Ztracená miliarda v německých nádržích

Díky skladování strategických zásob nafty v německém Krailingu český stát ušetří ročně 38 milionů korun. V roce 2010 to alespoň po podpisu dodatku smlouvy s firmou Viktoriagruppe sliboval tehdejší šéf státních hmotných rezerv Ladislav Zabo. Události posledních měsíců ale nasvědčují tomu, že se slibovaná úspora promění spíše v miliardovou škodu.

Viktoriagruppe totiž loni v prosinci upadla do platební neschopnosti a česká nafta kvůli tomu uvízla v bavorských nádržích. "Insolvenční správce odmítá uznat naše vlastnictví, takže nechce tuto naftu vyjmout z majetkové podstaty," říká současný předseda Státní správy hmotných rezerv Pavel Švagr. Správci přitom doložil faktury a skladovací dokumenty, podle nichž by nafta v Krailingu měla skutečně patřit České republice. Ten je ovšem uznat odmítá.

Zmizelá nafta

Problémy se společností Viktoriagruppe přitom správa krizových zásob řeší už delší dobu. Loni v létě zjistila, že v nádržích v Krailingu chybí 700 tisíc litrů nafty. Viktoriagruppe nejprve tvrdila, že nafta nechybí, protože zůstala ve společných trubkách (jednotlivé nádrže jsou totiž v Krailingu propojeny), ale později uznala, že nafta v zásobnících skutečně není, a tak ji doplnila. V červenci vyslala správa do Bavorska další kontrolu, jež už žádná pochybení neprokázala. Hladina všech nádrží se shodovala s účetním stavem.
Kdyby celá záležitost v tento okamžik skončila, nestalo by se nic zase tak zarážejícího. Viktoriagruppe naftu doplnila a uhradila vyměřenou pokutu. Jenže v září vyslal Švagr do bavorského úložiště další kontrolu, jež odhalila, že v nádržích tentokrát chybí 5,5 milionu litrů. Zástupce společnosti Viktoriagruppe Lubomír Novotný si chybějící naftu vysvětlit nedokáže: "Byl jsem z toho překvapený jako všichni ostatní."
Nesrovnalosti se podařilo odhalit díky změně metodiky měření. Standardní kontroly trvají několik dní, během nich se postupně zjišťují hladiny v jednotlivých nádržích. K již ověřeným zásobníkům se pracovníci znovu nevracejí. V září ale kontroloři správy změnili postup a několik náhodných nádrží přeměřili ještě druhý den. Tímto způsobem nakonec odhalili, že se přes noc u třech zásobníků hladiny snížily. Podle Švagra nelze vyloučit, že přes noc někdo přečerpal část nafty z jedné nádrže do druhé, aby kontroloři naměřili její odpovídající objem. Zástupci společnosti Viktoriagruppe však tuto možnost odmítají. Podle nich bylo měření provedeno nesprávně a proti výsledku kontroly podali rozklad.
Teorie správy hmotných rezerv o přečerpávání paliva mezi zásobníky ale nahrává zjištění německých celníků. Podle jejich měření totiž prakticky celý loňský rok v zásobnících chybělo 6,3 milionu litrů nafty v peněžní hodnotě až 90 milionů. V průběhu roku přitom žádná nepřitekla a ani neodtekla. Tím pádem není ani jasné, z čeho Viktoriagruppe zásobníky vlastně doplňovala.
"Máme faktury, které dokládají pohyb na skladu, provedli jsme kontroly, které přinesly odlišné výsledky než měření celníků. Na to si řeknete jediné: smluvní strano dolož nám, co se to tam vlastně děje, anebo je to podvod," říká Švagr. Lubomír Novotný z Viktoriagruppe odmítá, že by z jejich strany mělo jít o podvod. "Naftu jsme nikam nevyvedli, ani ji neprodali. Jak byste chtěl prodat šest vagonů nafty?" namítá.

Nedostupné rezervy

Ovšem kauza "mizející nafty" bude ve finále pro státní kasu méně bolestná než verdikt německého insolvenčního správce, který chce veškeré zásoby uskladněné v Bavorsku zahrnout do majetku nesolventní Viktoriagruppe. Česká republika se o své nároky už přihlásila v rámci insolvenčního řízení, nelze ale předpokládat, že by zpět získala celou částku.
Problém je v dodatku ke smlouvě, na základě kterého Viktoriagruppe naftu uchovávala. V roce 2004 uzavřela správa hmotných rezerv s firmou smlouvu o skladování nafty v České republice. O šest let později vznikl dodatek o skladování v Bavorsku. Jenže ten podle současného stanoviska insolvenčního správce Mirka Möllena neodpovídá německému věcnému právu. Švagr s Möllenem jednal, ale schůzka velké naděje na to, že by se nafta začala převážet do republiky, nepřinesla. "Je to souboj právníků, z mého pohledu jde o naše vlastnictví," uvádí Švagr. Möllen argumentuje tím, že se česká nafta smísila s naftou firmy Viktoriagruppe.
Švagr přitom přiznává, že inkriminovaný dodatek je pro český stát nevýhodný. Chybí v něm například ustanovení pro případ krizových situací, a to především přesný postup vyskladňování z nádrží včetně časových lhůt. V případě, že by v Česku nastala nějaká krize, neexistoval by jasný mechanismus, jakým by se nafta z Německa na naše území přesouvala. "Kdyby to smlouva obsahovala, jsme nyní výrazně dál. Za této situace se mohu spolehnout jedině na součinnost s partnerem. Ta je minimální," říká Švagr. Správa hmotných rezerv se totiž pokusila naftu z Bavorska odvést hned, jak zjistila, že Viktoriagruppe se dostala do finančních problémů. Jenže firma přišla s tím, že to není možné, neboť se rozbila vlečka a že její oprava by vyšla na 40 tisíc eur. Její nefunkčnost vzápětí potvrdil také bavorský drážní úřad. Vlečka přitom stále není v provozu, ani kdyby insolvenční správce náhle otočil, nafta se do Česka nedostane.
Podle švagra problematický dodatek podepsal před pěti lety tehdejší náměstek předsedy správy Dušan Makovec. Ten se však i přes opakované výzvy odmítl k dokumentu vyjádřit.

Zásoby už jen v Česku

Nafta uložená v nádržích v Krailingu je v tuto chvíli jedinou strategickou surovinou, které správa hmotných rezerv skladuje mimo území České republiky. Aby se v budoucnu podobným situacím předešlo, nehodlá nynější šéf hmotných rezerv uzavřít novou smlouvu na skladování zásob v zahraničí. Správa ukládá rezervy na různých místech v Česku. Nynější praxe je taková, že některé zásoby si správa skladuje sama, například provizorní mosty. Na obsluhu některých skladů si ale najímá externí firmy. Případně rovnou využívá sklady soukromých společností.
V důsledku kauzy Viktoriagruppe začala Státní správa hmotných rezerv vyjednávat o nových dodatcích ke smlouvám, které by měly jasně stanovit, jak postupovat v krizových situacích.
"Musíme například přesně vědět, kolik obilí jsme schopni za určitou dobu vyskladnit," vysvětluje Švagr. Zpřísnit chce také sankce za konkrétní pochybení, kontroly provádět tak, aby o nich dotčená společnost věděla pouze den předem, a po firmách také chce, aby si zásoby pojistily.

Viktoriagruppe je firma se sídlem v Německu, která působí v oblasti výroby, prodeje a uchování paliv. Podle týdeníku Respekt za firmou stojí Rostislav Halášek a Petr Malý, který ve Viktoriagruppe figuruje také jako člen představenstva. O vlastnictví se však nyní vede spor u rozhodčího soudu. Od prosince loňského roku je společnost v insolvenci.