Rosněfť chce od vlády 1,5 bilionu rublů jako kompenzaci za západní sankce

Prezident Rosněfti Igor Sečin se obrátil na vládu, aby ropné společnosti poskytla finanční pomoc ve výši 1,5 bilionu rublů, tedy asi 44,5 miliard dolarů. Vyplývá to ze zjištění moskevského deníku Vedomosti. Podle expertů ale vláda takovou astronomickou částku nemá k dispozici.

Potřebu pomoci Sečin zdůvodňuje zavedením sankcí proti Rosněfti ze strany Spojených států. Před necelým měsícem totiž americké ministerstvo financí zakázalo finančním ústavům poskytovat Rosněfti a několika ruským polostátním bankám úvěry na dobu delší než 90 dnů.
Igor Sečin navrhuje různé způsoby podpory, z nichž nejnákladnější pro stát by bylo zakoupení nových obligací Rosněfti z prostředků Fondu národního bohatství.
Žádost o vládní pomoc však spíše souvisí s obrovskou zadlužeností společnosti. Na konci července činil čistý dluh Rosněfti právě 1,5 bilionu rublů. A tato částka mohla být ještě vyšší, kdyby firma nedostala 17 miliard dolarů coby zálohu od čínského ropného koncernu CNPC na budoucí dodávky ruské ropy. Té by měla Pekingu v příštích letech dodat za celkem 70 miliard dolarů.
Dluh Rosněfť vytvořila, když v loňském roce koupila další velkou ruskou těžařskou společnost TNK-BP, za niž musela zaplatit 54 miliard dolarů v hotovosti.
Rosněfť si proto půjčila 31 miliard u konsorcia zahraničních bank. A spolu se staršími závazky má ruská firma Rosněfť věřitelům v tomto a příštím roce zaplatit 30 miliard dolarů.
"Společnost vyrostla do absurdních rozměrů a napůjčovala si tolik peněz, že teď není schopná je splatit. To není problém sankcí, ale strategie firmy. Úvěry si brala, aby mohla splácet ty předchozí," řekl moskevskému rádiu Kommersant FM analytik společnosti RusEnergy Michail Krutichin.
Podle něj Rosněfť už dostala od čínského CNPC peníze za ropu, kterou nejenže ještě nezačala těžit, ale ještě ani nenašla. Dalším nebezpečím může být pro ropný koncern také prohraná arbitráž v Haagu s akcionáři bývalé firmy Jukos, podle které má ruský stát akcionářům zaplatit 51,6 miliardy dolarů. Avšak právě aktiva bývalého Jukosu tvoří jádro Rosněfti.
Analytik moskevské Raiffeisenbank Andrej Poliščuk se domnívá, že vzhledem ke klesajícímu kurzu rublu se společnost rozhodla pojistit. "Možná si Rosněfť myslí, že rublové obligace budou levnější než si vybírat všechny zálohy od Číňanů," cituje Poliščuka deník Vedomosti.
Ať jsou důvody prosby jakékoli, je velmi nepravděpodobné, že by byla vyslyšena. Vláda tolik peněz jednoduše nemá. Ve Fondu národního bohatství je sice momentálně okolo 3,1 bilionu rublů, jenže většina z nich je nějakým způsobem vázaná.
V červnu navíc premiér Dmitrij Medveděv podepsal dekret, který přikazuje 40 procent prostředků fondu držet na depozitech státní banky VEB a po deseti procentech investovat do projektů jaderného holdingu Rosatom a do infrastrukturního fondu RFPI.
Pokud by vláda na výzvu kývla, mohlo by to být i předmětem kritiky veřejnosti. 1,5 bilionu rublů je totiž více, než co ruský stát v tomto roce vydá dohromady za zdravotnictví, školství a komunální služby.
Většina expertů se domnívá, že stát Rosněfti pomůže spíše osvobozením od některých daní nebo poplatků, které se ale budou vztahovat i na další ropné společnosti.
Vladimir Putin není hloupý, aby se na Ukrajinu pod pláštíkem humanitární pomoci snažil dostat trojského koně plného zbraní. V kamionech, které tam poslal, jsou takřka jistě generátory, dětská výživa, balená voda a tak dál. Ale Putin je také dost mazaný na to, aby pomoc vypravil obvyklým způsobem, ve spolupráci s Červeným křížem či jinou organizací. Věděl, že soukromá akce Moskvy mu poslouží tak, jak se nyní děje. Jako kouřová clona, za kterou se na několik dní ztratí vše ostatní.
Například informace, že to není jedině a pouze Rusko, kdo poskytuje pomoc, ale že Evropská komise na začátku týdne schválila na tyto účely 2,5 milionu eur. Tak impozantně jako 280 kamionů to nepůsobí, ale je pravděpodobné, že tato finanční pomoc ještě bude navýšena. A pokud je řeč o kamionech, za televizními záběry na jejich bílý konvoj nejsou vidět jiná Putinova vozidla. Ta vojenská. Tanky, obrněné vozy, raketové baterie, protivzdušná obrana - což vše, a k tomu desítky tisíc vojáků, v minulých týdnech shromáždil u hranic s východní Ukrajinou. Zatím nevíme, co chce Putin s tímto arzenálem podniknout, jeho humanitární clona by však neměla EU a NATO uchlácholit. Až se kouř rozplyne, může přijít překvapení. A ta u Putina nebývají příjemná. Uvidíme, až se kouřová clona humanitární pomoci ztratí, co Putin dále udělá.

Putin na Krymu

Ruský prezident Vladimir Putin včera navštívil Krym, kde pronesl projev. Dlouho očekávaná řeč před poslanci a senátory na Krymu byla nakonec překvapivě mírná. Putin dal jen najevo, že Moskva nehodlá ustupovat nátlaku ze strany Západu.
"Krym může sehrát unikátní spojující roli pro Rusko, stát se svého rodu historickým, duchovním zdrojem, dalším místem usmíření mezi rudými a bílými. Krym může vyléčit zranění, která ruský lid utrpěl během dramatického dvacátého století."
"Musíme klidně a efektivně budovat vlastní zemi, neohrazovat se proti okolnímu světu. Naši partneři musí pochopit, že Rusko jako každá jiná velká země má různé způsoby, jak zajistit své národní zájmy, včetně ozbrojených sil."