Nafta se dá zlevnit, ale...

Zvýšení cen pohonných hmot je vždy vítaným prostředkem pro politiky, jak se zviditelnit. Ve Francii byla regulace jejich cen volebním tématem a vláda jedná o snížení spotřební daně. To samé požadují po svých představitelích Britové i Němci, kteří to zatím odmítají, neb prý jde o populismus bez reálných dopadů.

V Česku se trvale diskutuje. Místo snížení spotřební daň v roce 2010 stoupla o korunu na litr. Spotřeba klesla, příjmy do rozpočtu také, ale ministr financí je spokojen.
Návrhy na snížení spotřební daně v parlamentu zatím neprošly. Což nebrání tvorbě dalších - ten poslední chystá ČSSD. Ministr průmyslu Kuba míní bojovat proti zdražování povinností zveřejňovat marže pump. To by možná nebyl až tak úplně špatný nápad, pokud by k tomu mohl donutit víc čerpacích stanic než jen ty, co patří státnímu Čepru. A těch je 191 z celkového počtu bezmála sedmi tisíc v celé republice.
Regulace či omezení růstu cen benzinu není jen specifikem národních politiků. EU už na počátku krize měla v úmyslu regulovat ceny "shora", přímo u obchodníků s ropou. Vycházela z údajů americké Komise pro termínové obchody, podle níž 81 procent celkového objemu ropného obchodu tvoří spekulativní nákupy a prodeje. Záměr EU (kromě množství jednání) ovšem nikam nevedl. Možná i proto, že studií na téma vliv regulace na ceny je málo a že jediným opravdu (vědecky) ověřeným faktem je, že zatímco na zvyšování cen ropy prodejci reagují okamžitě, na snižování se značným zpožděním.
Přesto by snížení spotřební daně v Česku nemuselo být tak úplně kontraproduktivní. Minimálně o tu korunu, o niž se před dvěma lety zvyšovala. A pokud by se k tomu podařilo zprůzračnit cenotvorbu na trhu, byl by to bonus. Daleko reálnější ale budou dlouhé diskuse, které potrvají do té doby, než klesne cena ve světě. Pak už snížení spotřební daně nebude politicky tak atraktivní, takže se zas bude diskutovat o něčem jiném.