Státy EU by si měly sestavit vlastní mix obnovitelných zdrojů v dopravě

Problematika náhrady fosilních paliv v dopravě obnovitelnými zdroji energie má z pohledu Pavla Gebauera nepřímý přesah do stability petrolejářského odvětví a strategické bezpečnosti státu.

Ing. Pavel Gebauer je ředitelem sekce energetiky Ministerstva průmyslu a obchodu

Splnění cíle 10% náhrady klasických fosilních paliv biopalivy v dopravě v roce 2020 stanoveného EU již dnes petrolejářský průmysl považuje za nereálné a v případě náhrady za biopaliva nad 7 % přináší pro dnes velice oslabený rafinérský sektor řadu obtíží, které jsou jedním z důsledků uzavírání menších rafinérií.

Vlastní mix obnovitelných zdrojů v dopravě

Cíl 10% náhrady fosilních paliv biopalivy není stanovený pouze pro substituci biopalivy, ale jde o alternativní energie v dopravě. Kromě biopaliv tady máme CNG a elektromobilitu. V případě biopaliv se tedy jedná pouze o jedno z možných řešení, i když prakticky jde o nejdostupnější řešení, vlastně jediné, které v současnosti ve velkém máme zavedené.
V rámci diskuze o směrnici o podporovaných zdrojích energie se znovu projednává, zda lze splnit cíl náhrady 20 % energie z obnovitelných zdrojů tak, že do tohoto cíle bude započtena i doprava, která se dosud z těchto cílů vylučovala. Otázkou je i to, zda samostatný cíl pro dopravu jako takový je účelný. EU musí dokončit nejprve diskuzi, proč vylučujeme dopravu, proč ji stavíme zvlášť a jaké možné alternativy jsou reálně k dispozici. Doufám, že ta diskuze skončí tak, že část směrnice, která striktně určuje 10 % alternativních zdrojů v dopravě v roce 2020, bude zrušena.
Pokud tento cíl jako celek pro dopravu bude zrušený a nahradí se pouze národními závazky pro obnovitelné zdroje, potom bude čistě na národních vládách, jak si svůj mix z obnovitelných zdrojů sestaví a bude na nich, zda budou chtít více podporovat elektřinu, plyn nebo biopaliva.

Možnost racionálního zdůvodnění neplnění

Kdyby se legislativní proces nedařilo dovést do konce, tak pořád ve směrnici koncipovaný cíl pro obnovitelné zdroje energie obsahuje možnost neplnění, ovšem pouze pokud budou nějaké závažné podmínky, které by způsobovaly problémy s plněním cíle. Průběh plnění je monitorován prostřednictvím Akčního plánu pro obnovitelné zdroje, který každé dva roky aktualizuje a dokumentuje to, co stát udělal pro naplnění cíle, a dokládá se, co se konkrétně nedaří plnit a z jakých důvodů. Může nastat taková situace, že cíl nelze plnit a budou se reportovat závažné důvody, které mohou být i ekonomické.
Proces v případě neplnění není ve směrnici ale úplně striktní. Podle litery Směrnice platí, že pokud cíl nebude možné plnit, tak o tom členské státy musí informovat Evropskou komisi a ta rozhodne, jestli důvody pro neplnění byly opravdu relevantní nebo nerelevantní. Obecně bych si dal pozor na striktní vnímání typu: "Brusel přikázal a my to musíme do posledního pětníku splnit, ať to stojí, co to stojí," což byl mimochodem častý argument solárníků. Naopak - existuje tu možnost pro racionální vysvětlení, že cíl nelze splnit.

Projekt petroholdingu s účastí státu

O problémech rafinerií v souvislosti se strategickou energetickou bezpečností té dané země se znovu začíná diskutovat. Bývalý ministr průmyslu a obchodu Martin Kuba rozpracoval koncepci vybudování petroholdingu s účastí státu, který posiluje strategickou energetickou bezpečnost státu. Záměr státu vstoupit do rafinérského sektoru se zkomplikoval prodejem podílu Shellu Unipetrolu, vlastněného PKN ORLEN, nicméně úplně to nezabilo možnost dále jednat s oběma zbývajícími procesory o odkupu podílu v České rafinérské.
Záměr ale má logiku z více pohledů, například řeší propojení společností MERO a ČEPRO a má i význam v tom, že český stát by měl vliv na petrochemický průmysl. Například by se v části petrochemického průmyslu nemusely řešit problémy jako v OKD Paskov s náhlým rozhodnutím majitelů ukončit výrobu a následným řešením zaměstnanosti. Určitě takový projekt význam má, ale jakou bude mít prioritu, to záleží na budoucím politickém rozhodnutí nového vedení státu.