Podvod? Nikoliv, jen využití legislativy

Methanolová aféra rozpoutala diskuzi také okolo českého trhu s pohonnými hmotami. Úvahy nad tím, jak velký je zde "černý" trh, a o kolik miliard korun přichází stát ročně na daních, neberou konce. Zatím se ale neděje nic a světlo na konci tunelu není ani v otázce úprav legislativy, která by měla být hlavní hybnou silou v boji s nepoctivými obchodníky.

V posledních dvou letech se podíl černého obchodu s pohonnými hmotami zvyšuje s tím, jak rostou ceny pohonných hmot, neboť i zákazníci o ceně přemýšlí. Tam, kde je cena nízká, tvoří se fronty, a tak se obchodníci s pohonnými hmotami snaží minimalizovat své marže. Jenže bez zisku se obchodovat nedá. Kde je cena extrémně nízká a pumpy přesto prosperují, začíná to být podezřelé. V této ekonomicky nepříliš šťastné době každá taková nekalost vynikne, neboť poctiví obchodníci drží svou živnost jen tak tak nad vodou. Někteří tomu říkají cenová válka, ale v pravdě se jedná o sprostý podvod.

Pančování nebo daňový únik?

Pokud se podíváme na strukturu ceny benzínu a nabídku českých rafinerií, nelze se v případě podezřele levného paliva dopočítat. Konečná cena bývá často nižší než cenové nabídky rafinerií. Ale na benzinku bylo nutné palivo dovézt, a vydělat nebo alespoň neprodělat, aby na tom měl nějakou marži také distributor a dopravce. A tak vznikají spekulace o pančování látkami, které nemají tak velkou spotřební daň jako benzín nebo nafta, ale mnohem pravděpodobnější je zde možnost daňovém úniku. Pančování je dnes poměrně riskantní. I když systém kontrol je přes zvýšenou četnost stále v podstatě namátkový, veřejné pranýřování čerpacích stanic, u nichž byly odhaleny nedostatky v kvalitě prodávaných pohonných hmot, komplikuje těm nepoctivým život. A proto je druhá varianta mnohem pravděpodobnější, i když se jedná o poměrně komplikovaný proces.

Přiznat se není trestné

Jak dnes funguje "podsvětí" na trhu paliv? Nehledejte v tom žádné mafiánské bosse v černých limuzínách a jejich pohunky se samopaly v rukou. Skutečnost je mnohem prozaičtější. K 30. červnu 2012 bylo v ČR registrováno 6728 čerpacích stanic, z toho okolo 3702 byly veřejné, 2576 neveřejné a 450 s vymezeným přístupem. Na tomto trhu se pak v průměru pohybuje okolo 1500 distributorů, kteří čerpacím stanicím nabízejí své služby. Pokud tyto firmy nakupují palivo u českých rafinerií nebo v českých distribučních skladech, daň je již do ceny započítána, a proto ty nepoctivé raději nakupují "zboží" v zahraničí. Tam je totiž palivo k dispozici oproštěné od všech daní. Cesta ze skladu na čerpací stanici je pak v případě daňového podvodu "papírově" poměrně složitá a vede třeba přes pět firem. Ta první palivo nakoupí v jednom ze zahraničních skladů (mimo jiné jsou to německé terminály v Berlíně a Hartmannsdorfu, rakouské v Linci nebo Lobau a nově se palivo dováží také ze slovinského Mariboru), doveze jej do ČR a většinou také zaplatí spotřební daň i DPH. Pak zboží přefakturuje na jinou firmu. A takových překupníků může být hned několik, než se zboží dostane ke konečnému spotřebiteli (čerpací stanici). Každá z těchto firem se sice přihlásí jako plátce DPH i spotřební daně, jenže funguje jen dva nebo tři měsíce. A pak jde do likvidace nebo na sebe vyhlásí konkurz a daně samozřejmě nezaplatí. Její majitelé vzápětí založí novou firmu a to samé se opakuje. Když to tito "byznysmeni" udělají jen jednou, nikdo jim to nedokáže. Podle českých paragrafů není trestné nezaplatit spotřební daň či DPH a přiznat se k tomu, pokud se dotyčný vymluví na druhotnou platební neschopnost. Trestné je pouze nepřiznat ji vůbec.

Podvod? Dokažte ho!

Celníci a policie po těchto nepoctivých firmách sice jdou, ale nejdříve musí prokázat úmysl. To znamená, že také podvodníky musí vystopovat a zjistit celou historii podvodu, což nějakou dobu trvá, a většinou není snadné dohledat potřebné důkazy.
Někteří odborníci tvrdí, že 15 procent českého trhu s PHM proběhne, aniž by dotyčná firma odvedla spotřební daň nebo daň z přidané hodnoty, jiní to pak odhadují dokonce na 25 procent. Ve výsledku jsou to každopádně miliardy korun (nejpesimističtější odhady hovoří až o 10 miliardách), o které přichází český stát na daních rok co rok. Dalším důsledkem neřešení této situace je nevyrovnaná hospodářská soutěž mezi čerpacími stanicemi. Zatímco ti nejsilnější hráči na trhu (Shell, Benzina, OMV nebo EuroOil) si mohou dovolit snížit ceny na pumpách, které leží v blízkosti těch podezřele levných, pod hranici rentability a dotovat ztráty z čerpacích stanic, které leží ve velkých městech nebo na dálnicích, drobní obchodníci, jimž patří jedna, dvě nebo tři čerpací stanice, nemají šanci. A tak se buď do řetězce podvodných distributorů přidají nebo živoří až zkrachují.
Pokud byly na hranicích celnice, neproklouznulo k nám zboží, z něhož by dotyčný obchodník neodvedl potřebné daně. To však padlo s bezcelní zónou. Problém je totiž v tom, že celní správy v Česku, Německu, Rakousku nebo Slovinsku mezi sebou nedostatečně komunikují, a tak většinou chybí informace o tom, kolik litrů paliva nakoupily české firmy v zahraničí a kolik jich oficiálně dovezly na český trh.

Přísnější licence

Částečným lékem na tento problém je určitě zpřísnění získání licence na prodej pohonných hmot. V současnosti se totiž v případě distribuce pohonných hmot jedná o prostou obchodní činnost, na kterou může živnostenský list získat každý, kdo o to požádá. Další komplikací by bylo, kdyby se daň z přidané hodnoty musela odvádět každý měsíc a podvodné firmy by tak měly o hodně kratší dobu na svou nekalou činnost. Zástupy právníků velkých ropných společností připravují úpravy legislativy tak, aby se už konečně něco začalo dělat, jenže stát zatím vyčkává. Černý trh s alkoholem začal všechny zajímat až v okamžiku, kdy to stálo lidské životy. Co se bude muset stát na trhu s pohonnými hmotami, aby se situace změnila? Já vím, řeknete si: Kdyby si všichni zákazníci uvědomili, že nákupem paliva u zlodějů se sami z morálního hlediska stávají zloději, třeba by to současné situaci také pomohlo. Jenže takhle to fungovat nebude. Přiznejte si, že pokud můžete někde legálně nakoupit něco levněji, uděláte to. Proto se nejdříve o řešení této situace musí začít starat stát.