Ropa je zatím nenahraditelná

Do blízké budoucnosti je nutno počítat se symbiózou klasických paliv s jinými alternativami. Musí však fungovat podmínky rovnocenné hospodářské soutěže, kdy bude nanejvýš spravedlivé zahrnutí všech alternativ do plnění emisích limitů v dopravě.

Znevýhodnění standardních paliv

Petrolejářský obor v celé EU se vypořádal s povinnostmi zvýšeného obsahu dražších biosložek na současných 5 %, resp. 10 % v automobilových benzinech a 7% v motorové naftě tak, jak nám bylo legislativou uloženo. Za závažné považuji výrazné daňové zvýhodnění vysokoobjemových biopaliv zejména E85 (benzin s 80 % lihu), B30 (směsná nafta s 30 % biosložky) a B100 (100% FAME-MEŘO) oproti zdaněným fosilním palivům s povinným přídavkem biosložky a zejména mísení E85 nebo B100 se standardními palivy bez ohledu na homologace či schválení paliva pro provoz na pozemních komunikacích.
Tento trend posledních pěti let opět ukázal nebezpečí daňových úniků a znevýhodnění standardních paliv. Na druhé straně také ukázal, pod jakým ekonomickým tlakem je strategický obor zpracování ropy jako suroviny na výrobu pohonných hmot na celém světě. Navíc B100 nebo E85 nikdy nebudou rafinérie vyrábět.

Symbióza s různými alternativami

Automobilový průmysl výrazně nezvýšil produkci automobilů na pohon biopaliv a naopak investice směřuje do vývoje moderních palivových systémů na fosilní paliva a do katalyzátorových systémů s cílem splnění emisních limitů a snížení spotřeby. Podle stavu vozového parku a dodávek nových automobilů zůstávají dominantní pohonné hmoty vyráběné z ropy a budou tak ještě dalších 20 let rozhodující podíl 80 % pohonu v dopravě tvořit paliva z ropy - a to jak automobilová, tak i letecká. Samozřejmě nás ale čeká symbióza s různými alternativami.
Již nyní se v automobilovém průmyslu z pohledu paliva ukazuje vývoj rozdílnými směry: snížení úspory prostřednictvím hybridních pohonů nebo alternativy CNG, či pomalu se rozvíjející programy elektromobility a palivových článků včetně vodíkových technologií. Automobilový průmysl by měl stanovit, jaké strategické pohony bude do budoucna preferovat.

Biopaliva 1. generace - dlouhodobě neperspektivní

Nad dalším rozšiřováním biopaliv 1. generace visí velký otazník vzhledem k závěrům různých ekologických studií a neprokázání výrazných úspor emisí. Bohatá Evropa aplikuje biokomponenty do paliv jako součást programu náhrady ropy a fosilních paliv i jako pomoc zemědělcům. Současné rozhodnutí o snížení na 7 % energetického obsahu biopaliv 1. generace je projevem určité opatrnosti. Zároveň vypovídá v rámci různých ekologických hodnocení o ekonomické síle lobby zemědělského odvětví, a to za tichého souhlasu automobilového průmyslu.
Je nutné připomenout fakt rostoucích ekonomik rozvojových zemí, kde se zvyšuje i motorizace prakticky výhradně v základních kategoriích benzinových nebo dieselových pohonů, a nikoliv cestou uplatnění špičkových technologií a alternativ. To je významný faktor rostoucí poptávky po klasických palivech s důsledkem navýšení spotřeby a cen ropy. Tempo růstu bude menší s ohledem na nové úspornější technologie spotřeby motorů, již pevné místo v portfoliu paliv mají alternativy, a tím i nárůst ceny ropy bude při přebytku zdrojů opatrný. Navíc se v rozvojových zemích nenahrazují fosilní paliva vzhledem ke složité situaci v potravinách ani maloobjemovými přídavky biosložek (!).
S ohledem na význam potravin pro výživu budoucích generací ze světového pohledu nepovažuji biopaliva 1. generace (vyrobená z cukernatých, škrobnatých nebo olejnatých plodin) za dlouhodobě perspektivní. V horizontu pěti let se pod tlakem emisních limitů lépe vyřeší biopaliva 2. generace (z odpadů). Půjde o dražší technologie a jejich podíl na celkové spotřebě odhaduji do maximálně 3 %. Z pohledu emisního existují i jiné alternativy: dvojkou se zřejmě stane CNG a LNG (s výrazně lepšími emisemi). Očekává se i nástup vodíku, který by se v budoucnu měl stát významným palivem. Zatím je ale nutné počítat se symbiózou s jinými alternativami - nejen biopalivy, ale i dalšími ekologicky zajímavými druhy paliv, avšak vždy s dopady do ekonomiky nebo za cenu ústupků z důvodů politických, ekonomických či ekologických. Zdůrazňuji však rovnocennou hospodářskou soutěž - spravedlivé bude zahrnout do plnění emisí v dopravě všechny alternativy.  

Ropa je zatím nenahraditelná!  

Petrolejáři zainvestovali do ekologizace paliv. Primárně se snížil obsah olova, síry, benzénu a aromátů, tiše bylo akceptováno povinných 4 a 6 % biosložek v palivech a nakonec i konkurenční daňové výhody vysokobjemových biopaliv 1. generace. Prakticky nikdo se strategického petrolejářského oboru nezastal. Kdo petrolejářům nahradí uvedené ztráty za nevyužité produkční kapacity za biosložky? (V Evropě bylo uzavřeno minimálně 10 rafinérií.) Naopak stále více se setkáváme s požadavky řidičů, servisů i automobilových expertů na dodávku paliv i bez biosložky.
V každém případě ropa v blízké budoucnosti ještě dlouho zůstane hnacím motorem. Její cena následně ovlivňuje celou řadu odvětví - pohonné hmoty, stavební a petrochemické výrobky... V ekonomickém hodnocení ovlivňuje HDP, inflaci, výdaje firem a domácností na dopravu. Současné nízké ceny ropy a paliv podporují ekonomický růst. I palivářský sektor bude dál pro splnění rozumných ekologických cílů potřebovat určitý rozvoj. Ropa je zkrátka zatím nenahraditelná - to je fakt, který se musí vzít v úvahu. Poptávka daná spotřebou stoupá a každé napětí či konflikty v horkých geopolitických oblastech s významnými zdroji ropy nebo v transportních cestách budou její cenu jenom zvyšovat.
Z celkové téměř jedné miliardy vozidel na celé planetě tvoří u 95 % automobilů pohon klasická fosilní paliva. Při růstu motorizace s tímto standardním pohonem bude ještě dvacet let tato surovina dominantní pro výrobu všech paliv včetně leteckých. Navíc nejsou v automobilovém průmyslu strategicky vyřešeny náhrady paliv a ukazuje se, že bez ekonomických či marketingových výhod budou i dražší.
Cena ropy bude odvislá od zdrojů, nákladů na těžbu i ekonomického rozvoje a bude se dále zvyšovat. Bude proto velmi záležet na úspěšnosti vyřešení náhrady prostřednictvím ekonomicky únosných alternativ v dopravě. Sem je třeba zahrnout míru ochoty a schopnosti států a firem zaplatit vysokou cenu za biopaliva 2. generace a za udržitelný rozvoj a ekologické investice. Za ropou a cenovým vývojem s určitým zpožděním následuje vždy i zemní plyn, zatím s významnou daňovou výhodou a ekologickými výhodami pro dopravu. Proto by se měl zemní plyn v podobě plynné (CNG) i zkapalněné (LNG) nebo i LPG započítávat do plnění emisních cílů v dopravě. Zvýšení obsahu biosložky v palivech se petrolejáři pod tlakem ekologické legislativy nevyhnou, i tak ale splnění emisního cíle CO₂ v roce 2020 bude velmi obtížné. 

Trendy ve vývoji dopravy do budoucnosti

• Postupná obměna a modernizace vozového parku benzinových automobilů jde směrem ke snížení spotřeby a k obměně za dieselové verze.

• V Evropě jsou nejvyšší přírůstky v alternativách právě u vozidel na CNG.

• Priority nového moderního vozového parku jsou snížená spotřeba a plnění emisních limitů.  

• Paliváři musí vyrábět paliva homologovaná dle požadavku automobilového průmyslu s delší jistotou spotřeby a výhledem a splňující normy (nikoliv různé nestandardní směsi).

• Zdanění schválených paliv stanovuje zákonem stát.

• Biopaliva mají nižší energetickou hodnotu.

• Vyspělá biopaliva jako další proces ekologizace paliv budou investičně náročná, drahá a zdrojově složitá.