31. 7. 2012
Břidlicový plyn je současným velkým tématem nejen pro
plynárenství, ale i pro celosvětovou energetiku. Podstatně rozšířil
dodávky zdrojů energie ve světě.
Největší výhodou tohoto zdroje je to, že je ho nesrovnatelně
více než klasického zemního plynu. Díky výrazné těžbě plynu z
břidlic v USA a jejich zvyšující se soběstačnosti se snižuje cena
plynu na spotových trzích. Náklady na těžbu v Evropě ovšem zřejmě
budou vyšší než u plynu konvenčního. Případná těžba v ČR by mohla
snížit naši závislost na dodávkách zemního plynu z Ruska v
jednotkách procent.
Ve Spojených státech se těží břidlicový plyn 15 až 20 let. V roce
2000 tvořil v USA břidlicový plyn jen 1 % celkové těžby, před dvěma
lety to bylo už 17 %. Za poslední roky USA zjistily, že mají tolik
plynu, jako dvě Saudské Arábie ropy. Už v roce 2009 v těžbě
překonaly do té doby největšího producenta Rusko a přeměnily se z
významného dovozce v plně soběstačného producenta a dokonce vývozce
plynu. Ročně se zde vytěží 137 mld. m3 břidlicového plynu, který
pokrývá asi 30 % spotřeby zemního plynu.
Velké zásoby plynu
Podle zprávy Mezinárodní energetické agentury (IEA) World
Energy Outlook 2011 by celkové dosažitelné zásoby zemního plynu
mohly stačit na více než 250 let, tedy nejméně pro 4 až 5 dalších
generací. Nekonvenční zdroje plynu, tedy břidlicový plyn, plyn z
pískovců a metan vázaný na černouhelné sloje, jsou nejméně stejně
velké jako konvenční zdroje.
Největší zásoby břidlicového plynu jsou v Číně (36,1 bil. m3), USA
(24,4 bil. m3) a Argentině (21,9 bil. m3). Dále pak v Austrálii,
JAR, oblasti severní Afriky a východní Evropy, ve Velké Británii i
Francii. Americká federální agentura Energy Information
Administration spočítala, že celosvětové zásoby zemního plynu by se
díky břidlicovému plynu navýšily o více než 40 %.
Nejvíce zásob břidlicového plynu v Evropě má Polsko. To ročně
spotřebuje kolem 14 mld. m3 plynu, ale jen 4,2 mld. m3 je z
vlastních zdrojů, zbytek dováží z Ruska. Velikou naději tedy Polsko
vidí jak v budovaném terminálu na zkapalněný plyn, tak v těžbě
břidlicového plynu. Těžba by měla být zahájena již v roce 2014 a
podle prvních odhadů amerického Úřadu pro energetické informace by
mohly být zásoby v Polsku ve výši 5,29 bil. m3. V současné době se
ukazuje, že těžitelné zásoby budou nižší, přesto má ale Polsko
největší zásoby v celé Evropě a je i nejdále co se týče průzkumných
vrtů.
Podle odhadů, které v březnu zveřejnila Energetická informační
agentura, by mohlo ve východní Evropě být až 7,1 bil. m3
břidlicového plynu, z toho 5,2 bil. v Polsku. Podle studie
renomované instituce CERA by Evropa mohla za 10 až 15 let těžit
dokonce až 60 až 200 mld. m3 zemního plynu z nekonvenčních zdrojů.
"Značnou roli hraje snaha odpoutat se od závislosti na omezeném
počtu dodavatelů. To platí například v Polsku, které má tradiční
problém se závislostí na dodávkách z Ruska, a proto je pro něj
významné, že by mohla existovat možnost využívat vlastní
zdroj plynu," říká Filip Černoch z Energetické sekce
Mezinárodního politologického ústavu Masarykovy univerzity.
"Aniž by se v Evropě vytěžila jediná molekula břidlicového plynu,
jeho těžba v USA ovlivnila již nyní strukturu plynárenského trhu a
snížila ceny zemního plynu pod úroveň dlouhodobých smluvních cen.
Uvolnily se velké objemy zkapalněného zemního plynu, které se z USA
do Evropy přesměrovaly," říká Oldřich Petržilka, prezident České
plynárenské unie.
"Zemní plyn z nekonvečních zdrojů příliš nezapadá do plánů pro
budoucnost evropské energetiky. Pokud by se rozšířila těžba
nekonvenčních zdrojů, státy by neměly vůli investovat další
prostředky do obnovitelných zdrojů. Měly by totiž přístup ke
zdrojům zemního plynu, které by byly cenově konkurenceschopné a
zároveň do značné míry spolehlivější," dodává Filip Černoch.
Nekonvenční plyn i v Česku
V Evropě se odhaduje, že jsou zásoby břidlicového plynu nejméně
ve 32 zemích, včetně Česka. Ministerstvo životního prostředí si už
v loňském roce nechalo zpracovat studii od expertů z České
geologické služby. Jedná se o oblast mezi Přerovem, Kopřivnicí a
Vsetínem, dále pak Trutnovsko vč. Broumovského výběžku a dále
moravské lokality, kde se dnes již těží plyn a ropa. Tedy např.
kolem Hodonína, Břeclavi a pásmo kolem Karpat. Posledním průzkumným
územím by mohla být oblast mezi Berounem a jihozápadním okrajem
Prahy.
"Česká ložiska plynu stojí za ověření. Energetická koncepce se
odkazuje na maximální dovozní nezávislost a tento plyn by mohl v
budoucnu snížit naši závislost na Rusku. Pokud by se u nás možnost
získávání břidlicového plynu ověřila, je naděje, že bychom mohli
získat 5 až 10 % roční spotřeby z tohoto zemního plynu," říká
Oldřich Petržilka, prezident České plynárenské unie (ČPU).
Například u uhlí, kdy se neustále uvažuje o prolomení limitů, je
zátěž proti těžbě břidlicového plynu dvanáctkrát větší.
"Porovnávat těžbu břidlicového plynu s těžbou uhlí vůbec nejde. Je
to jeden z nejčistějších způsobů dobývání nerostných surovin, který
se v praxi neliší od klasické těžby ropy a plynu," říká Stanislav
Benada, expert v oborech ložiskové geologie, vrtného a seizmického
průzkumu a těžby plynu a ropy. Při dodržování technologické
disciplíny lze očekávat únosné dopady těžby na kvalitu životního
prostředí, to uvádí i Česká geologická služba ve své studii
Nekonvenční zemní plyn z břidlic, kterou zpracovala pro
Ministerstvo životního prostředí. "K dopadům na životní
prostředí došlo opravdu v mizivém procentu případů a vesměs to
byly události, které se dějí i při konvenční těžbě plynu i ropy.
Nebezpečnost používaných chemikálií je přeceňována. Ve 40 tis.
vrtech, které fungují v USA, nebyl nikdy a nikde potvrzen jejich
únik do podzemních vod. Plyn z břidlic je zcela jistě zdroj, který
stojí za úvahu a vyzkoušení," dodává Stanislav Benada.
Těžba břidlicového plynu
Břidlicový plyn je jedním z několika druhů nekonvenčních zdrojů
přírodního plynu. Je to metan uložený v pravěkých vrstvách břidlic
a pískovců. Získává se pomocí vrtů do hloubky několika kilometrů a
k otevření cesty plynu z břidlic se využívá např. tzv. hydraulické
štěpení. Je to stejný plyn, který se těží i z konvenčních ložisek,
pouze nevytvořil akumulace. Jímaný metan se pak čistí, suší a
využívá stejně jako konvenční zemní plyn.
Štěpící kapalinu tvoří 99,5 % voda a písek. Zbylé 0,5 % tvoří
různé chemikálie, které zajistí především hladké vtlačení zrn písku
do vytvořených mikropuklin. Štěpící kapalina nezůstává v zemi, po
štěpení je vypláchnuta zpět.
Proces těžby by neměl ovlivnit kvalitu podzemní pitné vody. Zdroje
pitné vody jsou v hloubkách do 300 m pod povrchem země, zatímco
štěpící proces probíhá v hloubkách 2 až 4,5 km pod povrchem.
Po odvrtání je vrt zapažen soustavou ocelových trubek a prostor
mezi okrajem vrtu a trubkami je vyplněn cementem. Při hloubce vrtu
3 km se do vrtu vejde 200 až 300 m3 vody a pro štěpení jednoho
intervalu cca 20 m mocného se používá několik set m3 štěpící
kapaliny. Samotný vrt na povrchu nezabere plochu větší než 100 x
100 m. Technologie hydraulického štěpení (frakování) je známa již
nejméně 60 let, nejedná se tedy o žádnou novinku.
Dražší než konvenční plyn
Těžba břidlicového plynu je ale zatím v Evropě nákladnější než u
konvenčního plynu. Důvodem je nutnost vrtat do větší hloubky, nižší
životnost těžebních sond (4 až 6 let) nebo potřeba nákladného
hydraulického štěpení. Musí se nejprve zjistit, jak se americká
geologie podobá té evropské a do jakých hloubek se v Evropě bude
muset vrtat. To vše určuje výslednou cenu plynu, a tedy i jeho
konkurenceschopnost. "Na evropském trhu působí jen několik málo
společností, které mají potřebné technologie pro štěpení, a tak by
těžba v Evropě nemusela být v současné době rentabilní," dodává
Stanislav Benada.
"Hlavní výhodou břidlicového plynu je, že plyn není vázán na
plošně malá ložiska, ale zdrojové horniny (břidlice), které
sedimentovaly na relativně velkých územích. To znamená, že jde o
velké objemy horniny, a i když obsah plynu v nich je nízký, celkově
mohou představovat významné zdroje plynu. Nicméně náklady na těžbu
jsou zatím opravdu mnohem vyšší," říká energetický analytik a
jednatel společnosti ENA Jiří Gavor.
"Na počátku je těžba vysoká, ale už po prvním roce klesne až o 70
%. Z toho v praxi vyplývá, že vrt se musí v prvních letech
zaplatit," říká Stanislav Benada.
Česká legislativa údajně zatím není připravena na technicky
náročné průzkumy a tak ministr životního prostředí připravuje, že
zablokuje na 1 až 2 roky žádosti těžařů, kteří chtějí zkoumat naše
potenciální naleziště břidlicového plynu. "Stát by neměl vyhlašovat
moratorium a měl by průzkum ložisek plynu podpořit, zadarmo by se
tak mohl dozvědět, zda vůbec nějaká naleziště pod zemí máme. Cestou
je jednoznačné stanovení přísných podmínek, za nichž se případné
zásoby břidlicového plynu budou ověřovat," dodává Oldřich
Petržilka.
Zdroj: EnviWeb, ČPU