31. 1. 2013
Teroristé na severu Afriky nutí investory změnit
strategii. Firmy sice neutíkají, ale dodávky do Evropy mohou být
ohroženy.
Násilí a nestabilita v severní Africe znepokojuje zahraniční
investory. Prodlužování konfliktu v Mali nebo případné opakování
teroristických útoků na ropná či plynárenská zařízení podobných
tomu v alžírském Ajn Amanásu, při němž v polovině ledna zahynuly
desítky lidí, hrozí znejistěním globálních trhů s ropou. To by
pocítila i střední Evropa při tankování benzinu či nafty.
Radikálové využívající bezpečnostního vakua po pádu autoritářských
režimů v severoafrických zemích přitom nehodlají polevit.
Nepředvídatelný vývoj na severu Afriky nutí Evropany ještě více
než dosud přemýšlet o diverzifikaci zdrojů, což zvyšuje důležitost
dovozu ropy a zemního plynu z Ruska. "Ruský plyn je a v nejbližších
letech bude pro Evropu extrémně důležitý. Rusko dokáže jako jediné
rychle zvýšit své dodávky," uvedl pro Ekonom analytik společnosti
Colosseum Boris Tomčiak.
Prvními postiženými Evropany by byli Italové a Španělé. Do těchto
zemí směřuje nejvíce severoafrické ropy i plynu a oba tyto státy
postihly výpadky dodávek už v roce 2011 během občanské války v
Libyi. Podle Borise Tomčiaka se relativně menší problémy z poslední
doby podařilo zacelit a v těchto dnech je zatím dopad na trh s
ropou a plynem "minimální". S klidem na trzích se ale nedá počítat,
pokud by konflikty v severoafrickém regionu ještě zesílily.
Na vině je i Egypt a válka v Mali
Hlavními dodavateli ropy a plynu ze severní Afriky do Evropy
jsou Libye a Alžírsko. Dramatické události, ke kterým došlo
poslední dobou v těchto zemích, jsou ale do velké míry propojeny s
děním v dalších státech regionu. Na bezpečnost libyjských či
alžírských těžebních zařízení má silný vliv politické a společenské
napětí v Egyptě stejně jako současná válka v Mali.
Pro mnoho Egypťanů nebylo druhé výročí jejich revoluce,
připadající na konec minulého týdne, důvodem k žádné velké oslavě.
Po svržení dlouholetého vládce Husního Mubáraka se sice země
nepropadla do takového chaosu jako jiné státy, které prošly změnou
režimu, ale k moci se dostalo islamistické Muslimské bratrstvo,
které do čela země prosadilo prezidenta Muhammada Mursího. Pro
sekulární část revolucionářů, kteří požadovali a stále požadují
modernější a "západnější" styl správy věcí veřejných, je to hluboké
zklamání. Na káhirském náměstí Tahrír opět došlo k násilným střetům
protestujících s policisty, opět zesílily výzvy požadující další
změnu režimu. Situaci dále vyostřily nedávné potyčky v přístavním
městě Port Saíd, při kterých zahynuly desítky lidí. Na několika
místech vláda vyhlásila výjimečný stav.
Hněv egyptské ulice je přitom jen jedním ze symptomů výbušnosti
severoafrického regionu. Vlády Británie, Německa a Nizozemska
například vyzvaly v době obnovených egyptských protestů své občany,
aby opustili z bezpečnostních důvodů libyjské Benghází, někdejší
centrum odporu proti režimu Muammara Kaddáfího.
V Mali, které sousedí s Alžírskem, bojují francouzští vojáci
společně s vládními jednotkami proti islamistům, kteří se zmocnili
severu země. Posílit je mají vojáci mezinárodního afrického
kontingentu a panují obavy, že boje mohou trvat dlouhé měsíce i
roky. Britský premiér David Cameron prohlásil, že saharská poušť se
stala pro militantní islamisty útočištěm, ze kterého vedou svatou
válku proti západu. V regionu ale působí vedle džihádistů i další
skupiny, které vedou k násilí jiné motivy, například politické či
čistě kriminální.
Alžírský šok
Těžkými zkouškami důvěry zahraničních investorů nyní prochází
severoafrická plynárenská velmoc, Alžírsko. Dosud nebyl určen
přesný počet obětí útoku na těžební komplex Ajn Amanás z poloviny
ledna. Teroristická skupina jednající ve jménu al-Káidy zadržovala
stovky rukojmích a při osvobozovací operaci alžírských ozbrojených
jednotek zahynuly desítky cizinců. Útok připoutal pozornost svým
rozsahem, ale nebyl jediný. O necelých čtrnáct dní později přišli o
život dva strážci při úderu na plynovod v severním Alžírsku, asi
120 kilometrů východně od hlavního města Alžíru.
Události šokovaly svět i proto, že alžírská vláda má letité
zkušenosti s bojem proti různým militantním skupinám a alžírská
těžební zařízení patří k nejpřísněji střeženým na světě. Arabské
jaro se této země dotklo jen okrajově, na rozdíl od Libye či Egypta
nepadl režim a nedošlo k rozkladu bezpečnostních složek.
Navíc, přestože zejména v posledních dvaceti letech docházelo v
Alžírsku k častým střetům a únosům, odrazovala teroristy od útoků
na ropná a plynárenská zařízení ozbrojená ostraha těchto objektů.
List North Africa Journal uvedl, že pro běžného Alžířana je
prakticky nemožné dostat se do blízkosti projektů spravovaných
mezinárodními konsorcii. Zaměstnanci potřebují speciální povolení,
které přirovnávají k vízům do jiného státu. Na zajištění
bezpečnosti zařízení dohlíží armáda využívající informací
zpravodajských služeb a soukromé bezpečnostní agentury.
Alžírská vláda se na tiskových konferencích snažila zdůrazňovat,
že teroristé, kteří útočili v Ajn Amanásu, přišli ze zahraničí.
Premiér Abdal Malik Sallál popisoval, že skupina se dostala do země
ze severního Mali a byli v ní Egypťané, Malijci, Nigerijci,
Tunisané a údajně také nejméně jeden držitel kanadského pasu. Pro
Sallálův kabinet je klíčové přesvědčit Západ a mezinárodní ropné a
plynárenské společnosti, že alžírské bezpečnostní síly zabrání
nárůstu podobných teroristických akcí.
Přesto útok na zařízení provozované konsorciem tří firem - britské
BP, norské Statoil a alžírské Sonatrach - vyvolává vážné obavy z
nejbližší budoucnosti. Svědčí totiž o naprosté prostupnosti hranic
v saharském regionu, o schopnosti organizátorů dát dohromady
početnou skupinu radikálů z několika zemí a v neposlední řadě o
jejich silném vyzbrojení. Kromě toho se ukazuje, že teroristé mají
zřejmě možnost získávat informace zevnitř a znají detaily o provozu
těžebních zařízení.
Pro radikální islamisty navíc může být přepadení v Ajn Amanásu,
které bylo z jejich pohledu úspěšné, významným povzbuzením.
Skutečnost, že se jim podařilo zaútočit v Alžírsku, které je ve
srovnání s Libyí a dalšími státy regionu relativně stabilní,
znamená, že v okolních zemích by měli situaci ještě jednodušší.
"Libye je zřejmě ve větším ohrožení jednoduše proto, že vláda nemá
takovou sílu jako alžírské úřady," řekl Nicolo Sartori, odborník na
bezpečnost z římského Institutu pro mezinárodní otázky. Jeho slova
potvrzují i události z loňského září, kdy při útoku v Benghází
zahynul americký velvyslanec a další tři Američané. Odstupující
americká ministryně zahraničí Hillary Clintonová přiznala libyjským
úřadům snahu udržet v zemi bezpečnost, zároveň ale konstatovala, že
na to Libyjci nemají "kapacitu".
Dědictví po Kaddáfím
Přestože názor na události provázející změny režimů v severní
Africe není v mezinárodním společenství jednotný, shoda panuje v
tom, že libyjská válka a kolaps Kaddáfího režimu umožnily
džihádistickým skupinám dostat se k většímu počtu zbraní. Hillary
Clintonová před výborem amerického Senátu uvedla, že zbraně z Libye
používají radikálové v severním Mali stejně jako ti, kteří útočili
v Alžírsku. Podobně i ruský prezident Vladimir Putin řekl, že
"nepokoje" v Libyi vedly k "nekontrolovanému" šíření zbraní.
Ministr zahraničí Ruské federace Sergej Lavrov dokonce prohlásil,
že v Mali bojují Francouzi a Afričané proti stejným lidem, "které
naši západní partneři vyzbrojili, aby svrhli Kaddáfího režim".
Události v alžírském Ajn Amanásu pak označil Lavrov za "signál k
probuzení".
"Probuzená" alžírská vláda okamžitě posílila ozbrojenou ostrahu
rizikových míst. Podle Derouiche Messaouda, zaměstnance alžírské
státní těžební společnosti Sonatrach, chrání nyní každé ropné a
plynárenské zařízení nejméně 500 vojáků. Podobně se zachovala
Libye, jejíž ministr ropného průmyslu Abdulbari Al-Arúsí oznámil,
že rozkaz ochránit libyjskou ropu dostaly "ozbrojené síly,
revoluční jednotky, stráže ropných zařízení a pohraničníci".
Ekonom Edward Bell z poradenské Economist Intelligence Unit je ale
přesvědčen, že důvěra investorů v těžební průmysl se v severní
Africe velmi silně otřásla. "Alžírsko bude mít potíže s tím, aby si
znovu vybudovalo důvěru v to, že poskytuje bezpečné pracovní
prostředí pro zaměstnance v odlehlých ropných a plynárenských
zařízeních," řekl Bell. Odlehlost zařízení přitom podle Claire
Spencerové z londýnského institutu Chatham House mnohé firmy
považovaly z hlediska bezpečnosti dosud spíše za výhodu, k
projektům přistupovaly podobně jako k pracím na plošinách v
moři.
Zatím žádná významná mezinárodní společnost nenaznačila, že by se
chystala ze severní Afriky stáhnout. Britská BP, jejíž čtyři
zaměstnanci zřejmě přišli o život v Ajn Amanásu, na dotaz týdeníku
Ekonom odpověděla, že "zůstává odhodlána působit v Alžírsku, kde
vlastní vysoce kvalitní projekty a kde je přítomna už více než 60
let".
Generální ředitel norské firmy Statoil Helge Lund v projevu před
zaměstnanci řekl, že společnost se nenechá odradit od mezinárodních
investic, ale že bude muset nově definovat způsob, jakým bude
postupovat. Zdůraznil, že nenechá terorismus diktovat firemní
strategii nebo výběr.
O tom, že události v Ajn Amanásu a napětí na jiných místech v
regionu neodrazuje ani další zájemce o bohatství ukryté pod
pouštními písky, svědčí i rozhodnutí indonéské státní společnosti
PT Pertamina. Ta se před útoky dohodla s americkou ConocoPhillips
na odkoupení tří alžírských ropných polí za 1,75 miliardy dolarů.
Mediální zástupce společnosti Ali Mundakir pár dní po alžírské
tragédii zdůraznil, že obchod se uskuteční podle původních
plánů.
Soukromá ochranka a výcvik
Bývalý alžírský ministr ropného průmyslu Šakíb Chalíl pochybuje
o tom, že by zahraniční firmy z nebezpečných oblastí odešly.
"Společnosti budou přitahovat vysoce rizikové oblasti, protože
nabízejí vysoké zisky," řekl agentuře Reuters. Firmy se podle něho
jen budou muset zamyslet nad tím, co se stalo špatně, odhalit
slabinu v bezpečnostním zajištění projektů a napravit ji. To je
podle Chalíla "vše, co se dá dělat".
Postižené společnosti BP a Statoil zatím nechávají široký prostor
pro dohady o tom, co přesně podniknou. Šéf Statoilu označil
krveprolití v Ajn Amanásu za "křižovatku pro globální ropný a
plynárenský průmysl". To, jaká cesta z ní vede, si ale nechává pro
sebe. Podobně nejasná je i další strategie britské BP, která se
omezuje na konstatování, že zajištění bezpečnosti zaměstnanců
zůstává nejdůležitější otázkou.
Možný směr naznačuje analýza americké vlády, kterou zveřejnil list
Wall Street Journal. V první fázi by mělo dojít ke snížení počtu
zahraničních zaměstnanců v severoafrických těžebních zařízeních.
Pracovníci také zřejmě nebudou smět cestovat po zemi, ale výhradně
letecky. Společnosti také budou zvažovat, zda je možné koncentrovat
všechny na jednom místě, aby je mohly v případě nutnosti
evakuovat.
Velcí zahraniční investoři spoléhají ve stále větší míře na
soukromé bezpečnostní agentury. Will Geddes, ředitel britské firmy
International Corporate Protection, je přesvědčen, že nadnárodní
společnosti berou otázku zajištění bezpečnosti svých pracovníků
velmi vážně. "Přikládají dnes bezpečnosti výrazně větší pozornost,
než jakou jí věnovali v posledních pěti letech," řekl Geddes
britské stanici BBC. "Zaměstnanci jsou poučeni o situaci, do které
cestují, a procházejí výcvikem," dodal.
Výcvik zaměstnanců nasazovaných v rizikových misích zahrnuje i
výuku, jak se chovat v případě únosu. "Pokud byli vycvičeni a
poučeni, budou se cítit sebejistější, budou vědět, co očekávat a
nepropadnou panice," soudí John Drake z další britské bezpečnostní
agentury AKE Group.
Manažeři těžařských firem musejí dbát na bezpečnost svých lidí i
kvůli tlaku veřejnosti. Pokud by se ukázalo, že něco zanedbali,
mohli by za to být pohnáni v krajním případě i před soud. Podle
některých norských odborářů by společnosti mohly mít brzy problém s
náborem zaměstnanců ochotných podstupovat zvýšené riziko v africké
poušti. Jake Molloy z britského odborářského svazu těžařů je ale
přesvědčen, že se dostatek lidí najde, pokud dostanou dobře
zaplaceno. "Peníze jsou velká páka," konstatoval.
Náklady na ochranu zaměstnanců těžebních společností stejně jako
výše pojištění podle Borise Tomčiaka z Colossea "prudce rostou".
Firmy je "zatím" pokrývají ze zisků a proto se nepromítají okamžitě
do cen pro zákazníky. Co ale platilo dosud, nemusí platit už v
brzké budoucnosti.
Ropa a terorismus
Alžírsko
- Je osmým největším vývozcem zemního plynu na světě, třetím
nejvýznamnějším dodavatelem do Evropy.
- V lednu 2012 Oil and Gas Journal (OGJ) uvedl, že Alžírsko má
zásoby zemního plynu ve výši 4,5 bilionu metrů krychlových. Jde o
desáté největší zásoby na světě, druhé největší v Africe po
Nigérii.
- Podle OGJ má Alžírsko 12,2 miliardy barelů ropných rezerv, tj.
třetí největší rezervy v Africe po Libyi a Nigérii. Vývoz v roce
2011: 40,5 % do USA, do Evropy 38,5 %.
- Každé ropné a plynárenské zařízení v Alžírsku po útoku v Ajn
Amanás začaly střežit ozbrojené jednotky o síle nejméně 500 mužů.
Pro srovnání: Saúdská Arábie vytvořila speciální jednotky na
ochranu ropných zařízení proti teroristům o síle 35 000 mužů.
Libye
- Má největší ropné rezervy v Africe. Těžba a vývoz se propadly v
době bojů proti Kaddáfího režimu, už v květnu 2012 ale dosahoval
vývoz opět 1,4 milionu barelů denně (před válkou to bylo 1,65 mil.
barelů). V roce 2010 šlo 72 % exportu libyjské ropy do
Evropy.
- Prokázané zásoby ropy činí podle OGJ 47,1 miliardy barelů, to
řadí Libyi mezi deset států s největšími zásobami na světě.
- Zásoby plynu činí 1,49 bilionu metrů krychlových (odhad 2012),
prakticky veškerý plyn, který se z Libye vyváží, směřuje do
Evropy.
Autor: Jan Bumba, Zdroj: Economia