Prorazily skleněný strop

Pavla Bauerová (1978) a Martina Brožová (1970) jsou ženy, které prorazily pomyslný skleněný strop a prosadily se v tradičně výhradně mužských pozicích petrolejářské branže. U mužů ve svém okolí si musely vybudovat respekt svou odborností a důsledností, k náročné práci musí ještě zajistit chod rodiny, kde se obě mohou opřít o podporu a toleranci svých manželů.

---

Pavla Bauerová: Oleje mi opravdu voní

Popište vaši cestu k olejářské profesi.
Vystudovala jsem gymnázium ve Slaném, poté absolvovala Vysokou školu chemicko-technologickou v Praze, obor ropa a petrochemie. Pak jsem nastoupila do firmy, která se zabývala diagnostikou transformátorů a transformátorových olejů, kde jsem pracovala jako vědecký pracovník, analyzovala jsem PCB látky v transformátorových olejích, zaváděla nové pracovní postupy v laboratořích. Po mateřské dovolené jsem nastoupila do firmy Slovnaft Česká republika na pozici inženýr techniky mazání, v oddělení technického servisu.

Máte rodinu a stíháte i popřípadě nějaký koníček?
Mám dvě děti, holčičce je 6 a chlapečkovy 3 roky. Největší koníček, který mi zabere nejvíce času, je anglické jezdectví, závodně jsem skákala parkury od 11 let, dnes i při rodině a práci jezdím na koni rekreačně.

Co máte jako inženýr techniky mazání v oddělení technického servisu Slovnaftu Česká republika na starosti?
Technický servis poskytuje řešení problémů u zákazníka nebo dálkově po telefonu, nabízí vhodné ekvivalenty nebo náhrady maziv, doporučuje maziva. Pak také zajišťuje technickou dokumentaci k daným produktům, technická školení, je technickou podporou při obchodních jednáních a ještě zajišťuje analýzy vzorků v naší mezinárodní laboratoři Wear Check v Maďarsku.

Prakticky vše, co má spojitost s oleji a mazáním, je výhradní doménou mužů. Když přijedete jako expert ke klientovi vyřešit problém, se kterým si neví rady, jak se na vás ti chlapi dívají?
Určitě je tribodiagnostika doménou spíše mužů, ale já jsem zatím neměla žádné problémy, ani jsem se nesetkala s nějakou nadřazeností mužů. Přesto projeví takové udivení, že přišla žena. To už jsem zažívala ve svém předchozím zaměstnání, v energetice. Takže už jsem si na ty pohledy zvykla. Poněkud je to udivuje, ale nakonec znalostmi a odborností se to rychle dá vyeliminovat.

Vy je musíte o své odbornosti o trochu víc přesvědčit, než kdyby tam přišel chlap?
Myslím, že ano. Samozřejmě většina schůzek je s muži. Musím je přesvědčit, že ty znalosti mám, že o tom problému něco vím. Musím se na každou schůzku důkladně připravit, abych nebyla zaskočená.

Nesetkala jste se s tím, že by muži řekli: No jo, ženská…?
Já jsem se s tím zatím nesetkala. Co se týče mých kolegů, jsem vždy měla štěstí. Se vším se mi snažili pomoci. Pokud jsem vyvozovala nějaký závěr, tak jsem se samozřejmě nejdříve poradila. Většinou za důležitými závěry stojí analýzy laboratoře, někdy pomáhá celý technický servis. Já si myslím, že tím, že mám zkušenosti i z laboratoře, dokážu si spojit i souvislosti. Dokážu si přestavit, jak se která zkouška dělá, jak je výsledek rentabilní, jak moc se o něj mohu opřít. Pak samozřejmě to mohu zákazníkům prezentovat z obou dvou stran a to si myslím, že je moje výhoda.

Pokud se pracuje s oleji, tak je vždy člověk špinavý. Když jste se rozhodovala, čím budete, neodrazovalo vás, že vše okolo ropných produktů je spojeno se špinavým šmírem, mastnotou, zápachem? Nevadí vám ta mastnota, špína?
Nevadí. Mě bavila organická chemie, proto jsem šla studovat ropu a petrochemii. Vzhledem k tomu, že jsem studovala právě tento obor, tak zrovna v porovnání s asfalty mi přišly oleje docela čisté, takže mě přitahovaly více.

Setkala jste se během praxe například u zákazníků s nějakou další ženou pracující na typicky mužské pozici?
Na Slovensku mám kolegyni na stejné pozici v technickém servisu, také je to mladá, velmi pohledná slečna, takže pár se nás najde.

Jakou úroveň znalostí o olejích podle vás má personál čerpacích stanic, někteří podle mých zkušeností toho o olejích moc nevědí, přestože je prodávají.
Já si myslím, že se to zlepšuje. Zlepšuje se to i díky tomu, že sami zákazníci o tom začínají mít přehled. Řekla bych, že dříve si všichni koupili jeden druh oleje a nalili ho do těch starých aut. Teď, i když je spousta druhů, typů olejů, tak si myslím, že prodavači se v tom orientují a dokážou poradit, pokud jim zákazník specifikuje alespoň viskozitní třídu. Pak by měli umět doporučit správný olej do jejich vozidla. My pro naše obchodníky a pro naše distributory zajišťujeme technické školení, takže jsou většinou proškoleni a o těchto možnostech vědí a dokáží je interpretovat dále.

Zvládá se personál zorientovat v takovém množství olejů?
Určitě si odnesou nějaké materiály, takže se na to mohou následně podívat. Snažíme se jim to vysvětlit selským rozumem, myslím si, že dnes by to už měli zvládnout. A pak jsme tady od toho my, technický servis, abychom jim pomohli, poradili v případě nějakých problémů.

V čem vidíte další těžkosti pro ženu oproti muži v takové profesi?
Je to náročné, protože mám také rodinu a ne vždy to časově stíhám. Naštěstí jsme na to s manželem dva. Pokud se zrovna nejedná o nějaký naléhavý případ, tak se většinou nějak dohodneme, kdo se o děti postará, kdo je případně vyzvedne ze školky. Musím si to umět zorganizovat. Ano, asi na rozdíl od mužů častěji koukám na hodinky, mám ráda, aby všechny jednání a schůzky šly podle časového plánu.

Ocení někdo v práci z mužů, že to máte o kousíček těžší?
S tím jsem se nesetkala. Já si myslím, že při těch jednáních si to v podstatě ani nikdo neuvědomuje.

Obecně vzato se říká, že žena dělá za méně peněz na stejné pozici, měla jste někdy takový pocit?
Asi ano, s tím bych asi souhlasila, že žena dostane o něco nižší plat než muž a přitom musí mít za sebou výsledky viditelnější než muž, aby se dostala na úroveň platu na dané pozici muže.

Když doma v kuchyni berete do ruky olej, nevzpomenete si na svoji práci?
Když vařím? Nemám tyto asociace, že bych si řekla, že si tam naliji nějaký motorák… Já už díky tomu čichu z laboratoře mám vytipováno, jak který olej voní.

Vám oleje voní?! Uvažovala jste někdy, že byste dělala něco jiného?
O tom jsem vůbec neuvažovala, mně ty oleje opravdu voní.

---

MARTINA BROŽOVÁ: DEN MÁ OBČAS 30 HODIN

Jak jste se dostala od základní školy k pozici, kterou zastáváte?
To byla velmi složitá cesta. Vystudovala jsem gymnázium, dokončila jsem 1. ročník Pedagogické fakulty v Plzni. Proběhla revoluce a já jsem o prázdninách nastoupila na brigádu v pohostinství. Rodičům jsem oznámila, že do školy se už nevrátím, protože jsem si tehdy na brigádě vydělala více než můj tatínek jako vedoucí pracovník. Dálkově jsem vystudovala Vyšší odbornou školu, obor cestovní ruch. V té době jsem se také vdala, zúčastnila se výběrového řízení na městském úřadě v Chodově, kde jsem začínala jako sekretářka. Na první mateřskou dovolenou jsem odcházela z pozice vedoucí kanceláře starosty města. Protože mám státnici z německého jazyka, tak mě po mateřské dovolené známí nalákali do školství, kde jsem učila dva a půl roku německý jazyk, než jsem nastoupila na druhou mateřskou dovolenou. Po mateřské dovolené jsem měla jasno, že už se do školství nevrátím, a tehdy přišla nabídka na pracovní místo od pana Pospíšila, majitele společnosti Egeria. Začínala jsem jako administrativní pracovník, měla jsem na starosti přípravu podkladů k fakturaci, pojištění aj. Postupem času jsem se propracovala do pozice, kde jsem v podstatě řídila autodopravu popílku a sádrovce, a po nějaké době jsem přestoupila na pohonné hmoty a začala jsem prodávat a zároveň dělat dispečera logistiky závozů.

V typicky mužských profesích zpravidla ženy mají nižší plat a navíc se musí i více snažit než muži. Máte takovou zkušenost také?
Do současné doby takovou zkušenost nemám. Zatím jsem s majitelem společnosti nikdy neměla konflikt při vyjednávání výše finanční odměny a ani nedocházelo z jeho strany ke srovnání muž - žena. Požaduje odvést dobrou práci a pokud ji odvedu v pořádku, dostanu vždy mzdu, na které jsme se domluvili, a nemyslím si, že by byla nižší, než mají muži v mé pozici.

Je ve firmě ještě nějaká žena?
V kanceláři jsme tři ženy, pouze jednatel společnosti je muž a také všichni řidiči jsou muži.

Z vaší pozice velíte řidičům kamionů, cisteren. Jak vás ti chlapi poslouchají?
Někteří chlapi to nesou těžce. Jsou řidiči, kterým vyloženě vadí, že jim práci rozděluje žena. Vždy ale říkám, že řidiče neřídím, protože jsme ve finále na stejné lodi. Já pouze sedím v kanceláři, oni sedí v autě a nad sebou máme všichni majitele společnosti.
Musíme si všichni uvědomit, že pracujeme pro co největší spokojenost našich odběratelů. Pokud bude spokojený zákazník, bude spokojený jednatel společnosti, ale i řidiči. Myslím si, že zatím jsme se vždy domluvili, tak abychom došli ke společnému cíli.

Když jste přišla za klienty, oni očekávali chlapa, cítila jste někdy, že byli zaskočeni?
Možná, že někteří trochu ano. Když to vezmu z pohledu odběratelů, tak si myslím, že ze začátku tam nějaké ty obavy byly, ale časem zjistili, že byly neopodstatněné. Řekla bych, že ani tak nezáleží na tom, zda pracujete s mužem nebo ženou, ale na přístupu, zodpovědnosti a chuti k práci.

V Česku se poslední roky vyrojilo spousta distributorů, kteří prodávají za přímo zázračné ceny, jak se s touto konkurencí srovnáváte?
Srovnáváme se s tím velmi těžko, protože nám přijde, že ten boj je nerovný, neseriózní. Já mám ráda hru, jsem hráč a hraji ráda, ale fér. Když někdo nasadí ceny a víte, že na tom trhu taková cena být nemůže, těžko se s tím bojuje. Snažíme se přesvědčit odběratele, že přijímat tyto neseriózní nabídky za nereálné ceny není ta správná cesta.

Jak se snažíte vysvětlit těm majitelům, že mají obchodovat s vámi, když ty neseriózní nabídky pohonných hmot jsou o korunu levnější?
Číslo napsané na nabídce je jedna věc. Druhá věc je, jestli vám jsou opravdu schopni dodat pohonné hmoty za garantovaných podmínek. Většinou požadují platbu předem, a ne každý zákazník je ochoten platit dopředu. Snažím se naše zákazníky přesvědčit, že pohonné hmoty, které dostanou od nás, jsou opravdu v pořádku nejen po technické, ale i finanční a daňové stránce.

Odpustí vám chlapi nějaké chybičky, které by jim mezi sebou prošly?
Já si myslím, že důležitý je výsledek jednání. Záleží, jestli máte vše připraveno, co máte mít. Nedovedu posoudit, kdyby na jednání přišel muž, že by mu něco klienti odpustili právě proto, že je muž. Zatím jsem se s tím nesetkala.

Když přijde na obchodní jednání ženská, tak chlapi lépe podlehnou a nejsou tak tvrdí, nemáte ten pocit?
Někdy mám ten pocit. Protože jsem navíc komunikativní člověk, nemám problém s lidmi, se kterými se neznám, dostat se po nějaké době do příjemného rozhovoru. A samozřejmě přátelská atmosféra při jednání také napomáhá k uzavření obchodu.

V čem je práce ženy těžší než práce na stejném postu muže?
Žena musí trochu skloubit rodinu a práci. Mám tolerantního manžela, pomůže mi, nemohu říci, že by starost o domácnost a naše dvě děti zůstávala jen na mně, přesto jsou ale věci, které muž v rodině nezastane. Můj pracovní den začíná ráno okolo 6. hodiny a končí večer okolo 22. hodiny. Někdy mám pocit, že den má sice 24 hodin, ale já pracuji nejméně 30 hodin. Někdy pak po takovém týdnu doma padnu vyčerpaná a řeknu: "Teď mne hodinku nechte odpočinout." A pokud to nestačí, musím prodloužit dobu spánku.

Neříkala jste si někdy, že toho máte nad hlavu?
Třikrát do týdne si to říkám. Když je nějaký problém, tak si říkám, zda by mi nebylo lépe někde v klidnějším zaměstnání, kde bych opravdu pracovala od 7 hodin, v 15 hodin bych zavřela dveře od kanceláře a měla klid na rodinu. Náš telefonní dispečink funguje 24 hodin denně, což znamená, že musím mít telefon stále při sobě. Když je nějaký problém, musím ho řešit i doma a rodina musí počkat. Muž mi pomáhá a zastoupí, když je potřeba.

Netlačí na vás rodina, abyste měla klidnější zaměstnání?
Možná by se jim to líbilo, že bych měla klidnější zaměstnání, ale zase by se jim nelíbilo, že by nebylo takové finanční ohodnocení, které samozřejmě odpovídá náročnosti mé práce. Můj muž ale ví, že klidné zaměstnání bez adrenalinu by mě ubilo a zdaleka by mě nenaplnilo tak jako mé současné.

Zbývá vám nějaký čas na záliby a dovolenou?
Zbývá, ale s dovolenou je to složité. Protože máme děti školou povinné, větší část dovolené čerpám o prázdninách, majitel společnosti mi po domluvě vždy vyjde vstříc. Největší mojí zálibou je rodina, strávený čas s našimi dětmi. V zimě jezdíme lyžovat, bruslit, v létě zase jezdíme na kolech, na kolečkových bruslích nebo trávíme volný čas na zahrádce. A všichni čtyři jsme si zvykli, že naším stálým společníkem je dispečerský telefon.

S Pavlou Bauerovou a Martinou Brožovou rozmlouvali Tomáš Mikšovský a Gabriela Platilová

Autor: a foto: Tomáš Mikšovský, Zdroj: PETROLmagazín