Vladimír Matějovský: „Kolem aut, oleje a benzinu se točím 70 let.“

Jeden z našich největších expertů v ropném i automobilovém průmyslu radí motoristům: Když mám nové moderní auto s citlivým vstřikovacím zařízením, tak si budu pochopitelně vybírat to nejkvalitnější palivo, i když je trochu dražší.

Benzin, olej a auta od kolébky

Slavíte v plné síle osmdesátku a při pohledu na vaši fotografii z dětství, jak vykládáte z vozíku plechovku s olejem, mě napadá zeptat se, jak dlouho se profesně zabýváte motorovými palivy, oleji a automobily?
Kolem aut, oleje a benzinu se točím 70 let. Měli jsme doma náklaďák. Otec měl na venkově autodopravu, tam jsme si všechno dělali sami, žádné servisy nebyly, denně se kontroloval a doplňoval olej, obaly stály někde v koutě a když jsem byl malý, tak jsem si s nimi hrál. Později jsem pomáhal při údržbě a když mi bylo 15 let, měl otec úraz páteře, ochrnul a údržbu auta jsem měl na krku sám. V té době bylo všechno jinak. V roce 1950 a ve věku 16 (opravdu šestnácti) let jsem dostal "vůdčí list" na nákladní auto do 3,5 t vlastní (pohotovostní) váhy a od té doby jsem po dobu mých gymnazijních prázdnin střídal v autě bratrance, "dospělého" šoféra. Nakládalo a vykládalo se ručně, v autě bylo přes 30 °C a v poledne jsem si jako šofér na doplnění tekutin k obědu dával pivo nebo i dvě a zákonu to nevadilo.

Pamatujete si na své první auto, jakou mělo spotřebu a kolik tehdy stál benzin?
Moje první auto byla Tatra 12 z roku 1929, kterou jsem koupil už jako inženýr v roce 1962 za 2300 korun. Předtím sloužila ve mlýně a pekárně, rozvážela chleba. Benzin stál 2,10 Kč. Kolik Tatra spotřebovávala, to ani nevím, jezdila hlavně jen po Praze a taky jsem kupoval někdy jen po 5 litrech benzinu za 10,50.

Vystudoval jste Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, v jakém oboru jste promoval a kam jste po škole jako mladý inženýr nastoupil?
Studoval jsem obor Syntetická paliva, kde byl profesorem pan Landa, který po válce dával dohromady v Litvínově vybombardovanou výrobu benzinu z dehtu, vznikajícího karbonizací hnědého uhlí. On věřil, že výroba benzinu z uhlí bude pokračovat, ale ropovod Družba to změnil. Říkal nám tehdy, že ropa je jen na 50 let, ale uplynulo 60 let a ropa je pořád a ještě je zásoba na desítky let.
V roce 58 jsem po škole nastoupil se svými dvěma spolužáky do vývojového střediska paliv a maziv národního podniku Benzina. Mělo sídlo v Praze, Strašnicích. Jako čerství absolventi jsme šli nejprve na půl roku na praxi do Korama Kolín.

Hlídači kvality

Čím jste se tenkrát ve vývojovém středisku zabývali?
Benzina měla monopol na ropné výrobky a vývojové středisko mělo na starosti hlídat kvalitu prodávaných paliv i olejů a poskytovat technický servis. Pracovaly tam dvě skupiny, jedna chemická a jedna strojařská. Strojaři jezdili po celém Československu a poskytovali poradenský servis zdarma všem podnikům. Jednou za čtvrt roku jsme se scházeli a vyměňovali zkušenosti.

Benzina jako monopol si hlídala kvalitu paliv?
Musela. I když tehdy nebylo možné dělat veliké miliardové kšefty bokem. Šlo o to, aby pracovníci skladů palivům věnovali náležitou péči, zabránili kontaminaci vodou a nečistotami, aby nepronikl benzin do nafty a naopak. Hlídali jsme technologickou kázeň na skladech při přepravě a skladovaní pohonných hmot i olejů, a skutečně to bylo za potřebí. Technologické zařízení bylo zastaralé a stále hrozilo poškození jakosti zboží. Také jsme školili a nabádali pracovníky skladů a aby pracovali pečlivě, museli jsme je až strašit, jaké, někdy i katastrofické, následky může mít dodávka produktu s poškozenou jakostí - např. požár, poškození drahých strojů apod. Když jsme jeli na kontrolu do skladů, pamatuji se na rčení mého šéfa ing. Dyka: "Musíte je strašit tak, že se sám bojíte!"

Vývoj paliv musel jít ruku v ruce s vývojem motorů. Jak se vyvíjela spolupráce s českými automobilkami?
U nás se vývoj paliv neprováděl, pouze zkoušení. Rafinerie zaváděly nové technologie, hlavně umožňující zvyšovat oktanové číslo benzinu, podle vývoje v západních zemích a nové formulace benzinu přezkušoval Ústav pro výzkum motorových vozidel. My jsme si pak v 70. letech pořídili několik zkušebních vozidel pro provozní zkoušky paliv a nových motorových olejů. Fungovala i důležitá zpětná vazba, protože k nám chodily všechny reklamace paliv a olejů z provozů, kde došlo k nějakým problémům, poruchám nebo haváriím a měli jsme tak přehled o tom, kde naše výrobky zaostávají za vývojem strojů.
Na konci 60. let vznikla nepřetržitá dvacetiletá spolupráce se Škodovkou, Liazem a Tatrou, když jsme přistoupili k vývoji nových detergentních olejů, začínajících řadou AD. Západní kvalitu motorových olejů jsme pak skokově dohnali po roce 89 rychlým vývojem čtyř olejů na nejvyšší evropské úrovni, uvedených na trh pod značkou Benzina, odpovídajících olejům, které u nás začaly prodávat konkurenční nadnárodní společnosti.

Dnes je bývalý Ústav paliv a maziv součástí vysoce prestižní a uznávané mezinárodní společnosti SGS. Jaký přínos historicky měl Ústav pro rozvoj trhu s pohonnými hmotami?
Významná byla už sama jeho existence a dlouhodobá tradice. Založen byl po znárodnění. Lidé, kteří ho zakládali, měli odborný základ ze společnosti Vacuum Oil Company a měli zájem na jeho výsledcích. Vyzdvihl bych také významnou osvětovou činnost hlavně v oblasti odborného školení, mimo jiných i zaměstnanců čerpacích stanic Benziny. Dnes je vše jinak. Dnešní společnost SGS funguje zejména jako vysoce kvalifikovaný, nezávislý zkušební a certifikační orgán, disponuje nejmodernějším zkušebním vybavením, nezanedbává ani osvětovou činnost. Hlavní působení je stále v oblasti zkoušení kvality paliv a maziv, prováděné pro státní orgány, výrobce, distributory i uživatele. Když to řeknu trochu jinak, chrání zdraví České republiky. Odhaluje poškozování kvality paliv, které navyšuje škodlivé emise z výfuků vozidel a zhoršuje zdraví občanů, které ničí zdraví motorů, jejich kondici a životnost a které poškozuje zdraví státu, když jsou kráceny daně pančováním paliva.

Prodavači u čerpacích stanic často neví, co prodávají

Vrátím se ke vzdělávání personálu čerpacích stanic. Jak se proti době před 20 - 30 lety podle vás změnila kvalita prodejců u čerpacích stanic?
Rozdíl je velký. Nechci nikoho urazit. Před lety, když tu byla jen Benzina, jsme pravidelně školili zaměstnance, především vedoucí, ale i řadové obsluhovatele všech, asi 750 čerpacích stanic. Všichni museli umět technické minimum. Psali testy. Já jsem hned po roce 1989, když tady začaly první čerpací stanice zahraničních firem, zkoušel ověřit, jak mají vyškolené obsluhovatele. U jedné pumpy tehdejší sítě BP jsem bral naftu a vedl následující rozhovor:

 "To je nafta britská nebo jaká?"

 "Nene, to sem vozí odněkud z Rakouska."

 "Jaké to má cetanové číslo?"

 Prodavač se hrozně se vyplašil a řekl: "Tak to nevím."

 "Je ta nafta aditivovaná?"

 A prodavač - oči navrch hlavy: "Tak to ne!"

On si myslel, že to je něco špatného. Dnes jsou lidé na čerpacích stanicích spíše pokladní, přijmou peníze, dávají pozor, aby jim nikdo neujel. Mají k tomu na starosti velký shop, musí všechno ohlídat. Jen málo se setkám s prodejci, kteří mají hlubší znalosti. Ještě tak něco vědí o prémiových palivech, zde jsou poučeni, aby dovedli říci, v čem jsou lepší než běžné palivo, ale zdaleka ne všichni to umí.

Obecně je většinou problém se zbožíznalectvím v oblasti olejů…

Právě proto bych chtěl napsat novou knížku o olejích. Setkal jsem se s tím, že jsem dělal, že nevím, jaký olej potřebuji. A prodavač mi sdělil jen: "Tenhle je minerál, tady je polosyntetika, tady syntetika." A samozřejmě ještě znal jejich ceny. Věděl akorát tyto dvě věci, žádné jiné kritérium!

Nic proti biopalivům, jsou ale drahá…

Do klasických fosilních paliv se začaly povinně přimíchávat biosložky. Jak symbióza fosilních paliv s biopalivy podle vás funguje?
Malé přídavky biosložek jsou přijatelné, pokud je biologických surovin nadbytek a výrobně je cesta schůdná, proč to nedělat. Je tu ale problém, že biopaliva jsou u nás vždy dražší než nafta a benzin. Těm fosilním mohou konkurovat, jen když je stát podpoří osvobozením od daně, nebo to musí zaplatit spotřebitel.

Rafinérskému průmyslu ale biopaliva komplikují situaci, a proto je zde celá řada bio-odpůrců…
Já nejsem vlastníkem rafinerie. Proti biopalivům jako takovým nic nemám, pokud se rozumně využije domácí kapacita zemědělské výroby, venkov má práci a udělají se z toho kvalitní biopaliva.

Zabýval jste se vysokoobjemovými biopalivy?
Začátkem 90. let mě velice zaujal etanol jako palivo pro diesely. Firma ICI pro to vyvinula speciální účinnou přísadu na konverzi cetanového čísla, protože etanol má asi 8 jednotek a potřebuje aspoň 40 a více. Dokonce jsme to zkoušeli v naší zkušebně na motorech, tam se ukázalo, že motory provozované na etanol vůbec nekouří. Ale etanolové palivo je neúnosně drahé.

U pumpy se o kvalitě a původu paliva osobně přesvědčím

Jak si odborník na paliva a motory vašeho formátu vybírá pumpu, kde tankovat?
Samozřejmě je výhodné, když má člověk pumpu blízko. Když tankuji u nové pumpy, tak se nejdřív zeptám, odkud palivo berou, nechám si ukázat dodací list s osvědčením o jakosti. Většinou to mají po ruce. Obsluha těm číslům ani nerozumí, ale já si v tom vyčtu, jak to palivo vypadá a jestli se stáčelo na terminálu, kterému lze věřit. Takhle to klidně udělám.

Je podle vás kvalita paliva nabízeného u čerpacích stanic tak důležitá?
Ano. Mám i jednu důležitou zásadu pro lidi: Když mám nové moderní auto s citlivým vstřikovacím zařízením, tak si budu pochopitelně vybírat to nejkvalitnější palivo, i když je trochu dražší, a nejlépe nějaké prémiové palivo.

Zima byla zatím mírná, ale dá se očekávat, že pořádný mráz pod mínus 20 stupňů jako každý rok ještě udeří. Pro naftové motory jsou dva způsoby, jak se ubránit zamrznutí nafty. Dát na reklamu velkých řetězců a tankovat prémiovou nebo arktickou naftu s filtrovatelností pod -30 stupňů nebo tankovat levnější standardní zimní naftu a přidat si do ní aditivum?
Když vezmete standardní naftu a přidáte do ní aditivum, záleží také které, tak se odolnost proti zamrznutí, přesněji řečeno filtrovatelnost, o moc neposune, pod minus 30 stupňů se nedostanete. Když si nejsem jistý, vyžádám si dodací list a podívám se na výsledky analýzy a když vidím, že tam byla filtrovatelnost minus 30 stupňů, tak natankuji a jedu. Samozřejmě nejspolehlivější jsou prémiová paliva, kterým je věnována v oblasti kvality větší péče, to je jasné.

Co byste si přál do dalších let?
Já už si nemohu moc budoucnost plánovat. Pokud budu ještě nějaký čas živ a nezblbnu, tak bych chtěl ještě zpracovat aktualizované vydání knihy o palivech. Také bych chtěl napsat ještě zvlášť knihu o olejích. Hlavní motivací je, aby se studenti měli z čeho učit.

---

Ing. Vladimír Matějovský

Dne 6. dubna letošního roku oslaví uznávaný odborník v ropném i automobilovém průmyslu, ač je to neuvěřitelné, již 80. narozeniny.
Vysokou školu chemicko-technologickou, obor technologie paliv, zaměření syntetické pohonné látky, ukončil v roce 1958 a poté téměř 40 let pracoval v podniku Benzina. Věnoval se nejdříve řízení a kontrole jakosti a od vzniku Výzkumného ústavu paliv a maziv zastával postupně pozice vedoucího výzkumného pracovníka, ředitele odboru výzkumu a ředitele VÚPM Benzina. Se vznikem Benzina a. s. se stal členem TOP managementu, odborným ředitelem pro jakost a v roce 1997 členem vedení vzniklé a.s. Ústav paliv a maziv. V roce 2000 ukončil pracovní poměr, ale nikoliv pracovní aktivity, takže v současné době, kdy jiní v jeho věku jsou již na odpočinku, Ing. Matějovský působí jako nezávislý expert a poradce v ropném průmyslu a návazných průmyslových odvětvích.
Zejména jeho bývalí kolegové a spolupracovníci stále oceňují nejen jeho znalosti, ale také přátelský přístup a ochotu předávat zkušenosti získané celoživotním dílem, jeho cílevědomost, pracovitost a nevšední obětavost, skromnost a smysl pro humor. Přes intenzivní pracovní vytížení si najde čas i na hudbu, kterou provozuje aktivně, na cestování a snad jeho největším koníčkem je údržba jeho vozového parku, především značky Citroen.
Nelze nevzpomenout jeho podílu na vývoji motorových, převodových, kalicích a kompresorových olejů a dále zavádění motorových olejů vyšších výkonových specifikací se zahraničními aprobacemi, známých jako "oleje BENZINA", které se pod jinými značkami stále ještě vyrábějí. Již počátkem 90. let navrhl a prosadil prodej komplexně aditivované motorové nafty u čerpacích stanic Benzina.
Vedle výzkumu se soustavně věnuje již od roku 1983 pedagogické činnosti jako externí lektor na katedře spalovacích motorů strojní fakulty ČVUT v Praze. Stále sleduje světovou literaturu a vývoj v oblasti paliv a maziv, informuje o českých aktivitách v této oblasti na mezinárodních kolokviích. Věnuje se publikační činnosti nejen pro odborné kruhy, píše a přednáší i pro motoristickou veřejnost a spolupracuje s redakcemi odborných časopisů.
V roce 2004 byla vydána jeho kniha Automobilová paliva, kterou ocenili jak vysokoškolští pedagogové a studenti, tak odbornicí v ropném a automobilovém průmyslu.

Připojujeme se k dlouhé řadě gratulantů a do dalších let přejeme Vladimíru Matějovskému pevné zdraví, další úspěšné tvůrčí nápady a také spokojenost v osobním životě.

Autor: Tomáš Mikšovský, Zdroj: PETROLmedia