Břidlice - posunou bod ropného zlomu?

Těžba ropy a zemního plynu z břidlic se v poslední době stává předmětem zájmu některých vlád a energetických firem po světě. Zároveň je však terčem stejně silného odporu obyvatel v místech případné těžby.

Těžba v USA vrcholila v 70. letech

Ještě v prvním desetiletí 21. století, za vlády prezidenta George Bushe mladšího se Američané báli závislosti na dovozu ropy z nestabilního Perského zálivu, do kterého, podle některých lidí, záměrně pronikli, když napadli Husajnův Irák. Měli si tak prý zajistit zdroje ropy pro svoji narůstající potřebu. Nyní se však ukazuje, že to neměli zapotřebí - rok od roku totiž těží stále více ropy a zemního plynu. A to zvláště zásluhou ropy a zemního plynu z břidlic.
Když v roce 1956 přišel americký geolog M. King Hubbert s teorií vrcholu těžby ropy (tzv. peak oil), na základě které předpověděl vyvrcholení těžby ropy v USA (mimo Aljašku) na začátku 70. let a pak už podle něj bude těžba ropy nezadržitelně klesat, kolegové-geologové byli k jeho názoru skeptičtí. Následujících několik desetiletí dalo Hubbertovi za pravdu: nastal v roce 1970, kdy Spojené státy těžily 9,6 milionu barelů ropy. Od té doby (s výjimkou počátku 80. let, kdy se vytěžený objem ropy zvýšil v důsledku tzv. ropného šoku) produkce ropy klesala, a to až k 6,8 milionu barelů v roce 2006.
Od roku 2007 se však těžba ropy v USA překvapivě opět začala zvyšovat a v roce 2010 už Američané vytěžili 7,5 milionu barelů a růst pokračoval i v loňském roce. Produkce ropy tak zásluhou těžby nekonvenčních ložisek a do té doby ekonomicky nerentabilních nalezišť vzrostla celkem o 10 %.

Cena plynu prudce poklesla

V případě zemního plynu došlo k ještě k výraznějšímu zvýšení těžby. Minimální objem američtí plynaři vytěžili v roce 2005. V letech 2005 až 2010 se zvýšila produkce plynu o 20 % a v roce 2010 Spojené státy předběhly Rusko a staly se největším producentem plynu na světě. Vysoká těžba plynu dokonce vedla k tomu, že vývoj ceny plynu na americké burze se odpoutal od vývoje cen ropy. Ceny plynu v Americe dokonce na rozdíl od cen ropy klesly na desetileté minimum - na sedminu své původní hodnoty. Těžba plynu bude podle odborníků růst v USA ještě alespoň dvě desetiletí, takže americké firmy už připravují projekty na vývoz zemního plynu po moři.

USA: 3x větší zásoby než Saudové

Za zvýšením těžby ropy a plynu a obrácením dlouhodobého trendu stojí těžba z tzv. nekonvenčních zdrojů ropy a plynu, což jsou zvláště ropné písky, ropné břidlice a břidličný plyn. Podnětem pro rozvoj těžby těchto obtížně dostupných a méně koncentrovaných zdrojů energie je celá řada. Hlavními faktory byla rostoucí těžba ropy, která učinila doposud neprofitabilní těžbu ekonomicky schůdnou, a také pokrok v těžebních technologiích. V případě těžby nekonvenčních zdrojů se využívají nové způsoby dobývání surovin, jako je hydraulické štěpení, horizontální vrtání nebo 3D modelování ložisek, které spolu s dalšími pokročilými průzkumnými technikami zvyšují pravděpodobnost, že se těžařům na zdroj energie podaří narazit. Tyto nové metody zjistily, že na území USA se nachází 1,8 bilionu barelů břidličné ropy, z nichž vytěžitelných je asi 800 miliard. Spojené státy tak mají teoreticky až třikrát vyšší zásoby suroviny než největší světový producent Saúdská Arábie.

Začne rozmach těžby v Evropě?

Podobná situace jako ve Spojených státech by mohla nastat v řadě evropských zemí. Avšak jen co se týče plynu. Podle odborníků by v Evropě mohlo být pod zemí kolem sedmi bilionů metrů krychlových břidlicového plynu (pro srovnání: roční spotřeba plynu v ČR je téměř tisíckrát nižší). Jeho těžba by mohla řadu evropských zemí osvobodit od závislosti na dodávkách plynu z Ruska.
Podle amerických geologů má z evropských zemí největší zásoby břidličného plynu Polsko. Původní odhadované zásoby byly dechberoucí, ty však Americká geologická služby nakonec snížila. Přesto jsou však obrovské - Polsku by vytěžitelné zásoby plynu vystačily na 300 let. S těžbou mají Poláci začít v roce 2014. Bohaté zásoby břidličného plynu má v Evropě také Francie a Ukrajina.
Zřejmě největší zásoby břidličného plynu na světě má však největší spotřebitel energie na zemi - Čína. Rozvoj těžby plynu v říši středu a jinde na světě by mohl znamenat snížení ceny ropy, neboť by se zvláště čínský průmysl mohl začít spoléhat spíše na domácí a ekologičtější palivo než na ropu.

Z kohoutku hořela voda

Těžba plynu z břidlic však naráží na odpor ekologů a obyvatel, kde by se měl těžit. Plyn se totiž těží v hloubce až několika kilometrů metodou hydraulického štěpení, při kterém těžaři do ložiska pouští vodu s pískem a chemikálie. Z vrtu se pak čerpá unikající břidlicový plyn. Právě před používanými chemikáliemi varují ekologové, podle kterých mohou znečistit podzemní vodu. Poukazují přitom na dva případy z USA, kdy se uniklý břidličný plyn dostal do vodovodního řadu. Obávají se rovněž, že rozvoj těžby břidličného plynu by ohrozil rozvoj obnovitelných zdrojů energie. Některé země si jsou ekologických rizik dobře vědomy, proto třeba Francie a Bulharsko zakázaly i pouhý průzkum ložisek břidličného plynu.
Podle odborníků na těžbu energetických surovin však těžba tak škodlivá není. "Je to jeden z nejčistějších způsobů dobývání nerostných surovin, který se v praxi neliší od klasické těžby ropy a plynu. Porovnávat těžbu břidlicového plynu s těžbou uhlí vůbec nejde," uvedl Stanislav Benada, expert na těžbu ropy a plynu, který však zároveň působí jako poradce britské firmy Caudrilla, jež chce v Česku břidlicový plyn těžit. Těžba břidlicového plynu měla dosud podle Benady minimální negativní vliv na životní prostředí. "Vesměs by to byly události, které se dějí i při konvenční těžbě plynu i ropy. Nebezpečnost používaných chemikálií je přeceňována a jsou považovány za mnohem větší hrozbu, než tomu ve skutečnosti je. Ve 40 tisících vrtech, které fungují v USA, nebyl nikdy a nikde potvrzen jejich únik do podzemních vod," dodal Benada. Těžba břidlicového plynu je bezpečná také podle britských vládních expertů, kteří ji tamní vládě doporučují.
Paniku kolem bezpečnosti těžby břidlicového plynu vyvolal v roce 2010 americký dokumentární film Joshe Foxe Gasland. Obyvatelé oblastí, kde došlo v důsledku těžby ke kontaminaci podzemní vody břidlicovým plynem, ve filmu sugestivně ukazují, že mohou zapálit vodu, která jim doma teče z kohoutků. Podobné obavy se však snaží rozptýlit rozličné studie, ale třeba i Česká plynárenská unie, podle níž štěpící proces nemůže ovlivnit kvalitu podzemní pitné vody v Česku. "Zdroje pitné vody jsou v hloubkách do 300 metrů pod povrchem země, zatímco štěpící proces probíhá v hloubkách 2 až 4,5 kilometru. Po odvrtání jedné z částí vrtu je zapažena soustavou ocelových trubek a prostor mezi okrajem vrtu a trubkami je vyplněn cementem. Nedochází tedy ani ke kontaminaci například motorovým olejem," vysvětluje unie. Česká geologická služba pak ve své studii pro ministerstvo životního prostředí uvádí, že při dodržování technologické disciplíny lze očekávat únosné dopady těžby na kvalitu životního prostředí.

Budeme mít český plyn?

Nezanedbatelné zásoby břidlicového plynu má i Česká republika. Podle České plynárenské unie by jeho tuzemská těžba mohla pokrýt až deset procent současné roční spotřeby zemního plynu. Konkrétní kvalifikované odhady tuzemských zásob břidlicového plynu však zatím neexistují, dle České geologické služby se tak jedná spíše o optimistický odhad.
V posledních měsících se ale i proti pouhému plánovanému ložiskovému průzkumu zvedla vlna protestů v několika českých krajích. Ministr životního prostředí Tomáš Chalupa chce povolování průzkumů ložisek břidlic prozatím na dva roky zakázat, protože na těžbu břidlicového plynu není česká legislativa připravena (břidlicový plyn není uveden nikde v legislativě).
Nadnárodní firmy chtějí těžit plyn z břidlic na řadě míst v Česku, hovoří se o lokalitách až v pěti krajích. Starostové z dotčených oblastí se však obávají zhoršení kvality pitné vody a dalších dopadů na životní prostředí. Občané proti průzkumu těžby protestovali a sepsali petice například na Berounsku, Náchodsku a Trutnovsku.
Pokud by se ve střední Evropě a v České republice začal břidlicový plyn těžit, mohlo by to vést k poklesu dlouhodobě rostoucích cen zemního plynu v tuzemsku. Náklady na těžbu břidličného plynu sice budou vyšší než při těžbě konvenčního plynu, nicméně nadbytek zemního plynu na trhu by mohl vést k podobnému pádu cen, ke kterému došlo v USA.