menšího než to, aby v celé EU na sebe pasovaly koncovky výdejních hadic a hrdel nádrží vozidel. No a u elektřiny jde o to, jak bude zajištěna kompatibilita přípojek, když někteří výrobci elektromobilů používají systém CHAdeMO a jiní zase Combo 2. Že bychom se nakonec přeci jen poučili z letitých mrzutostí, které panovaly při výrobě koncovek nabíječek všech možných mobilů a elektronických zařízení? Jednotná koncovka? Proč ne. V jednoduchosti je elegance.

Jednotné označování produktů

Další známou neznámou je, zda ve směrnici navrhované jednotné označování pohonných médií (třeba i rozlišením barevnými štítky), které chystá Evropa, bude do závazného listopadu na světě. A to ještě nemluvíme o speciálním požadavku na nematoucí způsob uvádění cen pro zákazníky, které má mít charakter fiktivního porovnání jednotkových cen paliv. Tady se Evropská komise ve směrnici také zavazuje vypracovat jakousi jednotnou metodiku. Třeba se dočkáme toho, že budeme číst na stanicích ceny všech pohonných hmot v korunách za nějaký společný pohonný jmenovatel.

Zákon o pohonných hmotách ještě letos?

Je patrné, že naše legislativa je na požadavky směrnice již dnes relativně nachystána a aktivně zapracovává zbývající detaily. Například povinné registrace veřejně přístupných dobíjecích stanic, jejich umístění i cenotvorbu za dobití či výměnu akumulátoru.
V každém případě je návrh novely zákona 311/2006 Sb. o pohonných hmotách, vzešlý z pera Ministerstva průmyslu a obchodu, již v meziresortním připomínkovém řízení, které má za cíl posbírat komentáře všech neopominutelných institucí a připravit konečnou verzi textu pro vládu. Materiál do vlády je plánován na duben letošního roku a další projednání v Parlamentu a Senátu se bude držet zákonnými jednacími procedurami. Předpokládáme, že listopadový termín implementace směrnice je splnitelný.
Při porovnání s jinými zeměmi nám pak z dotazů a dalších získaných informací vyplývá, že jinde na tom nejsou s transpozicí směrnice ani dál, ani lépe. Je vidět, že Ministerstvo průmyslu a obchodu pojalo svou gesční povinnost k transpozici směrnice, svěřenou usnesením vlády z loňského prosince, velmi seriózně.

Autor článku je zástupce ředitele odb. plynárenství a kapalných paliv Ministerstva průmyslu a obchodu a bývalý dlouholetý ředitel Shell Czech Republic.