15. 11. 2012
Využívání automatických myček nebo tlakového ručního
mytí se stalo samozřejmostí pro většinu řidičů více jak 4,5
milionového registru osobních vozidel v České republice. Mycí
program se pak víceméně ustálil na čtyřech krocích: šamponování,
opláchnutí, konzervaci a lesku. Jak je na tom průmyslová chemie
z hlediska své nebezpečnosti?
Koncentráty aktivních látek
Ve srovnání s ostatními provozními kapalinami zůstává
chemie pro mycí linky mimo obecné povědomí. Důvodem bude zřejmě
fakt, že přímo nesouvisí se samotným provozem vozidla, spíše
mu navrací původní krásu, zvyšuje prodejní hodnotu nebo status jeho
majitele. To jsou však faktory spíše subjektivní než technické.
Získat vyhovující schválení zahraničního výrobce mycí linky,
případně stát se dodavatelem některých nadnárodních čerpacích
stanic je obtížné, proto se výrobou této průmyslové chemie mnoho
českých společností nezabývá. Většina těchto produktů se prodává
v běžných 25 litrových plastových obalech, přičemž
koncentrovaná náplň vystačí jeho prodejci na několik týdnů až
měsíců podle typu přípravku nebo vytíženosti mycí linky. Přestože
se přípravky dodávají ve vysoce koncentrovaném stavu, již před
naplněním do zásobníku linky se obvykle ředí vodou a k dalšímu
poklesu koncentrace pak dochází při samotné aplikaci na vozidlo, na
které se dostane již jen několik procent, nebo spíše jen desetin
procent z původního obsahu přípravku.
Samá voda
Všechny běžné přípravky pro mycí linky jsou koncentráty účinných
látek ve vodě. Mohou to být tenzidy - detergenty, které jsou
zodpovědné za uvolnění nečistot a jejich odstranění, vosky nebo
jiné povrchově aktivní látky, zajišťující následnou hydrofobitu
povrchu karosérie. Oproti jiným provozním kapalinám je jejich
chemické složení v podstatě podobné a pro člověka neznamená výrazné
nebezpečí, vyjma určité míry škodlivosti pro zdraví při požití, či
dráždivosti pro oči nebo kůži. To vše však pouze
v koncentrovaném stavu. Z hlediska nebezpečnosti pro životní
prostředí byla většina problémů vyřešena již před několika lety,
kdy Nařízením EU č. 648/2004 o detergentech bylo povoleno používání
jen takových povrchově aktivních látek (tenzidů a detergentů),
které jsou z více než 60 % rozložitelné během 28 dní na vodu,
oxid uhličitý a minerální látky. V aktivní pěně se může
případně vyskytnout několik desetin procenta louhu, v čističi
disků kol pak zase pár procent kyseliny (hlavně fosforečné), ale
při samotném používání těchto přípravků v mycích linkách jsou
tyto koncentrace zanedbatelné.
Kvalitní voda, kvalitní mytí
Mnohem vyšší náklady na provoz mycí linky přináší oproti
průmyslové chemii spotřeba vody. V důsledku toho se ve většině
mycích linek s vodou šetří a dochází k její recyklaci.
Úspěšnost této regenerace vody a její výsledná kvalita má velký
podíl na účinnosti mytí. Nepříjemný zápach pozná většina zákazníků,
ten ale spíše značí, že se voda kazí a nebyla ošetřena
konzervantem, než že by špatně myla. Naopak převážná část složek
mycích přípravků, zejména šamponů, je citlivá na tvrdost vody.
Protože předúprava vody vedoucí ke snížení její tvrdosti by
přinášela další náklady, musí se s jejím působením vyrovnat
již samotné přípravky vhodnými aditivy, která vliv vápenatých a
hořečnatých iontů utlumí. Zvláště finální opláchnutí vozidla vodou
je velmi důležité, neboť není až takové umění vyjet po náročném
mytí tlakovou pistolí s vozidlem sice umytým, ale po oschnutí
nevzhledným, což je způsobeno opětovným vyloučením uvolněných
nečistot. Nejzřetelnější je to zejména u tmavších vozidel.
Klamání smyslů
Po omytí a odstranění nečistot se vůz obvykle konzervuje. Dobrý
vosk dokáže zajistit ochranu před povětrnostními vlivy
a eliminuje usazování nečistot z provozu na několik týdnů, při
ruční aplikaci pak i o trochu déle. Dobře ochráněné vozidlo se
dříve dalo poznat jednoduše - podle schopnosti povrchového laku
odpuzovat vodu a shlukovat ji do vodních kapek, což bylo dáno
hydrofobním chováním přítomného vosku. Chemie však během posledního
desetiletí pokročila natolik, že obdobné chování dokáží zajistit
typově odlišné molekuly, které s konzervací vozu nemají nic
společného. Jedná se o silikony, jejichž použití v mycích
linkách se nedoporučuje, protože se při postřiku karosérie dostanou
i na sklo, kde se snadno přichytí a teoreticky mohou způsobovat
lámání světelného paprsku a přivodit tak řidiči oslnění světly
protijedoucích vozidel. V chemii mycích linek se proto
používají spíše povrchově aktivní látky - kvartérní amoniové soli,
které svým chováním (v kombinaci s vyššími glykoly) dokonale
odpuzují vodu. Jejich použití však u některých výrobců došlo tak
daleko, že v určitých konzervačních voscích do mycích linek
nenajdete téměř žádnou sušinu - tedy vosk.
Není vosk jako vosk
Pro konzervaci se používají vosky, což jsou látky, které se
velmi nesnadno uvádějí do roztoku, zvláště pak za běžných teplot.
Jedním z nejlepších vosků je vosk karnaubský, který má ideální
odolnost vůči povětrnostním vlivům, ale nevýhodou je horší
aplikovatelnost. Na jeho zpracování je potřeba zařízení, které
dokáže výrobní zásobník ohřát alespoň nad 80 °C na dobu několika
hodin. U některých receptur je dokonce nutná teplota i mírně
nad 100 °C. To si samozřejmě nemůže dovolit každý výrobce, takže
kromě nákupu již zemulgovaného vosku má možnost použít jinou chemii
a vosk do přípravku nepřidávat. Zákazník téměř nemá možnost
přítomnost vosku v produktu poznat. Musel by si zanalyzovat
samotný přípravek, a ne jej hodnotit pouze podle povrchu laku
vozidla těsně po výjezdu z mycí linky. Stejně tak, jako kdyby
se posuzovala účinnost šamponu podle jeho pěnivosti. Je to
jednoduše tím, že dnes existuje mnoho pomocných látek, které snadno
zvýší, nebo naopak sníží pěnivost přípravku, aniž by nějak výrazně
ovlivnily jeho schopnost uvolňovat špínu a odstraňovat nečistoty.
Pokud chceme mít trochu větší jistotu, že na karosérii našeho vozu
skončí z mycího programu opravdu kvalitní vosk, je nutné volit
program "Horký vosk". Vzhledem k nesnadné rozpustnosti pevných
vosků ve vodě je to trochu větší záruka než v případě
studeného programu, že za vynaložené prostředky získáme
ekvivalentní produkt.
Ing. Jan Skolil, CLASSIC Oil s.r.o., Kladno
Autor: Jan Skolil, Zdroj: PETROLmedia