Řízení rizik

Po delší době se vracím na stránky PETROLmagazínu s příspěvky zabývajícími se fyzickou bezpečností, kriminalitou, případně rozborem konkrétních rizik, a také s radami a návody, jak je možné konkrétním bezpečnostním rizikům předcházet a čelit. V jednotlivých dílech se budeme věnovat různorodým bezpečnostním tématům nejen z pohledu teorie, ale především praxe. První příspěvek bude ale ryze teoretický a má za úkol nastínit rozsah a klasifikaci bezpečnostních rizik.

Hledání témat
V poměrně nedávné době byla naše společnost posedlá hledáním a odhalováním různých rizik, která by se za každou cenu měla řešit, a to bez ohledu na to, zda se jednalo o riziko vážné nebo nicotné, reálné možné nebo šlo o jev, který lze označit jako ojedinělý exces.  Mnohdy bylo třeba otevřít nějaký hypotetický problém, zabývat se jím, a pak se na jeho řešení zviditelnit a finančně si přilepšit. Nedá se ovšem říci, že by šlo o zbytečně vynaloženou námahu nebo finance. Výše zmíněné posedlosti vděčíme za určitá poznání, která v současnosti využíváme v oblasti bezpečnostního managementu, v policejních činnostech, v oblasti krizového řízení nebo pro řízení bezpečnosti rizik v organizaci. Tato činnost napomohla i rozvoji terminologie problematiky a klasifikace její závažnosti.

Co je řízení rizik?
V oblasti řízení rizik čerpacích stanic se pohybujeme v tzv. terciálním sektoru neboli v oblasti služeb. Tento sektor je u některých řetězců přímo propojen se sektorem primárním, který těží suroviny, tak se sektorem sekundárním, který suroviny přetváří na finální výrobky. V rámci popisu řízení těchto rizik se dostáváme do oblasti tvorby rozsáhlých teorií, které někdy budí dojem nepřehlednosti a nesrozumitelnosti.
Řízení rizik je oblast řízení organizace, která se zaměřuje na analýzu a snížení rizik pomocí různých metod a technik prevence rizik. Ty buď eliminují existující riziko, nebo odhalují budoucí faktory zvyšující riziko. Riziko je všudypřítomným a charakteristickým průvodním jevem fungování každé organizace. Řízení rizik je proto chápáno jako opakující se provádění navzájem provázaných činností. Jejich cílem je potenciální rizika řídit a omezit pravděpodobnost jejich výskytu, popřípadě snížit jejich dopad neboli zabránit škodám. Účelem řízení rizik je také předejít problémům a negativním jevům, vyhnout se ztrátám a předcházet či zamezit vzniku rizikových situací. V teoretické rovině se řízení rizik skládá ze čtyř vzájemně propojených činností: z identifikace rizik, ze zhodnocení rizik, zvládnutí rizik a monitoringu rizik.

Kdo je za to zodpovědný
Odpovědnost za řízení rizik je v organizacích rozložena do celého managementu. Nejvyšší odpovědnost má vlastník, statutární orgán a tzv. top management. V malých organizacích je odpovědnost za řízení rizik většinou v rukou statutárního orgánu, neboť není nutné zaměstnávat specializovaného manažera rizik. Ve středních a velkých organizacích je odpovědnost rozložena na jednotlivé manažery. Velké organizace nebo organizace podnikající v rizikovém prostředí (například banky, pojišťovny, petrochemický a energetický průmysl, letecký průmysl, doprava) mají určeného specialistu (manažera rizik). Téměř vždy je řízení rizik spojeno s rolí finančního ředitele, neboť škody i protiopatření lze finančně vyjádřit a mají dopad na plánování společnosti.
Při provozování čerpací stanice je důležité jednotlivá rizika rozdělit podle dvou parametrů. Prvním je četnost výskytu, druhým možný rozsah následků. Podle těchto parametrů se bude řídit i naše snaha o ochranu, která musí být riziku přiměřená. Není dobré riziko přeceňovat ani podceňovat a zároveň platí, že nulové riziko neexistuje. V bezpečnostní praxi pracujeme pouze s pojmem tzv. zbytkového rizika, což je riziko, jehož prevence a řešení není ekonomicky zdůvodnitelné.
Rizikem pro organizaci nejsou ovšem pouze projevy kriminality, rizika jsou daleko různorodější. Může se jednat o nepříznivé meteorologické jevy, výpadky v dodávkách energií, chyby lidského faktoru, chybovost technologií, špatné personální obsazení, neplnění podmínek předepsaných správními předpisy atd. 

Částí řízení rizik je řízení bezpečnosti.
Pokud hovoříme o bezpečnosti, spojuje si velká část populace tento pojem s kriminalitou. Tato představa je do určité míry správná, jde však o velmi úzké vnímání tohoto pojmu. Obecně je totiž pojem kriminalita chápán veřejností pouze v trestně právním pojetí, kdy za kriminalitu jsou považovány pouze trestné činy. Profesionálové si s tímto chápáním pojmu nevystačí. Kriminalita je považována za nejvážnější sociálně patologický jev. Širší pojetí kriminality v sobě zahrnuje latentní kriminalitu a některé závažné sociálně patologické jevy, které mnohdy nejsou trestně právně postižitelné. Jenže ve svém důsledku mají vliv na bezpečnost té které konkrétní čerpací stanice. Mezi takovéto jevy patří např. prostituce, činnost extremistických skupin, útěky z domova, patologické hráčství nebo alkoholismus, zneužívání léčiv a drogy. Patří sem i dětská delikvence. Nižší riziko přinášejí tyto jevy pro uzavřený objekt, kde je trvalá přítomnost ostrahy, jiný dopad mají na volně přístupnou čerpací stanici, kde je navíc předpoklad relativně snadno dostupné finanční hotovosti nebo zboží.
Při řízení bezpečnosti provozu čerpací stanice je vhodné vycházet raději z pojmu bezpečnost než z pojmu kriminalita. Slovo bezpečnost lingvisticky pochází ze základu "bez péče", neboli bez starosti, bez problému. Bezpečnost chápeme jako stav, kde nejsou hrozby vůči zájmům a hodnotám subjektu. Přesně to charakterizuje cíl řízení bezpečnosti v organizaci. Tato činnost má v současné době v rámci subjektu dva hlavní směry, fyzickou bezpečnost a bezpečnost elektronického (virtuálního) světa. V rozsáhlejších a větvených systémech je řízení bezpečnosti jednou z částí řízení rizik. Z pohledu činnosti organizace se zajištění fyzické bezpečnosti skládá ze zajištění bezpečnosti jak osob, tak i majetku, zajištění informační a IT bezpečnosti, zajištění bezpečnosti osobních údajů, zajištění bezpečnosti práce, ochrany zdraví a požární bezpečnosti, a ochrany proti podvodům a zneužitím. Tyto činnosti považujeme za nejdůležitější v rámci řízení bezpečnosti.

Vladimír Oliberius
Autor je absolventem Policejní akademie v oborech bezpečnostní služba, kriminalistika a policejní management. Svoji odbornou činnost směřuje na studování forem, struktury, stavu a vývojových tendencí kriminality, kriminogenních faktorů a příčin vzniku kriminality. Poznatky tohoto vědního oboru pak aplikuje zejména v oboru fyzické bezpečnosti se zaměřením na situační a technickou prevenci. V roce 2006 byl jmenován znalcem v oborech "technická a jiná bezpečnost osob a majetku" a dále "bezpečnost měst, obcí a městských částí". V  PETROLmagazínu publikuje od roku 2009.