Německo zasahuje proti pětici sítí

Německá vláda chce skončit s libovůlí největších sítí čerpacích stanic, které mají v zemi dominantní postavení. Připravila zákon, který nařizuje provozovatelům stanic posílat den dopředu ceny pohonných hmot a pak je již neměnit. Zvýhodněny by naopak mohly být "nezávislé" čerpací stanice.

Přecenění jediným tlačítkem

Kvůli údajně nadměrnému zdražování benzinu a nafty přišla v dubnu německá vláda s tím, že chce donutit provozovatele čerpacích stanic, aby speciálnímu úřadu hlásili, kdy a v jaké výši budou měnit ceny. Úřad budou muset informovat také o ceně, za jakou pohonnou hmotu pořídili. Půjde tak o významný milník, který by se mohl dotknout i českého trhu čerpacích stanic.
Cílem připraveného zákona je zajistit větší konkurenci a transparentnost na trhu a omezit velkou sílu hlavních čerpadlářských sítí, které mají v Německu mnohem silnější postavení než v Česku. Největší sítě - BP (Aral), Shell, Exxon (Esso), ConocoPhillips (Jet) a Total - mají dominantní postavení na německém trhu. Včetně franšízových sítí ovládá tato pětice dvě třetiny čerpacích stanic v Německu z celkového počtu cca 14.400. Jejich síla se projevuje tak, že prakticky určují ceny pohonných hmot na německém trhu - na základě zvýšení/snížení cen benzinu a nafty na jejich čerpacích stanicích jedná konkurence. Týdeník Spiegel například popisuje, jak ceny pohonných hmot na všech čerpacích stanicích leadera trhu - společnosti BP (2391 čerpacích stanic Aral) - určuje manažer v centrále v Bochumu stisknutím jediného tlačítka.
Už v minulosti byla kvůli podezření z nekalé soutěže pětice největších čerpadlářských sítí antimonopolním úřadem několikrát popotahována. Vyšetřovatelé ale nikdy nějaké závažné porušení soutěže na trhu z jejich strany nezjistili. V loňském roce protikartelový úřad ukončil 3,5 roku dlouhé vyšetřování podezření z oligopolu čerpacích stanic. Úřad zjistil, že jako první ceny pohonných hmot zvyšoval vždy leader trhu (BP) nebo druhý "hráč" (Shell) na trhu a posléze (za několik hodin) jejich cenový pohyb okopírovaly ostatní firmy z dominantní pětice. Vyšetřování však nakonec skončilo bez obvinění.

Tříkorunové zdražení během dne

Vyšetřovatelům leží v žaludku také další chování největších firem na trhu. Největší sítě čerpacích stanic upravují ceny pohonných hmot u čerpacích stanic i několikrát denně a nezávisle na vývoji cen pohonných hmot v Rotterdamu. Na německých pumpách se občas stávalo, že od rána do večera se cena pohonných hmot dvakrát změnila a benzin nebo nafta zdražila během jednoho dne o 0,14 eura za litr (tj. 3,50 Kč/l).
Poslední své tažené proti moci pětice dominantních firem protikartelový úřad zahájil v dubnu, když spustit vyšetřování těchto společností kvůli obvinění z prodeje pohonných hmot na několika svých čerpacích stanicích pod nákupními cenami. Přitom jejich sesterské velkoobchodní firmy prodávaly nezávislým (neznačkovým) čerpacím stanicím pohonné hmoty za vyšší ceny, než kolik účtovaly provozovatelům čerpacích stanicích stejné značky. Tímto svým krokem se pětice sítí údajně snažila přinutit nezávislé provozovatelé čerpacích stanic trh opustit.

Jiná pravidla pro "nezávislé"

Navrhovatelé nového zákona se shlédli v pravidlech, která platí v západní Austrálii. Zde musí čerpací stanice každý den zveřejňovat prodejní ceny platné v následujícím dni a během dne je nesmí měnit. Motorista si tak může den dopředu vybrat čerpací stanici, která bude mít nejnižší cenu benzinu. Inspiraci si zákonodárci vzali také od sousedního Rakouska, kde mohou provozovatelé čerpacích stanic změnit ceny na totemu jen jednou denně. Každopádně prezident německého kartelového úřadu Andreas Mundt preferuje model, kdy by měli nezávislé čerpací stanice větší možnosti než stanice, které jsou součástí velkých sítí. "Dokážu si představit, že by model používaný na západě Austrálie platil na pět největších sítí v Německu a zároveň nezávislí provozovatelé čerpacích stanic by měli úplnou svobodu určování cen," uvedl pro německé listy Mundt.
Podle nezávislých provozovatelů čerpacích stanic by trhu prospěl rovněž zákaz prodeje pohonných hmot za ceny, které jsou pod nákupními cenami. Extrémně nízkými cenami totiž můžou značkové čerpací stanice způsobit zkrachování sousedních nezávislých pump. "Požadujeme zákon, který zakazuje prodej benzinu pod nákupními cenami," uvádí šéf Asociace nezávislých čerpacích stanic (BFT) Axel Graf von Bülow. Podle něho by taková legislativa omezila fluktuaci cen a zvýšila zisk provozovatelů neznačkových stanic.
Přestože se ještě o konkrétní podobě pravidel pro čerpací stanice vedou diskuze, návrh zákona obsahujícího povinnost ceny pohonných hmot hlásit úřadu schválila německá vláda na začátku května a zbývá tak schválení parlamentem. Novela zákona by měla platit od podzimu.

V ČR máme jiné starosti

Podobné problémy, jako řeší v Německu, český antimonopolní úřad s tuzemskými čerpacími stanicemi nemá. Na tuzemském trhu například nejsou dominantní subjekty, podle kterých by ostatní čerpací stanice určovaly ceny. Přesto český antimonopolní úřad řeší už více jak 10 let případ takzvaného cenového kartelu největších sítí čerpacích stanic v Česku. Podle úřadu se zástupci sítí domlouvali o cenách skrze média. Letos v únoru se spor vrátil znovu na začátek k šetření.
"Pokud by platilo zveřejňování cen pohonných hmot, které začne nejspíše fungovat v Německu, i u nás, nemělo by to žádný efekt - rozhodně by to nevedlo ke snížení cen pohonných hmot," uvádí šéf Společenství čerpacích stanic ČR Ivan Indráček. Trh čerpacích stanic v Česku je totiž velice konkurenční a nedochází k tomu, že by čerpací stanice měnily ceny pohonných hmot několikrát za den.
Česko trápí jiné problémy než západní sousedy - zvláště daňové úniky na DPH u pohonných hmot a v menší míře i pančování. "Jsou dva důsledky těchto podvodů: Zaprvé tak stát přichází o peníze (z DPH a spotřebních daní), zadruhé dochází kvůli nízkým cenám k destrukci trhu s pohonnými hmotami," bilancuje Indráček.
Podezřele nízké ceny (často pod nákupní cenou z rafinerie) by z českého trhu mohla vymýtit úprava zákona o DPH, která by určovala, jaká cena na trhu je tzv. cena obvyklá. Tuto cenu by určovala například průměrná nákupní cena od největších velkoobchodníků. Pokud by nějaká čerpací stanice prodávala pohonné hmoty pod touto cenou, ocitla by se v hledáčku úřadů. V současnosti žádná definice ceny obvyklé neexistuje, a tak nemá rok platná novela zákona o DPH, která zavedla tzv. ručení za daň (odběratel ručí za zaplacení DPH svého dodavatele), potřebnou oporu.