Milan Popilka

"Naše společnost nemá zapotřebí špinit se nějakými šedými obchody."

Jak v současnosti vnímáte situaci v oboru silniční dopravy produktů na čerpací stanice?
Naše firma nejen dopravuje, ale také prodává. Takže to, co nás trápí léta, dva tři roky, to jsou ty nevybrané daně, řekněme nezdaněných dovozů, o kterých všichni vědí - tisk, rozhlas, televize, všichni o tom hovoří, i na PETROLsummitu jsme o tom hovořili. Jedna z ředitelek tam říkala, kolik předepsali na doplatku daní, a já jsem se ptal, kolik vybrali, a ona řekla, že nulu. Teď říkají, že vybrali 800 milionů, přitom odhady říkají, že až 20 miliard ročně je nevybraných.

Myslíte, že u těch, které usvědčili na nedoplatcích daní, vymohli tak málo?
Ano, to se nás dotklo i v oblasti prodejů. Jak jistě víte, tak při dnešních cenách je pro stát spotřební daň + DPH zhruba 20 korun, a když někdo ošidí některou daň, tak pak počítá v řádu korun nebo několik desítek, zatímco mi počítáme v řádu deseti haléřů, čili my jsme někde úplně jinde, takže naše prodeje poklesly. Nepoklesly řekněme u státního sektoru, mám na mysli obranné složky apod., tam se držíme, tam takové firmy nejdou, ale poklesly nám obecně u jiných zákazníků, kteří musí šetřit v této době. Všichni musíme šetřit.
Co se týká zásobování čerpacích stanic, konkrétně budu mluvit o naší společnosti, tak samozřejmě se vozí relativně méně. Ovšem my jsme měli loni poměrně úspěšný rok a získali jsme spoustu nových zákazníků, především je to Lukoil, kde jsme po výběrovém řízení získali z 50 % celých 100 % jejich čerpacích stanic v ČR, a Čepro, kde od prosince 2011 zavážíme také 100 % z jejich 192 čerpacích stanic EuroOil plus bezpočet dalších jejich zákazníků.

Vy rozvážíte i zákazníkům Čepra?
Ano, pražský dopravní podnik, kam dopravujeme zboží Čepra. Čepro má zákazníky od těch malých až po veliké jako je dopravní podnik.

Dostat se jako dopravce nebezpečných látek do velkých firem je poměrně dost obtížné, už jenom proto, že musíte splnit určitá bezpečnostní kritéria. Jak přísné jsou při výběru tyto společnosti a myslíte, že by běžný dopravce mohl uspět?
Co se týká nás, my máme zaveden tzv. systém integrovaného řízení, jsme certifikováni podle norem ISO 9001:2008, ISO 14001:2004 a BS - OHSAS 18001:2007.Letos v únoru jsme certifikace obhájili i na další rok. Certifikace řeší kvalitu, ochranu životního prostředí, bezpečnost a ochranu zdraví při práci společnosti. V tomto nemáme problém, navíc certifikáty dostáváme z Londýna od společnosti Moody International, nemáme je od Franty Nováka z Horní Dolní, kde to může být třeba jinak. V tom nemáme problém. Nevím, zda je to vhodné zde zmiňovat, ale nám velmi pomohla společnost Shell, která byla vůbec první zahraniční společností, s kterou jsme začali spolupracovat zavážením její první čerpací stanice v roce 1992 v Třebíči a spolupracujeme s ní dodnes. Od samého začátku jsme museli pracovat podle standardů Shell, které jsou prakticky totožné se shora uvedenými certifikáty. "Bezpečnost především" není u společnosti Shell prázdným heslem, když je např. sníh, náledí a nedá se jezdit, tak se nejezdí! To je obrovská výhoda pro dopravce.

My jsme byli při výcviku řidičů, kde se řidiči učí zvládnout extrémní situace, které mohou nastat. Vaši řidiči tímto školením také procházejí?
Ano, samozřejmě. Všichni naši řidiči mají školení defenzivní jízdy. Se školením zvládání extrémních situací jsme začali asi před 20 lety ve Vídni, když se to v Čechách ještě neumělo, nyní jezdíme do Brna na letiště. Rovněž všichni naši řidiči procházejí tímto školením, kde se učí zvládat vozidla např. na klouzavém povrchu apod.

Na českých silnicích, zvláště v oblasti na hraničních přechodech a směrem do vnitrozemí a směrem k příhraničním skladům, se objevilo mnoho nových, "bílých" cisteren. Jak vnímáte tuto situaci jako dopravce?
Samozřejmě se dělají kontroly na silnicích. Je to několik let, co byla zastavena naše cisternová souprava. Jak známo, naše cisternové soupravy jsou žluté, aby byly dobře vidět, cisternové návěsy mají po obou stranách i vzadu naše logo, tahače mají logo vpředu a na obou dveřích měly logo, nápis s.r.o., adresy, telefonní a faxové číslo. Kontrola zjistila, že ve výpisu z OR máme zapsáno "spol. s.r.o", nikoliv "s.r.o.", a tak jsme dostali 1000 Kč pokutu za to, že máme chybný nápis. Od té doby máme na dveřích "spol. s.r.o.", tedy toho si všímají. Neoznačené cisternové soupravy, brázdící naši republiku s možným nezdaněným zbožím, mají zřejmě výjimku.

Existuje proti těmto dovozům podle vás nějaká obrana?

Podle mého názoru, kdyby byla vůle to stíhat, tak se postaví jedno z těch krásných aut Volkswagen, která mají celníci, k hraničnímu přechodu např. v Dolním Dvořišti nebo k jinému přechodu a věřím, že 90 % zboží, které se sem vozí, se zachytí. Naše firma jezdí tak 1x týdně s jednou soupravou do Rakouska pro benzin s oktanovým číslem 98, což je v našem přepravovaném objemu nulová záležitost, přesto v naší účtárně už byla asi 2x nebo 3x kontrola na dovoz PHM. Samozřejmě nic nenašli. V současné době u nás probíhá kontrola finančního úřadu, budou tady 3 dny, v polovině dubna opět přijdou. Na kontroly jsme si zvykli. Jsme česká firma, pořád ještě fungujeme, to je asi podezřelé... Zjistil jsem poměrně dávno, že to, že jsme průhledná česká firma, je nevýhodou. 99 % patří mě a 1 % má můj syn z toho důvodu, že jsem kdysi chtěl převést s.r.o. na akciovou společnost a na to musí být dva. Výhodou cizích společností, klasickým příkladem je např. rakouská firma Klacska, která má jistotu čerpacích stanic OMV, obdobně Petrotrans je polský, má jistotu Benziny, my nemáme a musíme tak bojovat o každou čerpací stanici. Za námi nestojí vůbec nikdo.

Říkal jste, že jste dostal velice lukrativní nabídky na dovoz  pohonných hmot ze zahraničí…

Ano, dostával jsem lukrativní nabídky do té doby, to bude zhruba rok, než vyšel v Hospodářských novinách článek s mým jménem, kde jsem o těchto nabídkách hovořil. Dostával jsem nabídky na dovozy z Německa a samozřejmě z rakouského Lince. Rovněž jsme dostávali nabídky na koupi pohonných hmot za velmi nízké ceny od pro nás zcela neznámých firem. Žádnou z nabídek jsme neakceptovali.

Proč jste takové lukrativní nabídky odmítli? Vždyť byste jen převezli náklad jako dopravci z místa A do místa B?
To je pravda, ale já se domnívám, že naše společnost nemá zapotřebí špinit se nějakými šedými obchody, my to neděláme, nikdy jsme to nedělali a veškeré naše obchody jsou s tzv. barevnými firmami, od A Agip až po T Total. Nikdy jsme od nikoho jiného nekoupili, než od těch barevných. Tím máme tu smůlu, že prodáváme zdaněné zboží.

Myslíte si, že je zde nějaká naděje, že by se ta situace zvedla? ČAPPO zakládá skupinu, která má výrazně napomoci státní správě v tom, aby se lépe vybíraly daně u pohonných hmot a aby se efektivněji bránilo daňovým únikům. Podle mě zmíněné ředitelky, které přednášely na PETROLsummitu společně s ředitelem z ČOI, snahu mají. Jakou si vy děláte naději?
Naše firma úzce spolupracuje s Čeprem v této problematice. Se skupinou ČAPPO, kterou vede ředitel Čepra, pan Duspěva, budeme také spolupracovat. Jak jste jmenoval ty tři organizace, co byly na PETROLsummitu, tak ty dámy zcela určitě mají snahu, s nimi se tam vedla i zajímavá diskuze. Zatímco ČOI zajímá především bod vzplanutí nafty, protože za to dávají obrovské pokuty, devadesát či sto tisíc za jeden dva stupně. 51,5 °C je problém, 48 °C je problém, přitom to nemá absolutně žádný vliv na kvalitu nafty, natož aby to snad poškodilo motor. Donedávna se do nafty v zimě přidávalo i podle výrobců motoru až 30 % benzinu. Jak by asi jezdili na Sibiři? Buď přidávají do nafty benzin nebo petrolej.

ČOI i při malém počtu kontrol zachytila několikanásobné hrubé porušení norem v případ jedné firmy, která dostala 2,5 mil. pokuty. Myslíte si, že je to dostatečná výše?
Domnívám se, že to by mělo vést ke zrušení takové společnosti. To už snad žádná pokuta neřeší. Dobře, jedné společnosti dali 2,5 milionu, bylo by zajímavé, kolik vybrali na bodu vzplanutí. Já si myslím, že víc. Je to naprostý nesmysl, asi někde nějaký úředník v EU řekl, že 53 °C bude hranice, zapomínají, že motorová nafta jeSMĚSuhlovodíků, že molekuly jsou různě rozmíchané. Hovořil jsem o tom s několika chemiky, všichni říkali, že je to naprostý nesmysl. Podle mne je to čistá šikana, vydělávání peněz na úkor čerpacích stanic, dovozce nebo přepravce. ČOI by se měla zaměřit na látky, které v pohonných hmotách vůbec nemají být, a toto tvrdě trestat. Stal jsem se velkým pesimistou, protože vše, co bylo dosud uděláno, tak zatížilo pouze slušné přepravce a prodejce. Musíme hlásit na finanční úřad každý litr, kde byl nakoupen, kam byl prodán, případně odkud a kam byl přepraven. Naši zaměstnanci místo aby dělali něco pro firmu, tak pracují pro stát. A ten stát to stejně neumí využít, ani se nedivím, takové množství údajů. Vůbec nic se nestalo, nepocítil jsem, že by se něco změnilo díky těmto hlášením. Dále se vymyslelo, že každý obchodník s PHM se musí zaregistrovat na příslušný celní úřad. Každý, kdo bude chtít, Franta z Horní Dolní, napíše na celní úřad a obratem dostane registrační číslo. Uvedené kroky, které jsou všeobecně známé, nepřinesly vůbec nic, mimo zvýšení naší administrativy.

Jaký je váš názor na to, že v ČR je 1000 registrovaných obchodníků s palivy na 3600 veřejných pump, resp. na 6000 všech čerpacích stanic?
Můj názor byl již v předchozí otázce. Úřady tvrdí, že nejsou schopny dovozce, neplatiče daní dohledat. Údajně přijdou za obchodníkem A a z něho už je nový obchodník B, C atd.

Myslíte si, že je správné požadovat, aby se obchodníci registrovali na vázané živnosti?
Dříve to tak bylo, navrátit se k tomu je správná cesta. Vidíte, že každý prodává pohonné hmoty, a myslíte si, že každý platí daně? To bychom asi zůstali u těch velkých firem.

Jak se díváte jako firma do blízké budoucnosti? Doba je zlá, máte nějaké cíle?
To je otázka, kterou dostávám velice často. Před několika lety přijela zahraniční skupina vedení Shellu a měli jsme na programu, co budeme dělat v příštích deseti letech. Čerpací stanice Shell v ČR už zavážíme 20 let od roku 1992. I když na schůzku jsem byl pozván pouze já, vzal jsem s sebou své dva syny. Vedoucí skupiny se smál, že jdeme společně, a říkal: "Já vím, my nevíme, co bude zítra, a budeme se bavit co bude za pět deset let." Ani já nevím, co bude zítra. Už někde jsem odpovídal pro nějaké noviny a nazvali mě Převozník bez strategie. Na každého z nás, kdo žije v této společnosti, působí celá řada vlivů, např. různé kauzy, obrněné transportéry, letadla, nákladní vozy apod. Daně v pohonných hmotách nikdo neřeší, přibývají další a další předpisy, které ztěžují nejen dopravu PHM. Nebo móda posledních let, kruhové objezdy, podle úřadů by měly dopravu zklidnit, ale ve skutečnosti ji zastavují, zvláště ty s malým poloměrem. Typickým příkladem je Chrudim, těžko se zde vytočíte s osobním vozem, natož s nákladním. Viděl jsem, jak zde kamion návěsem usmrtil cyklistu. Abych byl upřímný, tak budoucnost vidím černě, když to půjde takto dál, tak nepřevezeme ani litr, protože to ani nepůjde. Práce řidiče je čím dál více obtížnější a složitější, obecně řidiči jsou čím dál tím méně kvalitní, ti starší umírají nebo chodí do důchodu a mladí, tam jsme zatím žádnou hvězdu neobjevili.

Převozník je přece jen převozník, aby převezl náklad z místa A do místa B a pořád to bude potřeba.
Ale vezměte si třeba dálnici do Hradce Králové. Prvních 20 km bylo postaveno už za komunistů, dodnes není dokončena, do Hradce Králové chybí asi 2 km. S velkou slávou byl otevřen tzv. pražský okruh, je to vlastně jen výseč, ne celý kruh. Tato výseč zdražila přepravu, protože musíte z Prahy ven a zase zpět do Prahy, úsek je zpoplatněn, spotřebuje se víc nafty, je více exhalací zvláště na Spořilově atd. Pokud vím, dál se okruh nestaví z mnoha důvodů.

Neobáváte se, že na místa českých dopravců se natlačí levnější konkurence z Východu?
Řekl bych, že konkurence zahraničních dopravců je v Česku už dávno. V našem oboru autocisteren jsou v ČR čtyři firmy, které mezi sebou bojují o "šlehačku na dortu", tj. o čerpací stanice takových společností jako Shell, Čepro atd. Jsou to Petrotrans, patří Polákům, Klacska Rakušanům, Bonifer Němcům a Popilka Čechům. Takže my jsme vlastně jediný český zástupce, když pominu asi těch tisíc zmiňovaných prodejců, 

Ing. Milan Popilka. 
Jeho životní dráha je plná zvratů. Po vystudování pražské techniky oblékal bílý plášť konstruktéra, vývojáře v Ústavu pro vývoj motorových vozidel (ÚVMV), kombinézu automobilového závodníka, přednášel o konstrukci a provozu automobilů a strojů na univerzitě v Bagdádu, vypracoval se na šéfa provozu velké irácké stavební firmy, aby pak po nuceném návratu domů byl zařazen na post řadového technickohospodářského pracovníka ÚVMV, který si přivydělával překladem technických norem. Po revoluci v roce 1990 se stal živnostníkem, převlékl se do montérek a upravoval diferenciály nekvalitních maďarských náprav pro autobusy Karosa, které začal plnit olejem, a tak vstoupil na pole petrolejářského byznysu jako vůbec první prodejce maziv společnosti Esso. Za peníze z výroby a oprav náprav autobusů firma Popilka koupila první cisternu, se kterou zaváželi první čerpací stanici Shellu v Čechách. Letos firma Milana Popilky slaví dvacet let své existence a patří mezi naše nejvýznamnější dopravce pohonných hmot.kteří mají často jenom několik cisteren.