6. 6. 2017
Prémiová paliva, moderní design, široká nabídka služeb,
dostupnost. Tradiční česká síť čerpacích stanic dokáže konkurovat
TOP značkám v oboru. Ne vždycky tomu tak ale bylo. Přitom znalost
tohoto brandu patří u nás mezi spotřebiteli k nejvyšším a v
kategorii maloobchodního prodeje pohonných hmot se značka prakticky
stala synonymem pro čerpací stanici. V příštím roce to bude už
šedesát let, co řidiči v Česku tankují u pump se značkou Benzina,
používajících logo okřídleného koníka. Skoro 60 let na trhu o něčem
svědčí.
Největší síť v Česku
Aktuálním počtem téměř 370 stanic je Benzina nejpočetnější sítí
u nás a stejně tak vede ve srovnání celkového prodaného objemu
paliv. Tržní podíl na českém maloobchodním trhu už převýšil 17
procent a majitelé, kterým už 12 let vládne polský petrolejářský
koncern PKN Orlen, by to ke konci letoška chtěli zvednout až na 20
procent. Na druhém místě ji dotahuje maďarský MOL, kterému u nás
patří stejnojmenné pumpy, přebarvené do této v Česku donedávna
neznámé značky z původních benzinek Agip, dále pak stanice Pap Oil
a několik Slovnaftů.
Benzina ale svému největšímu konkurentovi uniká aktuálně
rostoucím počtem pump - postupně přebírá 68 stanic koupených loni
od rakouského koncernu OMV. Samozřejmostí jsou už moderní platební
systémy na všech stanicích, certifikátem Pečeť kvality hlídaná
jakost prodávaných pohonných hmot, u desítek Benzin nabídka
alternativního paliva stlačeného zemního plynu CNG, myčky a v
shopech pak pestrá nabídka suchého zboží od pečiva, teplého i
studeného občerstvení, různé formy faastfoodu přes provozní
kapaliny, některé náhradní díly do aut, noviny, časopisy až po
základní volně prodejné léky.
Také CNG a nabíjecí stanice
Kromě klasických čerpacích stanic provozuje Benzina také pět
bezobslužných stanic, na 32 čerpacích stanicích dnes najdete také
stojan na stlačený zemní plyn (CNG), na dvou nabíjecí stanici pro
elektromobily, na 290 je k dispozici prémiová nafta Verva
diesel a 160 jich má v nabídce prémiový benzin Verva 100. Na
celkem 168 stanicích slouží zákazníkům občerstvení Stop Cafe.
Letošní novinkou je spolupráce Benziny s firmou Ugo. Jedná
se o koncept koncept zdravého stravování, z nabídky Ugo Freshbaru
se zákazník může těšit na čerstvě připravované ovocné či zeleninové
šťávy, čerstvé wrapy nebo krémové polévky. Společnost Ugo patřící
od roku 2012 Kofole otevřela svůj první freshbar na čerpací stanici
Benzina v Praze na Jižní spojce. Zatím se jedná o pilotní
projekt u speciálně vybrané čerpací stanice při vjezdu do centra
hlavní města. Čas ukáže, zda se fresh bary budou rozšiřovat na
další pumpy.
Vloni byla Benzina oceněna Sdružením Czech Top 100 jako
nejobdivovanější česká firma v kategorii "Prodej, údržba a opravy
motorových vozidel a prodej pohonných hmot" za rok 2016. Žebříček
100 obdivovaných firem ČR sestavili nezávislí hodnotitelé z řad
manažerů, analytiků, akademiků a představitelů státní správy.
Vloni také Benzina přišla s inovovaným konceptem čerpacích
stanic. První v nových barvách byla otevřena v květnu pumpa
v Osicích na 81. kilometru dálnice D11 ve směru na Hradec
Králové. Stanice nabízí řidičům široké spektrum pohonných hmot
včetně prémiové řady Verva, ale také kapalinu AdBlue. Součástí
čerpací stanice je také moderní koncept občerstvení Stop Cafe, kde
si zákazníci mohou objednat kvalitní fair trade kávu, čerstvé
bagety a saláty nebo rozšířený sortiment teplých jídel a
snacků.
Bratři Zikmundové, předci Benziny
Tím vším navazuje na drajv podnikatelů, kteří dali základ
pozdějším pumpám Benziny už za první republiky - bratrů Rudolfa a
Oldřicha Zikmundových, ke kterým se posléze přidal pražský
obchodník František Škoda a třetí z bratrů - Vojtěch.
Jejich společnost BZ vstoupila na trh už dva roky po vzniku
samostatné Československé republiky a rychlým tempem rostla,
přestože v té době ani konkurence nezahálela. Jak uvádí autoři
publikace Benzina v proměnách času, působila mezi válkami na
zdejším trhu řada distributorů, zejména pět nejsilnějších rivalů:
Fanto, Kralupol, Naftaspol, Vacuum Oil Company a Bratři
Zikmundové.
Před vypuknutím druhé světové války už byla (v té době už
akciová) společnost BZ lídrem mezi domácími distributory a ovládala
přes tisícovku čerpacích stanic (z celkem 5800), navíc disponovala
27 vlastními zásobovacími sklady, 6 provozy k výrobě
lihobenzinových směsí, značkovými servisy a garážemi.
Zásadní ránu celému byznysu dala druhá světová válka a okupace
Československa, ale i zestátnění v letech následujících.
Národní podnik a značka Benzina vznikly v roce 1958 místo
dosavadního Benzinolu, pod který bylo v roce 1951 spojeno 26
velkoobchodních firem. O dva roky později byl vyčleněn zásobovací
závod s palivy a mazivy v Roudnici nad Labem, v souvislosti s nímž
se tehdy poprvé objevil název Benzina. Samostatný národní podnik s
tímto názvem však vznikl až ve zmíněném roce 1958.
Čerpací stanice na Masarykově
náměstí v Jihlavě v roce 1959
Od pump po ropovody
Na přelomu 70. a 80. let pak dosáhla Benzina velikosti
koncernového podniku, pod který spadalo 52 distribučních skladů a
774 veřejných čerpacích stanic. Jako jediná zajišťovala také
dodávky ropy všem rafineriím v republice a měla na starost výstavbu
ropovodu Družba, který dodnes dopravuje do Česka ropu z ruského
Uralu.
Benzina měla tedy pod palcem 1500 kilometrů ropovodu, ale také
skoro tisícovku kilometrů produktovodů, přepravujících pod zemí po
území tehdejšího Československa benzin a naftu. Podnik plnil také
funkci výzkumného pracoviště v oblasti paliv a maziv.
"Asi největšího rozsahu dosáhla Benzina v osmdesátých letech,"
vzpomíná Václav Loula, který v Benzině působil od roku 1972 a stal
se dodnes jakousi legendou Benziny. Podnik opustil letos, tedy po
45 letech.
Tehdy měla Benzina na tuzemském trhu monopol, který se ale v
dalších letech po pádu komunismu rozpadl. Produktovody a sklady
pohonných hmot připadly státnímu Čepru, ropovody společnosti MERO.
Část benzinek získali soukromí vlastníci, něco velké koncerny,
které do Česka přišly, část zůstala státu.
Od roku 1990 byla Benzina samostatným státním podnikem. Při
privatizaci, čtyři roky poté, ji vláda rozdělila na tři díly -
jednu získalo Čepro, zadlužená část podniku se 190 pumpami zůstala
státní organizací a zbytek přešel na akciovou společnost.
Akciová Benzina získala síť 280 čerpacích stanic, které byly pro
odlišení od státních - zelených - přebarveny na červenou. Státní
Benzinu nakonec přivedly zděděné dluhy do likvidace a pak k prodeji
do rukou Čepra.
Čerpací stanice Chema v
Klatovech
Investice za všechny peníze
Problémům se nevyhnula ani "červená" Benzina. Nezbytná
modernizace stanic v duchu zákonných ekologických limitů ji
přišla hodně draho. V letech 1996 až 1999 vydala společnost na
nutnou modernizaci přibližně 7,7 miliardy korun. Jen menší část
pocházela z vlastních zdrojů, za miliardu vydala dluhopisy a
4,5 miliardy si půjčila.
Nebyly to zřejmě asi tak úplně vyhozené peníze, podstatná část z
nich padla na sanaci ekologických škod z doby nekontrolovatelného
budování socialismu, ale faktem je, že ke kýžené modernizaci
nedošlo a společnost splácela tyto dluhy ještě dlouhé roky.
Přestože v té době, tedy někdy na přelomu tisíciletí, už u nás
fungovaly desítky čerpacích stanic vyhlášených zahraničních
koncernů, paradoxně neměl neutěšený stav čerpaček Benziny zásadní
vliv na zákazníky. Ti zůstávali této značce stále věrní.
Když mateřský státní Unipetrol kupoval v roce 2005 polský PKN
Orlen, měla Benzina 305 stanic a zhruba 11procentní tržní podíl na
prodaném množství paliv.
Chatrná, ale naše
Tehdejší výzkumy společností Gfk a Incoma zjistily, že Benzině
společně s Aralem patří první místo v žebříčku preferovaných
čerpacích stanic a řekne-li se čerpací stanice, tak více než 80
procentům lidí v Česku se jako první vybaví značka
Benzina.
Začátkem roku 2005 oznámil koncern British Petroleum Group (BP)
rozhodnutí prodat síť svých 70 čerpacích stanic Aral v Česku.
Důvodem bylo, že tato špičkově vybavená a po všech stránkách
nejmodernější síť nebyla schopna dostát svého záměru na obsazení
vedoucí pozice na českém trhu.
Do konce roku bylo jasno - novým majitelem se stala rakouská
společnost OMV. A hned v příštím roce bylo jasno také o někdejším
generálním řediteli Aralu Martinovi Durčákovi.
Přestoupil do Unipetrolu, který od předchozího roku ovládal PKN
Orlen a pod který spadala i Benzina. Durčák se zkušenostmi z Aralu
měl jediný úkol - dostal od akcionářů 1,3 miliardy korun, s jejichž
pomocí měl vybudovat ze zaostalé Benziny pumpy srovnatelné se
zahraniční "první ligou".
Dva roky to trvalo. Durčák rozdělil benzinky na dvě kategorie -
dražší Benzinu Plus s přidanou hodnotou v podobě prémiových paliv,
jinde už standardních shopů, myček, případně restaurace a dalších
služeb, které žádá náročný řidič, a "ekonomickou" kategorii
Benzina, která se nejčastěji v regionech a mimo dálnice
prezentovala sice také jako modernizovaná, ale cenově výhodnější
alternativa pro řidiče, kteří nemají potřebu se na pumpě zdržovat
déle, než je k natankování nutné.
Firma končí, pumpy zůstaly
Rok 1989 a konec plánovaného hospodářství tedy přinesl i v
Benzině změny, které v některých ohledech nebyly o nic méně
dramatické a hektické než předchozí etapy této společnosti.
Zásadní bylo rozdělení na státní akciovky Benzina a Čepro v roce
1994 a v roce 1995 vznik holdingu Unipetrol a začlenění Benziny do
jeho struktury. Ve výsledku všechny tyhle změny vedly postupně k
situaci, kdy se Benzina nakonec změnila na společnost s ručením
omezeným a v závěru roku 2015 skončila úplně jako samostatná
společnost a stal se z ní pouhý odštěpný závod Unipetrolu RPA,
dceřiné společnosti Unipetrolu.
Firma jako taková už tedy neexistuje. Po 58 letech subjekt s
tímto názvem zanikl. Zůstaly však pumpy, které patří k
nejmodernějším v Česku a přinášejí nejnovější trendy tohoto
byznysu. I když i ty, respektive jejich značka Benzina, měly
namále.
Polští akcionáři před pěti lety zvažovali, zda tuto tradiční
českou značku zachovat, nebo ji nahradit vlastním brandem čerpacích
stanic koncernu PKN Orlen - Orlenem nebo značkou Star. Měsíce
testoval Unipetrol tyhle značky na několika pumpách u nás. Pak ale
česká tradice zvítězila - pumpy s označením Benzina a Benzina Plus
z našeho trhu nezmizí.
Autor: Miroslav Petr, Zdroj: PETROLmagazín č. 1/2017