Norové chtějí vytlačit Gazprom z Evropy. Snižují cenu tranzitu plynu

Norsko se pokouší navýšit podíl na evropském trhu s plynem, zejména na úkor svého největšího konkurenta - Ruska.

Monopolní ruský vývozce Gazprom  musí kvůli tlaku nízkých cen na spotovém trhu a poklesu poptávky poskytovat evropským zákazníkům cenové ústupky a stále více zohledňovat spotový trh ve vzorcích dlouhodobých kontraktů. Ani tak se mu ale nedaří udržet pozice na nejdůležitějším odbytišti. Statoil, největší norský těžař, je vůči požadavkům klientů daleko vstřícnější a na tržní ceny váže polovinu svých kontraktů. Loni se jeho odbyt v Evropě zvýšil o 16 %, zatímco Gazpromu klesl o 8 %. Objemy dodávek z obou zemí se prakticky vyrovnaly.
Norové nyní vytáhli další trumf. Ministerstvo ropy a plynu navrhuje výrazné snížení tranzitních poplatků, což by těžařům umožnilo zredukovat náklady na přepravu plynu po norské plynovodní síti a promítnout to do prodejních cen. Opatření má stimulovat investice do otevírání nových ložisek norského šelfu a zvýšit objemy těžby a exportu. Konkrétně rezort navrhuje snížení části poplatku, z něhož se hradí kapitálové výdaje na údržbu plynovodů, o celých 90 %. O kolik se ve výsledku sníží celkový tarif, není známo. 
Provozovatel norské sítě Gassled v roce 2011 za tranzit plynu utržil 4,5 mld. USD, přičemž export a domácí spotřeba se vyšplhaly na 97 mld. m³ plynu. Průměrná cena za dopravu 1000 m³ suroviny tedy činila 47 USD. Ministerstvo tvrdí, že tarif měl být nastaven tak, aby investoři, kteří do norských ropovodů v roce 2010 vložili 5 mld. USD, dosahovali sedmiprocentní návratnosti. Jenže současná rentabilita převyšuje 10 %, což prý úřady opravňuje ke snížení poplatků. Podle propočtů deníku Kommersant by pro dosažení cílové návratnosti mohl být tarif snížen o 7 %, což by mohlo norským exportérům pomoci v tuhém konkurenčním boji v Evropě, kde si nyní podmínky diktují odběratelé. 
Loni Norsko na kontinent vyvezlo rekordní množství plynu - 107,6 mld. m³ (+ 16 % meziročně), zatímco ruský export dosáhl 138 mld. m³ (- 8 % meziročně), tedy nejméně za posledních deset let. Pokud od exportních statistik Gazpromu odečteme Turecko, které odebralo 25 mld. m³, a které monopolista zahrnuje do evropské oblasti, činil ruský vývoz jen 113 mld. m³ plynu. 
Gazprom ztrácí tržní podíl nejen na domácím, regulovaném trhu, kde by letos mohl klesnout pod 50 %, ale i na klíčovém zahraničním odbytišti, které se na jeho tržbách podílí z 80 %. Navíc monopolista v Evropě investuje desítky miliard eur do výstavby nových plynovodů obcházejících tranzitní země, zejména Ukrajinu. Zdroje z Gazpromu sice počítají s tím, že by se vývoz plynu do Evropy příští rok zvýšil až na 152 mld. m³, ale analytici o tom silně pochybují a spíše předpovídají další pokles. 
Podle dat ruského ministeria energetiky klesla ruská těžba plynu loni o 2,2 % na 655 mld. m³, přičemž samotný Gazprom zaznamenal pokles o 5,1 % na 482 mld. m³. Zato těžba v Norsku dosáhla rekordní úrovně 114 mld. m³, avšak kvůli vyčerpávání ložisek se letos a v dalších letech očekává stagnace nebo dokonce pokles. 
V roce 2011 Gazprom dodával evropským odběratelům plyn v průměru za 390 USD za 1000 metrů krychlových. Během roku firma oznámila, že ceny se postupně zvýší, takže průměr za loňský rok se bude pohybovat od 405 do 415 USD. V přepočtu je to skoro 30 Euro za megawatthodinu, což je víc, než kolik stojí i ty nejdražší zimní kontrakty na spotovém trhu v Německu. Tam v současné době cena nepřesahuje 29 Euro/MWh. Letos by měl ruský vývozce snížit dlouhodobé ceny plynu v průměru na 370 USD za 1000 m³, loni byl cenový průměr nad 400 USD. 
Poptávka po zemním plynu v Evropě se v poslední době snižuje především v důsledku hospodářského útlumu. Kromě toho má vliv i zvyšování účinnosti spotřebičů a nabídka konkurenčních paliv v Německu, což je v Evropě hlavní trh pro energie. Z těchto důvodů je Gazprom  pod stálým tlakem, aby ceny své suroviny snižoval.