Stanislav Bruna: „Z chování Unipetrolu odhadujeme, že chtějí rafinérský byznys v Česku ukončit.“

MERO již dva roky dopravuje ropu do českých rafinérií bez písemné smlouvy se zástupci jejich polského vlastníka. Právě snaha dotáhnout vyjednávání o přepravních tarifech do konce a budoucnost českého ropného byznysu je předmětem rozhovoru se Stanislavem Brunou, generálním ředitelem státem ovládané společnosti MERO, která provozuje ropovody na území České republiky a skladuje pro stát strategické zásoby ropy.

Jednání o přepravě ropy na mrtvém bodě

Na začátku letošního roku se vystřídalo vedení společnosti MERO a vy jste obrazně řečeno stanul na kapitánském můstku. Jaké jste si stanovili cíle?
Chtěli bychom dotáhnout ke konci především proces vyjednávání o nové smlouvě a přepravu ropy a dále chceme připravit MERO na strategické výzvy, které před námi stojí. Samozřejmě bychom také chtěli zefektivnit provoz.

V jaké kondici MERO aktuálně je?
Co se týče fyzické kondice, tak je ve velmi dobrém stavu. Ropovod IKL dostal po dvaceti letech provozu obnovené provozní povolení na neomezenou dobu. To svědčí o tom, že je v perfektním stavu. Zatím můžeme říci, že Družba, i když letos slaví padesát let od zprovoznění na českém území, je také v dobrém stavu. Spíše řešíme věci, které jsou spojené s posílením ropné bezpečnosti na jedné straně, a současně musíme řešit i varianty, které by mohly nastat v případě, že vývoj českého petrochemického průmyslu by pokračoval v trendu, který je v tuto chvíli aktuální.

Aktuálně s vaším jediným zákazníkem Českou rafinérskou, která je 100% ovládaná Unipetrolem, nemáte už dva roky uzavřenou smlouvu o přepravě ropy. Jak je možné zásobovat stát ropou bez písemné smlouvy?
Ta situace je velmi nekomfortní. Vztah bez písemné smlouvy pro nás není dobrý. Předpokládám, že situace není dobrá ani pro Unipetrol, zatím to funguje, protože se neobjevil významnější problém. Pokud by se objevil, tak se obávám, že by to mohlo systém velmi poškodit. Chtěli bychom tuto situaci vyřešit, je to pro nás priorita.

Proč nebylo možné za dva roky najít určitý kompromis?
To je o tom, co obě strany od smlouvy očekávají. My jsme se snažili nějakým způsobem jednání znovu rozběhnout. Bohužel před více než dvěma měsíci Česká rafinérská z mého pohledu po velmi nešťastné reakci na moje vystoupení na konferenci o budoucnosti české petrochemie podmínila další vyjednávání uzavřením smlouvy "o ochraně informací". Ale ve smlouvě jsou takové podmínky, které MERO nemůže akceptovat, a v podstatě ta jednání uvízla na dva měsíce na mrtvém bodě. Já mám pocit, že v Unipetrolu převládli právníci nad obchodníky.

Jádrem sporu je výše přepravních tarifů

Polská strana tvrdí, že jim MERO účtuje poplatek, jehož výše je neodůvodnitelná tržními podmínkami.
Tarif byl dohodnut před mnoha a mnoha lety, při výstavbě IKL. Pokud si pamatuji, tak ten tarif je o 40 % nižší, než se původně očekávalo, a za těch více než dvacet let se nezměnil, přestože například i kurz koruny od té doby měl dosti dramatický vývoj. V okamžiku, kdy byl Unipetrol privatizován do rukou PKN Orlen, byl ten tarif známý. Výše současného tarifu je adekvátní komfortu, který má Unipetrol k dispozici. Garance dvou nezávislých zdrojů ropy, navíc Unipetrol by bez existence dvou ropovodů nemohl provozovat obě rafinérie. Kralupská rafinérie bez ropovodu IKL nemůže být provozována. Litvínov zpracovává jen ruskou ropovodní směs. Když máte v rodině dvě auta, náklady jsou o něco vyšší, ale ten komfort, který vám to poskytuje, je nesrovnatelný.

Nemá druhá strana v rukou argument v podobě nedávno uzavřeného kontraktu se slovenským Transpetrolem, kde se Unipetrolu, resp. České rafinérské podařilo dohodnout výhodnější cenu přepravního tarifu?
Slovenská strana je v jiné situaci. Jednak pro ni české rafinérie nejsou jediným zdrojem příjmů a za druhé v okamžiku vyjednávání Transpetrol neměl alternativu a Česká rafinérská byla v pozici, že teoreticky stále alternativu za Transpetrol má. Pozice vyjednávání Transpetrolu byla jiná a současně můžeme říci, že jeden z ekonomických efektů, který přináší pro Českou rafinérskou spolupráce se společností MERO, je výhodný tarif s Transpetrolem.

Kdybyste seděl v křesle ředitele Unipetrolu, přistoupil byste na podmínky, které nabízíte?
To záleží na tom, jakou strategii bych měl jako generální ředitel Unipetrolu naplňovat. Pokud je to strategie dlouhodobého rozvoje, dlouhodobé spolupráce s partnery na českém trhu, dlouhodobého zájmu na vzájemném rozvoji byznysu, tak bych se samozřejmě snažil dosáhnout takové dohody, která by přinášela výhody mně, ale za podmínek pravidla vyjednávání "win-win", kdy obě strany vycházejí z jednání s pocitem vítěze. To znamená snažit se najít další způsoby spolupráce, které by vedly k dohodě obou stran.

Komu tento stav vyhovuje?
My to nejsme. Ztratili jsme dva měsíce a pravděpodobně ztratíme i třetí měsíc, protože naši partneři mají dlouhodobé dovolené v průběhu července. Jak jsem řekl už jednou a vzbudilo to negativní reakce - já nemám pocit, že by Unipetrol nějak zvlášť o uzavření smlouvy usiloval.

Jste státní firma se spoluzodpovědností na strategické bezpečnosti státu v oblasti zásobování ropou. Jak silné je zatím jen teoretické riziko, že slovní dohoda nebude akceptována například novým vedením Unipetrolu v případě odvolání toho stávajícího - podobná výměna se v minulosti již stala…
Ta pozice je z právního hlediska složitá už proto, že obě smluvní strany jsou de facto dominanty z pohledu hospodářské soutěže. Pozice České rafinérské je v podstatě monopolní a v tuto chvíli je kromě Správy státních hmotných rezerv z pohledu skladování jediný možný zákazník pro přepravu. My jsme jediný subjekt, který může nabízet ropovodní transport. Ten vztah je složitý právě z tohoto pohledu.

Mluvil jste o reakci vedení Unipetrolu na vaše vystoupení na veřejném fóru. Do jaké míry se promítá váš nepříliš komfortní osobní vztah s vedením Unipetrolu do vyjednávání o smlouvě na přepravu ropy?
Já se přiznám, že mě ta reakce překvapila, protože mé vystoupení nikdo ze zástupců vedení Unipetrolu neviděl a v novinách se objevila pouze jedna věta z toho vystoupení bez jakékoliv logické souvislosti. Tak tomu nerozumím. Já si ale nemyslím, že bych měl s představiteli Unipetrolu negativní, špatné vztahy. Spíše bych řekl, že se málo vídáme a příliš se do té situace vkládají právníci.

Vliv konkurenčního boje mezi Unipetrolem a MOL

Na konferenci jste shrnul, že chování vlastníka rafinérií nasvědčuje tomu, že v budoucnu plánuje opustit Českou republiku.
Formuloval jsem to o trochu přesněji, že z chování Unipetrolu odhadujeme, že chtějí rafinérský byznys v České republice ukončit. Něco jsou oficiální deklarace a něco jsou strategie mezinárodních společností. My se musíme snažit trochu jako detektivové ze známek chování druhé strany odhadovat, co jako náš zákazník bude asi dělat, jak se bude vyvíjet náš byznys. Bohužel chování Unipetrolu nás nepřesvědčuje o tom, že by stál před nějakou etapou bouřlivého rozvoje nebo investičního boomu. Musíme na to naši firmu připravit.

Generální ředitel Unipetrolu pan Switajewski sice u vašeho vystoupení chyběl, nicméně Unipetrol následně prostřednictvím svých zástupců opakovaně potvrdil, že uzavření rafinérií neplánuje, a naopak připravuje investice, včetně petrochemie v Litvínově, a že například do Benziny v uplynulých cca deseti  letech nainvestoval 1,4 miliardy.
Ano, Unipetrol nainvestoval do retailu 1,4 miliardy za téměř deset let. To bylo hodně peněz, ale do rebrandingu, navíc nemám dostatek informací na to, abych posoudil, jaký byl nárůst výtočí na pumpách. Uvědomuji si, že není jednoduché stavět nové benzinové stanice, ale naproti tomu se během těch let neuskutečnila žádná akvizice jakékoliv sítě čerpacích stanic.

Koupí 100% podílu v České rafinérské Unipetrol slovy jejich představitelů deklaruje snahu rozvíjet obchod tady v Česku…
Neznám strategii v této oblasti a zvláště Unipetrolu. Já z pohledu pozorovatele zvenčí vnímám, že kapacita sítě čerpacích stanic významně nevzrostla, ale za poslední tři roky se rafinérská kapacita Unipetrolu de facto zdvojnásobila. Čili mohou mít problém výrobu na trh dostat.

V současnosti probíhá silný a intenzivní nástup maďarského MOLu na český trh s cílem získat minimálně 20% podíl. Neočekáváte také pokles ve vašich výkonech, pokud MOL získá podíl právě na úkor Unipetrolu?
Nemusí to být až tak. Záleží na tom, jakým způsobem se bude Unipetrol bránit. Bedlivě to sledujeme, pozorujeme, co se na trhu děje, a budeme se snažit danému vývoji přizpůsobit fungování firmy.

Příští období bude ve znamení konkurenčního souboje rafinérských komplexů Unipetrolu a MOLu. Oba mají produktovodní napojení do distribučních skladů Čepro a mají stejný přístup na trh. Slovenská rafinérie Slovnaft ale disponuje nadbytkem kapacity a má i výhodu vyšší úrovně konverze.
Konverze je u rafinérie významná. Otázka je, co je za rafinérií. Pokud je za ní petrochemie, může být nižší komplexita kompenzována právě navazujícími petrochemickými výrobami. Ten konkurenční boj se může možná částečně přelít právě do petrochemie, to znamená, že nadbytek motorových paliv může být částečně přeměněn na petrochemické komodity.

Zabezpečení při výpadku ropovodu Družba

Je Česko dostatečně zabezpečeno proti výpadku Družby nebo zastavení dodávek z Ruska?
Já bych začal odzadu. Máme dobré vztahy se všemi společnostmi, které jsou na východ po trase. Žádné indikace nehovoří o tom, že by mohlo dojít k přerušení dodávek. Družba vede dosti daleko od oblasti bojů na Ukrajině. Naši slovenští kolegové věří ve smlouvu, kterou uzavřelo Slovensko s Ruskou federací. Situace z aktuálního pohledu není vnímána jako riziková. Samozřejmě víme, že naší povinností je ropná bezpečnost České republiky a tam ta situace 100% náhrada není úplně dobrá, protože aktuální volná kapacita na ropovodu TAL je vyloženě minimální. Není tam příliš velký prostor pro případné navýšení dodávek. Je to dáno jednak aktuálním využitím ropovodu, ale l rekonstrukcemi a opravami, které probíhají přímo v přístavu v Terstu.

Jak vypadá Družba od slovenských hranic dále na východ?
Podle našich informací můžeme říci, že trasa na ruském území, která zásobuje nás i Bělorusko, je ve velmi dobrém stavu, na Ukrajině jak kde. Tam je spíše otázka, jestli v současné situaci nemůže být integrita ropné trasy poškozena z důvodů, že si někdo bude chtít přilepšit. V tuto chvíli žádná zásadní rizika z pohledu technického stavu nevidíme.

Říkal jste, že technický stav ropovodu IKL Ingolstadt - Kralupy je v perfektním stavu, teď se rekonstruuje TAL, který se tak dostane na stejnou úroveň spolehlivosti…
Spolehlivost je dobrá, kapacita je ale maximálně využitá. Připravuje se však rekonstrukce ropovodu. Na trase ropovodu zatím žádná zásadnější omezení nejsou indikována, ale probíhají rekonstrukce v přístavu, které mohou v případě jiných faktorů (třeba nepřízně počasí na moři atd.) zkomplikovat situaci s organizovanou vykládkou tankerů. V tuto chvíli vedení TALu velmi důrazně tlačí na všechny shippery, aby dodržovali nezbytná pravidla a kázeň z hlediska organizování dodávek.

Existují nějaké mezinárodní alternativy v zásobování ropou prostřednictvím ropovodů napojených na Družbu - Oděsa Brody nebo Adria?
Ropovod Oděsa Brody je sice funkční, ale v tuto chvíli je provozován spíše ve směru Brody Oděsa, to znamená pro export. Ten bych jako aktuální alternativu neviděl. Adria může za určitých okolností možná i zásobovat Českou republiku, ale zase v případě významnějšího výpadku Družby jsou na její trase i jiné země, které jsou blíže. Kapacita ropovodu Adria není tak veliká, aby mohla zásobit Chorvatsko, Srbsko, Maďarsko, Slovensko i Českou republiku.

Česko jako koncová země je v určité nevýhodě. Je potom při výpadku 90denní povinná minimální zásoba ropy a ropných produktů dostatečná pro zajištění alternativní cesty pro dopravu ropy do českých rafinérií?
Za standardních výpadků dodávek prostě potřebujete přesměrovat to, co teče Družbou, a tak v podstatě přes moře dostat do Terstu a TALem a IKL k nám. V minulosti jsme si tuto situaci v Unipetrolu několikrát vyzkoušeli. Celé je to možné zvládnout v šesti až osmi týdnech, než přeorganizujeme a objednáme tankery, než tankery dorazí do Terstu atd. Z tohoto pohledu je devadesátidenní zásoba hmotných rezerv dostatečná.

Vážné téma: Ukončení provozu českých rafinérií

Jak vážně se ve strategických plánech do budoucna pracuje na scénáři, kdy zahraniční vlastník českých rafinérií ukončí jejich provoz?
Já bych vám odpověděl, že se pracuje vážně.

Lze zásobovat český trh pohonnými hmotami ze zahraničních rafinérií a skladů?
Po železnici určitě. Nemyslím si, že systém společnosti MERO by bez zásadnějších rekonstrukcí umožňoval využití pro dopravu motorových paliv. Průměry potrubí jsou hodně veliké a už jenom naplnění tohoto sytému by bylo o poměrně velkých objemech a velkých finančních prostředcích.

Lze v případě odstavení rafinérií udržet v provozu i návazné petrochemické provozy?
Bez rafinérií ne.

Jak velký dopad by mělo odstavení rafinérií na ceny pohonných hmot a zaměstnanost?
Zastavení rafinérské výroby je první kostka domina. Jde tam o zastavení petrochemických výrob, pravděpodobně o zkomplikování situace zpracovatelského průmyslu, který je do značné míry napojený na automobilový průmysl, a už by to jelo...

MERO, které zásobuje ropou české rafinérie, by víceméně ztratilo své existenciální opodstatnění…
To samozřejmě. V této situaci má MERO jako transportér ropy jedinou možnost - dopravovat a skladovat ropu pro někoho jiného.

Je možné spravovat zásobu ropy pro zahraniční rafinérie?
Teoreticky je možné všechno. My se snažíme dosáhnout takového stavu, aby to bylo možné i prakticky.

To by vyvolalo potřebu reverzního toku v Družbě a IKL.
To máme technicky vyřešeno. Pokud bychom chtěli provozovat ropovod IKL opačným směrem, museli bychom k tomu mít provozní povolení ze strany německých orgánů.

Pokud by MERO skladovalo zásoby ropy pro Německo, zřejmě by šlo o formalitu…
My se snažíme proces zahájit, diskutujeme i možnosti skladování pro německé stání hmotné rezervy a samozřejmě máme technicky vyřešenou i možnost reverzního provozu Družby.

Vznikne státem ovládaný petrochemický komplex?

Nečekal jsem, že situace okolo budoucnosti českých rafinérií je tak vážná. Nestálo by za to oprášit za ministra Kuby rozpracovaný koncept státem kontrolovaného petrolejářského komplexu tvořeného spojením logistických firem MERO a ČEPRO doplněných o zpracovatelskou kapacitu - minimálně rafinérii v Kralupech?
Samozřejmě, že tento plán by byl zajímavý a já ho považuji z pohledu strategických zájmů České republiky za nutný, nebo alespoň za jednu z alternativ.

Považujete snahu státu o odkoupení kralupské rafinérie za smysluplnou?
Ano.

Jaké šance podle vás má český stát uspět při jednáních o případném odkoupení s jejich polskými vlastníky?
Nemohu posoudit, ale mohu vycházet ze svých zkušeností při vyjednávání smlouvy o přepravě ropy.

Poláci by naopak nabídli koupit MERO a ČEPRO nebo alespoň v těchto firmách získat významné podíly, jak reálnou vidíte tuto variantu?
To mně nepřísluší hodnotit. Rozhodnutí vlastníka již bylo jednoznačně deklarováno - MERO a ČEPRO se svým v Evropě unikátním produktovodním systémem jsou strategické státní společnosti, a tudíž nepřipadá v úvahu vstup cizích vlastníků. Toto rozhodnutí jednak samozřejmě musím respektovat a jednak jej i osobně považuji za správné.

Myslíte si, že se nakonec českému státu podaří nějakým způsobem otázku budoucnosti rafinérií vyřešit?
To nevím, ale byl bych rád.

Nemůže dojít k situaci, že najednou bude pozdě, podobně jako v případě pardubického Parama?
Může. Česká republika to musí řešit a já si myslím, že je to z hlediska zajištění energetické bezpečnosti státu stejně důležitá otázka, jako je třeba diskuze nad prolomením limitů těžby v severních Čechách.

Za posledních pět let se v Evropě zavřelo poměrně velké množství menších rafinérií, jejichž kapacita se velmi blížila kralupské rafinérii. Při naplnění výhledů poklesu spotřeby pohonných hmot nejen v Česku do roku 2030 o více než 20 procent a silnou konkurenci na trhu může současný vlastník vyhodnotit další provoz rafinérie při změně makroekonomických ukazatelů potenciálně ztrátový, a případné investice do rozvoje jako neperspektivní a logicky a bez emocí dojít k rozhodnutí zastavit výrobu jako nerentabilní. Vyplatí se státu usilovat o její odkoupení?
Ta rafinérie sama o sobě na tom není zase tak špatně z hlediska efektivity, konverze je tam poměrně vysoká. Já si myslím, že pokud by se podařilo vhodnými investicemi rafinérii petrochemizovat a více navázat na petrochemický byznys, pak je to pro ni perspektiva. To bych viděl jako řešení. Sama o sobě, to je další problém, Česká rafinérská funguje od roku 1995, logicky fungovala jako jedna firma s dvěma rafinériemi a jejich vzájemná integrace (propojení provozů v Litvínově a v Kralupech) je významná. Tato symbióza by musela pokračovat i v případě, že by každá z rafinérií měla mít jiného vlastníka. Takže jsme zpátky u diskuse o vzájemné spolupráci. Měli bychom se bavit o společné budoucnosti, jinak žádná budoucnost není a nebude.

---

Stanislav Bruna (1962)

Absolvent pražské VŠCHT. Začínal jako technolog v Chemických závodech Litvínov, kde následně působil jako vedoucí technolog a vedoucí oddělení technologie etylenové jednotky. Po začlenění Chemopetrolu do skupiny Unipetrol se specializoval na oblast strategie společnosti. V letech 2001 až 2003 vykonával funkci ředitele pro strategii na centrále Unipetrolu v Praze, Unipetrol opouštěl v roce 2012 z postu ředitele obchodní jednotky Rafinérie Unipetrol RPA. Před letošním nástupem do čela firmy MERO působil jako nezávislý poradce v oblasti rafinérského a petrochemického průmyslu.



Autor: Tomáš Mikšovský, Zdroj: PETROLmedia