24. 2. 2014
Třetina světových zásob ropy, nacházející se
v oblasti Středního východu, je zdrojem velkého bohatství
tamních zemí a tvoří zhruba polovinu jejich hrubého domácího
produktu.

Rabigh Industrial Park
Se snižujícími se zásobami a stále nákladnějším průzkumem a
těžbou zmenšujících se ložisek ropy se tyto státy přirozeně snaží
diverzifikovat své příjmy a vymanit se tak pomalu ze závislosti na
této strategické surovině. V mnoha ohledech se jim to daří,
mohou za to především mohutné investice do rozvoje průmyslu a
infrastruktury, dále do cestovního ruchu a bankovnictví. Postupně
se v těchto zemích snižuje podíl HDP plynoucího
z ropy.
Kvantita vs. vyšší přidaná hodnota
Ropa je však stále základem ekonomik států patřících do skupiny
GCC (Gulf Cooperation Council). Změnil se ale zásadně ekonomický
pohled na tuto surovinu. Tyto země už nechtějí být pouze primárními
vývozci surové ropy, ale chtějí vyvážet produkty s vyšší
přidanou hodnotou. Díky tomu masivně investují do nových
petrochemických jednotek a intenzivně pobízejí další investory do
této oblasti.
Snahu těchto zemí podílet se více na miliardovém trhu
s petrochemikáliemi můžeme sledovat i na ekonomických datech.
Mezi lety 2007-2011, kdy světem otřásala ekonomická krize, byl růst
exportu chemikálií zemí GCC vůbec největší na světě. Rostla také
cena vývozu těchto chemikálií z $34 mld. v roce 2010 na
$55 mld. v roce 2011.
Instalovaná kapacita pro produkci polymerů se zvýšila z 8,8
mil. tun v roce 2007 na 19,9 mil. tun v roce 2012. I když
více než 77 % produkce polymerů je vyváženo za hranice, je zde
stále rostoucí domácí poptávka po těchto látkách, kdy mezi lety
2007 až 2012 rostla o 10 % ročně a dosáhla 4,5 mil. tun
spotřebovaných polymerů v roce 2012. Za tímto rostoucím
trendem jsou masivní plány tamních vlád investovat další nemalé
prostředky do rozvoje infrastruktury. Odhaduje se, že takto
vynaložené prostředky dosáhnou astronomických 300 mld. dolarů.
Saudská Arábie suverénním lídrem
Saudská Arábie je zdaleka největším producentem polymerů v
zemích GCC. Její produkce představuje 73 % z celkové
produkce v této oblasti. Mezi lety 2007 a 2012 se zvýšila její
produkce polymerů o 69 % na současných 8,7 mil. tun. S velkým
odstupem za Saudskou Arábií se drží Katar s roční produkcí 2
mil. tun. Těsně za ním pak SAE s 1,9 mil. tun, následuje Omán
s 1,3 mil. tun a Kuvajt s 1 mil. tun.
Jednoznačně největší zastoupení v produkci polymerů zaujímají
polyetylen (PE) s 57 % a polypropylen (PP) s 37 %
z celkové produkce v roce 2011. Odhaduje se, že poptávka
po těchto plastech v oblasti Středního východu a Afriky
vzroste z 12 mil. tun v roce 2010 na 19,9 mil. tun
v roce 2020. V oblasti obchodu s PE a PP jsou hlavní
exportéři, naopak díky vysoké domácí poptávce po PVC tuto látku ve
velkém množství dovážejí, převážně z USA.
Petrochemické parky
Většina produkce polymerů v této oblasti je soustředěna do
velkých průmyslových parků, které si v českých podmínkách
těžko dokážeme představit. V tomto regionu je jich hned
několik, ty největší jsou pak v Saudské Arábii a v SAE.
Mezi nejvýznamnější patří Rabigh Conversion Industrial Park v
Saudské Arábii, který se rozprostírá na celkové ploše 2,5 mil. m2,
další jsou pak Jeddah, Dammam nebo Abu Dhabi Polymer Park.
I když v současné době GCC státy zaujímají 7 % ze světové
produkce polymerů, existuje vysoká pravděpodobnost, že se toto
číslo bude nadále zvyšovat a tyto státy si budou ukrajovat stále
větší podíl v tomto odvětví. Nahrávají tomu především vysoké
investice do stávajících i nových rafinérií v této oblasti a
stagnující produkce nebo pomalé rozšiřování kapacit, především
v Evropě.
ZDROJ: World Trade Organization, Gulf Petrochemical and Chemical
Association, IMF

Graf růstu exportu chemikálií ve
vybraných oblastech

GCC export termoplastů

GCC produkce polymeru podle zemí
Ing. Jan Martyčák

Autor je nedávným absolventem Vysoké
školy chemicko-technologické v Praze v oboru Technologie
ropy a petrochemie. V současné době pracuje na pozici
produktového manažera ve společnosti Agile Europe s.r.o., kde se
zabývá speciálními čisticími a detergentními
chemikáliemi.
Autor: Jan Martyčák, Zdroj: PETROLmedia