SČS: Už příliš dlouho se přešlapuje na místě

Pravidelný monitoring kvality pohonných hmot byl nastartován někdy počátkem tisíciletí. Pohrabáním v archivu lze zjistit, že první návrhy na jeho koncepční změny - tedy kontrolovat jen základní parametry vzorků a ušetřené peníze investovat do častějších kontrol v rizikových místech - byly navrhovány tehdejšímu ministru průmyslu Urbanovi již v létě roku 2005. A za celých těch deset uplynulých let došlo k jedné jediné změně - začaly se zveřejňovat výsledky.

Náznaky možných změn

Ale ne tak, jak jsme požadovali, tedy s komentářem, který by laikovi vysvětlil, jaký dopad mohlo mít vadné palivo na jeho motor. Místo toho doprovodilo tehdejší vedení ČOI zveřejněné výsledky obecnou proklamací, že výše pokuty zohledňuje závažnost provinění. Ale všichni víme, že 100 tisíc za v podstatě nezávadný bod vzplanutí je naprosto nesrovnatelných s 25 tisíci za zelené a od myší pokálené salámy v kontrolované restauraci. To totiž vede k jedinému závěru - všichni pumpaři jsou lumpové a zloději.
Jsem rád, když ve vyjádřeních ČOI v poslední době vidím náznaky možných změn, teď jde o to, aby to nebyl jen nějaký náznak "vize 2030".

Dobrovolný monitoring kvality?

Dobrovolný monitoring kvality může být určitou cestou, jak si vylepšit obecně pošramocenou pumpařskou pověst a nějak se vyčlenit z davu - "to ne já, to oni". Přijde mi však hodně nemravné, abych si jako provozovatel čerpací stanice musel ze svého připlácet za značku, která bude nějak kompenzovat tu nešťastnou paušalizaci a mnohdy až matení spotřebitelů přetrvávajícímu kvůli stávajícímu modelu monitoringu a zveřejňování odchylek. Ano, považuji dobrovolný monitoring kvality pouze za marketingový nástroj. Nikdo mi zatím nedal rozumné vysvětlení, proč bych měl za extra peníze "překontrolovávat" kvalitu paliva, když dodavatel i přepravce mají zavedené systémy kontroly kvality ISO a já si pravidelně kontroluji technologii čerpací stanice. Buď je tedy zavádění ISO jen hrou za velké peníze, která nic nezaručuje, a nebo se na něj mohu spolehnout, ale pak nepotřebuji připlácet za extra monitoring kvality.

A kdo kontroluje kontrolory?

Možná by bylo dobré zamyslet se, jestli verdikt "vinen" je vždy založen na stoprocentně jistém výsledku kontroly kvality. Už jsem měl v rukou řadu dokumentů ukazujících, jak rozdílné mohou být výsledky, se kterými pracuje ČOI, a výsledky rozboru kontrolních vzorků. Posledním takovým příkladem jsou ta děsivá čísla o nekvalitě LPG. Jenže kontrolní měření ukazují spíše na špatně nastavená měřicí zařízení v laboratořích používaných ČOI než na skutečnou nekvalitu paliva. Všechna provedená srovnání totiž prokázala (a byla prováděna pro věrohodnost v několika i zahraničních laboratořích) naprosto odlišné, samozřejmě mnohem menší obsahy síry, než za jaké byly udělovány ony statisícové pokuty. Nehledě na to, že minimálně při několika kontrolních odběrech vůbec nebyl dodržen předepsaný postup odběru vzorku. Můžeme tedy vyvolávat paniku a děsit se, kde se bere na trhu mizerné LPG - a nebo můžeme místo toho zkusit zjistit, kde a proč se generují chybné výsledky rozborů, které pak slouží k mediálním popravám slušných provozovatelů čerpacích stanic.

Ivan Indráček, předseda SČS - Unie nezávislých petrolejářů ČR