Jacek Krawiec: Naši investici v České republice ničí černý trh s benzinem

Největší středoevropská firma, polský PKN Orlen, nechce rozšiřovat v Česku rafinerské kapacity, nýbrž spíše expandovat do oblasti těžby břidličného plynu v Polsku a vyrábět elektřinu, říká šéf Orlenu Jacek Krawiec. Zvažuje přitom možnosti spolupráce s českým energetickým gigantem ČEZ.

Nechystá se ale prodat Unipetrol, dceřinou společnost Orlenu v Česku, říká Krawiec. Varuje přitom, že ziskovost Unipetrolu snižuje černý trh s pohonnými hmotami a spory se státem vlastněnou firmou Mero.
Kdy začne PKN Orlen vyplácet dividendy? Firma je zadlužená a spekuluje se o tom, že vysává peníze z českého Unipetrolu.
V roce 2008 jsme měli dluh 14 miliard zlotých, dnes činí 7 miliard. Doba je ale taková, že je lépe nyní nemít dluhy, než je mít. Proto stále pracujeme na optimalizaci našeho zadlužení. Nyní tvoří náš dluh poměrově méně než třicet procent vlastního kapitálu. Optimální úroveň zadlužení je podle nás třicet až čtyřicet procent k vlastnímu kapitálu firmy, takže jsme pod touto úrovní.
Pokud vydrží současná situace, chtěli bychom od příštího roku vyplácet dividendu. Je ale začátek října, známe přibližné výsledky za tři čtvrtletí. Je těžké něco předvídat. V roce 2008 nastala situace, že jsme měli v prvních třech čtvrtletích zisk dvě miliardy zlotých. Pak ale zlotý oslabil a firma nakonec zaznamenala ztráty.
A co váš vztah k Unipetrolu?
Za poslední dva roky Unipetrol nepřispívá k zisku skupiny, není z něj žádná dividenda, takže o jakém vysávání byste chtěli mluvit?
Unipetrol považujeme za jedno z našich nejdůležitějších aktiv a nemáme žádné scénáře ukončení investice do Unipetrolu. Problémem ale je, že v Česku chybí podmínky pro konkurenci v naší branži. (Krawiec naráží na spor s podnikem Mero, vlastněným českým státem, který provozuje v Česku ropovody. Orlen se s Merem už dva roky pře o poplatky za přepravu ropy, které jsou podle Orlenu příliš vysoké. Orlen podal na Mero stížnost k antimonopolnímu úřadu, ta ale byla zamítnuta - pozn. red.)
Jaká je základní strategie PKN Orlen v Česku?
Zvyšování kapacity rafinerií se v dnešní době nevyplatí. Rafinerská a petrochemická branže v Evropě je už několik let v krizi. V Česku poklesla v roce 2011 spotřeba pohonných hmot o šest procent. V Evropě je nadbytek rafinerských kapacit a marže rafinerií jsou na velmi nízké úrovni. Proto pokud jde o střednědobou a dlouhodobou strategii, soustředíme se spíše na modernizaci a optimalizaci, nikoliv na zvyšování výroby.
Zároveň ale kdyby se objevila příležitost účastnit se případné privatizace Čepra nebo Mera a konsolidace odvětví, určitě takové návrhy zvážíme.
Uvažujete o zvýšení počtu svých čerpacích stanic?
Pokud uvidíme, že boj se šedou ekonomikou v Česku bude stále úspěšnější, budeme připraveni uvažovat o zvětšování svého podílu v maloobchodu. Podle odhadů jde v současnosti 15 až 20 procent pohonných hmot na českém trhu mimo oficiální ekonomiku, aniž by se dodržovaly daňové předpisy. Pokud je to pravda, tak český rozpočet přichází ročně o osm miliard korun. Má to vliv i na Unipetrol, protože je těžké konkurovat někomu, kdo neplatí daně.
Jednáte už s někým o koupi jeho sítě čerpacích stanic?
Sledujeme trh, ale nevedeme žádná konkrétní jednání.
Odkud máte údaje o rozsahu nelegálního trhu s pohonnými hmotami? V Česku se objevily zprávy, že na ztrátách Unipetrolu se ani tak nepodílí velký rozsah černého trhu, jako spíše pokles kvality jeho vlastních paliv.
Údaje pocházejí ze studie odborné firmy, která pro nás zkoumala situaci na trhu. Máme několik nápadů, jak tento jev omezit. Je to otázka zákonů a také toho, jak se provádějí kontroly.
Pokud jde o kvalitu, na základě našich výzkumů i zkoušek provedených nezávislými institucemi jsou naše paliva stále vysoce kvalitní.
Co konkrétně by se proti černému trhu dalo dělat? Co se dělá v Polsku a dá se zopakovat v Česku?
Provádět kontroly a postihovat přestupky mohou jen státní orgány. My můžeme jen napovědět, že jde o zlepšení kontrol a dozoru na čerpacích stanicích a na hranicích. To mohou udělat finanční úřady a další orgány.
Nakolik se na poklesu prodeje paliv projevilo zvýšení daní z pohonných hmot v Česku?
Těžko říci, protože pokles spotřeby paliv vidíme v celé Evropě. V Česku spotřeba loni spadla o šest procent a zvýšení daně na to určitě mělo vliv. Ale nedokážu říci, zda se na tom podepsalo třeba dvěma procentními body nebo více.
Pokud jde o hospodářskou kriminalitu, v Česku se teď hodně mluví o korupci. Už při privatizaci Unipetrolu se vyskytly spekulace o úplatcích.
Také čtu noviny a setkávám se se skloňováním slova korupce. Ale osobně jsem se s tím nesetkal. Ovšem musím říci, že moje aktivita na českém trhu je dost omezená. Za představenstvo Orlenu jednám především zde, v Polsku. Ale všude tam, kde kvete šedá ekonomika, je prostor pro korupci.
Cítíte také v Polsku nějaký větší problém s korupcí? Přímo v Orlenu jste řešili případ Marka Serafina (člen představenstva PKN Orlen a Unipetrolu byl obviněn, že bral úplatky za přidělování firemních zakázek).
Myslím si, že je těžké vyslovovat obecná hodnocení na základě jednotlivých událostí. Podle mne je nyní úroveň korupce v Polsku mnohem nižší než před několika lety. A pokud jde konkrétně o pana Serafina, tak ten byl zadržen na konci loňského roku. Dozorčí rada Orlenu na to reagovala jeho okamžitým odvoláním z představenstva.
Jsou česko-polské obchodní vztahy podle vás na úrovni, na jaké mají být?
Obecně by mohly být naše obchodní vztahy mnohem lepší. Ale abych se soustředil na to, čemu rozumím, tedy na odvětví pohonných hmot a energetiku. V Česku je největší energetická společnost ČEZ, kdežto Orlen je největší firma ve střední Evropě podle tržeb. Vidím oblasti, kde bychom mohli začít se spoluprací výhodnou pro obě strany.
O jaké oblasti konkrétně jde?
Zatím mohu mluvit jen obecně, protože konkrétní obchodní jednání se nevedou prostřednictvím médií. Ale když se ptáte, tak se stačí podívat na oblasti působení ČEZ a Orlenu. Jsme nejen zpracovatelem ropy, ale máme také koncese na vyhledávání břidličného plynu, který chceme v budoucnu využívat v energetice. Například tady jsou styčné plochy.
Jak vidíte budoucnost těžby břidličného plynu v Polsku? Stane se Polsko jeho vývozcem?
Zatím je ještě brzy o tom mluvit. Před dvěma lety se objevila americká studie, že v Polsku je zhruba 5,3 bilionu krychlových metrů břidličného plynu. Polský geologický ústav odhaduje tyto zásoby střízlivěji - na 300 až 700 miliard metrů krychlových. I to by ale stačilo na několik desítek let plně pokrýt celkovou polskou spotřebu plynu. Nedávná studie americké geologické služby uvádí ale zase jen velmi malé množství. Všechny tyto odhady jsou nicméně založeny na údajích z vrtů, které byly udělány před třiceti lety a nejsou příliš důvěryhodné. My věříme především údajům z našich vlastních průzkumných vrtů. Až budeme mít výsledky, budeme vědět více. Podle našich odhadů a dosavadních výsledků z vrtů to zatím vypadá optimisticky. Pokud se to potvrdí, Polsko se může stát v budoucnu vývozcem zemního plynu. Samozřejmě doufáme, že to bude mít vliv na celoevropský trh s plynem, nejen na ten polský.
Jak bude tento plyn drahý v porovnání s ostatními zdroji?
Zatím těžko říci, i na to je příliš brzy. Ale můžeme se podívat na příklad ze Spojených států amerických. Tam klesla cena plynu díky jeho těžbě z břidlice ze 400 na 70 dolarů za tisíc metrů krychlových. My nyní v Polsku platíme za plyn z Ruska nejvíce v Evropě, i když jsme mu nejblíže.
Je těžba břidličného plynu odpovědí na obavy ze závislosti na dovozu ruských energetických surovin?
Případná těžba břidličného plynu jistě omezí naši závislost na jednom dodavateli. V současné době celkem 70 procent plynu, který se spotřebuje v Polsku, pochází z dovozu, hlavně z Ruska. Takže jsou tu dva stejně důležité aspekty - byznysový a geopolitický.
Nejvíce se vyplatí provozovat rafinerii, pokud má firma vlastní zdroje ropy. Snažíte se je stále získat, nebo jste to už vzdali? Měli jste zájem o ložiska v Egyptě a Tunisku...
Situace v severní Africe je složitá, ale stále ji monitorujeme. Pro nás jsou bezpečnými regiony Evropa a severní Amerika. Díváme se na Egypt, ale třeba Libye už přestala být bezpečná. Máme zájem i o společnosti, které jsou kotovány na západoevropských burzách. Prioritou je ale břidličný plyn v Polsku.
Kde bude Orlen v roce 2014, až skončí vaše současné funkční období v čele představenstva?
I podle nejoptimističtějších odhadů v té době nebudeme ještě těžit břidličný plyn v průmyslovém měřítku. Ale určitě už budeme moci přesněji odhadnout velikost našich zásob tohoto plynu. V oblasti výroby elektřiny pracujeme na tom, aby v roce 2015 začal pracovat paroplynový elektrárenský blok s výkonem 450 MW ve městě Włocławek. Z toho plyne, že abych dokončil tyto projekty, potřebuji být v čele firmy další období.
Bude v té době Orlen ve více, nebo méně zemích než dnes?
Chceme se soustředit nikoliv na teritoriální expanzi, ale na zvýšení hodnoty současných investic. Tedy modernizovat naše provozy a stát se multiutilitním koncernem, expandovat do oblasti těžby břidličného plynu a výroby elektřiny.

PKN Orlen
Největší firma ve střední Evropě podle tržeb. Zabývá se petrochemickou výrobou a provozuje čerpací stanice. Podniká v Polsku, Česku, Litvě a Německu. Akciová společnost, v níž 28 procent drží polské ministerstvo financí. Po pěti procentech akcií drží fondy Aviva OFE a ING OFE, zbytek je na volném trhu. Polský stát má v Orlenu speciální práva - může jmenovat značnou část managementu a zabránit případnému nepřátelskému převzetí firmy. Za loňský rok byly tržby PKN Orlen 35,9 miliardy dolarů.

Unipetrol
Většinovým vlastníkem české petrochemické společnosti je PKN Orlen. Ovládá 63 procent akcií. Zbytek vlastní drobní akcionáři. Do Unipetrolu patří společnosti Chemopetrol, Paramo a síť čerpacích stanic Benzina. Unipetrol má 51,2procentní podíl v České rafinérská (zbytek vlastní ropní giganti Eni a Shell). Loni se Unipetrol propadl do rekordní ztráty 5,9 miliardy korun.