13. 4. 2012
Spojené státy hodlají do roku 2020 zvýšit těžbu ropy
zhruba o pětinu na více než 10 milionů barelů denně. To znamená, že
spolu s rostoucí těžbou zemního plynu se stanou největším světovým
producentem energie místo Ruska.
Nejde však o to předstihnout Rusy. To podstatné je, aby největší
světová ekonomika byla po mnoha letech nezávislá na dovozu energie,
konkrétně ropy. Naposledy tomu bylo v roce 1952, tedy za vlády
prezidenta Harryho Trumana.
Kongres USA z podnětu prezidenta Obamy loni zmírnil zákazy
týkající se průzkumu a těžby ropy (i zemního plynu) v "citlivých"
oblastech. Dokonce i v těsné blízkosti chráněných území.
Demokrat Obama se v tomto ohledu vůbec neliší od zapálené
republikánky Sarah Palinové, bývalé guvernérky Aljašky. Ta svojí
výzvou "Drill, baby, drill" už řadu let volá po větší energetické
nezávislosti USA.
Závislost na dovozu klesá
Spojené státy nyní těží kolem osmi milionů barelů ropy denně,
spotřebovávají kolem 19 milionů barelů. Závisejí tedy zhruba ze
dvou pětin na dovozu (v roce 2005 činila závislost 60
procent).
"Celkový dovoz ropy se musí během necelého desetiletí snížit ze
současných 11 milionů barelů denně alespoň o třetinu," prohlašuje
prezident Obama.
Nová naleziště umožní zvýšit do roku 2020 produkci skoro o pětinu,
tedy na více než 10 milionů barelů denně, uvádí banka Goldman
Sachs. Pokud by tyto ambiciózní plány vyšly, pak by USA v roce 2020
na dovozu podle současných cen ušetřily přes 180 miliard dolarů,
spočítal výzkumný ústav IHS Cara.
Těžební společnosti mohutně investují do břidlicových nalezišť,
jejichž zásoby washingtonský Úřad pro energetiku (EIA) odhaduje na
24 miliard barelů.
Břidlicová ropa se získává technicky i finančně náročnou
technologií hydraulického štěpení. Laicky řečeno, pomocí kapaliny
obsahující různé chemikálie vháněné do ložiska. Náklady na jeden
vytěžený barel dosahují 30-70 dolarů, ale díky současné ceně ropy
na světovém trhu se to vyplatí.
Nejvydatnější ložiska "břidlicové ropy" objevili geologové v
Monterey (jižní Kalifornie). Ale nejintenzivněji se nyní vrtá ve
státech Severní Dakota, Montana a Texas. Stále více nových vrtných
souprav se noří na mořské dno Mexického zálivu, ale i u východního
pobřeží USA.
Národní rada USA pro ropu (NPC) odhaduje, že mořská naleziště u
amerických břehů obsahují 60 miliard barelů ropy. V arktickém pásmu
Aljašky to může být až 100 miliard barelů. Pro srovnání - ročně se
v USA těží kolem 2,5 miliardy barelů.
Ropa láká lidi hlavně do Texasu
To, že se USA daří zmírňovat závislost na dovozu ropy, pomáhá
nejen snižovat schodek v zahraničním obchodu. Investice do průzkumu
a těžby ropy představují značnou vzpruhu pro jednotlivé státy
americké Unie.
Hospodářský výkon Texasu vyjádřený ročním HDP již dosahuje 395
miliard dolarů, a je tak větší než například HDP Argentiny nebo
Rakouska. Do texaské metropole Houstonu se každý rok stěhuje
120-125 tisíc lidí, uvádí organizace na podporu hospodářského růstu
Greater Houston Partnership.
Díky ropnému boomu také přibývá pracovních míst a rostou výdělky.
Průměrná nezaměstnanost ve státě Severní Dakota klesla ke třem
procentům, a je tak nejnižší v celých USA.
Jak uvádí agentura Bloomberg, získat nové pracovníky je v
některých oblastech Severní Dakoty tak obtížné, že společnost
McDonald´s v Dickinsonu slibuje každému, kdo s ní podepíše pracovní
smlouvu, nástupní bonus 300 dolarů.
Podíl na HDP - jenom procento
Pro Ameriku je rozhodně lepší, putují-li peníze od spotřebitelů
třeba do Dakoty či Texasu než do Saúdské Arábie, poznamenává Jammie
Webster z poradenské firmy PFC Energy.
I když těžba ropy zažívá v USA opravdový boom, obrovskou americkou
ekonomiku nějak zásadně pozvednout nemůže, tvrdí Michael Feroli,
hlavní ekonom JPMorgan Chase pro USA. "Produkce ropy a zemního
plynu se na HDP podílí zhruba jedním procentem," upřesňuje Feroli.
Američané však nejdou jenom cestou zvyšování těžby. S tekutými
palivy chtějí také více šetřit.
Federální vláda proto stanovila cíl, podle kterého by měla nová
auta v roce 2016 v průměru spotřebovávat 6,6 litru na sto kilometrů
a v roce 2025 jenom 4,3 litru.
Autor: Václav Lavička, Zdroj: HN